Jdu si v klídku městem, našlapuji do rytmu a občas se přistihnu, že si prozpěvuju. Musím kolemjdoucím připadat divnej, ale je mi to jedno. Hudba je, byla a vždycky bude svobodou. Lidé bez fantazie nepochopí. Nakukuji do nových obchodů, kterých je najednou po Boleslavi spousta. Bývalí zelináři a šmelináři se spolu s veksláky proměnili v pány podnikatele ve fialových sakách a s bílými ponožkami v mokasínech. Poznali jste je na první pohled. Pořád se chovali jako řezničtí psi, stále vyzývavě žvýkali a měli peníze. Někdo zkrátka umí přežít. Lidé měli novou modlu - prachy. Pořád se mě někdo ptal, proč nezačnu taky podnikat, hlavu na to prý mám. Mohl bych si postavit v satelitu za městem vilu ve stylu podnikatelského baroka.
Jenže já byl línej a měl jsem toho plný kecky. Místo účetnictví a hromadění prachů mě zajímaly holky, metal a pivo. Byl jsem sám sobě strůjcem štěstí. Jo, cejtil jsem se fakt dobře, vážil si důležitých věcí a taky jsem tím spoustu lidí štval. Některý kluci mi záviděli, že se mnou chodí holky, že když přijdu do klubu, tak mě hned olíbaj a sednou si ke mě. Honili si v koutku ty svý vocásky a pomlouvali. Přitom, já nikoho nikde nebalil, jen jsem se snažil být vtipnej a milej. Nic víc. Lidi dokážou být svině, to vám nemusím vyprávět, navíc jsem měl celkem peníze, nová doba mě zastihla připraveného a za práci na počítači se opravdu dobře platilo. Byl jsem moc vidět, aniž bych chtěl, ale je to pochopitelné. Když vrazí do dveří kluk se zmuchlaným ksichtem, vyhublej jak lunt a tlačí před sebou krásnou holku, jo, občas někdo kroutil hlavou.
Leknu se, někdo mi poklepe na rameno. Bývalý spolužák. Sundám sluchátka, zeptám se, co je a on hned, že co dělám a jak se daří. Dáme řeč a po několika větách zjistím, že jsme každý jinde. On má podnikatelskej záměr a účet podle poslední módy. Já vlasy po prdel a cigáro v hubě. Přitom to bylo na škole takový jelito. Začal mi vyjmenovávat, co všechno si koupil za auta, za nábytek, za oblečky, boty, slečny, byl prázdnej a falešnej a tak jsem mu ani neříkal, že já zase mám několik celých diskografií. Nakonec mi dal vizitku a já ji zastrčil hluboko do kapsy s tím, že doufám, že bude vyprána a v životě ji neuvidím. Jdu domů, přemýšlím o tom, jak jsme se všichni změnili a vedu o tom i dlouhou řeč s Kristýnkou.
Najednou zvonek a paní Kropáčková, co dělala už za komančů důvěrnici v baráku a ihned bez pozdravu začne vyjmenovávat všechny naše prohřešky. Neuklidili jsme chodbu (byl jsem s Kristou v nemocnici), pořád si pouštíme nahlas muziku (fuck off) a nakonec mi jako nechce nic říkat, ale měl bych se nechat ostříhat, tohle byl vždycky slušnej barák. Mám paní plný zuby a začnu s ní vést marnou diskuzi. Končíme se slovy o chuligánech a jestli snad nejsme nakonec takový prasata, že jsme nebyli v tom novým sexshopu. Vůbec nechápu o co jde, ale mávnu nad tím rukou. Paní bonzačce je spousta let a jako každej správnej rozvědčík musí vykazovat nějakou činnost. Taky je ostřejší než smečka rotvajlerů a lépe hlídá.
Krista mi vypráví o tom, jak ji vyzvedly holky a byly nakupovat v potravinách. Ve starým konzumu, kde ještě prodávaly soudružky prodavačky, zaslechly klevety o tom, že prý u nás doma musíme pořádat nějaký orgie, je to celý divný, to vám povím. Jeden ošklivej kluk a tolik holek a když si vezmete, že jedna je chudák na vozejku. Tam se něco musí dít! Podívejte, takový pěkný děvčata, jak jsou tmavě namalovaný, mají kožený věci na sobě. Podle mě to jsou ty satanisti, bůh ví, co tam pořádaj za rituály. Musel jsem se smát, lidi jsou stejně zajímavej druh. Místo toho, aby ocenili, že jsme všichni mírní jak beránci, že nikomu neubližujeme, chodíme do práce a dřeme jako koně, tak hledají senzace. Na druhou stranu je fakt, že některé naše cesty z hospod a koncertů byly doslova živnou půdou pro podobné pomluvy.
