PHLEBOTOMIZED - Deformation of Humanity
CD 2018, Hammerheart Records
for english please scroll down
Seděl jsem uprostřed studené místnosti. Říkali o mě, že jsem malíř. Bílé plátno, skvrny nanášené podle momentální nálady. Smutek a beznaděj, strach z vlastního já. Mnozí mě nechápali, ale měl jsem i spoustu obdivovatelů. Starý malíř, umírající o samotě. S chlastem v ruce. Se smutným pohledem a roztřesenou rukou. Kde berete inspiraci, mistře, ptávali se mě často? V hudbě, přátelé, v hudbě, odpovídal jsem bez přemýšlení.
Jsou alba, o kterých nelze psát ihned, musím je poslouchat dlouhou dobu, nechat se jimi unášet, inspirovat a teprve až potom dokáži sepsat pár řádek. Holandští PHLEBOTOMIZED vlastně vůbec nepatří do okruhu kapel, s jejichž tvorbou bych se setkával tolik často. Loňské dílo "Deformation of Humanity" mě ale přeneslo do úplně jiné dimenze, než v jakých se běžně pohybuji. Je totiž povznášející, ponuré, smutné a chladné zároveň.
for english please scroll down
Seděl jsem uprostřed studené místnosti. Říkali o mě, že jsem malíř. Bílé plátno, skvrny nanášené podle momentální nálady. Smutek a beznaděj, strach z vlastního já. Mnozí mě nechápali, ale měl jsem i spoustu obdivovatelů. Starý malíř, umírající o samotě. S chlastem v ruce. Se smutným pohledem a roztřesenou rukou. Kde berete inspiraci, mistře, ptávali se mě často? V hudbě, přátelé, v hudbě, odpovídal jsem bez přemýšlení.
Jsou alba, o kterých nelze psát ihned, musím je poslouchat dlouhou dobu, nechat se jimi unášet, inspirovat a teprve až potom dokáži sepsat pár řádek. Holandští PHLEBOTOMIZED vlastně vůbec nepatří do okruhu kapel, s jejichž tvorbou bych se setkával tolik často. Loňské dílo "Deformation of Humanity" mě ale přeneslo do úplně jiné dimenze, než v jakých se běžně pohybuji. Je totiž povznášející, ponuré, smutné a chladné zároveň.
Ano, základem pro tvorbu PHLEBOTOMIZED jsou stará alba MY DYING BRIDE, AT THE GATES, DEMILICH, NOCTURNUS. Zajímavá je ale nadstavba, přidaná hodnota, která myšlenky dále rozvíjí, naplňuje, strhuje. Viděli jste někdy ve větru roztrhané pavučiny? Vnímali jste tu lehkost, vznešenost, krásu? Já ano. Album jsem si pouštěl ve chvílích, kdy jsem si četl, když jsem nechával před sebou ožívat tajemné příběhy hrdinů. Z skladeb doslova čiší chlad, smutek. "Deformation of Humanity" působí jako ledový dotek smrti, mrazivý a spalující zároveň. Mám rád desky, které člověka donutí k zamyšlení. Probudí fantazii a nechají myšlenky létat vzduchem jako křídla můr. Pro mě osobně se jedná o nahrávku, kterou vlastně nemá cenu popisovat. Slova zde nestačí, hudba je lepším výrazivem. Už teď se těším, až znovu usednu do tmavé místnosti, rozprostřu před sebou bílé plátno a budu čekat a poslouchat. Vynikající záležitost pro všechny, kteří rádi u hudby přemýšlejí!
Asphyx says:
I sat in the middle of a cold room. They told me that I am a painter. White canvas, spots applied according to the current mood. Sadness and hopelessness, fear of itself. Many people didn't understand me, but I had a lot of admirers. An old painter dying alone. With booze in hand. With a sad look and a shaking hand. Where do you take inspiration, Master, have they asked me often? In music, friends, in music, I answered without thinking.
There are albums that cannot be written about immediately, I have to listen to them for a long time, let them drift, inspire and after that I can write a few lines. In fact, the Dutch PHLEBOTOMIZED does not belong to a group of bands that I would meet so often. But their last year's work "Deformation of Humanity" has taken me to a completely different dimension than where I normally move. It is uplifting, grim, sad and cold at the same time.
Yes, the basis for the creation of PHLEBOTOMIZED is the old album MY DYING BRIDE, AT THE GATES, DEMILICH, NOCTURNUS. But the superstructure is interesting, the added value, which further develops and fills the thoughts. Have you ever seen torn webs in the wind? Did you feel the lightness, grandeur, beauty? I do. I played the album when I read mysterious hero stories. The songs literally shine by cold, sadness. "Deformation of Humanity" acts as an icy touch of death, chilling and burning at the same time. I like albums that make people think. They wake up the imagination and let the thoughts fly through the air like the wings of moths. For me personally, it is a recording that is not worth to describe. Words are not enough here, music is a better expression. I am already looking forward to sitting in a dark room again, spreading a white screen in front of me and waiting and listening. A great thing for everyone who likes to think about music!
Tracklist:
01. Premonition (Impending Doom)
02. Chambre Ardente
03. Descend to Deviance
04. Eyes on the Prize
05. Desideratum
06. My Dear,...
07. Proclamation of a Terrified Breed
08. Until the End
09. Deformation of Humanity
10. Until the End-Reprise
11. Ataraxia II
