Rozhovor s legendární death metalovou skupinou z Brazílie - KRISIUN.
Odpovídali KRISIUN, děkujeme!
Otázky připravila a vše přeložila Duzl, děkujeme!
Jste legendou a jednou z ikon metalové scény v Brazílii. V roce 1990 jste založil kapelu KRISIUN a ovlivnili spoustu kapel po celé Jižní Americe i za hranicemi. Když jste kapelu zakládali, napadlo vás vůbec, že byste se mohli pohybovat na metalové scéně takhle dlouho? …Čeho ještě chcete dosáhnout, co jsou vaše cíle?
Díky. Když jsme zakládali kapelu, nepřemýšleli jsme o tom, na jak dlouho nebo že by se to stalo naší profesí, byli jsme jen tři děti zažrané do metalu, snažili se hrát rychle a bavit se tím. Myslím, že naším hlavním cílem je zůstat naživu, zlepšovat se po hudební i osobní stránce a pomáhat tomuto hudebnímu stylu zůstat tvrdým a skutečným.
Začátkem září jste vydali novou desku s názvem „Scourge of the Enthroned“ …já jsem z alba nadšená, z posledních vašich počinů mě „Southern Storm“ a tahle nová deska baví nejvíc. Jaké máte ohlasy na tohle album od fanoušků a metalových médií?
Ohlasy byly zatím velmi dobré. Dokonce i prodeje byly lepší než ty předchozí, poprvé jsme využili reklamních ploch a tím se zvýšil i počet nabídek na turné. Nezastavili jsme se od akce k vydání desky loni v září v Německu. Není to tak snadné udržet vše v chodu po tolika letech. Myslím, že ano, jsme spokojeni, i když to může být vždy lepší. Máme stále motivaci, abychom hráli tento druh hudby a pokaždé, když pracujeme na nějakém novém materiálu, zaměříme se na to a snažíme se udělat to nejlepší, co můžeme.
Vaše nová deska nese název „Scourge of the Enthroned“, stejně tak se jmenuje i první skladba. Jaký význam je za tímto názvem skrytý? Zaujal mě zároveň i obal desky od Elirana Kantora, v porovnání s vašimi ostatními alby je poměrně jiný, čím to je?
Myslím, že hlavní význam, který se za tím skrývá je o každodenní bitvě, které musíme čelit, abychom jako kapela přežili, o tom, jak v sobě najít vnitřní sílu překonat nepřítele, opozici. Hudební byznys je zahlcen přeceňovanými skutky a líbivými kecy. Být kapelou z Jižní Ameriky to dělá ještě těžší. „Scourage of the Enthroned“ by tedy mohlo znamenat, že naše hudba ničí takzvané falešné království tam venku. Pokud jde o obal, rozhodně jsme chtěli něco jiného než předtím, něco víc organické, méně digitální. Eliran je úžasný umělec, věděli jsme, že přijde s něčím vražedným. Tenhle obal se mi moc líbil.
Jak probíhal tvůrčí a nahrávací proces, je to jednodušší po tolika letech zkušeností? Nebo se cítíte být víc pod tlakem z velkých očekávání od vašich fanoušků?
Náš tvůrčí proces přichází přirozeně, jsme to my tři, společně jammujeme a diskutujeme o nápadech a možnostech. To obvykle trvá několik měsíců, než je všechno hotovo, s několika možnostmi změnit pár věcí ve studiu. Proces nahrávání je o něco složitější, zabere to hodně práce, abychom dosáhli zvuku, který hledáme. Ano, je tady malý tlak ze všech stran, ale nikdy to není velký problém nebo něco, s čím bychom se nedokázali vypořádat.
Co je hlavním rozdílem mezi novým albem v porovnáním s vašim posledním albem „Forged in Fury“ a jak vnímáte progres či změny kapely po vydání 11 dlouhohrajících desek včetně té poslední?
