Odpovídal Phil.
Přeložila Duzl, děkujeme!
Ave OPHIS! Od vydání vašeho posledního alba „The Dismal Circle“ uplynul už rok. Říká se, že kapela, aby zůstala v povědomí fanoušků, by měla vydávat nahrávky každý druhý rok. U doom/death metalu to asi platit nebude, všechno je přeci jen „pomalejší“, ale přesto… připravujete už nový materiál? Pokud ano, tak v jaké fázi jste?
Nazdar Jakube. Rozhodně nesouhlasím s lidmi, kteří říkají, že kapela by měla vydávat nové album každých 18 měsíců. Hudba je umění a ne něco, co se vyrábí na stroji. Také neznám žádnou kapelu, která by dokázala po dlouhou dobu dělat DOBRÉ nahrávky v takovémto tempu. Většina kapel může vydat 3 dobrá alba v řadě, ale pak se to stává čím dál víc nudnější. Samozřejmě, že pokud tě hudba živí, tak nemáš jinou možnost. Ale to není náš případ, takže my nemusíme dodržovat lhůty dané labelem a vydáváme jen nahrávky, až po tom co je opravdu dokončíme. A ano, začali jsme psát skladby pro nové album, ale žádná zatím není dokončena. Máme jen pár nápadů a fragmentů, s nimiž musíme nadále pracovat.
„The Dismal Circle“ jste vydali u německého labelu F.D.A. Records. V death metalu má tohle vydavatelství poměrně velké jméno. Přesto se pořád jedná o absolutní underground. Kolik se tak řádově vlastně prodalo kusů alba? A jak jste s labelem spokojeni?
Nemohu si dovolit mluvit o skutečných tržbách, ale můžu ti říct, že Ophis obvykle prodá více než 1000 a méně než 5000 kopií každéno vydání. Nové album se prodává stejně dobře jako to poslední. Naše nejprodávanější album je stále "Withered Shades", ale to neznamená, že novější alba se prodávají špatně. S vydavatelstvím jsme velmi spokojení, pracují skvěle a jsou velmi odhodlaní. Jediná negativní věc je, že Rico občas zapomíná odpovídat na mé maily, haha.
Jak probíhá tvorba nového materiálu? Kdo je autorem hudby? Myslím tím teď konkrétně kdo, co skládá? Vyznáváte spíše demokratický přístup nebo je někdo „diktátor“, který má poslední slovo?
Nemáme žádného diktátora a jsme velmi, ale velmi demokratickou kapelou. Teprve tehdy, když nedosáhneme demokratického konsensu, tak já jsem ten, kdo má poslední slovo a konečné rozhodnutí, protože jsem jediný zbývající zakládající člen kapely. Nikdy jsme nebyli jammující kapelou. Naše skladby byly vždy napsány v několika krocích. Většinou jsem začal skládat nějaké riiffy a fragmenty doma, pak jsem se spojil s kytaristou a dělali jsme na tom. Když jsme měli hrubou verzi skladby, vzali jsme ji do zkušebny a pracovali na ní s celou kapelou. Vždycky jsme dělali delší přestávky, abychom nechali skladbu chvíli uležet a poté jsme ji poslouchali s čerstvou hlavou, protože se v tomto procesu můžete ztratit. Nevím přesně, jak to bude s dalším albem, protože v současné době někteří členové kapely žijí daleko a taky máme jinou pracovní konstelaci, co se zkoušek týče. Takže si myslím, že tentokrát budu psát víc sám.
Právě vaši novinku „The Dismal Circle“ poslouchám a připadám si, jako bych byl zavřený v nějaké kobce spolu se starými kapelami z devadesátých let. Deska má skvělý sound. Kde jste album nahrávali a jak jste s výsledkem spokojen? Mluvili jste nějak do výsledného zvuku?
Díky chlape. Ano, s konečným výsledek jsme spokojeni. Existují nějaké drobné detaily, které by mohly být vyřešeny trochu lépe, ale I přesto je to nahrávka, jakou jsme chtěli. Poslední album mělo velmi dobrou produkci, ale s odstupem času take příliš čistou. Tentokrát jsme chtěli něco víc prohnilého, víc oldschoolovější zvuk a dostali jsme to. Nahrávali jsme opět v “Blastbeat Productions Studiu” s Oliverem Carellem. Velmi dobrý chlápek, velmi dobrý producent, vynikající malé studio, velmi dobré ceny. Budeme tam nahrávat zase.
