Odpovídal Chris.
Přeložila Markéta, děkujeme!
Ave INTERNAL BLEEDING! První otázka se asi sama nabízí. Poslední album „Imperium“ jste vydali v roce 2014. Loni vám pak vyšel u Unique Leader Readers singl „Final Justice“. Dělá to na mě dojem, že se schyluje k nové desce, mám pravdu? Pokud ano, v jakém je stavu a kdy vyjde? Navnaď nás trošku, prosím!
Správně! Pracujeme právě na novém albu. Název je CORRUPTING INFLUENCE a zavřeli jsme se do studia hned den po našem návratu ze šňůry po Evropě. Album by mělo být hotové v září 2018 a bude mít 9 písní, plus předělávku jedné Internal Bleeding klasiky. Také plánujeme mít na albu některé hosty, co se týče zpěvu. Určitě to bude jedno z nejzajímavějších, nejintenzivnějších a nejvíc heavy INTERNAL BLEEDING alb, které jsme zatím vytvořili. Některé názvy písní zahrnují: „Focus“, „Surrounded from the Inside“, „Compelled to Consume“ a „Litany of Insincerity“.
Jste na scéně dlouhých 27 let. Dvakrát jste se rozpadli. Jak je vždycky těžké se vrátit? Pokaždé noví muzikanti, zůstal jsi jen ty, Chrisi. V jakém stavu jsou dnes vlastně INTERNAL BLEEDING? Koukal jsem, že budete vystupovat u nás v Praze. Na jakou sestavu se můžeme těšit? A proč vlastně kapela přerušila činnost?
Udržet death metalovou kapelu pohromadě delší dobu, to je vždycky těžké. Členové občas odcházejí z nejrůznějších důvodů. Může to být proto, že „dospěli“ a už nechtějí hrát death metal nebo se musejí soustředit na rodinu a práci, může to být i proto, že nemají to správné odhodlání a kreativitu, kterou po nich chci, nebo tam jsou prostě nějaké osobnostní konflikty. Tak to prostě je. Abys mohl v naší kapele být, potřebuješ vášeň, touhu a zájem o ježdění na šňůry a nahrávání. Také musíš umět zůstat věrný zvuku, který INTERNAL BLEEDING má. Co se týče naší hudby, jsem velice ochranářský a nechci, aby se principy našeho jádra podřizovaly nějakým kompromisům. Takže vidíš, že to dá opravdu práci kapelu udržet. Momentální sestava kapely, která je doufám i poslední na hodně dlouhou dobu, je: já na kytaru, Chris McCarthy na kytaru, Shaun Kennedy na basu, Kyle Eddy na bubny a Joe Merchese zpěv. Toto složení právě nahrává album a bude hrát na koncertě v Praze.
My jsme se vlastně „nerozpadli“, jen jsme na chvilku přestali tvořit po turné pro Onward to Mecca. Pak jsem dal dohromady zbylé členy a znovu začal hrát. Vlastně si myslím, že taková pauza byla pro kapelu přínosná, protože mi umožnila utřídit si věci, zařídit si život a soustředit se na to, co je důležité.
Hrajete brutální death metal. Surovou a syrovou muziku. K ní patří také texty o zlých a ošklivých věcech. Kdo je u vás píše? A kde pro ně berete inspiraci? Přikládáte jim velkou váhu nebo jsou jen doplňkem pro hudbu?
Obvykle píšu většinu textů já, ale na tomto albu se výborně podílela celá kapela. Já, Chris McCarthy a Joe Marchese se postarali o většinu textů a občas se připojil i Shaun Kennedy. Máme mezi sebou dobrou chemii a většinou jsme na stejné vlně, co se týče témat a nápadů. Často se sejdeme u mě doma u doutníku a bourbonu a prostě píšeme.
Inspirace pro texty přichází z každodenních drsných zážitků a problémů které zažíváme, když se snažíme přežít na tomto světě. Například máme píseň „Fatal Dependence“, která mluví o hororu zvaný závislost na heroinu a píseň „Final Justice“ je o muži, který se rozhodne vzít právo do svých rukou, protože systém mu není schopen pomoci.
Naše texty jsou pro nás extrémně důležité a opravdu se snažíme předat poutavý příběh, který jde ruku v ruce s hudbou a vytváří tak kompletní balíček. Vždy se ujišťujeme, že píšeme o věcech, které si budou lidé pamatovat a budou je s námi i křičet.
V roce 2015 jste vystoupili na festivalu Obscene Extreme. Vzpomeneš si ještě? Jak se vám u nás hrálo a jak jsi vnímal fanoušky? Co říkáš na české pivo?
