Mám v nohách něco přes dvacet kilometrů po horách. Pár rozhleden jako Bramberk a Slovanka, navíc jsme stihli ještě vylézt na Černou Studnici. Jsem ucaprtanej a taky jsem měl nějaký to pivo. Ztěžkly mi nohy a protože byla moje máma nakoupit, tak na mě Andy vlítla jak uragán. Ty divoško, stačil jsem ještě říct a pak jsem usnul spánkem spravedlivých. Zdálo se mi nevím proč o lyžování. O Kačence, vánici, o kamarádech, kteří už dávno odešli do věčných lovišť. Odešli a nechali mě tu samotnýho, abych bojoval dál. Abych poslouchal metal a toulal se světem. Probudím se a mám divnou náladu. Chalupa je skoro stoletá a občas ve větru vypráví dlouhé příběhy. Místo, které má rozhodně co říct. Mě určitě.
Máma si na Andreu nemohla zvyknout. Každá byla z jiného těsta. Taky ji štvalo, že jsem se rozešel s Kristýnkou. Ale znáte ženský, vždycky se nakonec dají nějak dohromady. Spiknou se, jak říkával děda. Vylezu před chalupu a zastíním si oči proti zapadajícímu slunci. Světlo probleskuje mezi listy kaštanu. Bože můj, večery na chalupě v Jizerkách mají nekonečně podmanivé kouzlo. Ihned mu podléhám a nejsem sám. Matinka moje najednou na chvilku zapadne dovnitř a nekonečně dlouho šramotí na půdě. Nakonec vyleze s dvěma igelitkama narvanýma fotkama. Achjo, v tomhle věku to vyloženě nesnáším. Nechápu, proč bych se měl dívat na nahý prdelky šesti bratranců, kochat se neskutečně trapnými oblečky a rozplývat se nad našimi debilními úsměvy.
Jenže Andrea i moje máti to vidí jinak. Ihned se sesednou a smějí se. Ten byl ale ošklivý dítě a zůstalo mu to! A jak byl hubenej! To víš, my se nastěhovali do paneláku z hor, když mu byly dva roky. Já byla doma a vařila jsem a on od rána do noci lítal po stále rozestavěném sídlišti. Dítě ulice. Partičky podle vchodů. Kluci a holky dohromady, to se ještě nerozlišovalo. Byli super. Pořád špinaví, umolousaní, usoplení. V kraťasech a v zimě v teplákách. První smečky. Neustálý bitvy v zákopech po vybagrovaných základech nových domů. Podívej, tady má rozseknutý čelo, to spadl z kolotoče. Byl hrozně nešikovnej. Hehe, hele, tady má košili po mě (holčičí - jak já ji nesnášel a kolik jsem si kvůli tomu vytrpěl). Probírají celé moje dětství. Děda hodně fotil a tak je záznamů požehnaně. Uff.
Jsme s bratránkama na chalupě. Lítáme po horách. Dědové, babičky, tetičky, všechno se mi v útržcích vrací, akorát nevím, jestli jsou to moje vzpomínky nebo znám příběhy z vyprávění. První třída. Tričko s límečkem (nesnáším a dodnes z něj mám trauma). Předkus a ostříhaný podle hrnce. Ošklivý dítě. Malej šprt. Pořád jsem ho musela vyhazovat ven, naučil se číst a místo aby lítal s kamarádama, tak seděl zalezlý s knihou. Podívej na ty žebra. Pořád jsem mu nutila jídlo a on nechtěl. Tady je fotka s holčičkama z našeho vchodu. Chtěly se s ním kamarádit a on měl první průšvih - řekl jim, že jsou jen blbý ženský. A tady je soused, kterýmu jsme museli snad 10x zasklívat okno. Neuměl moc mířit, když hráli fotbal.
Jo Janinka, ona byla o čtyři roky starší a taková do větru. To měla po mámě. Jednou jsem je načapala pod schodama, jak tam toho našeho kluka líbá. Vůbec nevěděl, o co jde. Byl rudej až za ušima a všem říkal, že měl sex. On je nedonošenej, celej měsíc, měl se narodit na vánoce, ale místo toho je listopadovej. Jeho táta byl na vojně. Nastěhovala jsem se tady kousek do baráku ke tchýni. Pořád mi byla zima. Celý hodiny jsem chodila po horách s kočárkem. Podívej, jako malej měl trošku křivou hlavičku. Okolo samý tetičky, prvorozenej, všichni na něj byli hrozně hrdí. Ale ošklivej byl, já to ale jako máma neviděla. Měl moc velkou hlavu, křivý nožičky a hubený tělo. Tenkrát se rovnou přecházelo na sunar. A on pořád zvracel.
Kouknu proti světlu a jako bych viděl stíny svých bratranců. Parta hic. Bitky s místníma, pro který jsme dodnes zasraný Pražáci, i když nikdo nikdy v hlavním městě nežil. Zelený jabka a o pár let starší sousedka Lenička, která byla jako kluk. Teda až do mých 14, pak už měla prsa a nechtěla se s náma nahá koupat v lomu. První noc na stohu, rodiče někam odjeli a my měli veškerý seno pro sebe. Vůbec jsem nevěděl, o co jde. A hrozně moc se mi to líbilo. Byla tak sladká, nevinná a dodnes nechápu, proč si ze všech vybrala zrovna mě, toho nejošklivějšího. Šeptali jsme si spolu a pro mě to byly nejkrásnější prázdniny na světě. Měla tak nádherný oči. Ale tohle na fotkách nebylo, to jsem řekl Andree až ve chvíli, kdy si šla máma udělat další kafe.
