Příběh dvoustý osmdesátý sedmý - Pitka snů
Zdá se mi o obrovském svěráku, který momentálně svírá moji hlavu. Čelisti mi drtí uši a do ksichtu se mi šklebí Jirák. Můj temný stín z dětství. Kde se tady kurva vzal? Já měl za to, že se dal na komediantství jako jeho otec. To je jedno, každopádně brzy umře. Neměl bych se nejdřív rozloučit. Kupodivu mě pustí. Jde se mnou, ale můžu se obejmout se všemi blízkými. Dívá se, jak mi ho na rozloučenou Markétka kouří. Bože, to ale není sen? Pomalu se probouzím. Ležím na posteli mezi holkama. Jsem nahý. Úplně. A mezi nohama se snaží má milá. Konečně mi začíná všechno docházet. Včera jsme pili absint. Taky jedli oříšky, protože jsou nablitý hned vedle postele.
Jana se probudí a dívá se. Pak zakroutí hlavou a odejde do koupelny. Vidím jí zezadu prsa, to se mi na ženských vždycky hrozně líbilo. Bože, co jsme to zase prováděli? Vydechnu a Markétka se ke mě přitulí. Hladí mě a chce znovu. Lásko, já nemůžu. Je ještě totálně opilá. Otočím se k ní zády, ale tam je zadek Prcalinky. Ty vole, to je jak nějaký porno. Co je vůbec za den? Sobota. Že nemám rozum já, to chápu, ale holky? A proč jsem nahatej. Viděly mě všechny, často jsme spali i v jedný posteli, ale bylo jasně daný, že s nima nebudu souložit. Někdy to bylo hodně těžký, znáte to, ale já byl vždycky rád, že můžu někam hlavu složit. Jana se vrátí z koupelny. Ty jo, mě je fakt blbě. Dáme vyprošťováka? Jsem pro. Necháme Markétku spát. Hele Smrťáku to si nedáte pokoj. Omlouvám se, já nic, já nechtěl (kecám). Oblékni se a neprovokuj tady s tím svým...usměje se na mě.
Měli jsme s Janou různý období. Jednou jsem ji miloval já, pak zase ona mě, ale nikdy ne oba najednou. Teď jsme se k tomu blížili asi nejvíc, ale měl jsem zase Markétku. Moji černovlasou panenku. A byl jsem do ní blázen. Kolem se sice říkalo, že spím se všema holkama, ale nebyla to pravda. Sem tam, jako třeba včera se to zvrtlo. Sodoma Gomora, ale byla to spíš erotika. Jo, viděl jsem holky někdy masturbovat, viděl jsem věci, o kterých se nemluví. Nechtěl jsem porušit křehké vztahy, které spolu máme. Přinesu si pivo z lednice a dám napít i Janě. Neměla by ses taky obléct. Jako jsme kámoši, ale ty tvý prsa, kdo to má vydržet. Dá mi mlaskavou pusu za ucho, zašeptá nějaký prasárničky, ale je to z legrace. Odejde a já se mohu s klidem věnovat pivu. Uff, ženský bláznivý.
Postupně se všichni probouzí. Vajíčka, topinky. Jsme u Jany doma. Mám to tady rád. Ještě nedávno jsem tu bydlel, když jsem se rozešel s Andreou. Hele, víte o tom, že jsme vypili toho absintu jen půlku? Je mi blbě dopředu. Najíme se, děvčata se konečně obléknou a já přemýšlím, proč jsme byli všichni nazí. Je mi vysvětleno, že jsem se ožralý jako doga dožadoval sexu s každou. Uff. A jak to dopadlo? No, začal si souložit s Markétou. Vedle v pokoji, jenže si u toho usnul. A my myslely, že jako něco bude, tak jsme se svlékly. Markéta na nás vyděšeně kouká. No hele, ožralý dělají různý věci. Slečny ji ujišťují, že by mi nikdy nedaly, jsem kamarád. Ale momentálně, po absintové noci, si nejsem úplně jistej. Vše se převede ve smích a legraci, ale Markéta se moc netváří.
Víš o tom, žes ho ráno Smrťákovi kouřila? Ne! Cože? Jako před tebou? Ale Jana mávne rukou a pak se zase pije. Postupně padají zábrany, znovu nahodíme řetěz. Pamatuji si, že jsme pořád dokola točili francouzský Mercyless. Coloured Funeral. Vůbec nevím, kdo je přitáhl, ale skladby si pamatuji dodnes. A mám je spojený s absintem. Ten zase dotáhl Sabath z Prahy. Tam to prej chlastaj umělci. Je to na nás silný a tak odpoledne jedem spíš pivko. Jak jinak než u Hymrů. Půllitry cinkají, máme skvělou náladu. Pak někoho napadne, že budeme zlobit. Dělám Kissáky, pořád vyplazuju jazyk. A mé dámy jsou jako velký samice (to jako fakt jsou). Lidi jsou vyděšený, dívají se na nás úkosem. Je nám to jedno, přebytečná energie musí ven. Jana zvrací ještě za světla do takovýho malýho bazénku, kašny, co je na náměstí Míru.
