Příběh dvoustý šedesátý sedmý - Když cítím z muziky smrt a temnotu
"Teda já nevím, vy byste pořád jenom chlastali a začínáte mi fakt připadat líný": pustí se do nás Jana. Má pravdu, nějak fotrovatíme. Pohltila nás práce a je pro nás pohodlnější v pátek vzpomínat na koncerty, než na ně vyrazit. To bylo tenkrát tak, jsme jak nějaký metaloví důchodci. Přitom nám je teprve kolem dvaceti. Klášter teče proudem, kecá se, dělají se srandičky a pak přijde řeč na nejlepší letošní koncert. Musím přemýšlet. Byly nějaký Debustroly, to se ale nepočítá, tam se chodí hlavně chlastat. No hele, já byl dost rozevlátej, zrovna jsem toho měl plný zuby s Kristou a ona ještě nemohla chodit (uvědomím si, jak byl rok 1995 plnej změn a to nebyl ani podzim, který mi hodil do života ještě větší vidle), ale podle mě byli parádní DEICIDE, SINISTER, FLESHCRAWL, který hráli myslím druhýho dubna v pražským Edenu.
A protože byl pátek, teplý večer a na terásce ve Startu bylo moc fajn, tak jsem se do toho dal. Hele, jely se mnou akorát holky. Jana a Prcalinka. A pořád mi mluvily do duše. Že moc piju, koukám i po jinejch sukních (rozuměj džínových prdelkách). Vzaly si na cestu nějaký sladký pití, který jsem fakt nechtěl ochutnat, protože pak bych kakal kostkovej cukr a tak jsem si v nádražce koupil rum. Jako vždycky jsem se pěkně vyndal. Na hlaváku v Praze jsem si musel chvilku lehnout do trávy. Bylo to v pohodě, pod vlivem nás tam střízlivělo víc. Kluci z Liberce, Jablonečáci, sem tam i nějakej jinej seveřan. Někdo vedle mě blije do křiváku a druhej se mu směje. Jeho dívka zuří, nadává mu. Já mám tuhle atmosféru hrozně rád. Člověk potřebuje upustit ventil. Říkám to Janě a ona odpoví, že se ale nemá přehánět. Všeho s mírou. Pak mě zatáhnou na hajzlíky a opláchnou mi ksicht studenou vodou. Vyžaduji i ohanbí, ale nesetká se to s nadšením.
No dobře, ale mám hlad. Naproti nádraží je hospoda s Plzní, ale je šíleně narvaná. Zapadneme někam k Václaváku. Takovej docela pajzl, ale aspoň je tu klid. Sice je fakt, že vypadá jak feťácký doupě, ale takhle dobrou tlačenku jsem snad ještě nikdy nejedl. A to jsem odborník. Snad do toho nedávají nic zakázanýho. Slupneme k tomu hrozně chleba, porušíme asi padesátkrát veškeré zásady zdravého stravování, ale mladý tělo si poradí. Člověk se nesmí tolik prožívat. Hrozně se těším na DEICIDE, ty teď fakt žeru. Jakože opravdu hodně. Mám s sebou i prachy na triko. Plánů je spousta, ale ono to většinou dopadne úplně jinak. S Janou si toho máme o hudbě asi co nejvíc říct. Ona je sice víc thrash, ale myslím, že brzy taky naplno propadne temnotě. Trošku se motám, ale nálada je vynikající.
Posadí mě na nějakou tramvaj a jede se. Pak metrem, asi. Já si tyhle cesty většinou fakt nepamatuju. Jakmile v něčem sedím a hýbe se to, usínám. Probudí mě až před Edenem. Tam už postávají podobný typy co my. Okoukneme trika, co se nosí a poslouchá v tý velký Praze. Cígo, pokec. S náma, teda s holkama, se chtěl každej vždycky bavit. Je to přirozený. Nic jsem proti tomu neměl, pokud nebyl trubeček moc vtíravej. Tentokrát je všechno kupodivu v pohodě. Konečně nás pustí dovnitř. Hrneme se ihned ke stánku s trikama. Hlavně, aby na mě zbylo. Usmívám se, nejen, že mám svůj kousek černého oblečení s motivem Legion, ale navíc jsem si podal ruku s Bentonem. Se nebudu mejt, ty vole. Žral jsem je opravdu hodně, pořád jsou pro mě neskutečný legendy.
