PARADISE LOST - Obsidian
CD 2020, Nuclear Blast
for english please scroll down
Každý z nás má asi v životě kapely, kterým ledacos odpustí. Skupiny, které poslouchal v těžkých chvílích, ke kterým si vypěstoval něco víc, než jen obyčejnou známost. PARADISE LOST poslouchám od jejich začátků. Vlastním několik jejich prvních demonahrávek. Prošel jsem si s nimi experimentálnější období, nemohl dlouho překousnout jejich příklon ke gotice, prožíval jsem i jejich návrat zpět do klasických vod. Jsem starý fanoušek, sběratel temných myšlenek. Mám je rád i poslední roky, kdy jim spousta lidí vyčítá, že už nevymýšlí nic nového.
Nejvíc je mám spojené s naší chalupou v horách, kam jezdíme odpočívat. Na zaprášené půdě jsou uložené staré vinyly a knížky, ke kterým se stále rád vracím. Vždycky si zapálím oheň v krbu, vyženu děti ven a rozjímám. Je to spoustu let můj rituál. Pokaždé novinku neposlouchám dopředu, musím ji mít spojenou s mrazivým ránem, s usínajícím dnem. Emoce na mě musí působit. Letošní novinka "Obsidian" nebyla výjimkou. Bylo na čase přivítat nové démony.
Doom metal není zrovna styl, který bych poslouchal často. Jsem spíše hostem, než pravidelným návštěvníkem, ale PARADISE LOST si pustím pokaždé rád. Myslím si, že ani letos není přílišná kritika na místě. Je zcela jasné, že Britové již asi neotočí dějinami metalu, nehledají nová zákoutí a u spousty nápadů mám pocit, že už jsem je u nich slyšel. Vůbec mi to nevadí. Mám rád takové ty stavy, kdy si sednu, otevřu dobrou lahev a knihu a jen si tak poslouchám. Jako kulisa, jako hudba do sluchátek, když se jdu projít do lesa, navštívit hřbitov a nebo se jen tak procházet usínajícím městem se mi novinka osvědčila nejlépe. "Obsidian" má pořád, přes určitý stereotyp, svoje kouzlo a album si užívám. Vím už, že se k němu budu opakovaně vracet i po letech a do sbírky jej zařadím určitě. Když se to vezme kolem a kolem, tak vlastně u posledních nahrávek není moc co psát. Buď máte PARADISE LOST v jejich klasičtější podobě rádi a nebo ne. O to tu běží především. Nakonec jde stejně o to, aby byli probuzeni duše zemřelých, aby povstali noví démoni. A to se povedlo i letos. Buďte smutní!
Asphyx says:
Each of us has a band in our lives that we forgive them a lot. Bands we listened to in difficult times, to which he developed more than just acquaintance. I have been listening to PARADISE LOST since their beginnings. I own some of their first demos. I went through a more experimental period with them, I could not overcome their inclination to Gothic for a long time, I also experienced their return back to classical waters. I'm an old fan, a collector of dark ideas. I have loved them for the last few years, when a lot of people blame them for not inventing anything new.
I have them also connected with our cottage in the mountains, where we go to relax. Old vinyls and books are stored on the dusty ground, to which I still like to return. I always light a fire in the fireplace, drive the children out and meditate. It's been my ritual for many years. I don't always listen to the news in advance, I have to have it connected with a freezing morning, with a falling day. Emotions must affect me. This year's novelty "Obsidian" was no exception. It was time to welcome the new demons.
Doom metal is not exactly a style that I would listen to often. I'm more a guest than a regular visitor in this style, but I always like PARADISE LOST. I don't think too much criticism is appropriate this year either. It is quite clear that the British will probably no longer turn the history of metal, they are not looking for new nooks and crannies, and I have a feeling that I have heard those ideas from them. I do not mind at all. I like the states where I sit down, open a good bottle and a book and just listen. Like a backdrop, like music on headphones, when I go for a walk in the woods, visit a cemetery or just walk through a dormant city, the new album worked best for me. "Obsidian" still, despite a certain stereotype, I enjoy charm of the album. I already know that I will return to it repeatedly even after years and I will definitely include it in my collection. There is not much to write about the last record. Either you like PARADISE LOST in their more classic form or you don't. That's what it's all about. In the end, it is still a matter of awakening the souls of the dead so that new demons may arise. And it worked out this year as well. Be sad!
Tracklist:
01. Darker Thoughts (5:57)
02. Fall From Grace (5:54)
03. Ghosts (4:44)
04. The Devil Embraced (6:21)
05. Forsaken (4:39)
06. Serenity (4:55)
07. Ending Days (4:45)
08. Hope Dies Young (4:10)
09. Ravenghast (5:39)
10. Hear The Night (Bonus Track) (5:45)
11. Defiler (Bonus Track) (4:57)
band:
Nick Holmes - Vocals,Greg Mackintosh - Lead Guitar,
Aaron Aedy - Rhythm Guitar,
Steve Edmondson - Bass Guitar,
Waltteri Väyrynen - Drums
https://www.facebook.com/paradiselostofficial
http://paradiselost.co.uk/
https://www.instagram.com/officialparadiselost/
https://open.spotify.com/artist/0gIo6kGl4KsCeIbqtZVHYp
https://twitter.com/OfficialPL
https://www.youtube.com/user/paradiselostuk
https://www.nuclearblast.de/en/shop/index.html