VULVODYNIA - Mob Justice
CD 2019, Lacerated Enemy Records
Vždycky jsem přemýšlel, proč se vlastně tahle kapela stala ve svém oboru tak slavnou? Vždyť v podstatě nepřináší vůbec nic nového, hraje tak nějak obyčejně a ne natolik skvěle, aby byla blahořečena. Viděl jsem je několikrát naživo a tam pochopil. Lidi se chtějí bavit, přátelé, to platí co svět světem stojí. Nevidím na tom nic špatného, ono přitáhnout fanoušky, narvat to do nich pod tlakem a ještě k tomu rozhýbat dav, za tím je spousta práce, talentu a řemesla. Říkejte si co chcete, ale novinka "Mob Justice" má něco do sebe.
Ano, jedná se o slamm death metal, okořeněný brutalitou, a sem tam špetkou deathcore. Jedná se o styly, které absolutně nevyhledávám, nejsou mi vlastní a často mě doslova iritují. Jenže! Když se do nové desky zaposlouchám pečlivěji, zjišťuji, že je svým způsobem pestrá, je hodně slyšet, jak někdo při skládání opravdu přemýšlel. Takové ty lopaťácké riffy samozřejmě nechybí, ale jako celek má nahrávka atmosféru, rozhodně album kope. Nejdřív jsem si myslel, jak "Mob Justice" sundám, ale ono vlastně není vůbec proč.
Cítím tady inspiraci PATHOLOGY, ABOMINATE PUTRIDITY, DYING FETUS, starými KATALEPSY, DEVOURMENT, GUTTURAL SLUG a spoustou dalších. O to ale vůbec v závěru nejde. Když se totiž oprostíte od všech těch prvotních soudů a názorů, které jste často od někoho slyšeli, zůstane jen na kost ohlodaná hudba. Najednou není "Mob Justice" jen tupým kýváním do rytmu, ale syrovým kusem masa, propracovaným strojem na zabíjení. Jasně, nenajdete zde žádnou techniku, ani progresi, na to je VULVODYNIA příliš syrová, ale musíte ocenit snahu o pestrost. Najednou chápu ty davy pod pódiem, kolečko s mosh-pitem i nadšené tváře, když dohraje další song. Chce to se jen nebrat tolik vážně, taky začít zaházet hlavou a pořádně si zařvat. Novinka je opravdu brutální, šílená, natlakovaná. O slamu normálně nepíšu, ale tahle deska mě baví. V diskuzi pod jedno video kapely někdo napsal: "Žehnám dešti v Africe." Myslím, že netřeba dodávat cokoliv jiného.
sumarizace:
Novinka afrických VULVODYNIA je krutá, zlá a ošklivá. Morbidní melodie se střídají s ještě nechutnějšími motivy. Tohle je brutální slam death metal v jeho klasické podobě. Syrový, masakrující. Z desky cítím obrovský tlak a energii. Možná se občas Afričané nevyhnou určité monotónnosti, ale to tak nějak k tomuto stylu patří, jako k hrobníkovi lopata. Užívám si houpavé melodie, chrlím spolu se zpěvákem chorobné texty. Jsem u poslechu po lokty ponořen v krvi a spolu s VULVODYNIA provádím pořádně nechutnou pitvu. Pokud se potřebujete odreagovat od dnešního ošklivého světa, neznám nic lepšího, než si narvat do hlavy "Mob Justice". Co na tom, že zde ožívají mrtvoly a pánům chirurgům všichni na operačním sále zemřou? Tak to má být a tak je tomu v brutálním slam death metalu správně. Letošní album vás smete jako tsunami. Berte a nebo nechte být! Skvělá řeznická práce!
Asphyx says:
The new album by African VULVODYNIA is cruel, bad and ugly. Morbid melodies are changed by more disgusting motives. This is a brutal slam death metal in its classic form. Raw, cruel. I feel the huge pressure and energy from this album. There is some monotonous passages, however this is something typical for this style like a shovel for a grave digger. I enjoy their melodies and I have to sing the lyrics with the singer. During the listening of this album I´m lying in the blood and with the VULVODYNIA I´m doing a disgusting necroscopy. If you have to clean yourself from today´s ugly world I don´t know better way how to do it than listen to the "Mob Justice". Who cares that death bodies are coming back to live and every person who is being operated by surgeon will die? This is how it´s supposed to be in the real brutal slam death metal. This album is going to take you like a tsunami. Take it or leave it! Amazing butcher work!
tracklist:
1. Feast
2. Mob Justice
3. Blood Diamond
4. Born into Filth
5. Famine
6. Echoes of the Motherland
7. Nyaope
8. Reclaim the Crown, Part I: The Burning Kingdom
9. Reclaim the Crown, Part II: Risen from Ash
10. Cultural Misogyny
band:
Duncan Bentley 🔨 Vocals and Lyrics | www.facebook.com/SlamDuncanUrHeart
Luke Haarhoff 🔨 Guitars |
Chris Van Der Walt 🔨 Bass | www.facebook.com/chrisvanderwaltmusician
Thomas Hughes 🔨 Drums |
Kris Xenopoulos 🔨 Guitars |
Byron Dunwoody 🔨 Guitars, Producing, Mixing and Mastering (Songwriter) | www.facebook.com/byron.dunwoody.7