"15 let s jednou ženskou? To by mi hráblo": řekl mi jeden kluk u nás na dílně. A když jsem mu pak ještě prozradil, že to je jen doba, co jsme s mojí manželkou sezdaní (připočtěte si ještě 6 let navíc - co jsme spolu bydleli), koukal na mě jako puk. To jako vážně? To v dnešní době jde?
Má žena má svatou trpělivost, je hodná, spolehlivá, sluší ji to, miluje mě a dokáže být i shovívavá, když mám ty svý nálady. Ale hlavně, pořád je s ní legrace, nebereme se zase tolik vážně. Dala mi děti, spoustu takový tý, no, jak vo tom všichni pořád kecaj, je to v každý reklamě, kde jakej zpěvák toho má plnou hubu. Jo, jasně, lásky.
Sladili jsme se v jeden celek. Prošli si několika krizemi, nejhorší snad byla civilka a mé převážení mrtvol na pitevně. Ale oba jsme vše překonali. Rodina byla vždycky můj sen, pevný bod ve vesmíru, ranní snídaně o víkendu, vláčné pečivo a líná rozmluva - takhle voní domov. Jo, asi mi už dávno hráblo, jeblo a jsem za trapáka. Ženský se mi líbí, ale jsem kurva chlap, co ctí ty, kdo ho mají rádi. Převzal jsem za tebe, má paní Asphyxová, taky nějakou zodpovědnost. A já z boje neutíkám.
Hele, víš co je nejlepší, čím jsem starší, tak se mi normálně víc líbí, říkám klukům v hospodě (a oni potvrzují, páč je pořád moc pěkná ženská). Neměl bych se někde nechat vyšetřit? Jo, asi budeme za pár let starý a seschlý, já budu vošklivej jak noc, už mi k tomu moc nechybí, ale jsem připravenej. Bojovat až do konce, žít, vychovávat ty naše dvě radosti, kterým pomalinku přichází puberta. Nelituju ani jedný chvíle, ani jednoho okamžiku za celých 15 let.
Odvedl jsem tě chudý na radnici a všichni nám neskutečně fandili. Spousta kamarádů, samí milí, hodní a skvělí lidé. Složili nám tenkrát desku a nahráli ji na CD, pamatuješ? Taky máme videokazetu, kde spolu tančíme. Jsi tak sexy. Opilí si na balkoně slibujeme druhý den věrnost. Ne, nejsem starej blázen, ani naivní trumbera. Viděl jsem toho a zažil už hodně a ještě nás toho mnoho čeká. Budu rád, když tu káru zvanou život potáhneme dál spolu. V dobrém i ve zlém, jsem šťastný, že toho krásného bylo vždycky o hodně víc.
Víš co mám poslední dobou nejraději. Lenivé sledování filmů v pátek po pracovním týdnu, víkendové výlety a samozřejmě, když děti na chvilku zmizí a je byt a ložnice volná. Ehm, vždyť to znáš. Řekl jsem tomu mladýmu klukovi na dílně, že ví hovno, o čem je život. A stojím si za tím. Nepotřebuji nic obhajovat, ani vysvětlovat. Mám odžito a víme své.
Máme výročí a já ti zase jednou koupím rudé růže. Máš je přece nejraději. Směješ se, usmíváš tím svým nekonečně nakažlivým chichotem. Ano, pro tyhle chvíle stojí za to žít, být, existovat. Pivo jsem si koupil i značku tvého oblíbeného vína. Už si stačí jen ťuknout, políbit a popřát ti hodně trpělivosti s mojí maličkostí.
Čím jsem starší, tím víc mě prostupuje pokora. Vážím si důležitých věcí. Miluju, když se jdu brzy ráno vyčůrat a kouknu na hodiny. Ne, dnes se můžu ještě na chvilku přitulit. 15 let sice není ještě žádnej zázrak, ale už teď se těším, že mi bude hrabat dál. Zítra začínáme, tak s chutí do toho, svět je někdy tak krásný, viď?
