Musel jsem vstávat ještě dřív než normálně. Měl jsem to do fabriky dál. Ze Starého města jsem brával směr hlavní ulicí a moc nás nebylo. Většina lidí, co dělala ve Škodovce, bydlela na sídlišti. Jsem ranní ptáče, který ještě trošku smrdí včerejší hospodou. Většina lidí nesnáší brzké hodiny, ale třeba na hudbu mají něco do sebe. Mozek se krokem okysličuje a do uší mi duní nové CD. BOLT THROWER - ...For Victory. Jak jsem mohl být tak blbej a tuhle smečku ignorovat? Vždyť v jejich hudbě je všechno. Emoce, válka, temnota, chlad. Občas si poskočím do rytmu, zamávám hlavou, tady mě nikdo nevidí.
Pátek je nejlepší den týdne, protože máte víkend před sebou. Markétka mě uměla udělat šťastnýho. Vstávala o něco déle a měla to do nemocnice blíž než já. Včera jenom pár piv a hurá do pelechu. Tyhle první měsíce bývají s holkama nejlepší. Sex je ještě objevitelskej, napínavej, žádná rutina. Miluju tě, já tebe taky, to nám tenkrát stačilo. K tomu metal, pro podobné okamžiky jsem žil. Včera jsme poslouchali BENEDICTION - Transcend the Rubicon, ty jsem znal od Sabatha více než BOLT THROWER. CD mám v náprsní kapse, obě kapely budu střídat až do zblbnutí. Člověk si ani neuvědomoval, jaké skvosty právě objevuje. Nové dobré muziky byla spousta a já byl teď na pár týdnů trošku mimo. Přeci jen, nové děvče si žádá víc času. Ehm. Až jsem se v hospodě cítil poněkud provinile, že nestíhám sledovat všechny "novinky".
Pořád se ke mě dostávaly některé desky až po pár měsících, někdy i letech. Občas jsem pozérsky něco zavrhl, abych se k tomu zase po nějaké době vrátil. Časáky jsem sice nějaké měl (Spark, Bang), ale když jsem si měl vybrat mezi četbou a prdelkou své milé. Znáte to. Rád jsem ji hladil, laskal, cumlal, byla jako struna, která pak postupně povolí. Bože ty oči, chtěl jsem se v nich zase utopit. Kdyby mi řekla, ať skočím z mostu, asi bych to udělal. Myslel jsem na ní, když jsem seděl v kanclu a měl něco dělat. Se sluchátky na uších, se třetím albem do přehrávače. PESTILENCE - Testimony of the Ancients, ty už poslouchám dlouho, ale pořád se k té desce musím vracet. Je dokonalá. Stejně jako Markétka. Panenka, na první pohled žádná samice, ale když se rozjela, jojo. Měl jsem se krásně. Tedy až na neustále gradující situaci mezi mámou a otcem.
Pracovní den uběhne jako ve snech. Běžím před nemocnici a dorazím tam přesně ve chvíli, když jde má milá ven. Na ženských je stejně nejkrásnější chůze. Pohyby boků, Prcalík míval teorii, že se podle toho pozná, jaká bude v posteli. Něco na tom bude, je šelmička. Skloním se k polibku a jsme zase dvě metalový duše uprostřed všeho. Domů letíme skoro tryskem, v předsíni si ji vezmu zezadu. Zamilovaní to tak mívají. Odpadneme na záda a smějeme se. To je taky věc, s Markétkou se směju víc než s Andreou. Asi jako s Kristýnkou. Neměl bych srovnávat, já vím, ale já jí to nikdy neřeknu, slibuju. Člověk byl mladej, učil se za pochodu. Myslím, že je to tak správně. Pojď půjdeme spolu do sprchy. Ale k ničemu nedojde, zvonek nás nenechá. Tak jedeme? Ptají se dole holky, Tomáš s Buddhou a Sabath. To je velká pocta, že zrovna on někam vůbec vyrazí.
V Dobrovicích jsou Debustrol, který pořád žeru, i když poslouchám úplně něco jinýho a Arakain. Od těch můžu jen Thrash the trash a Schizophrenii, jinak mě už nebaví. Ale aspoň je kam vyrazit, provětrat se. Taky jsem ještě nikomu Markétu neukázal. Hrozně jsem se těšil, jak zase budou všichni koukat. Bavily mě udivený pohledy - jak to, že takovej somrák má vždycky takový hezký holky. Pořád se mě někdo ptal a já nevěděl, co odpovědět. Jede se busem a sedíme po dvojicích. Bokem vidím, jak se tulí Tomáš k Buddhovi, kluci bacha, ať vás nikdo nevidí. Občas se o teploušcích mluvilo v médiích, psaly se články, ale společnost je pořád považovala za něco nečistýho, divnýho. Převládal názor, který tedy pánové dost často naplňovali - postarší pán a mladý kluk. Bylo na tom něco zvrácenýho, aspoň tak se homosexualita vnímala.
