Příběh dvoustý padesátý sedmý - Památná bitva v Bělé pod Bezdězem
Kdysi dávno jsem tady byl s babičkou. Rodiče měli jedno ze svých rozváděcích období a bábi to myslela dobře. Necháme je samotné, oni si všechno vyříkají a bude zase dobře. S bráchou jsme jako malý smradi chtěli pořád za mámou, ale taky jsme tady hráli volejbal a chodili po lesích. Ale to už je strašně dávno. Teď tu jsem s Andreou, Janou a Prcalinkou. Máme pronajatou chatku a je nám fajn. Vzali jsme si v pátek volno. Nikde žádný turisti. Jen les, my, Máchovo jezero, léto, plavky, bez plavek, znáte to. Zachvátila mě taková ta blahosklonná pohoda. Už nějakej čas chodíme každý odpoledne do hospody U Startu a ladíme tam noty pivem a rumem, ale občas to chce vypadnout. Vyčistit hlavu i plíce.
Neznám nic erotičtějšího, než když se holky mažou navzájem krémama. Jsou nějaký rozjuchaný, chtějí máznout i mě, ale nedám se, jsem přeci kluk, my se ničím nepatláme. Tenkrát to tak bylo. Ležíme kousek od Mácháče v borovém lesíku a slečny na sobě nemají horní díl plavek. Andrea se sice nejdřív styděla, protože má malý prsa, ale tak dlouho jsem ji chválil, že taky neodolala. Občas kolem projdou rodinky, co tu jsou na dovolený. Fotříci čumí s otevřenejma pusama, jejich starý jim nadávají a moje dámy se tomu děsně chichotají. Jak nějaký puberťačky. Jdu radši do vody. Koneckonců je to můj živel. Plavu až na ostrůvek doprostřed, zamávám výletnímu parníku.
Když se vrátím, tak je u dek takovej pupkatej strejda a naparuje se jako páv. Hrozně machruje a pořád dokola opakuje jakej je super plavec. Chce to dokázat, ale asi už má v sobě nějaký pivo, protože uplave jen kousek a začne kuckat a dusit se. Raději pro něj doplavu. Stáhne stydlivě ocas a jde do kempu. Když jdeme večer zpět, potkáme ho smutnýho, jak sedí před stanem a zevnitř na něj řve nějaká saň. Máme z něj srandu a Jana až do chatky neustále rozebírá sebevědomí u chlapů. Moc přemýšlíš děvče, dej si radši pivo. Cinkneme si a koukáme na nějaký holky snad z gymplu, co hrají volejbal. Podle mého je to jeden z nejvíc sexy sportů. Plážový ráj. Prdelky, přihrávky, nadskakování. Zasním se. Chci si ty okamžiky zafixovat v hlavě a vytáhnout je až budu stát zase ráno u skříňky v šedivý továrně. To vždycky myslím na ženský.
"Ty na ně koukáš, jako kdybys je chtěl všechny": řekla Andrea a očekávala, že jí na to odpovím, že chci jenom jí. Řekl jsem, co chtěla a odměnou mi bylo lehké večerní divočení. Když bylo po všem, vrátili jsme se na terásku a piva do nás padala jako Němci do krytu. Gymplačky se rozesadily všude kolem a jak jsem měl hladinku, tak se hned lépe hláškovalo. Netrvalo dlouho a seděli jsme u jednoho stolu. Smích létal vzduchem a já si připadal jako nějakej paša. Tenkrát bylo super, že metal poslouchalo docela dost holek a tak jsme ihned našli společnou řeč. A cože děláme večer. A my na to, že nic. A ony, že jestli nechceme s nima na diskotéku. Odfrkl jsem si, vesnický tancovačky nejsou nic moc pro mě. Ale představa, že budu celý večer a vlastně i noc sám na chatce, nebyla úplně přitažlivá. Kývli jsme, ale dělal jsem u toho ksichty. Jsem přece tvrdej metalista a Michalovi Davidovi jsem dávno vyhlásil válku. Hrát ho tam budou určitě, na to vemte jed.
Ležím na posteli a v ruce mám lahváče. Slečny se líčí, převlékají. Baví mě se na to koukat. Sleduju lehké naučené pohyby šminek, já tohle obdivuju, sám bych si asi vypíchl oko. Všem jim to moc sluší. Mladý pružný těla, vyprsený trika, prdelky narvaný v džínových kraťasech. Bože můj, díky ti za ty dary. Ozve se ťukání a jde se. Před kulturním domem je terasa. Piju tam rum a neustále odpovídám na dotazy místních, co je to za holky, odkud jsou a podobně. Trubečci se slétávají. Vymyslím si, že jsem jejich tělocvikář. A že máme takový menší volejbalový soustředění. Pomalu se setmí a zevnitř se ozývají dunivé zvuky tanečních rytmů. Jímá mě děs. Odrhovačky z MTV. Rádiové songy, co mi lezou na nervy. Jenže Jana s Andreou se picnou a přijdou pro mě. Cítím z nich bavoráka. Sednu si ke stolu a dívám se, jak se nakrucují. Hergot Jano, vždyť posloucháš thrash, jak můžeš?
