TZUN TZU - The Forbidden City
CD 2020, Lavadome Productions
for english please scroll down
Stále mám v sobě chuť objevovat nové kapely. Fascinuje mě stav mysli, kdy znám jenom jméno a název desky. Nahrávku si pustím, nic nikde dopředu nečtu a nechám ji na sebe působit. Takhle jsem to udělal i s australskými death metalisty TZUN TZU. Ihned se na mě vyhrnul z přehrávače technický smrtící kov, založený na brutalitě a chaosu. Surová, syrová hudba, která mě, aniž bych věděl, přenesla jako nějaká mantra daleko na východ. Byl jsem potom hodně překvapený, že kapela o Japonsku a Číně opravdu zpívá.
Hovořila ke mě nejdřív hudba. Připomínala mi živoucí organismus neznámého původu, ze kterého jde strach. Troufám si tvrdit, že některé pasáže jsou natolik složité, že zůstane jejich krása mnohým ukrytá. Nevadí, cesta i styl kapely byl nastaven dle mého správně. Nemohou hrát všichni stejně, no nemám pravdu? A TZUN TZU jsou rozhodně originálním tělesem.
Je prostým faktem, že "The Forbidden City" vyžaduje soustředěný a hlubší poslech, což nevím, jestli v dnešní uspěchané době ocení širší publikum. Chce si to otevřít booklet, mít dobrou aparaturu a teprve potom vyniknou jednotlivé nuance. Mnozí nebudou vědět, co si s deskou počít, kam ji zařadit, budou zmatení. Je právě pět hodin ráno a jediné, co mě drží po probděné noci na nohou, tak je hudba. Novinku TZUN TZU si užívám, mám totiž pocit, že mě přenesla do zcela jiných dimenzí, než bývá většinou obvyklé. Kapela se sice občas nevyhne hlušším místům nebo mi to tak alespoň připadá, ale jako celek rozhodně nezklame. Techniky, progrese, je někdy příliš, ale zase na druhou stranu, jak se to vezme. Australané i přes složitost, s jakou hrají, neztratili feeling a drive. Zároveň mi deska připadá i svým způsobem temná, zákeřná. Kapelu budu rozhodně sledovat i do budoucna. Zjistil jsem totiž, že i přes počáteční ostýchavost se na každou další skladbu těším. Je pro mě ostrým hřebem, který mi někdo postupně zatlouká do hlavy. Dostane se mi až do mozku a začne tam hnít. Nepřipomíná vám to jeden druh japonského mučení? Nedivte se, technický brutální death metal v podání TZUN TZU je totiž přesně takový. Masakr!
Asphyx says:
I still feel like discovering new bands. I am fascinated by the state of mind where I only know the name and title of the album. I play the recording, I don't read anything in advance and let it affect me. This is how I did it with Australian death medalists TZUN TZU. Immediately, a technical deadly metal came to me from the player, based on brutality and chaos. Raw music that (without my knowledge) carried me away like a mantra far to the East. Then I was very surprised that the band really sings about Japan and China.
The music spoke to me first. It reminded me of a living organism of unknown origin that fears. I dare say that some passages are so complicated that their beauty remains hidden from many. It doesn't matter, the way and style of the band was set correctly in my opinion. They can't all play the same, can they? And TZUN TZU are definitely an original body.
It's a simple fact that “The Forbidden City” requires focused and deeper listening, which I don´t know if it's appreciated by a wider audience in today´s hectic time. You need to open the booklet, have good equipment and only then will the individual nuances stand out. Many will not know what to expect from the album, where to place it, they will be confused. It's just five o'clock in the morning and the only thing that keeps me on my feet after a sleepless night is music. I enjoy the new TZUN TZU, because I feel that it has taken me to completely different dimensions that are usually usual. The band sometimes doesn't avoid the worse places, or so it seems to me. But as a whole it will definitely not disappoint you. Techniques, progression - it might sometimes be too much. But again on the other hand how to take it. The Australians, despite the complexity with which they play, have not lost their feeling and drive. At the same time, the record also seems dark, insidious in a way. I will definitely watch the band in the future. I found out that despite the initial shyness, I'm looking forward to every other song. It is a sharp nail for me which someone gradually beats into my head. It gets into my brain and starts to rot there. Doesn't that remind you of one kind of Japanese torture? Don´t be surprised, technical brutal death metal performed by TZUN TZU is exactly like that. Massacre!
tracklist:
1. The Forbidden City
2. Kunoichi
3. Ko'Muso
band:
Don Taylor: Lead/Rhythm/Synth Guitars, Vocals
Nick Seja: Lead/Rhythm/Synth Guitars, Vocals
Adam Ritchie: Bass/Noise, Programming
Alan Cadman: Drums
.JPG)