Vlastně ani nevím, kdy tahle móda vznikla, ale snad každá holka chtěla mít vyfocené nějaké akty. Možná jednou na památku, až budou sedět staré doma u televize, tak ukážou tátovi, jaký byly kočky. Kdo ví? Moc jsem nad tím nepřemýšlel. První byla samozřejmě Krista, ale to bylo jiný, hodně intimní, soukromý, byla to spíš taková hra - předehra. Musela být nálada a chuť. Jenže znáte ženský, řeknou si mezi sebou ledacos a tak jsem byl najednou v hospodě požádaný, jestli bych nenafotil Janu. Pár piv, pár panáčků a slovo dalo slovo. Pak jsem druhý den vystřízlivěl a moc se mi do toho nechtělo.
Vždyť já nejsem žádnej fotograf, prostě cvakám, co mi přijde na mysl a oko. Nojo, ale najednou stojí Jana před barákem a kam že půjdeme. Vůbec nevím, nic moc mě nenapadá, tak volím les. Je už hodně zima, venku mrzne a tak v tom není ani moc erotiky. Kristýnka jde s náma a Praclinka taky. Lahev rumu, stačí pár loků a už na mě dělá smyslný pózy. Nechci, aby to bylo obscénní, porno by mě asi nudilo, ale Jana je krásná ženská. Objímá stromy, holky na sebe pokřikují, je to takový hrozně amatérský, ale o to víc upřímnější. Dej si prsa k sobě. Bože ty si nádherná. Co bys řekla na zátoku u Jizery. Vyděsíme rybáře. Je jako víla, dokonce je tak odvážná, že mi vleze do vody. Krása mladého těla, stydí se, ale zároveň umí být vyzývavá.
Kristýnka jí půjčí deku. Dostanu pusu a oblékne se. Je v tom něco šíleně vzrušujícího. Tajemného, možná i zakázaného. Vůbec bych nevěřil, že zrovna já kolem sebe budu mít tak krásný holky. Nebyl důvod, nezasloužil jsem si to, ani jsem nebyl v něčem výjimečný. Prostě a zkrátka mě zase osud zavál někam, kam jsem původně ani nechtěl. A že prej mám zasněný fotky. To bylo to správný slovo, který se rozneslo mezi metalovýma prdelkama. Připadal jsem si najednou U Hymrů jako v nějaký kanceláři. Přicházely za mnou, vodili je jejich kluci, že chtějí mít na památku. Kristýnka si mě začala najednou hrozně hlídat, vymínila si, že bude u každého focení.
Občas měly slečny šílený požadavky, sem tam nějaká chtěla stylizaci do sado maso, takže řetězy, kůže. Fotil jsem všechny a díval se přes hledáček jako nějakej fakt profi fotograf. Když se na nějaký fotky kouknu dneska, musím se smát. Fotí snad každej a i z mobilu najdete na internetu lepší. Ale tenkrát v tom bylo něco nového, zajímavého. Některá děvčata byla lehce při těle, jindy zase až příliš hubená. Kristýnka říkala, že je to zázrak, jak se přede mnou po pár slovech svlékají. Prý jim dokážu zvednout sebevědomí a důvěřují mi. Nevím, nedokážu posoudit, ale vždycky zabíral rum a pár vět.
Jednou jsem dokonce fotil dvě lesbičky, ale nehledejte v tom nic erotického, ony nepatřily zrovna k nejhezčím a bylo to takové, no neženské. Ale byly spokojený. Chlapy jsem odmítal, pořád si myslím, že koukat na nahýho kluka není nic moc hezkýho. Ale to ani nemá, my jsme z pekla, holky z nebe, tak je to na světě správně zařízený a navěky bude, říkat si můžete co chcete. Přirozenost nepředěláte. Těch nahých těl byla spousta, zvali mě do bytů, občas s neskutečným kýčem. Nebral jsem si peníze, nechtěl jsem nic a nedělal jsem si kopie. Vlastně, snad jen dvakrát mě napadlo, že tuhle dívku bych sbalil. Teda, nesbalil, ale představoval jsem si to. Byly tak křehké, bezbranné, ve své nahotě.
