Každej správnej metalista pije pivo a dělá bordel. Musí to bejt pravda, říkala to i moje máma. A že prej když někde vidí ty naše tance, tak vypadáme jak kdybychom měli padoucnici a nebo úraz elektrickým proudem. To nevysvětlíš. A to viděla ještě jen nějakej heavík, co se dostal do televize. Copak by asi řekla na zvracení v death metalu. Ale co, byli jsme mladí, byla v tom rebelie, odpor proti společnosti. Proti starejm fotrům z kolbenky. Nasranejm důchodcům, disko pipinám, který nás nechtěly a ohrnovaly nad náma nos. Tak jsme si prostě udělali svůj svět.
A byla to hlavně děsná sranda. Naše parta, respektive spíš její torzo, sice dostala od života častokrát přes hubu, ale tady v hospodě, mezi svými jsem se cítil dobře. Pavel nám od výčepu pouštěl nějaký ty metaly. Co my jsme se nachlastali spolu s S.D.I., který měl náš pivodárce tolik rád. Nekonečný hodiny. Máničky jdoucí s rozepnutým poklopcem z hajzlíků a prozpěvujících si refrény. Pryč od práce, od povinností, od školy. Byli jsme semknutí, jako jeden organismus, každej jinej, ale jakmile zazněl první tón, tak jsme do toho šli po hlavě. Na tenhle pátek jsem se obzvlášť těšil. Prostě jsem potřeboval konečně vypnout. Celý odpoledne paříme s Kristou v pokoji. Mám thrashově heavíkovou náladu, tak skáču po posteli, máváme společně hlavama.
Někdo na nás bouchá do zdi a svorně mu odpovídáme - fuck you, fuck you! Nás bych chtěl mít fakt za sousedy. Jenže bez toho to nejde. Energie musí ven. Máme v sobě už asi tři piva, když dorazí holky. Ujistíme se, že se děsně milujeme a zároveň se drsně pošleme do prdele, protože vole metal. Mám řeč a nakonec jsem vyplísněn jak malej kluk. Zase jsem včera utratil hodně peněz za CD, je to jako nějaké prokletí. Usměju se, dám své milé hubana a ona mi odpustí, poslouchat je bude taky, tak co, na chleba vždycky nějak bude. Vezmu svýho miláčka, křiváčka, ošoupanýho už jak starou krysu. A jde se. Poskakuju po obrubnících, pokřikuju popěvky, co si pamatuju. Nějaká paní si klepe na čelo. Ukážeme jí paroháče a holky předvádí felaci. Jojo, dneska budeš mít na co večer vzpomínat bábi.
Mezi boleslavskejma metlama jsme patřili už mezi ty starší. Tak to bylo takový příjemný, přijít, poplácat se po rameni, zeptat se všech jak jim dupou králíci a objednat si pivko na tácek. Už se to nese pánové a krásné dámy. Pavel je v dobré náladě, má prej novou paní a dokonce ani není švihlá. Tak máme radost i za něj. Večer se vyvíjí velmi slibně, přistanou nějaký rumy. A helemese, kdo je ten dobrák? Vedle u stolu sedí dva kluci a už od pohledu vypadají nějak divně. Ale co, nikdo nejsme dokonalej. Pozveme je ke stolu a je to už od začátku chyba. To je ta moje povaha, že předpokládám, že jsou lidi hodný a jsem slušnej. Měli jsme je rovnou poslat do prdele.
Mezi boleslavskejma metlama jsme patřili už mezi ty starší. Tak to bylo takový příjemný, přijít, poplácat se po rameni, zeptat se všech jak jim dupou králíci a objednat si pivko na tácek. Už se to nese pánové a krásné dámy. Pavel je v dobré náladě, má prej novou paní a dokonce ani není švihlá. Tak máme radost i za něj. Večer se vyvíjí velmi slibně, přistanou nějaký rumy. A helemese, kdo je ten dobrák? Vedle u stolu sedí dva kluci a už od pohledu vypadají nějak divně. Ale co, nikdo nejsme dokonalej. Pozveme je ke stolu a je to už od začátku chyba. To je ta moje povaha, že předpokládám, že jsou lidi hodný a jsem slušnej. Měli jsme je rovnou poslat do prdele.
