WOLFHEART - Skull Soldiers
EP 2021, Napalm Records
for english please scroll down
Kolem již taje sníh. Dívám se přes poslední rampouch do kraje. Odráží se v něm probouzející, přesto stále studená příroda. Zahlédnu červenou barvu. Ano, je to krev, ze sněhu vylezla mrtvá těla těch, kteří zimu nepřežili. Mám rád chladný severský vítr, s chutí se toulám samotou lesa. Poslouchám u toho novou desku finských melodických death metalistů WOLFHEART.
Mám rád kapely, které příliš neuhýbají ze svého směru, mají typický zvuk i rukopis. Finské bardy si s sebou beru rád a často na své toulky krajinou. U cesty leží další tělo. Ještě je zmrzlé, přesto se v něm kroutí červi. Smrt a život, koloběh, který nelze zastavit. Přemýšlím, nasávám chladnou atmosféru desky. Jsem spokojen, mimo tenhle svět, na jiskřivých vlnách melodií.
Melodický death metal už dávno moc neposlouchám, u WOLFHEART ale udělám vždy výjimku. Kapela totiž umí zasáhnout moji mysl, převést mě přes řeku smrti, do království temnoty a mrazu. Líbí se mi pochmurné nálady, křišťálový zvuk, mocný vokál. Netřeba hledat podobnosti s jinými, Finové sice nepřináší vůbec nic nového, ale když ono se album tak dobře poslouchá. Nejdříve plyne kolem, jako poklidná voda, ale po několika dalších posleších se změní v divokou horskou bystřinu. Bublá a vaří se, máte chuť se utopit, skočit do hlubiny a nechat se unášet jednotlivými motivy. Z skladeb je navíc cítit pověstná severská melancholie, načerpaná pravděpodobně na podobných cestách, po kterých chodím i já. Krása a smutek, tající sníh, síla a energie, vlastně nic dalšího ani nepotřebuji. Jsem spokojený, usmívám se, užívám si jednotlivé pasáže. "Skull Soldiers" se dle mého neskutečně povedlo. Není jen dobrým řemeslem, ale i dílem po okraj napěchovaným emocemi. Poselství ledu a chladu! Ohlodané kosti, smutek a beznaděj. Melodický death metal, nasáklý mrazivou mlhou!
Asphyx says:
The snow is already melting around. I look through the last icicle into the region. It reflects the awakening, yet still cold nature. I'll see red. Yes, it's blood, the dead bodies of those who did not survive the winter climbed out of the snow. I like the cold northern wind, I wonder with the loneliness of the forest. I'm listening to a new album by Finnish melodic death metalists WOLFHEART.
I like bands that don't deviate too much from their direction, they have a typical sound and handwriting. I like to take Finnish bards with me and often take my wanderings through the countryside. Another body lies by the road. It is still frozen, yet worms are swirling in it. Death and life, a cycle that cannot be stopped. I think, I suck in the cool atmosphere of the record. I am satisfied, outside of this world, with the sparkling waves of melodies.
I haven't listened to melodic death metal a long time ago, but I always make an exception with WOLFHEART. The band can hit my mind, take me across the river of death, into the kingdom of darkness and frost. I like gloomy moods, crystal sound, powerful vocals. No need to look for similarities with others, the Finns do not bring anything new at all, but when the album listens so well. At first, it flows around, like calm water, but after a few more hearings it turns into a wild mountain stream. It bubbles and boils, you feel like drowning, jumping into the depths and getting carried away by individual motives. In addition, you can feel the famous Nordic melancholy from the songs, probably drawn on similar paths that I also follow. Beauty and sadness, melting snow, strength and energy, I don't really need anything else. I am satisfied, I smile, I enjoy the individual passages. "Skull Soldiers" was incredibly successful in my opinion. It is not only a good craft but also a work full of emotions. A message of ice and cold! Gnawed bones, sadness and hopelessness. Melodic death metal, soaked in freezing fog!
Tracklist:
01. Skull Soldiers (04:32)
02. Hereditary (04:18)
03. Aeon of Cold (03:24)
04. Reaper (04:55)
.JPG)