OPHIS jsou pro mě zajímaví také tím, že nepodceňují v metalu tolik často opomíjenou složku a tou jsou texty. Vždy perfektně sednou do hudby, mají hlavu a patu, mají svoji myšlenku, donutí člověka se zastavit a znovu se k nim vrátit. Mě by zajímalo, jakým způsobem vznikají? Kde berete inspiraci? Píšeš přímo texty na hudbu nebo obráceně? Osobně si myslím, že se jedná o hrozně těžkou disciplínu.
Díky, jsem rád, že se zajímáš o texty, protože někdy mi příjde, že mnoho lidí ne. Obvykle mám v hlavě nějaká témata a k tomu nějaké poznámky, takže když píšeme skladbu, podívám se, které téma by se hodilo. Ale finální texty píšu až po dokončení hudby, takže vím, jaké přesně bude tempo a rytmus textu. Obvykle píšu texty po emočním vysílení. Sbírám nápady, fráze a metafory po určitou dobu a pak obvykle napíšu finální text na jeden zátah. I když si myslím, že hudba je důležitější a vždycky je na prvním místě, texty jsou pro mě také velmi důležité a já jsem do nich vložil spoustu práce. Musí pro mě splnit několik kritérií: musí se zabývat určitou problematikou, musí sémanticky dobře vyznít, musí být otevřeny pro různé interpretace a musí odrážet hudbu. A to dá práci, abych dosáhl všeho dohromady.
Kdo je podepsán pod obalem „The Dismal Circle“? Cover se mi hodně líbí, působí na mě hodně depresivně, nihilisticky. Kdy a jak vznikl prvotní nápad a souvisí nějak s texty a hudební složkou alba?
Obal pro nás exkluzivně namalovala Evelyn Steinweg, která pracuje jako fotografka pro kapely a na koncertech. Už nějakou dobu jsme ji znali, protože pořizovala fotky na mnoha našich akcích. Pouze náhodou jsme zjistili, že také maluje obrazy, ale nikdy předtím žádný obal pro kapely. Líbily se nám její obrazy a tak jsme ji požádali, aby namalovala jeden pro naše album. Tou dobou jsme už měli název alba a to je to jediné, co jsme ji dali. “The Dismal circle” je metaforou pro psychická onemocnění, která se obvykle cyklí. Neurózy, deprese, schizofrenie, mánie ... nebo také špatné vzorce ve vztazích – všechno tohle přichází v cyklech. Skladba "Carne Noir" je právě o tomhle a název je převzat z vlastního textu. Takže jsme požádali Evelyn, aby nám namalovala její představu tohoto metaforického kruhu. A to je to, co udělala a co vidíte na přebalu.
Jsem ze své podstaty death metalista a thrasher a spousta doom metalu mě nudí, ale vás jsem si nějak oblíbil. První mé setkání s OPHIS bylo až na koncertě v Plzni, kde jste tenkrát spolu s českými ET MORIEMUR předvedli úžasné vystoupení. Nikdy bych nevěřil, kolik se dá do tak „pomalého“ stylu narvat emocí. Jak se vám vlastně hraje naživo? U thrashe i deathu je nějaký ten přehmat smetený rychlostí a není slyšet, ale u vás vynikne každá nesrovnalost, překlep, drobnost. Máte vůbec rádi živé vystupování?
Jistě, mám rád živou hudbu. Když je kapela opravdu dobrá, tak živě mohou být vibrace ještě intenzivnější. Musím k tobě být ale upřímný, v minulém roce jsem nerad hrál živě, protože v současné době trpím určitými zdravotními problémy, které způsobily, že některá z našich posledních vystoupení pro mě byly zatraceně bolestivé. Když hraješ v obrovských bolestech, možná to může vypadat skvěle pro fanoušky, ale je to na hovno. Ale předtím jsem opravdu rád hrál živě. Vlastně to je to, co muzikanti dělají, ne? Hrají živě! Vím, že existují i nějací studioví hráči, ale já nejsem jeden z nich. A sakra jo, vzpomínám si na tu show v Plzni. Hrál jsme jako hlavní kapela, ale ve skutečnosti to byl ET MORIEMUR, který ovládl celou noc, haha. Pořád mám pár fotek z tohoto koncertu a dokonce i videozáznam jedné skladby. Myslím, že “MARCHE FUNÈBRE” otevírali show. Vzpomínám si, že se Olly (basák Ophis) trochu opil a taky si pamatuju, že se někdo vychcal na podlahu v našem hotelu, haha.
