"Odhrnul ji z její alabastrové šíje vlasy a políbil ji. Ne, zrovna jeho by normálně nechtěla. Byl příliš krásný, ztepilý a přesto nebo možná proto po něm tolik toužila. Zároveň si uvědomovala svoje dobré vychování. Otočil ji k sobě zády a ona ucítila jeho vzpínající se penis. Lampa v pokoji žhnula do tmy, stejně jako její pružné a mladé tělo. Pomalu, jakoby si rozbaloval dárek, ji vyhrnul sukni. Zuby stáhl kalhotky a pak do ní opatrně vstoupil. Vyjekla. Ohhh, ten je obrovský! Vzlykla, ale v těle se jí již rozlévala rozkoš. Začal v ní postupně pumpovat. Díval se do jejích hlubokých očí. Netrvalo to dlouho a přivedl ji k vrcholu. Bylo to s podivem, protože její první milování bylo do zadečku. Nejdřív bolelo, ale vášeň byla tak mocná, že byla jen hračkou v jeho mohutných svalnatých pažích."
"Bože, to je kravina": smějou se holky nad dámským časopisem. "Jak se jí mohl dívat do očí, když ji bral zezadu?": ležely na posteli jen v kalhotkách a tričkách a předčítaly další úryvky. "Hele Smrťáku tady píšou, že obejmula rty jeho žilnatý penis. To je každej jako žilnatej?": měly ze mě prdelky a já nevěděl, co odpovědět. Neměl jsem zrovna náladu na nějaké vtípky. Vždyť jsem byl okradenej! Zrovna já, kterej si na svý věci dávám takovej pozor. Míval jsem svoje žebradlo ušité ze starých džínů hrozně rád. Otec mu sice říkal kabelka a občas u někoho dokázalo vyloudit úsměv na tváři, ale pro mě se jednalo o kus něčeho, co mi přirostlo k srdci. Taky bylo památkou na Kačenku, která vlastnoručně vše vyrobila, vyšila na něj loga kapel i nášivky.
Nevím jak to máte nastavené vy, ale já si k některým věcem vypěstuji takový zvláštní vztah. Žebradlo pro mě bylo hrozně důležitý. Nosil jsem v něm spoustu věcí, od cigár, přes koupené kazety a CD, až po nůž a votvírák, který má mít u sebe každý muž. Cítil jsem se poníženej. Možná mi bylo i trošku smutno a tak jsem nějak nesdílel celkové nadšení. Navíc nepiju víno a tak jsem ještě neměl hladinku. Zachránila mě Jana, která za chvíli přinesla několik lahváčů. Přesto mi chvilku trvalo, než jsem se dostal do normálu. Jasně, je to jen kus doplňku, ale když já byl na svoje žebradlo hrozně hrdej, bylo mým poznávacím znamením i vzpomínkou. Jana si přilehne ke Kristýnce a Prcalince a ihned se připojí ke čtení červené knihovny.
Pokojem se vznáší romantická slova o milování na pláži. Pan spisovatel asi nikdy neměl všude písek a nedřel ho tak, že to nebyl úplnej rajc. V podobných příbězích se často cestuje a je zajímavý, jak se hodně čtou. Přitom taková blbost. Asi nesplněný sny, představy. Krista našla časopis v čekárně u doktora a protože jak známo, tak v nemocnicích se hlavně čeká, tak vše přelouskala. Prý se smála nahlas a byla dokonce okřiknuta jednou starší paní. Říkala si, že musí časák přinést holkám, protože tolik srandy pohromadě, to se jen tak nevidí. Byly tam i tolik oblíbené rady od sexuologa. Jedný dámičce třeba starej zdrhal z postele pořád na pivo. Asi nemohl pít doma. Nějaká slečna se nemohla rozhodnout, jestli má v 35 dát poprvý svýmu klukovi. A podobný hrozně velký a důležitý problémy. Taky spousta drbů a nesmyslů.
Vypily první víno, načaly druhý. A já měl pořád splín. Dělaly si ze mě srandu, šeptaly si a naschvál nahlas říkaly jen slova jako penis, prdelka, souznění a další sprosťárny. Taky z legrace navrhli Kristýnce, jestli by mě nepůjčila. No, holčičí řeči, kterým jsem nerozuměl. Vzpomínal jsem na Vencu, litoval, že tu není se mnou. Pak řekly pár vět, na který jsem byl asi ještě málo opilej. Měl jsem jednu ze svých morousovitých nálad, tak jsem jen něco odsekl a šel se projít. Noční Boleslav má něco do sebe. Vzal jsem si walkmanna a pustil si Sepulturu. Hudba se mi zase jednou propojila s chůzí. Sledoval jsem milenecké dvojice, dělňasy, co už měli nacamráno, protože chlastali od odpoledne. Pár kurev i partičku cikánů, prodávajících fet.
