DEADLY STORM zine: Recenze/review - SCARS

SCARS - Predatory
CD 2020, Brutal Records

for english please scroll down

Staří brazilští psi SCARS datují svůj vznik až do roku 1991 a letos přicházejí se svým teprve druhým dlouhohrajícím albem. Je plné vzteku, naštvanosti, úplně vidím, jak jim lítají sliny od huby. Hraje se tu poctivý, ryzí thrash metal amerického střihu. Ostré riffy, utíkající basa, ale nezapomíná se ani na atmosféru. Tohle všechno dohromady je zabaleno do pronikavého bolestivého zvuku.

Není lehké staré psy naučit novým kouskům, ale myslím, že to ani není potřeba. Po podobných kapelách nechci a nepožaduji stylové kolotoče. Chci pořádně nakopat zadek, chci si zapařit, zaházet hlavou, skočit z pódia do kotle a nechat na sebe působit energii. Té mají Brazilci na rozdávání. Má to jen jednu podmínku, "Predatory" si musíte pouštět hodně nahlas.

"Predatory" je plné klasických postupů, kapela se drží svého řemesla a dělá jej dobře. Pro mě jsou jedněmi z nejdůležitějších atributů thrashe tlak a síla a těch mají SCARS několik tun. Po celou dobu desky se řeže ostrou stranou nože. A to rovnou do živého. Deska asi neuspěje v žebříčcích oblíbenosti v komerčních médiích, ale to nic nemění na tom, že se jedná o více než dobrou nahrávku. Při poslechu si připadám, jako by na mě padala velká těžká zeď. Zavalen bolestí mačkám znovu play. Na zvuku i produkci je vidět, že jej měli pod palcem zkušení muzikanti. Proskočit sklem a dopadnout na ostré střepy. Pořezat se a nechat vše krvácet. Podobně se cítím i při "Predatory". Mám rád tradiční Bay Area thrash metal a SCARS jsou jeho přesnou definicí. Navíc přidávají velký kus sebe a srdce tepající pro rychlost a melodie. Je příjemné se nechat roztrhat smečkou starých brazilských psů. Není to dokonalé album, ale rozhodně má něco do sebe. Poslouchejte pečlivě. Peklo!

Asphyx says:

The old Brazilian dogs SCARS were established in 1991 and this year they are coming with their second full-length album. It is full of anger. I can completely see their saliva flying from their mouths. Honest, pure thrash metal of American style is played here. Sharp riffs, running away bass, but the atmosphere is not forgotten either. All this together is wrapped in a piercing painful sound.

It's not easy to teach old dogs new tricks, but I don't think it's necessary. I don't want style carousels from similar bands. I really want my ass to be kicked, I want to party, throw my head, jump from the stage to the people and let the energy work on me. The Brazilians have it for distribution. It has only one condition, you have to play “Predatory” very loudly.

“Predatory” is full of classical techniques, the band sticks to its craft and does it well. For me, one of the most important attributes of thrash is pressure and force, and SCARS have several tons. The sharp side of the knife is cut throughout the board. And straight to the point. The album probably won't succeed in the commercial media charts, but that doesn't change the fact that it's more than a good record. When I listen, I feel like a big heavy wall is falling on me. Overwhelmed with pain I started to play the record again. The sound and production show that experienced musicians had it under their thumb. Jump though the glass and fall on the sharp shards. Cut yourself and let everything bleed. I feel the same way about “Predatory”. I like traditional Bay Area thrash metal and SCARS are its exact definition. In addition, they add a great chunk of themselves and a heartbeat for speed and melody. It's nice to be torn by a pack of old Brazilian dogs. It's not a perfect album, but it definitely has something in it. Listen carefully. Hell!

Tracklist:

Predatory

These Bloody Days

Ancient Power

Sad Darkness of the Soul

The Unsung Requiem (Instrumental)

Ghostly Shadows

The 72 Faces of God

Beyond the Valley of Despair

Violent Show

Armageddon (Bonus Track)

Silent Force (Bonus Track)