Řekl bych, že album „Forged in Fury“ má o něco více pasáží ve středním tempu, těžší melodie. Tehdy jsme poslouchali spoustu klasických heavy metalových alb, jako jsou Judas Priest, Maiden, Motorhead a chtěli jsme udělat podobné album. Je to rozhodně jiné album v porovnáni se vším, co jsme kdy vytvořili. Co se týče posledního alba, myslím, že to šlo rychleji, neurvaleji a agresivněji. Chtěli jsme to udržet víc heavy, ale zároveň také vrátit rychlost a agresivitu. Nemyslím si, že jsme změnili náš styl hraní a psaní, ale je důležité a klíčové přijít s různými nápady a prvky, abychom to udrželi svěží a zajímavé.
Mohl by jsi porovnat metalovou scénu v Brazílii na začátku devadesátých let a nyní? Kterým směrem se scéna vyvíjela? Jaká byla situace, co se týče tour managerů, bookingových agentů, klubů, atd.? Kdo má větší podporu – místní jihoamerické kapely, nebo kapely z Evropy a USA?
Tamní scéna je určitě silná, většina kapel přijíždí dolů každoročně odehrát několik koncertů. Myslím si, že veškeré možnosti se za posledních několik let o něco zlepšily, jak už co se týče klubů, tak i bookingových agentů, ale stále je tu i spousta neprofesionálních zasraných věcí. Existují dvě strany mince, upřímně, já si nemohu stěžovat. Hrajeme tady dole docela dobré koncerty pro stálé publikum, které obvykle šílí, když hrajeme. Na druhou stranu, širší posluchačstvo a větší festivaly spíše podporují mezinárodní kapely.
Jsem holka, tak by mě zajímalo jaký máš názor na holky na metalové scéně, máš rád dívčí kapely typu NERVOSA, NEMESIS, DEMONOMANCY, atd…. myslíš si, že to mají jednodušší prorazit? Nebo si myslíš, že death metal by měl být jen „mužskou“ záležitostí, občas tyhle názory slýchám.
Sakra ano, rozhodně mám rád dívčí kapely. Myslím si, že počet holek hrajících metal se za posledních několik let nesmírně zvýšil. Pokud to vezmeme, že před cca 10-15 lety bylo mnohem méně holek hrajících metalovou hudbu. V současné době nenajdeme jen dívčí kapely, ale taky holky hrající v kapelách s kluky, a některé z nich jsou fakt husté. Vzpomínám si, když se NERVOSA poprvé objevila, banda žárlivých chlapů napadla je a jejich muziku, teď NERVOSA má nahrávací smlouvu a mají možnosti hrát v zámoří, zatímco ti, kteří je pomlouvali jsou uvězněni v jejich malém světě a neposunuli se nikam. Je to vtipné:).
Máš pocit, že se jako muzikanti i po tolika letech stále vyvíjíte? Co považuješ jako milníky ve vývoji KRISIUN a co bylo dle tvého názoru vašim největším přínosem, který jste dali metalové scéně?
Myslím, že hnaní síla, která nás udržuje v tom, co děláme, je vášeň a láska, kterou pro tuto hudbu cítíme. Pořád máme motivaci vyrazit na turné a nahrávat alba, cestovat na různá místa a poznávat nové metalové přátele. Prostě jen nesedíme a nečekáme, až se věci stanou. Pokud chceš být dobrým muzikantem, musíš na tom pracovat. Chce to hodně praxe a studia. Líbí se mi obecně dobrá muzika, jak klasická hudba, blues, jazz ... určitě to pomáhá se muzikantsky rozvíjet. Co se týče našeho přínosu pro metalovou scénu, myslím, že jsme se drželi bokem, protože jsme nikdy nesledovali žádné trendy, hrajeme naši hudbu, aniž bychom se starali o negace těch, kteří se nás snažili zastavit v tom, co děláme. Záleží nám na našich fanoušcích, neříkám, že jsme perfektní kapela hrající perfektní hudbu, ale hrajeme srdcem a oddaně pro ty, kteří nás podporují.