"War for territoryyyyy, war for teritoryyy...": křičím spolu s Cavalerou. Tohle album má i po delší době neskutečnou sílu, říkám si a v tom vystoupí ze stínu někej vlasatej kluk. Mluví na mě a tak se usměju a chci jít pryč. Toužím být sám, potřebuju to. Musím se nějak vnitřně rozloučit se svým žebradlem. Blbost, co? Jenže já to tak cítil. Smutné zážitky se mi pořád vracely, sice už ne tolik často, ale krádež mojí brašny byla pro mě spouštěčem. Hergot, co po mě ten kluk pořád chce? Sundám si sluchátka a on, že se prý známe a jestli nechci jít na pařbu do jednoho bytu. Prej tam budou holky. No, to je fakt super, od jedněch jsem právě zdrhnul. Je výmluvnej, nevím proč, ale někoho mi hrozně připomíná. Možná Prcalíka, nevím. Nakonec jdu.
Musíme dolů na sídliště, ale on ještě zapluje do nonstopu. Nakoupí rumy a piva, prý na cestu. Loknu si a je mi hned lépe. Pít na žal je sice totální blbost, ale to víte, že jsem to občas taky dělal. Asi jako každej. Přivítají nás první paneláky a já mám pocit, jako bych se vrátil domů. Vlastně i jo. Jsem sídlištní krysa, metalista z periferie. Mám to v genech, stejně jako metal. Otevře nám taková hezká jemná blondýnka. Představíme se a já si sednu na gauč. Možná jsem už na tuhle partu trošku starej, ale mají tu pivo, chovají se ke mě hezky, tak koneckonců, proč ne. Postupně přijdou další lidi a byt je docela plnej. Zobu oříšky a poslouchám vyprávění jedný takový trošku oplácaný slečny. Je moc milá a každým dalším pivem i hezčí. Vlastně, ona je pořád svým způsobem pěkná a sexy. Uvědomím si to asi po dvou hodinách, kdy se ke mě přibližuje víc a víc. Intimní zóna je překonána a mě to kupodivu nevadí.
Moc toho neříkám, mluvení obstarává ona. Chce mě líbat a já se nechám. Tulíme se k sobě a pak mi navrhne, abychom šli vedle. Tahle parta to má skvěle vymyšlený. Do ložnice rodičů se chodí souložit. Zrovna tam někdo je, jsou v nejlepším, tak chvilku počkáme. Zatáhne mě do koupelny a dá mi jazyk do pusy. Vzpomenu si na červenou knihovnu. "Chceš vidět můj žilnatý penis?": zeptám se. "Cože?...": odpoví zmateně a já se začnu hrozně smát. Chápu plně její úmysly, ale pak si vzpomenu na Kristýnku. Jsem nadrženej, slečna je hodně šikovná a mohl jsem si užít jako nikdy. Omluvím se, ještě si vyslechnu, že jsem debil a jdu do kuchyně. Vytáhnu z lednice lahev rumu a jdu ven. U dveří někdo blije do botníku. Takovej hezkej večer to mohl být.
Asi bude už po půlnoci, protože nikde nikdo není. Jen já, beton a asfalt. Přeplněné odpadkové koše. Hromady psích hoven. Vidím všechno nějak černě, vždycky po pár krocích se zastavím a loknu si rumu. Chodím v divných kruzích. Občas je mi do pláče. V hlavě se mi promítají jako nějaký film všechny ošklivý zážitky. Možná to spustil alkohol, možná ukradený žebradlo. Těžko říct, měl bych jít domů. Už jsem jako doga. Do schodů sotva vylezu a do zámku se prostě netrefím. Zabuším na dveře a otevře mi Jana. "Smrťáku ty vypadáš a smrdíš jako děvka": zažene mě do sprchy. Nejsem ale schopnej se svléknout. Motám se a směju se jako debil. Musí mě proplesknout, abych se probral. Má strach, abych se neutopil ve vaně jako Kytka, tak mě sprchuje. Cituju ji u toho pasáže z červený knihovny.
