NERVOUS DECAY - Nervous Decay
CD 2021, Great Dane Records
for english please scroll down
U některých jedinců nebylo poznat, zda to jsou ještě lidé nebo už obživlé mrtvoly. Přeměna v zombie probíhala postupně. Hluboko pod naším městem, v kanálech, kam se obyčejní lidé báli vstoupit. Špinavá stoka, zápach rozkládajícího se masa. Nepomáhal oheň, ani jedovatý plyn. Nakonec podobná místa vždy přitáhla všechny prokleté. Připomínalo mi to celé živoucí, ošklivý organismus, který když vás chytí do svých drápů, tak z něj není úniku. Takhle nějak si představuji reálný vstup do pekla. Netrvalo to dlouho a byl jsem ihned pokousán a proklet.
Velmi podobnou, špinavou a destruktivní náladu má i první dlouhohrající album francouzských death metalistů NERVOUS DECAY. Poslouchám jej stále dokola a obzvlášť v noci vidím zlé přízraky. Přišly si pro mě. Stáhly mě do hlubiny.
Máte rádi klasický death metal devadesátých let, když své nejlepší časy zažívaly kapely jako DEATH, MASSACRE, PESTILENCE, MERCYLESS a spoustu dalších, které kdysi utvářely i můj názor na hudbu jako takovou? Pak by se vám mohli líbit i NERVOUS DECAY, které ctí staré pořádky bezezbytku. A to jak po zvukové stránce (Laurent Cottreau), tak i obalem (Keshalan). Deska je hudbou pro všechny staré prašivé psy, pro fanoušky temnoty. Nemrtví se usmívají, ve stoce se převalují další nafouklá těla. Smrt je při poslechu hodně blízko. Občas sice kapela možná až moc popustí uzdu své fantazii a některé momenty jsou trošku roztříštěné, ale to rozhodně nemůže pokazit celkový hnilobný dojem, který z nahrávky mám. Toulám se rád a často podzemím. Nahlížím do temných koutů, vyhledávám si pro sebe jen zkažené kousky masa. NERVOUS DECAY se stali na nějaký čas mými velmi schopnými průvodci záhrobím. Jejich album má v sobě totiž pradávnou energii, kterou mám tolik rád. Dokáží zahrát neurvale, syrově, přikovat mě na zeď. Exhumovat mé tělo a znovu mě pohřbít. Temný death metal staré školy, který vás vykostí zaživa! Velmi dobře!
Asphyx says:
Some individuals did not know whether they were still humans or already living corpses. The transformation into a zombie took place gradually. Deep below our city, in the canals that ordinary people were afraid to enter. Dirty sewer, the smell of decaying meat. Neither fire nor poison gas helped. In the end, similar places have always attracted all the damned. It reminded me of a whole living, ugly organism that, when caught in its claws, there is no escape from it. This is how I somehow imagine a real entry into hell. It didn't take long and I was immediately bitten and cursed.
The first full-length album of French death metalists NERVOUS DECAY has a very similar, dirty and destructive mood. I listen to him all the time and I see evil ghosts, especially at night. They came for me. They pulled me into the depths.
Do you like the classic death metal of the nineties, when bands like DEATH, MASSACRE, PESTILENCE, MERCYLESS and many others experienced their best times, which once shaped my opinion of music as such? Then you might also like NERVOUS DECAY, which honors the old order to the fullest. Both in terms of sound (Laurent Cottreau) and cover (Keshalan). The record is music for all old dusty dogs, for fans of darkness. The undead are smiling, other bloated bodies are rolling in the sewer. Death is very close when listening. Sometimes the band may unleash their imagination and some moments are a bit fragmented, but it certainly can not spoil the overall putrefaction impression I have from the recording. I wander around and often go underground. I look into the dark corners, looking for only rotten pieces of meat for myself. NERVOUS DECAY became for a time my very capable guides to the grave. Their album has an ancient energy that I love so much. They can play rudely, raw, nailing me to the wall. Exhume my body and bury me again. Old school dark death metal that will make you alive alive! Very good!
Tracklist:
01. Cerberus Brace
02. Daily Poison
03. Mirrors Of Pain
04. Nervous Decay
05. Shield Of Delusion
06. Doomsday Clock
07. Lobotomy
band:
Guillaume Pavaillon : vocals & bass guitar
Gregoire Bonin : guitar
Guilhem Lesage : drums
Nathan Thebault : guitar