Byl jsem ortodoxní a čekal jsem na svoji hodinku. Rockový blok. Rozpouštím vlasy a tančím sám. Mé dámy šly na záchod. Vypadám jak debil, ale je mi to jedno. Aspoň, že se přidá pár gymplaček. To ale zase nasere ostatní. Koukám Bělá, tady je to samej diskofil. Je po všem, dávám si pivo a rumíka. Chci ven na cigáro, ale historie se opakuje. První ránu dostanu, když čekám ve frontě. Nějakej tajtrdlík, vůbec ho neznám. Ty vole, proč já, duše čistá a neposkvrněná, musím pořád tohle řešit. Nedám se. Hele, já pořád cvičil. Fyzičku mám dobrou a sídliště vás naučí. Dám mu ránu, chlapec se chytne za nos a jde pryč. Další tanec, sem tam do mě někdo vrazí. Nechápu, už mám naváto. Pak se strhne mela. Vzduchem létají židle, ženský si trhají vlasy z hlavy. Silnější chlapi házejí ty menší do vzduchu. Dokonce někdo prolétne i oknem jak ve filmu.
Bývala by to byla docela prdel, kdybych na to koukal odněkud zvenčí. Jenže jsem přesně uprostřed a jako cizince mě nemají rádi. Opět nechápou, jak takovej hubenej zagroškudla má kolem sebe tolik holek. Jeden mě třeba drží pod krkem a opile mi nadává, že jsem svině, že se s nima o slečny nerozdělím. Připadá mi to vtipný a tak dostanu pěstí do obličeje. Zatmí se mi před očima a padám pod stůl. Hlavou mi probleskne, že budu mít konečně klid. Nemám, po chvilce se totiž probudím. Spatří mě můj nový kamarád, kterýho jsem zesměšnil ve frontě a kope mě do žeber. Naseru se. Už mi je všechno jedno. Sevřu ruce v pěst a jdu na to. Zběsilost v srdci. Jsem bojovník a kupodivu vyhrávám. Jednu dobu stojím sám proti pěti a nemůžou se ke mě dostat. No, ale pak mě smete jedna židle a ocitnu se v mlýnu. Kdo zná, ví, že jde jen o to, chránit si břicho, hlavu a koule. Nikdy jsem tak rád neviděl policajty.
Obušky, anton, vezou nás jak dobytek na stanici. Ještě volám na Andreu, běží za námi. Dobře mladej, tak to sepíšeme. Kdo rvačku vyvolal? Všichni se shodnou, že já. Mám ale zase z prdele kliku, protože v uniformě proti mě sedí hodný tatík od rodiny, který si dá jedna a jedna dohromady. Když nás propustí, tak ihned vezmu do zaječích. Klucka mi totiž docela nahlas vyhrožujou. Běžím skrz Bělou, motám se jak holub na báni a mám fakt strach. Je tam takovej parčík a já se v něm ukryju. Vylezu až ráno, až je bílý den. Šourám se do chatové osady. Kde do prdele seš? My pro tebe byly i na stanici, nadávají mi Jana s Andreou. Prcalinka pronese něco sprostýho a pak mě obejme. Měly o mě strach, kalupinky moje. Vůbec nespím. Jdu si dát pivo, plynule přejdu do druhého dne.
Koukám na prdelky jak hrajou volejbal a rány přicházejí k sobě. Opět se projeví úžasnej ošetřovatelskej syndrom přítomných dam a slečen. Jsem jak v bavlnce. Po několika pivech sice usnu v sedě, ale jsem již řádně ošetřen a opečován. Dokonce se zvednu a všem moooc poděkuju za včerejší diskotéku. Fakt jsem si ji moc užil a opět se utvrdil v tom, že do tohohle prostředí nepatřím. Já nikdy nebudu mít na hlavě patku, nebudu mít košilku a nebudu si patlat gel na hlavu. Možná jsem jen obyčenej vágus (jsem), ale jsem za to rád. Patřím zkrátka do jinýho prostředí. Pod pódium, které je plné marshallů. Do mosh-pitu. Do zaplivaných putyk, kde se řeší nové desky. Říkám to Andree a ona pokyvuje hlavou. Nevím, jestli mi přesně rozumí, ale nikdo jinej tu momentálně není. Všichni šli na táborák. Andy mi zkontroluje modřiny mezi nohama. Jde nahoru, moje tělo je moc rozlámaný. Jsem docela rád, když je po všem.
Pak už jen hraju volejbal, plavu, válím se na pláži, chodím bosý v písku. Oprašuji zrnka z Andrey, mažu ji, kde jen můžu (sem mi nesahej zní jako mana nebeská). Její malá prsa se mi ztrácejí v dlaních. Zrzavé kudrny má svázané v copu. Dostal jsem sice zase do držky, ale vlastně jsem památnou bitvu v Bělé vyhrál. Aspoň si to myslím. S holkama je fajn, samozřejmě si slíbíme, že budeme někam vyrážet častěji. Jsem zase blahosklonný, i když rozlámaný jak cikánský hračky. Zatrne mi jen ve chvíli, když se z jedné deky ozve rádio a v něm můj úhlavní nepřítel Michal David. Uteču do vody a plavu, seč mi síly stačí. Léto roku 1995 bylo prostě báječný.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
.JPG)