My jsme byli pozváni na Obscene Extreme, ale nakonec to neklaplo. Neměli jsme kolem žádný koncert, který bychom s návštěvou festivalu spojili a neměli jsme dost peněz na pokrytí nákladů. Je nám to moc líto, protože Čurby byl opravdu natěšený, že přijedeme a my jsme ho zklamali. Nebylo ale nic, co jsme mohli dělat, jedině přijít kvůli tomu na mizinu.
České pivo je skvělé! Originální Budwiser je u vás o tolik lepší než ta sračka, kterou pijeme u nás. Nejsem milovník piva, mám raději whiskey, takže ti nemohu dát nějakou rozsáhlou odpověď. Ale myslím, že česká kuchyně je jednou z nejlepších a opravdu se těším, až se přijedeme podívat, abychom si dali skvělé párky a žebra, které jsme jedli posledně. To bylo sakra neuvěřitelné! Nejlepší!
Jste považováni za legendu, která stála u zrodu slamming brutal death metalu. Asi si už mnohokrát odpovídal na to, jak vás vlastně napadlo začít takto hrát, ale mě by spíš zajímalo, jestli sleduješ tento směr dál. Vy jste měli ve svých skladbách jen náznaky, kousky „slammu“, které byly kořením. Nerad to říkám, ale některé dnešní kapely pojaly slamming death metal poměrně jednoduchým způsobem a znějí všechny stejně. Máš nějaké oblíbené skupiny z nové generace?
Jo, už od začátku jsme věděli, že chceme psát hudbu, u které se lidé budou hýbat. Nikdy jsme nechtěli hrát super extra rychle a hrát tisíce beatů. Vždycky jsme chtěli být groovy a heavy na rozdíl od rychlých, technických a skartovacích kapel. Přišli jsme s názvem SLAM, který se v death metalu pak začal používat až dost dlouho po nás, používala ho jen punková komunita. To byla naše vize toho, jak death metal má vypadat.
Myslím, že většina lidí vnímá „slam“ jen jako breakdown/payoff riff, který je pomalý a jednotvárný – to podle mě ztrácí tu pravou pointu. SLAM může být cokoli, dokud je to groovy a rozhýbe publikum. Mezi tím co my, původci, považujeme za slam a tím co za něj považují ostatní, je obrovská mezera. O nic v podstatě nejde, ale je tam rozdíl.
Ale mě baví některé moderní slamy – kapely jako KRAANIUM, KATALEPSY, EPICARDIECTOMY, THE MERCILESS CONCEPT, AMPUTATED a další, záleží na publiku.
V době, kdy jste začínali, tak se hodně poslouchal thrash, ale i black metal, punk. Které kapely na vás měly největší vliv? Je nějaký muzikant, který byl tvým vzorem a díky kterému si se dal na muziku? Já když někomu dnes řeknu, že jsem ve svých začátcích poslouchal hodně RAMONES a mám je rád dodnes, tak mi to nikdo nevěří:)).
Legrační, nikdy jsem neměl rád thrash, kromě asi SLAYER. Našel jsem hodně thrashe, když jsem používal ten šťastný zvuk „raz-dva-raz-dva“, který pro mě nikdy nebyl dost agresivní ani heavy – pro mě to prostě vždycky znělo šťastně. Pokud jde o vlivy, tak já pocházím z klasické metalové a hard core punkové scény. Tony Iommi byl mým největším idolem, co se týče kytary, to bez pochyb. Kvůli němu jsem se vždycky snažil o riffy, které byly jednoduché a jiné, zapamatovatelné a heavy. Taky mě hodně ovlivnily staré hardcore kapely – BLACK FLAG, AGNOSTIC FRONT, TOKEN ENTRY a WARZONE – všechny mě naučily, že silný beat a solidní riffy, na které se dá tančit, mi pomohou k tomu, aby byla píseň zapamatovatelná a aby si ji člověk užil. Ostatní členové kapely jsou ovlivněni dalšími vlivy, jako je klasický death metal, rockem ze 70. let, nebo i bluesem a rockabilly. Důležité je, umět tyto vlivy přenést do death metalového světa.
Četl jsem smutnou zprávu o rakovině, kterou onemocněl Guy Marchais (INTERNAL BLEEDING, SUFFOCATION, PYREXIA). Jak se mu daří? Doufám, že nemoc brzy porazí! Pokud můžeme nějak pomoci, ať už penězi nebo podporou, máš nějaký kontakt? (Guy, držíme palce, bojuj ze všech sil, jsme s tebou!)
Naposledy co jsem s ním mluvil, tak se docela držel. Má strach hlavně o náklady, což je přirozené, ale zůstává pozitivní. Jsme spolu v kontaktu a jsme dobří přátelé, takže mi samozřejmě puklo srdce, když jsem slyšel, co se děje. Vím ale, že je to drsný hovado a tak se přes tohle všechno určitě dostane. Pokud kdokoli chce věnovat peníze, může zde: https://www.gofundme.com/fighting-for-guy. Můžete mu pomoci zaplatit výdaje.
Kamarád mi tady našeptává, abych se zeptal na nějaké veselé příběhy z historie INTERNAL BLEEDING. Měl bys pro nás nějaké? Co třeba první undergroundové koncerty?
Náš úplně první koncert byl na „bitvě kapel“. Nepamatuji si, proč jsme do toho vůbec šli, ale byli jsme úplně mimo. Všechny kapely se kterými jsme hráli byli buď devadesátkové alternativní kapely, nebo folkové a my jsme tam přišli a na pódiu jsme hráli zběsilý death metal. Přísahám, že lidé utíkali k východům! Jedna dívka za mnou po koncertě přišla a řekla mi, že se nás bála. Nemohl jsem se přestat smát. To byla hodně vtipná zkušenost. Byl to můj první koncert s kapelou a upřímně, jsem si stříkl do trikotu, jak jsem byl nervózní!
Další zážitek máme z naší poslední Evropské tour s BROKEN HOPE. Bylo brzy ráno a zastavili jsme si na přestávku v Německu, abychom si došli na záchod a protáhli se. Byli jsme hrozně unavení z předchozí noci, že jsme prostě zapomněli spočítat, kolik nás nastoupilo zpátky do autobusu. Takže jsme si za hodinu uvědomili, že nemáme Chrise McCartyho, nechali jsme ho na odpočívadle. Hned jsme zpanikařili, ale bylo to vtipné, protože Chris byl na odpočívadle na Facebooku a lajkoval příspěvky ostatních lidí, jakoby nic. Nakonec pro něj zajel manažér a tak jsme se zase shledali v autobuse. Ale bylo to vtipné, vidět ho na Facebooku, jakoby nic.
Death metal není zrovna styl, který by byl na výsluní zájmu fanoušků. O to víc záleží na podpoře. Ze starých časů mám zafixováno, že oblíbená skupina se podporuje koupí CD, trika, zajde se na koncert. Jenže doba se změnila. Světu vládne internet, stahování hudby. Jak vnímáte tyto změny vy, jako kapela? Museli jste nějak upravit své fungování? Co fanoušci, jsou také jiní?
Jsem old-schoolák a tak mi chybí psaní dopisů a ta tvrdá práce, když chceš propagovat kapelu, udržování kontaktu s fanoušky. Ale ačkoli se toho hodně změnilo, pořád je to skvělá scéna a kapely i fanoušci jsou úžasní – jen je prostě jiná komunikace. Musíš se porvat se změnami a přijmout ten nový svět, než aby ses s ním pral. Prostě se přizpůsob, nebo zemři. Nemá smysl žít v minulosti, protože takhle to už prostě nikdy nebude. Nemám rád ilegální stahování, ale smířil jsem se s tím, protože musím. Vždycky se musíš posouvat kupředu. Nikdy dozadu.
Od založení INTERNAL BLEEDING uběhlo 27 let. Jste pojem na scéně, máte věrné fanoušky, vystupujete na koncertech. Je ještě něco, čeho chcete jako kapela dosáhnout? Jaké máte cíle do budoucna?
Upřímně, chci dosáhnout světové nadvlády, ale to se asi nestane. Takže se spokojím s ježděním po turné, nahráváním více alb a šíření zvuku INTERNAL BLEEDING po celém světě. Máme ty nejlepší a nejvěrnější fanoušky na celém světě a budeme pokračovat v tom, že jim budeme dávat lásku a respekt, který si zaslouží. Do budoucnosti půjdeme s úsměvem na tváři a připraveni čelit všem problémům, které nám přijdou do cesty!
Děkuji moc za rozhovor. Přeji vám jen samé vyprodané koncerty, spoustu nadšených fans. Ať se vám daří dobře i v osobním životě a budu se těšit brzy někde pod pódiem. INTERNAL BLEEDING NAVŽDY!
Kámo, díky za tvůj čas a za otázky! Opravdu mě baví dělat rozhovory s lidmi, kteří se o kapelu opravdu zajímají a nestřílí jen nudné vygenerované otázky. Díky za přání a doufám, že se nebudeš mít jinak, než skvěle a hodně štěstí tvojí rodině a tvému životu! Díky všem fanouškům INTERNAL BLEEDING po celém světě a nezapomeňte nás pozdravit na naší tour. Chceme vás všechny potkat a zapařit s vámi!
Samozřejmě navštivte náš web: internal-bleeding.com a najděte si nás na Facebooku, "lajkněte" nás, ať o nic nepřijdete! Na zdraví!