Nějaká stará paní pronese klasickou hlášku o zkažený mládeži a o tom, že za komoušů bylo líp. Jí možná, ale my jsme rádi, že můžeme taky někdy udělat trošku bordel. Potkám pár svých bývalých spolužáků. Mají košilky, nebo roláčky a vypadají velmi spořádaně. Někdo už má děti a korzuje po parku, kam se přesuneme. Lehneme si do trávy a hrajeme oblíbenou hru na to, co jsou lidi zač. Podívej, támhle ten kluk tu holku chce a nikdy ji mít nebude. Ona čeká na nějakýho debila, co jí bude možná i mlátit, ale tady tomu chudákovi nikdy nedá. Hele, stařeček a stařenka, bože ty jsou krásný. Jak se spolu vedou. Takhle chci dopadnout. Koukej, nasranej padesátník, to je snad diagnóza. Mládí v prdeli a do důchodu daleko. Stará mu taky nedá.
Probrali jsme každýho a děsně se u toho nasmáli. Lidé chodící kolem nás neslyšeli, ale ohlíželi se. Salvy smíchu, které z nás doslova tryskaly, se nedaly přeslechnout. Někdo navíc vytáhl placatici rumu. Zase tančím. Mám takový období. Dělám na pusu bicí, vytažený z různých skladeb, zpívám si podivnou angličtinou a do toho tancuju. Vypadám jako po zásahu elektrickým proudem, ale musím, nedá mi to. Stav neklidné opilosti. Bůh nás provázej. Holky se přidají ke mě a jsme jak nějaká ujetá džínová taneční skupina. Protančíme se až k Janě domů. Pustí metal a pokračujeme. Tohle je pitka snů. Oslava radosti, že jsme spolu, že se máme rádi.
Včera čekal na moji mámu otec před barákem. Byl na mol a nejdřív prosil a potom vyhrožoval. Šel z něj strach. Máma s brekem utekla nazpátek domů. Volala mi do práce, celá vyděšená. Prý mu úplně hráblo. Nevěděl jsem, co na to říct. Ale měl jsem strach, Tisíckrát jsem si říkal, že je to jejich věc, jsou dospělí, ale když jsem svýho kdysi tak skvělýho tátu viděl, bál jsem se taky. Párkrát jsme zavolali policajty, ale ti si vždycky jen poznamenali pár slov do notesu a odjeli. Asi čekali, až se opravdu něco stane. A on nás zatím pronásledoval. Volal i mýmu šéfovi, dělal naschvály, jezdil kolem nás rychle autem, pak odlákal psa. No něco šílenýho. Gradovalo to. Byla z něj troska, zlá osoba. Pořád jsem tomu nechtěl věřit, ale bylo tomu tak.
Toho tlaku na mě teď bylo fakt hodně. Čekala mě škola v Plzni, v práci mi naložili, že když jako končím, tak ať se třeba poseru a doma to stálo za vyliž prdel. Někdy jsem měl fakt strach, takovej neodbytnej pocit, že se zase vrací zlo. Ale teď, s holkama a Markétou, mi bylo dobře, tady, uprostřed vybrané metalové společnosti, jsem doslova zářil. Konečně klid, krása mladých těl, pivo, rum a večer absint, který se na nás smál z lednice. Hrajeme flašku a zase jsem skoro nahý. Mé kamarádky se zase chichotají a jsou hrozně sexy. Markéta tolik pití nesnesla, tak má různý stavy. Jednou je nadržená a navrhuje grupáč, pak je ji blbě, nebo spí. Hlavně je to ale celý neskutečná sranda. Propiju se až ke smutku, jak starej alkáč, sedím v kuchyni, jen v trenýrkách a řvu jako želva. Musí ze mě všechno pryč. Máme chvilkové vážné chvilky.
Říkáme si věci, co jiným ne, ani rodinám. O svých strastech i radostech, o životě. Čeká nás ještě lahev absintu. A to skoro nemůžeme chodit. Zase máme svlékací a tak jako nějaký nudisti sedíme v kuchyni a kecáme. Prsa a zadky, vzpomínám si, jak jsem se vždycky díval dámám mezi nohy, nedalo mi to a ony to pokaždý poznaly a smály se mi. Ty si nedáš pokoj, do očí se mi dívej nebo aspoň na kozy. Takhle asi pařívali hippies, napadne mě a hned jdu k hi-fi věži a pouštím starý rockový fláky. Tančíme, tančíme, objímáme se. Markéta mě zatáhne vedle do pokoje, ale tentokrát usne ona, musím se smát. Ale ještě není konec, myslím si naivně.
Mám hlavu ve svěráku a tentokrát je se mnou učitelka ze základky, co jsem ji hrozně miloval. Chce mě mít. Opravdu paní učitelko? Abyste neměla nějaký problémy. Ale ona mě fakt chce. Plní se mi sen. Bohužel se probudím. Za přirození mě drží ze snu Jana. Vysmeknu se, i když se mi nechce. Jdu vedle a i když mě bolí celej člověk, tak Markétě dokážu, že jí mám moc rád. Nakonec se svalím vedle své milé a usnu jako špalek. Nic se mi nezdá. Jsem jako špalek a jsem rád, že konečně je mi dobře. Byla to pitka snů, o které se dlouho vyprávělo. Některý naše nahatý věci jsme zamlčovali, ale i tak, byla to jedna z posledních akcí v Boleslavi, kdy jsem byl opravdu šťastnej.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
