DEADLY STORM STRÁNKY/PAGES

pátek 19. června 2020

Recenze/review - SOLILOQUIUM - Things We Leave Behind (2020)


SOLILOQUIUM - Things We Leave Behind
CD 2020, Rain Without End Records

for english please scroll down


Je brzy ráno a tma ještě nedala sbohem. Našlapuji tiše. Nasávám vůni okolních stromů. Nevím, čím to je, ale doom metal mě pokaždé donutí zmizet do lesů. Jenom já, příroda a hudba. Jemné pavučiny zachytávají rosu a do mě vstoupí klid. Švédské SOLILOQUIUM mám moc rád již dlouhou dobu. Přesto jsem sepsání svého názoru odkládal. Víte, ona je pro mě muzika něco jako jídlo. Rád a s chutí si vybírám jen ty dobré kousky. Líbí se mi, když jsou moje chuťové pohárky podrážděny, ale na některé styly mám náladu jen občas.

I tentokrát jsou skladby jemné a přemýšlivé. Vhodné spíše k poslechu jako kulisa, třeba k četbě knihy, do dlouhé nekonečné noci, kdy jste z nějakého záhadného důvodu zůstali sami se spoustou lidí kolem sebe. Zkrátka a dobře, mám rád, když mohu melodie nasávat všemi póry svého těla.  



"Things We Leave Behind" je opět velmi povedeným albem plným melancholie, zklidnění, sem tam s výlety do death metalu. Je prosluněné jako obal, přesto smutné, jako hezký odcházející den. Už najednou chápu staré lidi, kteří hledí do dáli a vzpomínají. Třeba by se jim hudba švédského maniaka Stefana Nordströma ve stylu ANATHEMA, PARADISE LOST, KATATONIA, OPETH také líbila. Je totiž dobře napsaná, má průzračný zvuk a řeže tou správnou stranou nože. Je dobré se občas zastavit, neposlouchat jenom nářezy a vyčistit si hlavu od zbytečností. V dnešní uspěchané době to platí stonásobně. SOLILOQUIUM hrají jemný, křišťálový a přemýšlivý doom metal, který se kolem vás ovine jako lehké pavučiny. Ano, ty z lesní pěšiny, z mýtiny, kde jste spatřili čistotu. Deska plyne pomalu, jak se sluší a patří a je vyloženě nutné, abyste jí dali čas. Jinak se rozplyne jako pára nad lesem. Vše je takové krásné, ale přesně jen do okamžiku, než naleznete u cesty ležet mrtvé zvíře. Vyceněné zuby, oči vyloupnuté a visící na vlásku. Hnilobné procesy začaly. Krása a smrt, ty také z nahrávky cítím. Myslím, že se album opravdu povedlo. Křišťálový, průzračný doom metal s temně chladným otiskem.





sumarizace:


V doom metalu je hrozně důležitý způsob, jakým kapela navodí pocit smutku. SOLILOQUIUM jsou mistry ve svém oboru. Jejich nová deska je neskutečně nakažlivá, plíživá a plná kousků ledu. Osvědčené a tradiční postupy jsou doplněny o mocně znějící hlas a svět jakoby při poslechu celý zčernal. Tohle je přesně ten druh nahrávky, kterou musíte milovat. Beru si ji na své výlety po lesních pěšinách. Propojuje se na ní svět lidí a stínů. Nutí mě k přemýšlení, zastavení a zklidnění mé duše. Příběhy, které SOLILOQUIUM vyprávějí, jsou plné tmy, smutku a soužení. Mlha se válí všude kolem, vítr vám čechrá tváře a ve vzduchu se vznáší těžký pach samoty. Nejsem v doom metalu častým hostem, ale za sebe mohu říct jediné. Tahle deska je vynikající, svým způsobem šíleně nakažlivá a zároveň uklidňující jako náruč vlastní matky. Smutný, vznešený doom metal, který pálí jako ten nejsilnější mráz!


Asphyx says:
The feeling of gloom is very important in doom metal and it´s important how the band managed to make this mood happen. SOLILOQUIUM are the best in this field. Their new album is unbelievably contagious, sneaking and full of pieces of ice. The well-proven and traditional methods are complemented with powerful voice and suddenly the world is black. This record is something you need to love. I like to take this record with me when I travel and walk around the forest. On this record the world of people and the world of shadows are connected. It makes me think, makes me stop and relax my soul. The stories which the SOLILOQUIUM tell are full of darkness, sadness and consonancy. Fog is all aourd and wind is brushing your cheeks and in wind is a heavy smell of loneliness. I don´t really enjoy the doom metal, however I have to say one thig: This album is amazing and it is in some way incredibly catchy and relaxing like a hug from your mum. Sad, royal doom metal which burns like the strongest cold. 



tracklist:
1. Dead Ends
2. The Discarded
3. Reminiscence
4. Existential Misshape
5. Nocturne
6. It Was All Taken Away
7. A Fleeting Moment
8. The Recluse

band:
Stefan Nordström - Guitars/Vocals
Jonas Bergkvist - Bass