DEADLY STORM STRÁNKY/PAGES

▼

neděle 24. května 2020

Recenze/review - DEATHROT - At the Ruins of Society (2020)


DEATHROT - At the Ruins of Society
CD 2020, vlastní vydání

 for english please scroll down
Měl jsem ještě tu možnost vidět ji v celku. Jenže potom někdo otevřel dveře a dovnitř vnikl vzduch. Balzamovaná, vysušená mumie se začala postupně rozpadat. Její tvář se na mě dívala, ano, opravdu jsem měl pocit, že mě sleduje. Pak ke mě natáhla ruku a pozvala mě na nekonečný výlet do záhrobí. S chutí jsem přijal. První dveře, hlídané starým dobrým psem Kerberem, očistec a potom už jen nekonečná temnota. Myslím a mám takový pocit, že sem patřím odjakživa. Nikdy jsem se nenarodil. Dlouhé, plesnivé katakomby jsou mým domovem. Až na věky, amen.

Já a moje mumie nasloucháme ozvěnám. Máme rádi starý prašivý death metal nakažený doomem. Finští DEATHROT a jejich první deska se ihned stala naším průvodcem. Má v sobě totiž něco nakažlivého, smradlavého, zlého, co nás proklelo. 
"At the Ruins of Society" je morbidní deskou, která má parádní obal, ledový zvuk a několik tun smutku a beznaděje ve skladbách. Poslední dobou hrozně nerad nové kapely k někomu přirovnávám, je to zkreslující. Každý moc dobře víme, že nic moc nového už asi nikdo nevymyslí. DEATHROT si mě získali hlavně tím, že dokázali u mé maličkosti navodit stav rozjímání, připoutali mě k přehrávači. Album je syrovou a drsnou výpovědí o nekonečných výletech záhrobím, o umírání, o chladu a strachu. O kobkách, kde sedí odsouzení na smrt. Vidím před sebou černo černý les. Nepropustný, větve vás rozdírají do krve, ale nakonec jste odměněni nejen dobrou hudbou, ale i objevem starého pohřebiště. Uprostřed mýtiny, tahle nějak si představuji vchod do podzemí. Opuštěná hrobka s nečitelným nápisem Peklo. Doom metal musíte cítit srdcem, jinak to na vás každý pozná. Otázky života a smrti, donekonečna pokládané a zatím stále nezodpovězené. DEATHROT vám napoví, o čem je konec a přechod na druhou stranu. A dělají to velmi dobře.  Zničující death doom metalový obřad!



sumarizace:

"At the Ruins of Society" je krásně morbidní vzpomínkou na staré death/doom metalové časy. Jednotlivé songy mají obrovskou sílu a musely být nahrávány v tom nejhlubším podzemí. Svět se sice dneska točí už úplně jinak, ale pro nás pamětníky, se jedná o velmi příjemný zážitek. Riffy jsou ostré jako katova sekyra, hlas vytažený odněkud z močálu a atmosféra připomíná poslední odsouzencovy minuty před popravou. Tenhle znovu nahraný výlet do historie se vydařil velmi dobře. Takhle nějak má znít reálný, poctivý death/doom metal. Plesnivě, krutě, morbidně. A teď už mě prosím nechte, musím se zavřít do své kobky, obětovat temným silám a rouhat se bohům. Budou mi k tomu hrát DEATHROT! Totální old school death/doom metalový masakr. Obraťte všechny kříže a vítejte v zemi nemrtvých!



Asphyx says:
"At the Ruins of Society" is a pretty nice morbid memory of old death/doom metal times. Every song is very powerfull and was recorded in the deepest underground. The world is other today, but for us survivols this is a very pleasant experience. The riffs are shark like axe, the voice coming from the marsh and the atmosphere reminds the last convict´s minutes before execution. This trip to the history succeeds very well. This is the real, honest death/doom metal. Rotten, cruel, morbid. And now, let me be, I close myself to my cell, I will sacrifice to the dark forces and blaspheme against Gods. And I will listen to DEATHROT! Total old school death/doom metal massacre! Turn all crosses and welcome in the land of Undeath!



Tracklist:
01. The Sheeps (to the Slaughter)
02. Mass Confusion
03. Grave of Society
04. The Last One
05. Berlin
06. Eternal Frost
07. Parody Universum
v