Nastalo peklo. Dodnes nechápu, jak jsem mohl sestavu DEICIDE, SINISTER, FLESHCRAWL, BRUTAL THRUTH přežít. Pařili jsme vlastně v kuse. Ani chvilka klidu, žádnej odpočinek. Jen headbanging, skákání, peklo. Dokonce jsme ani nechodili pro pivo. Padal jsem na hubu a dělal tvrďáka, když hráli CATHEDRAL. Jakože je to moc měkký, že je to píčovina. Já byl tenkrát taky blbej. Holkám se přitom hrozně líbili. Já se k nim dostal až po několika letech. Pak jsem je navíc už nikdy neviděl. Nojo, už nenadělám nic. Všichni se hrnou k merchi a my jsme rádi, že už máme nakoupeno. Jdeme k baru a tam sedí FLESHCRAWL. Prohodíme pár slov a oni se vlastně i díky tomu stanou jednou z mých srdcových kapel. Osobní kontakt nic nenahradí, fanoušek je duše citlivá a všechny vystupující to moc dobře věděli. My ale potkali už jen SINISTER, kteří si v chlastání tedy s námi rozhodně nezadali. Z klubu nás musí všechny vyhodit.
Kapely jdou někam pařit spolu, myslím, že to bude striptýzový bar, ale to už si nepamatuju úplně přesně. My se touláme Prahou. Jana si myslí, že ví, kudy na vlakáč, ale není to pravda. A když neví Jana, tak nikdo. Jsme ztracení v tom velkým městě a bloudíme. Byl to náročný, sportovní výkon, dnes jsme si fakt užili. Máme ale vyprahlo a tak usedneme do malýho baru. Popisujeme si jak kdo hrál, co říkal do mikrofonu (naše angličtina ještě není moc dobrá a tak si kolikrát vsugerujeme děsný blbosti, což zjistíme až po letech). Koncerty tenkrát mívaly neopakovatelnou atmosféru. Fanoušci jen tak nestáli jako solný sloupy, byli jsme mladí a divočilo se. Nedovedl jsem si ještě představit, že bych na nějakou kapelu nepařil. Vylezeme z baru a svítá. Kolem chodí lidi asi do práce, nevím, ale pobliju se uprostřed Národní třídy. Nějaká paní řekne fuj, to je hnusný.
Je a špatná je i cesta do Boleslavi. Bolehlav, břichovrh, kroucení střev. Usneme ve vlaku, holky na mě. V nádražce u nás doma mají už otevřeno, tak dáme vyprošťováka. Je dobrej, srovná nás. Volám do práce, že nepřijdu. Kalíme až do oběda. Pak se navátí rozcházíme do svých domovů. Jenže já mám v hlavě všechno popletený, tak usnu nahatej u Jany v předsíni. No tak přátelé, to bylo můj asi nejlepší koncert letošní rok, sdělím osazenstvu našeho stolu. Vůbec mi nedojde, že jsou všichni ticho a zírají na mě. Znovu jsem všechna vystoupení kapel prožíval tak, že jsem byl mimo. Pod pódiem, mezi fanoušky. Smrťáku, to bylo super, jako fakt jsme hezky zapařili, ale zapomněl si se zmínit o těch mladých děvčatech z Liberce, ke kterým si se tak nějak víceméně ožralej vtíral, nabízel jim přespání a s jednou si se u hajzlíků líbal. Achjo, stane se. To si vůbec nepamatuju. Dostanu hroznou chuť na DEICIDE, SINISTER a FLESCRAWL. Už vím, co budu celý víkend poslouchat. Byl to moc fajn večer. Doslova hmatatelně jsem znovu cítil z muziky smrt a temnotu.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):