Studená voda mě probrala, připadám si střízlivější, ale samozřejmě nejsem. Přilehnu si ke Kristýně, ona se ihned probudí a seřve mě. Kde jsem byl a s kým? Co to bylo za děvku? Cítí ze mě nějakou voňavku (říkám jí, že je jak ohař, dyk jsem se sprchoval). Vyhodí mě z postele. Jdu tedy vedle a lehnu si na zem. Na gauči spí holky. To jsem dopadl, jak nějakej prašivej čokl. Jsem rozlámanej a vstanu jako první. Nasadím sluchátka a usnu v křesle. Probudí mě Kristýnka, která přijede jen ve spodním prádle a že si musíme promluvit. Mám opici, bolí mě úplně všechno. Každý její slovo se mi zadírá do mozku jako žiletky. Mluví mi do duše, musím několikrát odpřísáhnout, že jsem s nikým nic neměl. Říkám jen a jen pravdu. O všem. O svým splínu, o žebradle, o noční Boleslavi. Chvíli na mě kouká, přímo do očí, jakoby mě rentgenovala. Dobře, věřím ti, ale už to nikdy nedělej. Musela bych jí zabít.
Nasadím psí obličej, ale nezabírá to, nepovolí ani když ji pomůžu osprchovat, ani na procházce. Výčitky. Zasloužím si je, choval jsem se jako blbec. Nakonec mám kliku jako blázen, protože potkáme rozzářenou partičku ze včerejška. Je tam i moje oplácaná kamarádka. Mají naváto, ale i tolik soudnosti, že moji verzi potvrdí. Slečna dokonce prohodí několik slov o tom, že jsem impotent, což by mě normálně nasralo, ale teď mám z označení fakt radost. Zamává mi, řekne něco o úchylovi a žilnatým penisu a jdou pryč. Od Kristýnky se dozvím o sobě zase spoustu věcí. Prostě toho na mě bylo moc. Vypnul jsem. Byl chvilku za rebela. Vždyť jsem pořád jen pracoval, staral se o ní, dřel se a když mi žebradlo ukradli, tak mě to sejmulo. Měl jsem výpadek, omlouvám se, už se to nestane.
Dala mi pusu a dívala se mi do očí. O těchto okamžicích by asi měla být červená knihovna, ale já nebyl nikdy moc hezkej a Kristýnka na vozíku, to by se do lesklejch časáků asi příliš nehodilo. Políbil jsem ji do vlasů. Hrozně hezky voněla. Musíme tu káru života táhnout společně dál. Pak už je jenom fajn. Vlašák v bufáči, pár pivek na chuť, smích, konečně slyším zase její smích. Mám kliku. Jsem pan Šťastný. Odpoledne na chvilku usneme a následující týden je v práci příšernej. Připadám si jako v temnotě. Navíc je Kristýnce blbě a má svý dny. Zajdu párkrát k Hymrům, ale není to bez ní ono. Chlapi jen nadávají na všechno kolem a tak sedávám v koutě, čtu si a poslouchám muziku. Samota má něco do sebe.
V pátek domů doslova běžím. Zase slyším dívčí smích. Achjo, to teď bude pořád? Já chci taky někdy mít klid! Kristu jen pro sebe. Mám na ni nárok, právo, zasloužím si to. Leží zase všechny v jedný posteli a čtou si další debilní časák. Když mě uvidí, tak mají znovu hlášky. To se bude opakovat pořád dokola, jak zaseknutá deska? Asi jo. Nasadím si sluchátka a vypnu mozek. Najednou stojí kolem mě a něco gestikulují. Sundám sluchadla a usmívám se. Naparují se kolem mě jen ve spodním prádle, lehce naváté, ale miloučké a vláčné. Kristýnka zajede vedle do pokoje a přiveze mi nové žebradlo. Ušily jej spolu. Už není z džínoviny, ale z vepřovice. S přezkou. Jako mají ty největší tvrďáci. Na přední straně vyšití Vader na zadní Krabathor, všechno je ruční práce a musela dát hroznou dřinu. Všechno se mi spojí dohromady a jsem dojatej.
Dnes nikam nejdu, dokonce piju s holkama víno. Tlemíme se článkům v časákách a já si pořád dokola zkouším, kam a jak se mi vejdou do žebradla kazety. Chodím s ním po bytě, jak malej kluk, když dostane prvního angličáka. Cejtím se fakt šťastnej. Někde hluboko v hlavě mám sice pořád uložené všechny temné myšlenky, ale ty teď spí. Cinkneme si a řešíme příběh paní, co to chtěla poprvé zkusit do zadečku. Jsme hrozně sprostí, říkáme věci, co jiným ne. Je mezi námi zvláštní pouto, provaz upletený ze zážitků a vzpomínek. Máme si co říct. A já konečně nechci být sám.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
