EP 2019, Ván Records
Tuláci po hvězdách, myšlenkoví nomádi, kteří se rádi nechávají unášet svojí fantazií. Zahleděni do vlastních stínů mnohdy nevíme, co hledáme. Rozhřešení stále nepřichází. Vysvobozením bude možná smrt, kdo to ví? Hledíme k obloze v očekávání něčeho velkého a mezitím se brodíme v močálu svých vlastních myšlenek. Opakování je matka moudrosti a věčnost nezná konce. Jak z toho ven? Jedním z východisek může být hudba nebo alespoň u mě to tak funguje.
Unavený, vyčerpaný, nevyspalý, takový jsem poslouchal nové EP dánských mistrů pochmurných nálad SLAEGT poprvé. Black metal, notně podpořený heavíkem. Zdánlivě nesourodé styly se zde potkávají v emočně hodně nasáklém poměru. Co je deset minut ve věčnosti? Je to málo nebo moc? Dva smutné songy, poslouchám je stále dokola. Nemohu si pomoc. Mají v sobě totiž velké množství přitažlivého smutku.
Sním a nebo bdím? Hlavou se mi míhají myšlenky jako můry třepotající se kolem špinavých lamp. Některou hudbu lze těžko popsat slovy. V případě SLAEGT je jako podivný sen, který vám vrtá hlavou celý následující den. Těžko přirovnávat k jiným kapelám, dělat to ani nebudu, ale pokud se vám líbí tradiční heavy metal a pomalejší, atmosférický black metal, tak by se vám mohlo líbit i EP "Black Bombs". Všude kolem je mlha, postavy jsou upleteny jen ze základních obrysů, je chladno, je tak moc mrazivo. Nemohu se vymanit ze smyčky dvou smutných songů. Zvláštní nálada mě přitahuje stále k sobě, přivírám oči, krása, ano krása se ukrývá někde uvnitř, uprostřed na led zmrzlého srdce. Pálí mě oči, uléhám, až na věky amen. Zachraňte svoje duše, upalte svoje svědomí. Album mě hrozně baví a vlastně neumím ani říci proč. Temně chladné snění. Netřeba psát cokoliv dalšího.
sumarizace:
SLAEGT se povedlo na albu "Black Bombs" přesně definovat nádheru melancholie. Jako výrazové prostředky si vzali klasický, tradiční heavy metal, který uchopili po svém. Mé pocity z alba jsou velmi pozitivní. Já jsem při poslechu opravdu na nějakém hodně smutném pohřbu, případně se procházím podzimní krajinou. Pro mě osobně jeden z niterných black heavy metalových zážitků. Obsahuje v sobě vše potřebné pro krásný smutný sen. Připomíná mi pohřeb opuštěného chlápka, s kterým se přišla rozloučit jen jedna dávná milenka. Zbytek je o krystalickém a ledovém soužení, o hladu po smrti, o pláči velryb, o šourajících se nohách starců, o temnotě. Excelentní záležitost pro všechny melancholické metalisty!
Asphyx says:
SLAEGT managed to precisely define the beauty of melancholy on their album "Black Bombs". They used classic, traditional heavy metal as their expression and seized it by themselves. I feel very positive about this album. I feel like I am on a very sad funeral during the listening or just walking through autumn landscape. For me personally this is one of the innermost black heavy metal experiences. It has everything what you need for a beautiful sad day. It is like a funeral of an alone guy who has his long time mistress on the funeral to say goodbye. The rest is about crystalline ice and tribulation of hunger after death. About crying of whales, about shuffling legs of old men. About darkness. The excellent thing for every melancholic metal fan!
TRACKLIST
1. Black Bombs (5:41)
2. Wake Dirge (4:24)
LINE-UP
Oskar J. Frederiksen: Lead vocals and rhythm guitar
Anders M. Jørgensen: Lead guitar
Olle Bergholz: Bass guitar and backing vocals
Anders Edalis: Drums
.JPG)