Stála před zrcadlem, česala si vlasy, ještě rozehřátá z ranního muckání. Kolem se v různých akváriích a klecích zrovna probouzela všechna zvířátka. Kačenka milovala knížku Alenka v říši divů. Já tehdy moc ne. Nerozuměl jsem jí. I dnes mi přijde, že pořádně tento abstraktní příběh dokáží pochopit jen dívky a mladé ženy.
Dělala si ze mě legraci. Jednou jsem byl králíkem Březňákem, jindy zase Kloboučníkem. Citovala mi celé pasáže, jakoby ona byla TOU ALENKOU. Stejně bláznivá, usměvavá a zároveň citlivá. Saxon a k tomu otevřená knížka s krásným příběhem. To bylo její. Zachumlaná v kostkované dece, v mém vytahaném svetru od babičky. Pokaždé s holými chodidly (vem si ponožky nebo nastydneš vodspoda, říkávali jí snad všichni).
Měla ten den svátek, půjčený byt od rodičů a mě chlastajícího další ranní pivo v křesle. Krásná, tak krásná, v některých momentech až éterická. Jindy zase zemitá, metalově ostrá (dnes by se asi řeklo rebelka). Udělala mi to po probuzení nádherně a byl jsem prvním gratulantem. Sehnal jsem v antikvariátu, u jednoho příbuzného, starého žida, který jako jeden z mála mé krve, z jedné strany rodiny přežil. Vydání Alenky v říši divů, které prý mělo velkou hodnotu. Sběratelskou určitě, ale také peněžní, protože jsem za ní dal celý plat z brigády. Stálo to za to. Za tu radost, za ten krásnej úžasnej sex.
"Nepij pořád to pivo a pojď mi pomoct, kolem oběda tady budou všichni": peskovala mě, ale já jsem jí raději vzal knihu z rukou, zaklapl ji (co blbneš, teď nevím, kde jsem skončila - ale víš, už znáš Alenku nazpaměť) a vykasal jí svetr i s tričkem. Když bylo po všem, zazvonila Jana. Zaplať všichni svatí i nesvatí, jinak bychom nic nepřipravili. Olíbám je ze srandy na uvítanou obě, usadím se jako paša ke stolu a pomáhám jen občas, protože to dělám stejně špatně. Usrkávám pivko a těším se na hosty. Má milá bude dnes oslavována a kamarádi jsou moc rádi, že máme zase nějaký důvod pařit.
Dostane spoustu CD, knížek, od Jany tričko a pak taky šátek s lebkama, kterej prej v Praze mezi metlama teď neskutečně letí. "Tak jo, máme formality za sebou a teď nalejvejte panenky - panáky": zazdí vše Kytka a dodá, že někde četl - jméno Kateřina je podle starých řeckých pramenů vykládáno jako čistá, cudná. Dodám, že ano, sex dycinky až po svatbě přátelé. Začínáme mít náladu. Něco tomu ale pořád chybí. Jasně, hudba!
Sedneme si ke kazeťáku s Prcalíkem a nikoho k němu nepustíme. Vyndá z brašny kazety, co přinesl od Sabatha (ten nemohl přijít, říkal, že musí vyrazit do Liberce za nějakou koroptvičkou). Už to jede - Železná neděle, Torr, Kryptor, Arakain, Denet, Moriorr. Posledně jmenované osolím tak nahlas, že řvou všichni se mnou (pro nás "nejlepší song českého metalu")...Termonukleární jatkáááááá. Až nás musí Kačenka okřiknout, protože ona slaví a chce poslouchat spíš hlavně Paradise Lost, Saxon a Candlemass. Přání samozřejmě plníme.
Vše se vypije i sní (asi kotel guláše) a jde se přes celé město, dolů na sídliště. Občas se k nám někdo připojí, Káča dostane snad padesát gratulací. Všichni ji máme rádi a já nejvíc. Je moje, úžasná, někdy na mě naštvaná, ale v jádru hrozně hodná. Kamarádi mi pořád říkají, jakou mám z prdele kliku, že mám zrovna Káču, protože jiná by mě proklela, případně zabila. Nojo, no.