Který koncert v historii KRISIUN považuješ za mimořádný a proč?
Je těžké zmínit jen jeden koncert, měl bych jich zmínit několik. Třeba když jsme otvírali mocným BLACK SABBATH v našem rodném městě - Porto Alegre. Naposledy jsme hráli na "Hellfestu" ve Francii, kde se před pódiem shromáždilo obrovské publikum, rozjeli šílený kotel. A jsou tady nějaké další festivaly - „Party San“, „Summer Breeze“, „Sweden Rock“...všechny byly skvělé. Také jsou to klubové akce, je vždy skvělé si zahrát v São Paulu ať už klubovou či venkovní show. „The Whisky“ v LA, „Le fouf“ v Montrealu, NY city ... Na těchto místech to vždycky bylo divoké.
Jak je na tom brazilská metalová scéna s „mladou krví“? doporučil bys nám nějakou další kapelu, která tě v poslední době zaujala?
Abych byl upřímný, čekal jsem, že se na scéně objeví víc nových zabijáckých kapel. Nevím, možná je to moderní doba, myslím, že mladší muzikanti raději hrají jiné druhy hudby místo metalu. Novější dobré kapely nejsou nutně nové, některé z nich založili ne úplně mladí kluci z předchozích kapel. Ale mohl bych jich pár zmínit – EXTERMINATE, HAVOK666, FUNERATUS, VIOLATOR.
Jaké jsou obecně plány KRISIUN do budoucna, kdy přijedete zahrát do Evropy, máte už nějaké nabídky?
Anooooo..., jak už jsem zmínil dříve, od doby, kdy vyšlo nové album je poptávka docela dobrá. Právě teď jsme v Evropě a hrajeme na některých festivalech, pak to bereme přes Dubaj, Austrálii, Singapur a Filipíny zpátky do Jižní Ameriky, kde máme pár festivalů a pak v srpnu zase zpátky do Evropy na víc festivalů. V září do USA na turné s KATAKLYSM, EXHORDER, HATCHED. A pak v říjnu do Chile a dalších jihoamerických zemí.
A na závěr …jsou nějaké nevyřčené či tajné historky z tábora KRISIUN, o které by ses s našimi čtenáři podělil?
Mám jednu vtipnou. Jednou jsme byli na turné s MORBID ANGEL. Jsou to seriózní chlápci, ale někdy dokáží být i vtipní, zvláště Tucker. Náš zvukař už si nějakou dobu neostříhal vlasy, takže jeho vlasy začaly vypadat jako vlasy Kinga Diamonda. Tak jsme dostali nápad ho obléct jako Kinga Diamonda, s make-upem a vším tím okolo. Zeptali jsme se Tuckera, jestli bychom ho mohli dostat na pódium během show MORBID ANGEL a on se toho chytil správným způsobem. Ostatní v kapele o tom nevěděli. Tucker v jednu chvíli zařval na fanoušky: „Dnes večer máme velmi zvláštního hosta, spojte ruce dohromady a přivítejte Kinga Diamonda.“ Pak náš zvukař vylezl na pódium a zamával do davu. Někteří si mysleli, že to byl opravdu King Diamond a kluci z MORBID ANGEL nevěděli, co se děje, trvalo jim to chvíli, než jim to došlo a začali se smát....
Díky moc za tenhle rozhovor! Ať se daří tobě i KRISIUN a poslední slova pro všechny staré i nové fanoušky KRISIUN po celém světě jsou tvoje...
Díky za rozhovor! Díky každému, kdo podporuje a věří v metal! „Cheers and beers“! Na viděnou na cestách...
about KRISIUN od DEADLY STORM ZINE/ o KRISIUN na DEADLY STORM ZINE:
-----------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
Instagram:
facebook:
twitter:
