Příběh sto padesátý první - Megaděti
Hospoda U Dřeváka by měla být prohlášena za svatostánek a každej, kdo se do Boleslavi podívá, by ji měl navštívit. Je to pajzl jak se patří a stojí tu dodnes. Tenkrát v devadesátkách tam mířila spousta dělňasů i mániček. Po šichtě ve Škodovce. Většina dávala pivo a rum, případně zelenou. My se s Kytkou šetřili. Můj kamarád dělal v jiném oddělení a tak jsem na něj vždycky čekal. Dnes znovu se sluchátky na uších, s vlastnoručně složitě nahranou kompilací nejlepších skladeb Megadeth. Kolem se vznáší skoro nepropustný kouř a jak prd vidím, tak ke mě musí Kytka přijít skoro na metr, abych ho poznal. Sedím bokem, jak je mým zvykem. První páteční pivo, kniha od páně Asimova. Chtělo by to rum, dneska si ho zasloužíme.
Kytka sundává walkmana a jakoby tušil, co poslouchám, tak mi ihned říká, abych si dal něco pořádnýho. Byl jsem tenkrát už děsně tvrdej death metalista, ale thrash jsem pořád hrozně prožíval. S jednou velkou výjimkou. Nějak mi neseděla nová podoba Metallicy. Kurvy prodejný to pro mě byly. Taky důvod mnoha našich sporů s Kytkou. Jenže my jsme to všechno tolik neprožívali, spíš jsme se špičkovali, každýmu se líbí něco jinýho, no a co? Hlavní byly pivo. A na rovinu, každej chlap si potřebuje pořádně pokecat s jiným.
Kytka sundává walkmana a jakoby tušil, co poslouchám, tak mi ihned říká, abych si dal něco pořádnýho. Byl jsem tenkrát už děsně tvrdej death metalista, ale thrash jsem pořád hrozně prožíval. S jednou velkou výjimkou. Nějak mi neseděla nová podoba Metallicy. Kurvy prodejný to pro mě byly. Taky důvod mnoha našich sporů s Kytkou. Jenže my jsme to všechno tolik neprožívali, spíš jsme se špičkovali, každýmu se líbí něco jinýho, no a co? Hlavní byly pivo. A na rovinu, každej chlap si potřebuje pořádně pokecat s jiným.
Nějak jsme se kousli. Původně jsem si chtěl dát aspoň smažák, ale neměli ho. Místo toho další pivo a doma jsem jen zazvonil, že nepřijdu. Budu u Káčy, u Jany, u Kytky, u Sabatha nebo Prcalíka, blábolil jsem do kecafonu a máma se smála. Asi byla ráda, že vypadnu a bude klid aspoň ode mě. Stačil momentálně ultra pubertální bratr, který na to šel ale jinak než já. Užíral se v samotě, bez kamarádů a holek. Párkrát jsem ho vzal s sebou, aby se taky trošku otrkal, ale moc nemluvil, tak jsem ho radši nechával doma. Jeho problém.
Družstevník a lahváče, rum a konečně holky na panelech. Už si na tyhle naše dýchánky připadáme trošku starý, možná bychom měli všechno přenechat mladejm, jenže zvyk je železná košile. Chodíme sem spousty let a načerpali jsme tady takovejch informací a zážitků, že nám to dalo do života kolikrát víc než rodiče. Musím olíbat všechny modrý víly, takovej můj roztomilej zvyk. Jakobych si je značkoval. Ehm.
"Co jste dneska poslouchali?": hodila do placu řečnickou otázku Káča. Ihned jsem vyhrkl, že Megadeth. Podívala se na mě, bože ty oči, a políbila mě vášnivě. "Já taky": vyhrkla. Zajímavá věc, většinou jsem drtil ve sluchátkách už věci, který jí tolik nevoněly. Ale na Megadeth, Slayer, německým thrashi, Anthrax, Panteře a samozřejmě Saxon a doomovkách jsme se vždycky shodli. Megadeth neměl rád skoro nikdo. Byla tenkrát hrozná móda na zrzka nadávat. S Káčou jsme moc nechápali proč. "Je to namyšlenej čůrák": nadnesl Prcalík a mě zvedl mandle, protože já Musteina vždycky považoval za obrovskou osobnost. Za morouse, velkou hubu, jenže to tak nějak k metalu patří jako stará Vonásková k tomu svýmu tlustýmu jezevčíkovi.
"Opakuj to a nasereš mě": řval jsem já i alkohol ve mě. Všichni ztichli a čekali, co bude dál. Nebývalo moc zvykem, aby mi někdo oponoval. Možná jsem byl v některých věcech hovado, ale v hudbě jsem byl velmi tolerantní (a jsem dodnes). Tak nějak nechápu, proč by někdo nemohl poslouchat něco jinýho, než se líbí mě. Jenže jsem byl mladej a na Megadeth toto pravidlo neplatilo. Vždyť já týhle kapele zobal vždycky všechno z ruky. Byl a jsem ultrafan, dokonce jsem psal dopisy do fanklubu. Poštovné do USA stálo snad stovku. Nikdy mě nezajímaly moc videoklipy, ale měl jsem od Sabatha nahraných několik kazet. Prostě fanoušek, znáte to.
Družstevník a lahváče, rum a konečně holky na panelech. Už si na tyhle naše dýchánky připadáme trošku starý, možná bychom měli všechno přenechat mladejm, jenže zvyk je železná košile. Chodíme sem spousty let a načerpali jsme tady takovejch informací a zážitků, že nám to dalo do života kolikrát víc než rodiče. Musím olíbat všechny modrý víly, takovej můj roztomilej zvyk. Jakobych si je značkoval. Ehm.
"Co jste dneska poslouchali?": hodila do placu řečnickou otázku Káča. Ihned jsem vyhrkl, že Megadeth. Podívala se na mě, bože ty oči, a políbila mě vášnivě. "Já taky": vyhrkla. Zajímavá věc, většinou jsem drtil ve sluchátkách už věci, který jí tolik nevoněly. Ale na Megadeth, Slayer, německým thrashi, Anthrax, Panteře a samozřejmě Saxon a doomovkách jsme se vždycky shodli. Megadeth neměl rád skoro nikdo. Byla tenkrát hrozná móda na zrzka nadávat. S Káčou jsme moc nechápali proč. "Je to namyšlenej čůrák": nadnesl Prcalík a mě zvedl mandle, protože já Musteina vždycky považoval za obrovskou osobnost. Za morouse, velkou hubu, jenže to tak nějak k metalu patří jako stará Vonásková k tomu svýmu tlustýmu jezevčíkovi.
"Opakuj to a nasereš mě": řval jsem já i alkohol ve mě. Všichni ztichli a čekali, co bude dál. Nebývalo moc zvykem, aby mi někdo oponoval. Možná jsem byl v některých věcech hovado, ale v hudbě jsem byl velmi tolerantní (a jsem dodnes). Tak nějak nechápu, proč by někdo nemohl poslouchat něco jinýho, než se líbí mě. Jenže jsem byl mladej a na Megadeth toto pravidlo neplatilo. Vždyť já týhle kapele zobal vždycky všechno z ruky. Byl a jsem ultrafan, dokonce jsem psal dopisy do fanklubu. Poštovné do USA stálo snad stovku. Nikdy mě nezajímaly moc videoklipy, ale měl jsem od Sabatha nahraných několik kazet. Prostě fanoušek, znáte to.
Neřekl to Prcalík, ale vstal Kytka, na kterýho jsem vždycky hrozně trpěl. A měl přechytralou přednášku. Naštval mě a já pak udělal jednu ze svých největších chyb v dosavadním životě. Ulítla mi ruka a svýmu kamarádovi od dětství, důvěrníkovi, mé vlastní pokrevní krvi, jsem dal facku. Aby se jako probral. Zmlkl, nazval mě ubožákem a odešel. Nastalou trapnou chvíli přerušila až Káča, která mi vynadala, že to jsem neměl. Byl jsem rozjetej, opilej a to lidi dělají špatný věci. Místo toho jsem si sedl úplně nahoru a vytáhl skoro celou flašku rumu. Všichni na mě byli naštvaní. Najednou jsem z metalu neudělal pohodu, ale byl jak nějakej zapšklej kritik, co si ho honí po večerech doma a plive kolem sebe jen jed.
Už byla skoro půlnoc a Kačenka udělala tu chybu, že začala mému opilému já vyčítat. Byl jsem blbec na entou. Ani se mnou nechtěla spát. Všechno mi pomalu začalo docházet až druhý den ráno, cestou na chalupu. Už jsme o tom nemluvili, ale na Káče i Janě bylo vidět, že jsem to hodně přehnal. Kytka byl za celý můj život asi nejlepší kamarád. Kluk, se kterým jsem prožil víc než s vlastním bratrem. Hrozně chytrej a milej. A já mu debil takhle ublížil. Kvůli blbý hudbě. Byl to divnej víkend. Divná sobota i neděle. Dokonce i divnej sex. Nakonec jsem byl rád, že je zase pondělí. Celý týden mi vrtalo v hlavě svědomí. Kytku jsem zahlédl jen dvakrát, někde na obědě a v davu. Vyhýbali jsme se navzájem.
Konečně zase pátek a Dřevák čeká. Sedím na svým místě a nevím, jak se omluvit. Stejně nepřijde. Jak se má zachovat chlap? Kde vzít nějaký vzor? Nakonec přišel. Měl na sobě tričko Megadeth. Cítil jsem se strašně a vykoktal nesmělou omluvu. Řekl mi, abych to neřešil, že celý týden zrzka a jeho partu poslouchal. A že je to skvělá hudba, že je vzal na milost a že už je taky žere. Dali jsme ruma a už trošku připití se objali. Na panelech jsme řekli, že dnes paříme spolu a šli ke Kytkovi domů. Plná lednička a nekonečný rozhovor o hudbě, celou noc. Seděli jsme na balkóně, kouřili trávu a řvali texty Megadeth do sídliště.
Konečně zase pátek a Dřevák čeká. Sedím na svým místě a nevím, jak se omluvit. Stejně nepřijde. Jak se má zachovat chlap? Kde vzít nějaký vzor? Nakonec přišel. Měl na sobě tričko Megadeth. Cítil jsem se strašně a vykoktal nesmělou omluvu. Řekl mi, abych to neřešil, že celý týden zrzka a jeho partu poslouchal. A že je to skvělá hudba, že je vzal na milost a že už je taky žere. Dali jsme ruma a už trošku připití se objali. Na panelech jsme řekli, že dnes paříme spolu a šli ke Kytkovi domů. Plná lednička a nekonečný rozhovor o hudbě, celou noc. Seděli jsme na balkóně, kouřili trávu a řvali texty Megadeth do sídliště.
Byl jsme dvě Megaděti, co se nemůžou nikdy opustit, protože opravdový kamarádství nesmí nic zničit. Probrali jsme tenkrát vlastně celý náš život. Veškerý metal, holky, smrt otce mýho kamaráda, Mirku i Káču. Byli jsme šíleně šťastný kluci. I přes tu facku, kterou už nikdo nikdy neřešil. Byla to naše společná zpověď. Kytka mě tenkrát nasměřoval v životě víc do hloubky, udělal mě o nějaký řád lepším. Svědomitějším. Otevřenějším. Jsem mu za to vlastně dodnes vděčný. Protože do té památné facky i večera jsem byl spíš flákač, otrhanej frajírek, co mu šlo jen o nějaký to pivo, muziku a sex. Jo, asi jsem trošku dospěl. Ne moc, ale začal jsem víc nad věcmi přemýšlet. Škoda, že jsem nevěděl, že má před sebou Kytka už jen půl roku života. Vážil bych si těch chvilek ještě víc.
Pokojem zněla "Youthanasia" a my jsme tak nějak šíleně spokojený. Ožralí jsme tedy notně, ale máme radost. Z toho, že jsme se udobřili. Mám tak skvělou náladu, že ze srandy několikrát pochválím Kytkovi i Metallicu. Řekne mi, že kvůli němu se nemusím přemáhat a dá mi takovou malou facku, spíš jen náznak. Nespali jsme a už na nás dole zvoní holky. Smějou se a jsou rády, že jsme se nezabili. Vypadá to na další den plný metalu. Co si přát víc?
Pokojem zněla "Youthanasia" a my jsme tak nějak šíleně spokojený. Ožralí jsme tedy notně, ale máme radost. Z toho, že jsme se udobřili. Mám tak skvělou náladu, že ze srandy několikrát pochválím Kytkovi i Metallicu. Řekne mi, že kvůli němu se nemusím přemáhat a dá mi takovou malou facku, spíš jen náznak. Nespali jsme a už na nás dole zvoní holky. Smějou se a jsou rády, že jsme se nezabili. Vypadá to na další den plný metalu. Co si přát víc?
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
.JPG)