FOSSILIZATION - He Whose Name Was Long Forgotten
EP 2021, Transylvanian Tapes/ Everlasting Spew Records
for english please scroll down
Potíš se, přestože je zima. Nechtěl si sem chodit, ale svědomí ti nedalo. Můžeš za její smrt ty? A nebo to byly jen zlé okolnosti? Slyšíš tichý šepot a bojíš se stínů. Vzduchem se vznáší hudba, která je prokletá jako tvůj špinavý život. Hoď kamenem, kdo jsi bez viny! Mlha se válí kolem a na náhrobku je najednou i tvé jméno. Někde mezi životem a smrtí, ve stavu beztíže, se pohybuje i hudba brazilských death doomařů FOSSILIZATION.
Nepíšu o kapelách, které ve mě nevyvolávají jakékoliv emoce. Tentokrát jsem zamotán do pavučin, které se každou skladbou utahují, řežou mě po celém těle, jako tisíce střepů z minulosti. Každý jsme za svůj život udělali spoustu zlého a při "He Whose Name Was Long Forgotten" vše vyplouvá na povrch. Exhumace mysli, nikdy nenalezneš klid.
"He Whose Name Was Long Forgotten" se mi nejlépe poslouchalo brzy ráno, když ještě celé město spalo. Jen pár tuláků, stínů bez tváře, se zjevilo jako přízrak před naším domem. Lákali mě, slibovali věčnost, ale já jsem raději přidal hlasitost. Hudba Brazilců se táhne jako zkažená krev. Inspirováni třeba takovými DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, KRYPTS, ALTARAGE, PHRENELITH, ENFULGED, CRUCIAMENTUM vás pozvou na nekonečnou panychidu. S chladným zvukem, krásně morbidním obalem, se spoustou ponurých a záhadných motivů, jsou pro mě FOSSILIZATION velmi příjemným překvapením. Tklivě bolestivým obrazem v zrcadle, pro smutné dny bez energie. Album je death metalově surové, ale i ledově doomové, nálady jsou zde namíchány v přesně takovém tom zajímavém a dobře poslouchatelném poměru. Nic nikde nechybí, ani nepřebývá, přesto je jasné, že deska bude více vyhovovat všem staromilcům, častým návštěvníkům hřbitovů i všem maniakům, kteří uctívají dávné pořádky v metalu. Nejvíc oceňuji (jako vždy), chvění, jiskru, nadšení a uvěřitelnost. Pro mě asi nejdůležitější věci v tomto stylu jako takovém. A FOSSILIZATION to se mnou umí na výbornou. Prvotina, která má v sobě až okultně magickou přitažlivost. Death doom metal, u kterého stíny šeptají zlé modlitby! Skvěle!
Asphyx says:
I don't know if you've ever been drowning in a stormy river, but my feelings about the new album "He Whose Name Was Long Forgotten" are very similar. Imagine a weir under which dirty water spins. You fall down by your back, hit your head, and then it's all about destiny. This time the music floats around like the smell of a long decaying corpse. A bloated drowned man with a pale face. The door to the other world is open.
"He Whose Name Was Long Forgotten" is a record that stinks in exactly the same way as works by bands like DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, KRYPTS, ALTARAGE, PHRENELITH, ENFULGED, CRUCIAMENTUM. Riffs stretch like black mud. Like decaying body remains. The album has a very good sound, cover and overall production. But this is not the most important thing. The main thing is the atmosphere, a plethora of strange mysterious moods. Shattered glass that cuts your bare feet. A blow that never heals. Beats and burns, it is rotten gradually until it bursts and pus and hopelessness flows out. The band can build solid walls from impermeable melodies, attack the most painful spots, rip old wounds back into the blood. We enter the other side while listening, we meet the souls of all madmen. Yes, the album has meditative effects on me, it is an occult experience rather than just an ordinary record. Shadows are getting longer, you need to go on another journey without end. Infernal death doom metal that burns black brand into your fallen souls!
Tracklist:
01. Neanderthal Tombs
02. Blight Cathedral
03. Caronte
04. He Whose Name Was Long Forgotten
05. A Deplorable Epoch
band:
V. - Vocals, guitars, bass, synths and percussions
P. - Drums