DEADLY STORM zine: Recenze/review - SHAARK

SHAARK - Deathonation

CD 2020, Slovak Metal Army

for english please scroll down

Když mi máma v roce 1995 našla doma na stole kazetu "Sinn Fein", zhrozila se. "Co to prosím tě posloucháš?": ptala se a její údiv byl ještě větší, když objevila, že pátý song se jmenuje Fuck me. Tohle slovo znala ze špatně nadabovaných akčních filmů na videokazetách. Byl jsem tenkrát velký rebel a tak jsem prohodil jenom něco o tom, že tohle je hudba budoucnosti.

Uteklo spousta vody v řekách, několikrát se změnila politická situace, mobily nahradily rozhovory tváří v tvář. Něco se ale nezměnilo. Ano, hádáte dobře, moravští SHAARK se s tím pořád nepářou. Pokud máte rádi starý thrash metal, který je dobře zahraný, má drive a pořádný rockový koule, tak neváhejte ani chvilku.

Můžeme mít tisíc důvodů k tomu, abychom desku shodili ze stolu a stejně jako kdysi moje máma jen pokývali hlavou nad špatnostmi dnešního světa, ale tohle je hudba pro staré fanoušky. SHAARK zkrátka hrají poctivý thrash metal slayerovského střihu a hotovo. Návrat po dlouhých čtrnácti letech se nadmíru vydařil. Staří pardálové moc dobře ví, jak na nás, na veterány, kteří pamatují zlatou dobu metalu v devadesátých letech. Ve skladbách je pořád kus rebelie, jako vždy se mi moc líbí bicí (jak zvuk, tak i technika). Je sice pravda, že některé songy by zasloužily trošku zkrátit, opakováním ztrácejí lehce na intenzitě, ale to je jen drobnost, která mi nedokáže pokazit celkový dojem. Líbí se mi produkce alba i zdravá naštvanost, která patří k dobrému thrash metalu, jako k mrtvému zimník. Jasně, že jsme tohle všechno už někde slyšeli. O to ani nejde. Pořád mám chuť pařit, vynadat všem blbcúm, kopnout do vrtule, stále je ve mě vášeň a nadšení pro hudbu jako takovou. Z nahrávky "Deathonation" cítím podobné emoce a náladu. Vysokooktanový thrash metal, u kterého hrozí samovznícení! Ryzí, poctivý výplach mozku ze staré školy. Žraloci znovu útočí!

Asphyx says:

When my mother found the "Sinn Fein" tape on my desk at home in 1995, she was horrified. “What are you listening to?” She asked, and her astonishment was even greater when she discovered that the fifth song was called Fuck me. She knew this word just from action movies on videotapes with terrific dubbing. I was a big rebel then, so I just said something about this being the music of the future.

Some time passed, the political situation changed several times, and mobile phones replaced face-to-face conversations. But something hasn't changed. Yes, you guessed it, the Moravian SHAARK still fighting well. If you like old thrash metal, which is well played, has a drive and a proper rock ball, so don't hesitate for a moment.

We may have a thousand reasons to throw the record off the table and, like my mom once, just nod over the bad things of today's world, but this is music for old fans. SHAARK simply plays honest thrash metal in a slayer style and that's it. The return after fourteen long years was extremely successful. The old veterans know very well how to impress us, the veterans who remember the golden age of metal in the nineties. There is still a bit of rebellion in the songs, as I always like drums (both sound and technique). It's true that some songs deserve to be shortened a bit, they lose a bit of intensity with repetition, but that's just a trifle that can't spoil my overall impression. I like the production of the album and the anger, which belongs to good thrash metal. Of course we've heard all of this before. But I still feel I want to mosh, scolding all jerks, kicking a propeller, I still have a passion and enthusiasm for music as such. I feel similar emotions and mood from the recording of "Deathonation". High-octane thrash metal that is at risk of spontaneous combustion! A genuine, honest old-school brainwash. Sharks attack again!