Já vím, že jsem řval (a u toho čůral před domem) o Satanovi, že je náš pán a holky mě povzbuzovaly a měly trošku drsnější sexuální narážky. Ale asi to nebylo nic hroznýho, třeba pan Michálek chodil ožralej domů každej den a manželku pokaždé zmlátil, že nemohla chodit. Akorát on uklízel, neřvala od něj muzika a dokonce chodil i s tím svým krhavým pohledem na schůze. Nebyli jsme rozhodně svatí, ale nikomu jsme neubližovali a i po letech si myslím, že trošku toho čertění k mládí patří. Vymezují se tím hranice, je na co jednou vzpomínat a člověk se taky otrká. Dal jsem Kristýnce pusu a řekl jí, že když už jsme si vybrali cestu zvanou metal, tak musíme s některými věcmi počítat. O tom, jak se starám o svoje děvče na vozíku, opatruju ji a vůbec jsem vlastně svatej (ha! to jo!) psát nebudu, považoval jsem vše za samozřejmost, nemluvil jsem o tom. To ale nikdo nezasvěcený neviděl.
Radši jsem ji zlechtal, přenesl do postele a když bylo po všem, tak jsem otevřel okno a zařval z něj, že mrdám celej svět. Večer přišly holky a kecalo se. Krista, jak byla pracovitá, tak mi chtěla vyprat džíny. Vybírá u toho kapsy a najednou vjede celá rudá do pokoje. "To ti jako nestačím? Smrťáku, tohle teda ne!": křičí na mě skoro hystericky a já vůbec nechápu, o co jde. V ruce drží vizitku od mého bývalého spolužáka a na ní nápis Sexshop. Pořád jsem mimo a až po nějaké době je mi vysvětleno, že si Kristýnka myslí, že se chodím uspokojovat do zbrusu nového chrámu sexu, který byl nedávno otevřen kousek od autobusáku. Hned jsem za prase a je to snad horší než nevěra, protože kolem tohohle obchodu oblejzají jen úchylové a perverzáci.
Dnes to možná působí lehce úsměvně, vibrátory jsou běžné jako polibky, možná jich je dokonce i víc, ale tenkrát se na mě všechny holky sesypaly jako sršáni. A jestli si ho chodím honit i do těch kabinek. Vůbec nevím o co jde a pomalu mě začínají štvát. Já byl vždycky takovej ten bojovník za spravedlnost, často jsem kvůli tomu dostal i přes hubu, ale nemůžu si pomoc, je to moje přirozenost. Jenže znáte ženský, Kristýnka dokonce pláče. Potom už nevím, co mám dělat, jsem fakt nevinnej, tak bouchnu dveřmi a jdu k Hymrům. Všechno vyprávím klukům u stolu a jsem až překvapenej, v sexshopu byli na čumendu všichni. A tak se poprvé v životě dozvídám o umělých pannách, vyplachovacích vagínách, poutech a pinpongáčích do huby. Hele, já jsem od přírody spíš stydlivej, myslím, že některý věci by měly zůstat v soukromí, ale všechny už zachvátila sexuální osvěta. Dobrý den, kozy ven.
Začal jsem to pozorovat všude okolo. Najednou všichni začali mluvit otevřeně o klitorisech, zvětšování a zmenšování prsou. O velikosti ocasů, o orgasmech, svazování, bičování. O tom, co je a co už není normální. Přijdu třeba do hospody a na stole leží noviny o sexu. Všude samý kozy, člověk už toho byl celej přejedenej. Vrcholem je prodavačka v papírnictví, taková ta paninka v kožichu, která se mi po zaplacení několika tužek pro firmu svěří, že má právě Venušiny kuličky. Nevím, co odpovědět, tak jí řeknu, že já ne, že by se mi chtělo kakat. Je to všechno moc hezký, ale Krista na mě pořád divně kouká. Najednou se mě v posteli ptá, jestli mi stačí, snaží se dělat věci, co dřív ne. Občas mě tím docela vyděsí. Bože můj je někde na světě místo, kde všichni nemluví o šukání?