Slovo pozér jsem do té doby myslím ani neslyšel, ale byli mezi námi. Metalový rychlokvašky, s koženkovými křiváky, nažehlený, jak ze žurnálu, co se chtěli svést na vlně. Milí kluci, ale taky děsně otravný. Pořád měli takový ty kecy, jak všemu rozumí, jak někde četli, jak si myslí. Rádoby tvrdý hlášky na holky. No, první povolily nervy Janě. Pár dobře míněnými dotazy odhalila, že chlapec ví hovno a na metal si vlastně jenom hraje. Ty hovádko, ty bys mohl dělat snad metalovýho kritika! Moje holky znaly každou pořádnou desku, měly je tisíckrát ohmatané i přehrané. Byly se mnou na stovkách koncertů. Je jen tak nějakej hulibrk nepřesvědčí. "Hele blbečku a proč máš vlastně na sobě ten obrácenej kříž?": zeptá se Prcalinka a já vím, že tohle nedopadne dobře. Málokterej kluk snese, aby si z něj dělala holka srandu.
Zkrátka a dobře, kluci byli odhaleni. Pozéři, co si přišli hrát na metal. Z dobrých rodin, s načtenými informacemi z časopisů, s hodinami u satelitu a MTV, možná věděli i dost, ale když ono my metal žili a jen o něm nekecali. Třeba tenhle, on se nikdy na koncertě nepoblil? Co ty seš za člověka? Nikdy si nedostal do držky? Podívej se na kujóna! Oba měli něco tak kolem 4 piv a už měli rozkecáno. Cítím, jak na nás kouká celá hospoda. Pánové i dámy z mokré čtvrti vycítili, že jsou mezi námi vetřelci, kluci, co to nemyslí upřímně. Pozlátko a klam, přetvářka a neupřímnost, přesně od těchto věcí jsem k metalu utíkal. A teď tu máme pozéry v plné kráse. Co s nima? Kristýnka mi pošeptá - zničit! A tak objednám další rundu rumů. Chtěli jste bejt drsný, tak do toho brácho.
Asi za hodinu se jeden kuliferda rozbrečí Janě v klíně, že prej ještě nikdy neměl žádnou holku. Vidíš blbečku, kdyby ses nechoval jako magor, třeba se mohlo zadařit, říkáme mu, ale on pláče dál. Jeho kamarád zase kouká na Prcalinku jak na svatej obrázek. Jenže víš, přemluvit na rande holku, která chodila s Prcalíkem, to je hodně těžká šichta. Navíc, my jsme se tu všichni sešli, abychom si pokecali, odpočinuli, zablbli, my se tolik nežereme. Trošku odstupu a nadsázky chlapci - o pokoře ani nemluvím. Nakonec je to vždycky o lidech. Kluci mají nacamráno a přecházejí pomalu do fáze - dám ti vole do držky. No, nedali, vzal jsem si je oba za límec ven a promluvil jim do duše. Poslední křeč a šli domů.
Občas se to prostě stávalo. Občas se objevili. Pozéři. V hospodě, na koncertě, v kapelách. Postup býval velmi podobný. Nejdřív rádoby tvrdý řeči s trapným vyzněním. Pokusy o shazování ostatních, machrování na holky, žraní sebe sama a své výjimečnosti. Někdy je stačilo poslat do prdele, jindy pořádně rozebrat, občas byli agresivní. Protože nám nikdo na hlavu srát nebude. Upřímnost a opravdovost se nakonec vždycky pozná. Mezi lidmi i v hudbě. Někdo prostě jenom kecá a jinej se vydá přes půl republiky na koncert své oblíbené kapely. Někdo si koupí nejnovější kecky a jinej stojí několik hodin, aby si mohl pořídit další desku svých idolů. Jsem hrozně moc rád, že můj pohled na metal i muziku celkově vytvářeli lidé, kteří byli ryzí a šli do toho srdcem. Jinak bych byl ochuzen o spoustu krásných okamžiků.
Není totiž nic lepšího, než když jdeš se stejně naladěnými kamarády do hospody a pohádáte se o nějaké nové nahrávce. Není nic lepšího, než si to rozdat s holkou při dobré hudbě. Není nic lepšího, než zažít vzájemné propojení mezi vaší hlavou a kapelou. Být fanoušek je někdy náročné, je v tom spousta odříkání, je to řehole jako všechno, co chcete dělat pořádně. Tohle pozéři nepochopí, oni se jenom vezou na momentálně moderních vlnách. Mí kamarádi i kamarádky přetvářku dokázali nakonec vždy vycítit. Já se to teprve učil. Probíráme všechno tohle s Kristou druhej den ráno v posteli a asi moc kecám, moc všechno rozebírám, protože mi řekne, že jsem rozumbrada a ať jdu raději k ní. Musím, chci a udělám jí to s radostí. Mezi námi je to totiž jako s hudbou. Jdeme do toho srdcem. Neznám nic krásnějšího.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