Jedna byla malinká panenka, s jemným obličejem, vůbec ne můj typ, ale měla v sobě oheň, některé pózy a pohyby si pamatuji dodnes. Chtěla do opuštěného domu, udělat spíše temnější fotky a když jsem potom stál ve fotokomoře, viděl jsem na nich jakýsi zvláštní smutek. Druhé děvče zpočátku vypadalo jako taková ta vesnická husička. Lehce oplácaná, s nevinným výrazem. Většinou mívám čuch na lidi, ale tady jsem se mýlil. Rozjela to jako dračice, pod slupkou nepřístupné byla divoká samice. Byla úžasná. Opravdu nádherná, taková ta žena s velkým Ž.
Zajímavé bylo taky focení dvou kamarádek od Sabatha. Dámy kolem 40 let, zralé a zpočátku se hrozně chvěly a styděly. Sabath musel odejít a zůstal jsem tam jen já, Kristýnka a pokoj jak po babičce. Svlékly se a jako všechny si zakryly intimní partie. Měl jsem naučeno, že nezírám, ale kouká se do očí. Říkám, tak dámy, jak byste si to představovaly. A ony hned, kdy bude sex. Zakoktal jsem se, padly zábrany, byl to vtip. Pak mi předvedly, co umí zkušený ženský. Musel jsem je krotit, nechtěl jsem, aby byly fotky sprostý. Dostaly jednu sadu vyvolaných fotek navíc, ode mě, jako dárek.
Fotil jsem rád ženský a přírodu, jednou jsem vzal foťák i na Debustrol, ale hrozně mi překážel. Byl těžký a pořád jsem nadával, že nemám volnou ruku na pivo. Taky mi nevyšla skoro žádná fotka, protože tam bylo divný světlo, blikalo se červeně a stál jsem daleko. Pak mě to přestalo bavit a už jsem foťák na koncerty nikdy nebral. Raději jsem cvakal všechny naše psy. Ty jsem stejně fotil s největší radostí. Nepřetvařovali se, byli opravdoví. Víte o tom, že se psi umí smát? Nejhezčí byli venku, na Radouči nebo na chalupě. V lese, u řeky, na louce. Stejně jako některé ženy byli přirození, divocí, plni síly a energie.
Vypadalo to všechno hrozně slibně a já si dokonce říkal, že bych mohl focení povýšit na jiný level. Jenže pak jsem dostal málem do držky, když přede mě hodil jeden kluk fotky svojí holky. Musel jsem přiznat, že jsem ji fotil nahou v lese. Dalo mi hodně vysvětlování i všem u stolu, že k ničemu nedošlo, že to bylo všechno absolutně korektní, ve slušnosti. No ehm, o tom, co paní během focení říkala, jak se slovně vzrušovala a dodávala si odvahu, jsem mu raději nic neříkal. Pak přilétla pěst a já už fotil jen své kamarádky. Od těch jsem měl svolení a nedělaly mi žádný problémy.
Třeba tenkrát, když už venku prosinec předpovídal blížící se vánoce. Po dlouhém výletě ve zmrzlých polích jsme dali u stánku grog. Nezůstalo u jednoho. Šlo se k nám a za zvuků metalu se postupně odhazovaly všechny zábrany. Jana a Prcalinka. Nejdřív pusinky, pak líbání. Ne, pokračovat nebudu, některý věci mají zůstat utajeny. Navěky, amen. Taky je nesmím říkat. Ani nahlas. Jo, viděl jsem přes objektiv spoustu věcí. Většinou krásných, smyslných, usměvavých, éterických i zemitých. Ženský jsou nádherný stvoření. Každá je jiná, originál. Bylo mi velkou ctí nahlédnout i do jejich tajných představ. Mimochodem, metalový modelky byly vždycky nejkrásnější. A pořád jsou. Na to vemte jed. Něco málo o tom vím.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