Sex byl všude, já se vždycky hrozně těšil do hospody, že pokecáme o muzice a najednou měli všichni u sebe španělský mušky, výtažky z ženšenu a místo Slayerů se řešilo, jestli jsou tři orgasmy denně málo nebo moc. Přibývalo piva a taky otázek, jak to mám vlastně já s těma holkama? Děláme grupáče? Jak je zvládáš? No, poslal jsem všechny do prdele a šel se radši projít. Díky tomu vystřízlivím a už když strkám klíč do zámku slyším, jak mi doma holky třepotají. Na stole stojí víno a v ruce jim koluje reklamní časopis ze sexshopu. Jana nelenila, zašla tam a zjistila, že v obchodě se sexem dělá její kamarádka z učňáku. Zavřel jsem se do pokoje, vzal si knížku a stejně se nemohl soustředit. Pořád mi vrtalo hlavou, jestli nejsem nějakej divnej. Moc stydlivej, citlivej. Třeba jde nakonec fakt jen o to, zasunout.
Usnul jsem, ale vzbudila mě. Celá rozvášněná až mě tím fakt vyděsila. Do prdele Kristo, já tě miluju, ale chci, aby to bylo milý, intimní, příjemný, žádná křeč a přehrávání. Chápeš, že když mi to budeš dělat pusou a budeš u toho ramplovat hlavou jako nějaká pornohvězda, tak mě to bude spíš bolet? Mám radši krajky než latex, ten je hnusnej na dotyk, připomíná mi plynovou masku. A dominu na mě taky nedělej, reflexivně se pak chci bránit, víš - abys nedostala omylem ránu?! Měl jsem toho na jazyku spoustu a má slova padala na úrodnou půdu. Kristýnka byla moc chytrá holka a tak se omluvila, přitulila se a pak bylo všechno tak krásný, že si to pamatuju dodnes. Usmívala se, to byl pro mě stokrát větší rajc než rádoby hraná kurvička, kterou jsem jí stejně nevěřil.
Návštěvě sexshopu jsem se ale nakonec stejně nevyhnul. Hele, já se fakt styděl. Pro mě jsou tyhle věci intimní, soukromý a i když proti nim nic nemám, tak tam bylo moc gumy, moc divně se tvářících chlapů, co skoro slintali nad holkama. Moc obrovskejch vibrátorů, který mě děsily - to by si člověk řekl, proč ženský nechoděj radši s koněma. Zvláštní puch, linoucí se z kabinek s ubrousky a hekajícími chlápky s vyděšeným výrazem. Řetězy a biče jak u babičky ve stodole. Taky spousta věcí, o kterých jsem ani netušil, kam se vlastně strkají a k čemu jsou. Bylo to něco nového, kšeftů tam museli mít spoustu, nakonec tam prý nejčastěji chodily dámy lehce v letech, kterým bylo v posteli smutno (a pár úchyláčků, jeden si ho prej vyhonil dokonce těsně před otevíračkou na výlohu, jak se těšil). Říkala to Jany kamarádka, co tam prodávala. Musela chodit v síťovaným triku s vyzývavou podprsenkou. Kvůli podpoře prodeje. Nakonec jsem, abych byl taky světovej, koupil nějakej francouzkej film o letuškách. Zrovna sice letěly brazilský prdelky, ale já jsem přeci jen konzervativnější a klasik.
Stejně jako vínový saka a bílý ponožky v mokasínech časem řeči o šukání ustaly. Lidi se nakonec vždycky přejedí a hledají nové stimuly. Sexshop se stal normálním obchodem a časem stejně zkrachoval. Můj spolužák se totiž dal na finančnictví (rozuměj lichva s podporou státu). Z veksláků se stali politici a po prvních prohrách se zase táhli do pozadí a nasadili za sebe mladé a nadějné. Já jsem si dál chodil sednout do práce k počítači, žil si ve svým metalovým světě a kolem se nová doba měnila závratnou rychlostí. Většina lidí pořád dokola řešila módu, seriály, MTV, diskotéky. My jsme uctívali muziku, chodili na pivo a koncerty a po nocích si šeptali slova o tom, že jeden bez druhýho nemůžeme bejt. Já měl radši vždycky živý, dýchající děvčata, než umělou hmotu.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