Chvilka na panelech, jen aby se neřeklo. Je už sychravo, listopad. Do Černé vdovy mojí milou neseme na rukou. Jako kdyby vyhrála nějaký závod. Máme půjčené klíče a víme, kde jsou sudy s pivem. Víc nepotřebujeme. Možná ještě rozsvítit v sále a zavzpomínat si na doby, kdy jsme ještě dělali metal i aktivně. Holky nás totiž pořád přemlouvají, abychom zase začali hrát. Na rovinu, už nám to moc nejde, vůbec necvičíme a je to spíš takovej hodně ostrej punk (RAMONES!). Ale naše snažení má v sobě sílu, odhodlání a radost. Dostanu kalhotkami od Jany do obličeje, jak jsou všichni na plech, tak lítá vzduchem snad všechno.
Po aplausu velkém jak u Beatles, u extáze z toho, že jsme zase zahráli, jdu na záchod. Pamatuju si, že mě tam odchytla nějaká holka a jestli prý ještě s Káčou chodím. Chvíli jsem váhal, co říct, ale jde kolem Jana a ta na kočenku zavrčí jako saň. Mě vyhrožuje uříznutím orgánů. Jdu si raději po svých.
Káča stojí zrovna na stole, opile tančí, chvílemi jako striptérka, akorát oblečená, ale triko sundá, to musí být. Koukám na ní, na svoji opilou Kačenku v říši divů a jsem nešťastnější chlap na světě. Hned jí musím všechno říct a jak lezu nahoru, tak padám naznak. Dám si do hlavy a probudí mě až panák ruma nalitý přímo do krku. Zakuckám se, otřepu a potom mám okno.
Hele já vím, že tohle mají být příběhy o metalu, ale mě se fakt zdá o králíkovi Březňákovi, Kloboučníkovi, kočce Šklíbě, která má zadek jako Jana. Uff. Svět se točí a já s ním. Veskrze pozitivní sen, představa, se postupně mění ve strach. Chtějí mi jí vzít, moji Kačenku - Alenku. Hnusnej alkohol.
"Vám zas jednou půjčím klíče, blbečci, to nemůžete aspoň zavřít hlavní vchod?": stojí ve dveřích vysmátý Sabath, s rukou kolem pasu asi čtyřicetileté paní. První co mě napadne, že je macatá, prdelatá, kozatá a zároveň neskutečně sexy. Jak jsem první na ráně (protože mě vyhnali spát do předsálí - prej hlídej a kdyby někdo přišel, tak trhej!), tak jí hned řeknu, že ji miluju. A oslovoju jí Šklíbo.
Směje se mi a hned běží do kuchyňky vařit kafe. "Ta je co?": chlubí se Sabath a jde hledat Káču. Ta spí s Janou vzadu na gauči. Obě ještě opilé jsou probuzeny a má milá dostane gramodesku Root. Miluje je a Sabath si vyslouží velkýho hubana.
Seznamujeme se všichni s Míšou, která je další ženou v mém životě, která mě hodně ovlivnila, pomohla, mnohokrát zachránila a vůbec byla mým strážným andělem. Má černý vlasy, už trošku jemně vrásčitý obličej, ale hlavně srdce velké jako řeku. Svojí dobrotou, milým hlasem nás hned všechny nadchne. Když nám pak přinese ještě kafe a dá do rukou vyprošťováky, má nás na lopatkách.
Seznamujeme se všichni s Míšou, která je další ženou v mém životě, která mě hodně ovlivnila, pomohla, mnohokrát zachránila a vůbec byla mým strážným andělem. Má černý vlasy, už trošku jemně vrásčitý obličej, ale hlavně srdce velké jako řeku. Svojí dobrotou, milým hlasem nás hned všechny nadchne. Když nám pak přinese ještě kafe a dá do rukou vyprošťováky, má nás na lopatkách.
Tulím se ke Kačence (ona byla opravdu TOU ALENKOU), vyprávím jí svůj sen, ale vypadá, že je nějak mimo. Možná je to opicí, ale spíš si myslím, že je někde ve svém dívčím světě, někde za zrcadlem, kam je nám mladým klukům možno nahlédnout jen občas. Pijeme celý další den. Svátky princezen se přece musí pořádně oslavit, nemám pravdu?
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
.JPG)