Metalisti nebyli samozřejmě výjimkou. Občas mi bylo Tomáše líto. Sám toho měl nad hlavu a ještě poslouchat ty kecy. Nechal jsem holky tančit a pozval je na panáka. Kecáme, pořád dokola melu o Pestilence, Bolt Thrower a Benediction. Oni na to ty svý heavíky, různej glam, napomádovaný hlavy, elasťáky. Mám z nich srandu, ale je to v dobrým. Pak mi zmizí někam ven. Jdu kouknout na kapely a když dopařím, tak se jdu s Markétou nadechnout vzduchu. Je teplo, jsme zpocení, ale adrenalin je vyplaven. Uslyším známý hlasy, Buddha, jakoby brečel? Kurva, co to zase je? Běžíme tam a kolem naší dvojice stojí partička místních maníků a dávají jim pěstí. Taky sis přišel bouchnout do buzen? Ptají se mě a já ihned pozvednu ruku. Stane se ze mě ochránce teplých. Seru na jejich preference, já nemám rád tyhle srabácký přesily. Zažil jsem si je kolikrát na základce jako hubenej brejláč. Sídliště bylo krutý.
Domlátí i mě. Je jich moc. Nakonec pomůže Sabath, kterýho vidím poprvý v životě se bít. Má těžkopádný údery, mám strach o jeho srdce, ale on je jak lev, pohání ho stejnej vztek jako mě. Máme nějaký monokly, sem tam modřinu. Nejhůř je na tom Tomáš. Snažili se ho kopnout mezi nohy a tak má břicho v jednom ohni. Kurvy zasraný. Asi bychom měli zmizet, vesnický kluci se s tím moc nepářou. Dala se očekávat pomsta. Zaběhnu pro Janu a Prcalinku a jdeme zase po nějaké době pěšky do Boleslavi. Tomáš fluše krev a Buddhu chytá hysterák. Musím s ním zatřepat, aby se vzpamatoval. Jsem utahanej, ale stejně vezmu Toma na záda. Asi má hnutej pajšl, protože mě poblije od hlavy až k patě.
Ale všechno se nakonec srovná. Jsem naštvanej, to si hergot nemůžete dávat bacha? Divný co? Já nadával klukům za jejich přirozenost. Že jsou svoji, upřímní. Říkal jsem jim, že se musí lépe schovávat, nedávat najevo svoje city. Ale doba byla taková. Nerad bych, aby si lidi mysleli, že jsem nějakej velkej ochránce, ale měl jsem Tomáše i Buddhu rád. Na mě si nikdy nic nezkusili (Markéta říkala, že jsem tak ošklivej, že mě prostě nechtějí). Měli jsme takovej příjemnej vztah. Prdelky a sranda. Dělal jsem na ně narážky, ale oni věděli, že to myslím dobře. Jenže teď jsem prskal skrz zuby. Tomáše jsem ale donesl k nám domů, bylo to blíž a taky na něj mohla má milá dohlédnout, kdyby něco. Jako zdravotní sestra byla moc šikovná a zrovna se to fakt hodilo.
Je k ránu a vezmu si stráž. Jako starej indián. Kouřím u okna a poslouchám dech našeho pacienta. Občas zamumlá ze spaní, ale jinak cajk. Přemýšlím o tom, jaký to pro něj muselo být těžký říct svým rodičům, že je teplej. Taky o tom, proč mám takovýhle kamarády? Sabath - stará vyžilá mánička, Venca bejvalej feťák, Jana a Prcalinka, holky, co si nasadily na chlapy až moc vysokou laťku. A dva teploušci. Mezi nima já, z relativně kdysi slušný rodiny, velký čtenář a pořád ještě sportovec. První, druhý, třetí album do přehrávače a jsem v polosnu. Najednou je mi zima a promítá se mi hlavou celý můj život. Běž spát, pohladí mě někdo po hlavě. Jana, ta mě nikdy nenechá samotnýho. Vyprávíme si až se všichni probudí. Těžké kafe, turek, starej chleba, pár rumíků, zase jsme dopadli jak Sedláci u Chlumce.
Ještě než zavřou, stihneme s Markétou v bufáči vlašák, rohlíky a pivo. Škruká mi v břiše a po jakože obědě usnu. Spím celé odpoledne a když se probudím, tak na mě moje děvče kouká. Hladí mi vlasy. Šeptá něco o dobrých duších, že mě má ráda, že jsem jenom její a že na ní hrozně zapůsobilo, jak jsem se zastal slabších. Cítím se být hrdinou z knížek, které jsem četl jako malý kluk. Děda by na mě byl hrdej a najednou vůbec nevadí, že jsem šíleně rozlámanej. Mladý tělo si poradí. Dneska nikam nepůjdeme, uděláme si hezký večer. Pár kazet s filmama, který si pamatuji celý život, tři alba do přehrávače, které také nikdy nezapomenu. Usne mi v náručí, tak si nasadím sluchátka a poslouchám, dokud se mi nevybijí baterie. Stejně mám svý kamarády, ztracený duše moc rád.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):