Když už jsme u těch koncertů… nejste zrovna kapelou, která by koncertovala příliš často. Kolik tak chodí na doom metal lidí v Německu? A co festivaly? Většinou vás šoupnou někdy kolem poledne, kdy vám praží sluníčko do očí nebo až dlouho po půlnoci, kdy už jsou všichni namol, případně unavení.
Hm, jako doomová kapela, jsme koncertovali docela hodně. Doom se nedá srovnávat s death metalem, kde kapely hrají pořád. Každopádně v současné době chodí na doom metal méně lidí, než před pár lety. Na vrcholu to bylo obvykle 100-150 lidí. Stále máme takové publikum, ale už ne pokaždé. Ale nedělá mi to starosti. Hudba přichází v cyklech a doom metal zažil už i horší časy. Pokud jde o festivaly, většina festivalů, které hrajeme, jsou uvnitř, takže nemáme žádný problém se sluncem, haha. Když hrajeme Open Air, obvykle hrajeme menší festivaly, kde jsme bookováni do pozdějších časů. Dáváme přednost malým festivalům. Jistě, museli jsme také hrát v poledne na slunci, které pařilo celou dobu, ale tak to prostě chodí, haha. Každá kapela si tím během své kariéry musí projít. Pořád je to lepší, než nehrát. Nerozumím kapelám, které si neustále stěžují na časy a rozpisy. Když je na programu kapela, která prodává víc nahrávek než vy, hrají prostě po vás. Bez ohledu na to, zda jste starší nebo lepší než oni. Prodej a popularita určují pořadí a nic jiného. Je to business. Můžete to přijmout nebo říkat "Seru na to" a nehrát. Obě volby jsou v pořádku. Ale stěžovat si je naprosto zbytečné a navíc vypadáš jako čurák.
Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný doom metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?
Nevybral jsem si tento konkrétní styl, prostě to přišlo přirozeným vývojem. Ophis původně vznikl jako vedlejší projekt. Napsal jsem skladby pro mou bývalou kapelu, což byl thrash metal. Napsal jsem, co jsem cítil. Velmi často jsem měl nápady na skladby, které byly příliš pomalé, depresivní a příliš doomové na to, aby se hodily do téhle kapely. Po nějaké době jsem měl celou sbírku skladeb, které se ubíraly doomovým směrem a tak jsem se rozhodl tento směr následovat. A tak se zrodil Ophis. Doom Metal je pro mě jednou z nejčistších forem hudby. Nemůžete hrát tuto hudbu jen proto, aby jste byli “cool”, vydělalli peníze nebo aby jste zapadli. Je to nemožné. Musíte cítit něco uvnitř vás, abyste to dokázali. To je důvod, proč to tak moc miluju. Power Metal, Gothic Metal, Black Metal a někdy i Death Metal – všude se najdou nějaké kapely, které to dělají ze špatných důvodů. V doom metalu ale ne. Samozřejmě, doom metal má také nějaké špatné kapely, ale alespoň ty špatné kapely jsou pořád svým způsobem autentické.
Na závěr obligátní, ale přesto důležitá otázka. Co chystají OPHIS v nejbližší době a na jakých koncertech se na vás můžeme těšit?
V následujících měsících budeme hrát v Německu pár malých festivalů. Poté máme dvouměsíční přestávku, než budeme již potřetí hrát na skvělém Holandském festivalu “Dutch Doom Days” jako součást warm up party. V prosinci pak vyrazíme na další evropské turné. V rámci tohoto turné se objevíme v Německu, Nizozemsku, Belgii, Rakousku, Francii a Itálii. Takže to bude náročný konec roku, zvláště když si uvědomíte, že všichni v kapele mají také další aktivní kapely.
Většinu roku 2019 se budeme věnovat skládání.
Děkuji moc za rozhovor a přeji spoustu nadšených fanoušků, tuny prodaných CD a vyprodané koncerty. Ať se vám daří i v osobním životě a budu se těšit na nějakém doomovém koncertě.
about OPHIS on DEADLY STORM ZINE:
