NERVOSA - Downfall of Mankind
CD 2018, Napalm Records
Stejně je zvláštní, jakým způsobem se k člověku některá muzika dostane. Kupříkladu s brazilskými thrasherkami NERVOSA mám vztah jak v jihoamerické telenovele. První jsem viděl fotky od kolegy, kdy si nechal záležet na pečlivých detailech. Proč ne, jsou to hezký holky. Pak kolem mě chodili kamarádi a byli rozděleni do dvou skupin. Jedna jejich hudbu až nekriticky velebila a druzí hovořili o tom, že nebýt to ženský, tak po nich ani pes neštěkne. A pak jsem je konečně viděl naživo. Nakonec mě jejich vystoupení bavilo víc než hlavní kapela.
Ale k věci. Jak známo, tak dámy hrají klasický retro thrash (dosaďte si sami vzory, určitě jich bude spousta). A hrají jej dobře. Kupříkladu novinka "Downfall of Mankind" odsýpá opravdu pěkně. Ne převratně, ani stylotvorně, ale určitě splňuje všechny náležitosti stylu. Je syrová, neurvalá, špinavá. Občas sklouzává k monotónnosti, chybí samozřejmě druhá kytara, ale na takový ten domácí poslech, kulisu, se jedná o více než dobrou desku. A co teprve naživo, tam vynikne ještě navíc ženskost, drive a nasazení. Ne, NERVOSA určitě není jen parta hezkých děvčat, co do toho mlátí. Osobně v jejich hudbě slyším i něco navíc. Nic světoborného, ale určitě na pohodu. Dokonce, stejně jako naživo, mě jejich novinka baví víc než současná tvorba některých thrashových velikánů. Amen!
Stejně je zvláštní, jakým způsobem se k člověku některá muzika dostane. Kupříkladu s brazilskými thrasherkami NERVOSA mám vztah jak v jihoamerické telenovele. První jsem viděl fotky od kolegy, kdy si nechal záležet na pečlivých detailech. Proč ne, jsou to hezký holky. Pak kolem mě chodili kamarádi a byli rozděleni do dvou skupin. Jedna jejich hudbu až nekriticky velebila a druzí hovořili o tom, že nebýt to ženský, tak po nich ani pes neštěkne. A pak jsem je konečně viděl naživo. Nakonec mě jejich vystoupení bavilo víc než hlavní kapela.
Ale k věci. Jak známo, tak dámy hrají klasický retro thrash (dosaďte si sami vzory, určitě jich bude spousta). A hrají jej dobře. Kupříkladu novinka "Downfall of Mankind" odsýpá opravdu pěkně. Ne převratně, ani stylotvorně, ale určitě splňuje všechny náležitosti stylu. Je syrová, neurvalá, špinavá. Občas sklouzává k monotónnosti, chybí samozřejmě druhá kytara, ale na takový ten domácí poslech, kulisu, se jedná o více než dobrou desku. A co teprve naživo, tam vynikne ještě navíc ženskost, drive a nasazení. Ne, NERVOSA určitě není jen parta hezkých děvčat, co do toho mlátí. Osobně v jejich hudbě slyším i něco navíc. Nic světoborného, ale určitě na pohodu. Dokonce, stejně jako naživo, mě jejich novinka baví víc než současná tvorba některých thrashových velikánů. Amen!
"Downfall of Mankind" je zkrátka a jednoduše dobrým albem. Ne vynikajícím, ne nejlepším letošním, ale určitě solidním a zajímavým. V dnešní době, kdy mají problém mnohé kapely vůbec zaujmout, to dělají NERVOSA velmi dobře. Neustále koncertují, vydávají slušné desky, jsou milé, přívětivé, vědí a je z nich cítit, že ví o čem je metal. Mají to oddřené, odmakané odspodu. Letos s opět parádním zvukem, slušnými nápady, drivem, zapamatovatelným obalem i klipy. Z neznámé a začínající skupiny se stal pojem. Doufám, že to holkám vydrží. Takhle s pivem v ruce, na živém koncertě je mám nejraději. Kdo taky ne, nemám pravdu? Vždyť, kdo má dneska "vlastní ksicht a výraz"? A nic na tom nemění ani fakt, že se jedná o retro jako řemen. Nemám žádných větších připomínek. Klasických sedmdesát procent ze sta si určitě zaslouží.
sumarizace:
NERVOSA na své nové desce pokračují tam, kde minule přestali. V poctivém thrash metalu, který vás rozseká na malé kousky. Horší už je to s nápady a pestrostí skladeb. Po nějaké době se do poslechu vkrádá monotónnost a celé album se slévá v jeden celek. Nápadů je zde dost, ale jsou si navzájem hrozně moc podobné. Na první thrashovou ligu to ještě není, ale na přední místo v druhé lize ano. Thrash metalová deska, která mě vzala tak na 70%.
Asphyx says:
NERVOSA continue on their new album there, where they ended last time. It's honest thrash metal that will cut you into small pieces. The ideas and the variety of songs are worse. After some while the listening becomes monotonous and the album coalesces into one whole. There are lots of ideas, but they're so much similar. It isn't the first thrash league, but it's a prominent place in the second division. Thrash metal album I accept for 70%.
Tracklist:
01. Intro
02. Horrordome
03. Never Forget, Never Repeat
04. Enslave
05. Bleeding
06. ...And Justice for Whom?
07. Vultures
08. Kill the Silence
09. No Mercy
10. Raise Your Fist!
11. Fear, Violence and Massacre
12. Conflict
13. Cultura do Estupro
14. Selfish Battle (Bonus Track)
band:
Fernanda Lira - Vocals & Bass
Prika Amaral - Guitars & Backing Vocals
Luana Dametto - Drumsck)
