DEADLY STORM zine: Recenze/review - VACANT EYES - A Somber Preclusion of Being (2020)

VACANT EYES - A Somber Preclusion of Being

CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Vždycky byla fascinována smrtí. Vyhledávala temná zákoutí, v samotě duše, tělo je jen schránka, která nám je pouze na nějaký čas propůjčena. Neměla vlastně žádný důvod k tomu, aby byla pořád smutná. Krásná, chytrá, svůdná. Všichni po ní toužili, ona přesto celý svůj krátký život hledala. Byla tu pouze proto, aby si jednoho dne sedla do vany, vytáhla žiletku a svoji bílou pleť proměnila v rudou růž. Nikdo nevěděl proč, tak mladá, měla být šťastná, měla mít děti, celý život před sebou. A teď tu leží, v tratolišti krve, konečně sama a usmívá se.

Lidská mysl je nám stále záhadou. Proč jsou někteří z nás jen svým vlastním stínem? Proč je někdo smutný bez jakékoliv zjevné příčiny? Nevím, ale mohu vám doporučit funeral doom metalovou kapelu, která je také dokonalou esencí smutku. Zároveň i mým objevem minulého roku. VACANT EYES si mě svojí hudbou zcela podmanili.

Jsou desky, o kterých chci psát, sednu si a nedokážu ze sebe vymámit žádné slovo. Raději poslouchám, ztrácím se ve vlnách řeky Styx. Venku sněží a mě čeká cesta na hřbitov. Za jednou dívkou, která neunesla tíhu tohoto světa. Poslouchám "A Somber Preclusion of Being" a přemýšlím o prázdnotě. Skladby jsou velmi dobře, nebál bych se napsat magicky, napsány, postava v kápi na obalu je i mojí noční můrou a majestátní chladný zvuk mě pokaždé rozdrásá do krve. Pro fanoušky třeba takových EVOKEN, AHAB, SHAPE OF DESPAIR, FUNERAL TEARS, FROWNING, MAJESTIC DOWNFALL, STOMACH EARTH, MOURNING BELOVETH, OFFICIUM TRISTE, NOVEMBERS DOOM, SATURNUS jsou VACANT EYES vlastně povinností, protože bez téhle desky nebude vaše diskografie smutku úplná. Navštěvuje mě ve snu stále dívka z úvodu článku. Éterická bytost, múza, krásná záhadná představa. Umřela již tisíckrát a mám pohřební řeč. Posledních pár tónů, chci zase znovu, nedokážu se odpoutat. Stíny se prodlužují, za chvilku bude tma. Zase jsem strávil celý den na hřbitově. Poslouchal "A Somber Preclusion of Being" a rozmlouval s mrtvými. K zemi padá mlha, umíráme a znovu se rodíme, zůstává jenom hudba. Křišťálově průzračný funeral doom metal, poslední vydechnutí, touha po smrti. K dokonalosti vybroušené album.

Asphyx says:

She was always fascinated by death. She was looking for dark corners and crannies, in the solitude of the soul, the body is just a box that is only lent to us for a while. In fact, she had no reason to be sad. Beautiful, smart, seductive. Everyone longed for her, yet she searched all her short life. She was only here to take a bath one day, pull out a razor, and turn her white skin into a red rose. No one knew why, so young, she should be happy, she should have children, her whole life ahead of her. And now she lies here, in a pool of blood, finally alone and smiling.

The human mind is still a mystery to us. Why are some of us just our own shadows? Why is someone sad for no apparent reason? I don't know, but I can recommend the funeral doom metal band, which is also the perfect essence of sadness. At the same time, my discovery last year. VACANT EYES completely captivated me with their music.

There are records I want to write about, I sit down and I can't get a word out of myself. I'd rather listen, get lost in the waves of the Styx River. It's snowing outside and the road to the cemetery is waiting for me. For one girl who could not bear the weight of this world. I listen to "A Somber Preclusion of Being" and think about emptiness. The songs are very good, I wouldn't be afraid to write magically, written, the figure in the hood on the cover is also my nightmare and the majestic cold sound always scratches my blood. For fans of such EVOKEN, AHAB, SHAPE OF DESPAIR, FUNERAL TEARS, FROWNING, MAJESTIC DOWNFALL, STOMACH EARTH, MOURNING BELOVETH, OFFICIUM TRISTE, NOVEMBERS DOOM, SATURNUS are VACANT EYES actually a duty, because without this record your discography will not be complete. The girl from the beginning of the article still visits me in the dream. An ethereal being, a muse, a beautiful mysterious idea. She has died a thousand times and I have a funeral speech. The last few tones, I want again, I can't disengage. The shadows lengthen, it will be dark in a moment. I spent the whole day on the cemetery again. He listened to "A Somber Preclusion of Being" and talked to the dead. Fog falls to the ground, we die and we are born again, only music remains. Crystal clear funeral doom metal, last breath, desire for death. A perfectly sharpened album.