CD 2020, Nuclear Blast
for english please scroll down
Občas potkávám na svých cestách lidi, kteří se nedokáží radovat. Jsou uzavřeni do sebe, zachmuření, osamocení a ztracení. Člověk má najednou pocit, že jim musí pomoc, podpořit je, zvednout jim náladu. Jenže je to omyl, oni jsou smutní ze své podstaty, oni rádi chodí ve stínu. Pro ně a vlastně i pro všechny ostatní nihilisty je určena i hudba britské legendy MY DYING BRIDE.
Je velkou pravdou, že na doom metal musím mít opravdu náladu. Většinou mi tento styl přijde utahaný, příliš pomalý a zdlouhavý. Nerad bývám smutný, nelíbí se mi, když mě obestře tma. Jenže MY DYING BRIDE jsou moje srdcová kapela. A stále mě umí přitáhnout k přehrávači, donutit se zastavit, zamyslet, zklidnit.
Chtít po kapelách jako MY DYING BRIDE nějaká stylové kotrmelce, změny stylu nebo nedej bože progresi, by bylo podle mého názoru troufalé a vlastně i neodpustitelné. Vždyť my jako fanoušci po nich přece hlavně chceme, aby zněli právě jako MY DYING BRIDE. Letos bylo opět splněno vše pro poctivou panychidu. Britové si hrají se smutnými melodiemi se zkušeností starých pohřebních mistrů. Sešli jsme se tady, abychom zavzpomínali na starý, poctivý ryzí doom metal. Nechali se unášet na ledových vlnách, zastavili své kroky, nechali vyniknout šepotu. Nahlédněte i vy na chvíli do svého nitra. Myslím, že dlouhé táhlé skladby z nového alba "The Ghost of Orion" by vám k tomu mohly pomoci. Ledový excelentní zvuk, spousta skvělých nápadů, ale hlavně obrovský pytel emocí. Takoví jsou MY DYING BRIDE letos. Hrají přesně tak, jak to mám u nich nejraději. Vybrousili svůj nezaměnitelný styl k dokonalosti. Ne, já nechci, aby tahle deska někdy skončila. Rád s ní sním, rád s ní usínám. Křišťálově čistý smutek!
Asphyx says:
Sometimes I meet people on my travels who cannot rejoice. They are locked into themselves, gloomy, lonely and lost. One suddenly feels that they have to help them, support them, raise their spirits. But it is a mistake, they are sad by their nature, they like to walk in the shade. The music of the British legend MY DYING BRIDE is intended for them and indeed for all other nihilists.
It's true that I have to be really in the mood to listen doom metal. Most of the time I find this style too slow and lengthy. I hate to be sad, I do not like being surrounded by darkness. But MY DYING BRIDE is my heart band. And they still know how to attract me to the player and make me to stop, think and calm down.
To want from bands like MY DYING BRIDE some stylish somersaults, style changes or goddamn progression would, in my opinion, be daring and actually unforgivable. After all, we as fans want from them to sound just like MY DYING BRIDE. This year again everything was done for an honest funeral mass. The British play with sad tunes with the experience of old funeral masters. We gathered here to remember the old, honest genuine doom metal. Let them drifted us on the ice waves, stopped footsteps, let the whisper stand out. Take a moment to look inside you. I think the long songs from the new album "The Ghost of Orion" could help you do that. An icy excellent sound, lots of great ideas, but above all a huge bag of emotions. This is MY DYING BRIDE this year. They play exactly as I like them. They sharpened their unmistakable style to perfection. No, I don't want this record ever to end. I like to dream with it, I like to fall asleep with it. Crystal clear sadness!
Tracklist:
01. Your Broken Shore (7:41)
02. To Outlive the Gods (7:55)
03. Tired of Tears (8:35)
04. The Solace (5:51)
05. The Long Black Land (9:59)
06. The Ghost of Orion (3:30)
07. The Old Earth (10:31)
08. Your Woven Shore (2:09)
band:
Aaron - Vocals
Andrew - Guitar
Lena - Bass
Shaun - Keyboards / Violin
http://mydyingbride.net/
https://www.instagram.com/mydyingbride_official/
https://twitter.com/Official_MDB
https://www.facebook.com/MyDyingBrideOfficial/
https://www.nuclearblast.de/en/shop/index.html
.JPG)