MY DYING BRIDE - Macabre Cabaret
EP 2020, Nuclear Blast
for english please scroll down
Spousta z nás je zavřeno ve svých domovech. O samotě, jen se se svědomím. Každého, kdo má alespoň nějakou fantazii, podobný stav donutí k zamyšlení. Je jedno, jestli si v cele nebo uprostřed davu, někdy se zkrátka cítíš sám. Musím do lesů, do přírody, na malý vesnický hřbitov, kolem kterého normálně procházím bez povšimnutí. Jenže teď poslouchám nové EP doomařů MY DYING BRIDE. Moje kroky mají trošku jiný směr.
Chtít po podobných legendách nějaké stylové kotrmelce je neslušné. Byla by škoda, kdyby změnili to, co na nich máme tolik rádi. Na novinku lze nahlížet jako na pokračování věcí minulých, na klasickou desku, ale to já příliš nedokážu. Britové to se mnou umí už od devadesátých let. Měli sice občas pochopitelně slabší období, ale "Macabre Cabaret" k nim rozhodně nepatří.
O čem je pravý smutek a city mu podobné zase tolik lidí neví. Musíte si je, stejně jako muziku, prožít, projít si mezi temnými studenými stíny. Venku je mlha, mráz proniká do kostí. Ideální počasí pro poslech. Město ještě spí. Tiché a prázdné. Pár světel v oknech, občas štěkající pes. "Macabre Cabaret" je deskou, kterou musím poslouchat venku. Stát se chodcem v pozadí, tichošlápkem, který nehodnotí, ale jen naslouchá. Zvláštní je, že já doom metal neumím pořádně popsat slovy, podle mého to ani moc nejde. Existují jen dvě polohy, buď si vás podmaní a nebo ne. Miluju zvuk violoncella, mám rád bědování a pláč, které z MY DYING BRIDE stále slyším. Dodnes mě na nich fascinuje schopnost vytvořit hudbou absolutně temnou a mrazivou atmosféru. Smutek a nářek. Každý si představuje pohřeb, ale já myslím spíš na usínající přírodu, na barvy podzimu, na zvířata hledající svůj úkryt. Uprostřed lesů se mi společná setkání osvědčila nejvíce. Sice jsem tu také sám, ale není tu rušivý dav, blikající světla, ani zástupy falešných tváří. Vše je, stejně jako "Macabre Cabaret", ohlodáno na kost, ryzí a opravdové. Je stavem duše, rozpoložením a jako takové jej je nutné brát. Až mi bude zase jednou smutno, tak vím, co si pustím.
Asphyx says:
You sit in the wooden benches. It is Sunday morning and you should meet God today. You doubt, you have been in doubt for a while. The ordinary life has vanished from churches a long time ago. There is only mentoring and tons of empty words left. You are praying to a dead who has nothing in common with its souls. In a last few days you have been meeting many evil people. The only thing left is hope and music.
I like the noble mood of cathedrals, I soak the atmosphere of abandoned temples with joy. Thousands of fates printed in stone walls. The faces of the saints and above, where the pipe organ is, is sitting the band MY DYING BRIDE. Yes, for me their music is connected with a visit of a church. I listen to their new album "Macabre Cabaret" and I am thinking about what faith really is.
The songs are literally soaked up with the atmosphere of gothic buildings and sadness. Right in front of me I can see a small graveyard in the mountains. Everybody knows each other and every funeral is an event and a personal experience. Here, the faith is pure, unspoilt and raw. I like the sound, cold and hurtful at the same time, I admire the painting on the cover. I am walking through abandoned cathedrals with the band. Again and again I am coming back to catacombs, to wake up and continue to spread the glory of the doom and death metal. The new album absorbed me completely, it calmed down my mind and directed me to another world. I am looking towards the sky and I am waiting! A beautiful musical experience, full of nobleness.
1. Macabre Cabaret
2. A Secret Kiss
3. A Purse Of Gold And Stars
band:
Aaron - Vocals.
Andrew - Guitar.
Lena - Bass
Shaun - Keyboards / Violin
https://www.facebook.com/MyDyingBrideOfficial/
http://mydyingbride.net/
https://www.instagram.com/mydyingbride_official/
https://twitter.com/Official_MDB
https://www.nuclearblast.de/en/shop/index.html
.JPG)