Tak a tohle jsou původní majitelé chalupy. Němci, co je odsunuli. Přijeli se sem podívat. Mají se moc dobře. Podívej, máme s nima krásnou fotku. Nejdřív to vypadalo, že žádnou pubertu mít nebude. Samej nežid, brejličky a předkus, nosil rovnátka, to tenkrát byla taky docela ostuda. No já nevím, bratránek mu přinesl nějakou kazetu a tady už začínal mít dlouhý vlasy. Vůbec jsem si na to nemohla zvyknout. U nás v práci mají všichni takový upravený děti, mě přišel jak nějakej vágus. Měla jsem strach, aby nepropadl chlastu jako otec. Pořád si četl, než začal poslouchat ten jeho kravál. Tady jsou s první partou. Vždycky mi řekli, že jdou hrát volejbal, ale já moc dobře vím, že se scházeli v garáži u Štěpánky a byly tam s nima i holky. Jeho táta ho párkrát viděl. Měl štěstí, že ho nikdy nepřistihl s cigárem v hubě, to bych mu urazila ruce.
Pořád se potloukali po ulicích, byli jak smečka vlků. Ty jejich nášivky, odrbaný džíny. On si snad dodnes myslí, že nevím, jak se chodil převlíkat do sklepa do toho jejich smradlavýho mundůru. Ale do školy chodil, učil se dobře. Jen ty názory. Je nevím, někdy jsme si moc nerozuměli. Víš, já na něj neměla moc čas, hodně jsme se hádali s otcem a on toho zneužíval. Vždycky jen napsal úkoly, hodil tašku do kouta a zmizel. Pořád byl to ošklivý dítě ulice, ale pak přišly první lásky. Tady je s Kačenkou první, to ti byla moc slušná holka. Tady je s druhou, taky Káčou, ta byla zase jak modelka, fakt hezká, vůbec nechápu, proč s ním chodila. No, měli bouračku a ona to nepřežila. To bylo hrozný, měla jsem strach, že si sáhne na život. Oni mu zemřeli během dvou let i dva nejlepší kamarádi. Bylo toho na něj moc.
Musel jsem rozsvítit a začali létat netopýři. Obě dámy se dál probíraly mým životem, který byl jen krátkým obsahem několika igelitek. Andrea nedávno prošla menší proměnou. Víc jsme si povídali, rozuměli jsme si. Po dvou měsících nekonečného šukáni by se dalo říci - konečně. Jo, Monika, ta se mi moc líbila. To byla taková holka do nepohody, chtěla si ho vzít, ale on ten náš blbec odmítl. Už jsem mohla být babička. Uvědomil jsem si, kolik věcí ze mě máma vycítila. Moc jsem se jí nesvěřoval. Nebyla chuť a vlastně ani čas. Puberťáci to tak mají a rodiče tu jsou od toho, aby zpovzdálí dohlíželi a byli k dispozici. Víc toho kolikrát ani dělat nemůžou. Ještě, když mají navíc za dítě takovou tvrdou palici. No, on byl na povrchu takovej ten děsnej rebel, ale v jádru je citlivej.
Nikdy bych nevěřila, že se bude starat o holku na vozíku. Tady je fotka, když ještě Kristýnka chodila. Skočila pak z pódia a on se k ní nastěhoval. Měli to moc těžký a já byla hrozně hrdá, že jsem ho tak dobře vychovala. Andreo, hrozně si mě naštvala, když ji kvůli tobě opustil. Každá máma chce pro svý dítě to nejlepší. Buď na něj hodná a prosím tě, dejte si pohov, když tu jsem, hrozně u toho křičíš a tady na vsi mají i stěny uši. Hele, tady mi zapadla jedna hodně stará fotka. Podívej, jeho táta bejval velkej fešák, mě taky všichni říkali, jaká jsme hezká (potvrzuji!) a vůbec nechápeme, jak se nám mohlo narodit takhle ošklivý dítě. Paní Smrťáková, ale vždyť to není zase tolik hrozný. Jako není to žádnej krasavec, ale má něco do sebe. A je hodnej, někdy možná až moc.
"Heeeeeejjj, heeeejjjj, pivo nalejveeeeej...": ozve se několik známých hlasů. Měli přijet až zítra, ale jsou tu již dnes. Celá naše parta. Ihned si sednou dokola a cože to děláme. Lehnu si raději do trávy a koukám na noční oblohu. Pije se víno, sem tam rum. Moje máma vzpomíná a staré černobílé fotky kolují znovu dokola. Celá společnost je v dobré náladě. Samozřejmě na můj účet. Jo, jsem démon ze sídliště, byl jsem malej kluk se stále rozflákanejma brejlema a kolenama, co si tam jako každý prožil první partičky, první holky. Táhne mi na dvacet a připadám si děsně starej. Vzpomínám a asi se moc zasním, protože najednou se nade mnou objeví zrzavé vlasy mé milé a políbí mě. Zvednu se a zahlédnu, jak se na nás dívá máma. Usmívá se. Hele, ti tví kamarádi sice všichni vypadají jako nějaký vagabundi, ale je s nima sranda. Máš moc dobrou partu. Jdeme s Andreou nahoru a dlouho do noci slyšíme smích. Tryská všude kolem a hlavním cílem vtípků je jedno malé obyčejné ošklivé dítě.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):