 |
| Hellish Crossfire |
- author of photos Jakub Asphyx
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
club: http://www.podcarou.cz/
promoter: Thrash Nightmare festival
- https://www.facebook.com/thrashnightmarepisek/
promoter: Thrash Nightmare festival
- https://www.facebook.com/thrashnightmarepisek/
Když nad tím tak přemýšlím, tak když kdysi v roce 1975 zazněl jeden z prvních thrashových riffů ve skladbě „Symptom of the Universe“ od slavných BLACK SABBATH, byl mi přesně jeden rok. Bydleli jsme tenkrát v Jizerkách, uprostřed lesů. Já a sedmnáctiletá máma, táta na vojně. Z vyprávění vím, že se tam trošku bála a tak si pořád dokola pouštěla nejen vinyl výše zmíněných slavných potemníků, ale i své milované QUEEN (další thrashovka „Stone Cold Crazy“ (1974)). Dalo by se tedy s nadsázkou říci, že jsem thrashem odkojen. V pubertě jsem sice jako první desky poslouchal heavy metal, ale co si budeme povídat, thrash je vlastně nakonec stejně "jen" takový rychlejší NWOBHM s příměsí hardcore a punku.
 |
| Gandalf šedý - ready to thrash metal |
Do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli do Písku pojedu. V plánu jsem měl sice tenhle skvělý festival snad půl roku (hlavně díky úžasnému předešlému ročníku a parádní sestavě kapel, i kamarádům, kteří přislíbili účast). Jenže moje milá tchýně zrovna čekala na novou ledvinu a jako jeden z mála chlapů v rodině jsem musel dělat řidiče mezi Plzní, Táborem a Ikemem v Praze (těch vyšetření je jak pro kosmonauta). Do toho práce, občasné stavy totální únavy a děti s manželkou. Na jednoho je toho někdy až moc. Ale co, metal je a vždycky byl řehole. Kecy jsou na nic, rozhodují činy.
Mě i mé skvělé tchýni (máme parádní vztah a pořád na mě kouká jako na svatej obrázek:)) nakonec přálo štěstí. Je sice trošku zvláštní, když o vaší přítomnosti na festivalu rozhodne jeden starý pán, který spadne smrtelně ze schodů na Moravě a před tím, než se mu to stane, souhlasí s dárcovstvím svých orgánů, ale s tím už nic neuděláte. Ulevilo se nám oběma. Já najednou nikam (na další dialýzu, vyšetření) nemusel a má druhá máma je v rekonvalescenci po transplantaci. Tak hodně štěstí má drahá, tenhle report je taky pro tebe!
Sobota ráno je pro mě fyzicky náročnou záležitostí. Už mi není dvacet, všechno se na mě najednou sesypalo a nepomáhají ani prášky, co mám předepsané. Zařvu několikrát z balkonu do lesa kurva, kurva, kurva. Mě fakt štěstí nepřeje. Nemám ani moc peněz, bude to hodně na punkáče. Ale co, jedu! Rozhodnu se i přes připomínky mé manželky. Ona má o mě starost, zároveň by chtěla vyrazit se mnou, ale nemůže, protože máme malé děti. Narvu si do sluchátek nějaký doom metal, abych zklidnil tělo i mysl a vyrazím s igelitkou plnou svačiny na nádraží. Auto rovnou vzdám, cesta z Písku do Plzně je hnusná, to bych už v noci nedal.
 |
| Písek |
Těším se na kapely, které nikde jinde neuvidíte a jsem zároveň malým překvapením, protože díky výše zmíněným událostem jsem už spoustě známým řekl, že nedorazím. Starý vypelichaný deathový thrasher, s igelitkou, foťákem, poloprázdnou kapsou, totální únavou v kostech a v pošramoceném srdci. Musí na mě být radost pohledět. Ne, nesmějte se mi, pokud vám štěstí a život dá, taky tak dopadnete. Poslouchám metal třicet let a ještě vám to letos několikrát určitě připomenu. Na všechno tohle myslím, když nastoupím do vlaku, přestoupím s kolegou, kterého potkám v kupé, v Ražicích a vylezeme v Písku na nádraží. Sním bokem skvělé bagety od manželky a zapiji vodou. Jsem připraven.
Na internetu psali, že máme jít do restaurace U REINERŮ, tak tam hned zaplujeme. A už přichází další a další kolegové ve zbrani. Samá džínová bunda, dlouhý vlas. Jakoby se vrátily zlatý devadesátky. Kecáme, pijeme, řešíme metal. Nádhera.
 |
| U Reinerů |
Někdy mi připadá, že moje tělo i mysl pohání muzika. Dokáže mě nakopnout, udržet pohromadě. Pomáhá mi, když mi je blbě, těžko na duši, když mě něco trápí, vlastně vždycky. V thrash metalu si dnes už hodně vybírám, jsem spíš deathovej, ale Písek je Písek, tady se sešli stejně naladění lidé. Divadlo pod Čarou, ve kterém kupuji lístek, se stane takovou retro oázou všech metalových fans. Znáte to, džínové bundy, holky s hezkýma prdelkama, fotrové od rodin, co to ještě nevzdali. Komunita příjemných nadšenců, kteří si přišli vymlátit palice, na chvilku zapomenout na starosti. Smát se, popíjet, pařit, setkávat se.
Teď už asi víte, proč jsem se "přemohl" a dorazil. Když si všechno zpětně promítám v hlavě, nejvíc mě zlákala atmosféra, kterou jsem si pamatoval z loňského roku. V Písku prostě umí udělat skvělý festival, to je bez debat. Brouzdám předsálím i sálem, potkávám spoustu známých, zdravíme se, prohodíme pár slov, víme o sobě.
Přátelé, netřeba mi pořád děkovat za můj blog, za recenze, za reporty. Moc si toho vážím, akorát se pak vždycky trošku stydím, neumím tolik chvály unést. A ano, milé krásné dívky a ženy. Jsem šťastně ženatý - chtěl bych vás samozřejmě všechny, ale nejde to, tak si to budeme aspoň představovat, jo?:)) Děkuji moc všem svým fanouškům a fanynkám zvlášť - nechci být patetický, ale mám vás moc rád! Ta zpětná vazba je úžasná!
Thank you very much for all bands - killer music, killer performance! Thank you for Thrash Nightmare crew, you are the best! Thank you for my friends, my new friends and specially for girlfriends!:))
Konečně jsou zde "moje holky", Jana a Dášenka. Děkuji vám za všechno kočenky, bez vás by to nebylo ono.
Ladím si foťák, srkám opatrně pivo, abych se nevykropil hned ze začátku. Taky mi jede vlak zpět až ráno lehce po šesté a k tomu si připočtěte hodinu navíc díky posunu času. Tahle noc bude dlouhá a ty jseš starej blázen, zase budeš pak týden hekat, říká mi manželka. Dám ji ještě doma obrovskou pusu a slíbím, že budu hodnej. Snažím se, ale zazní první kapela a já jsem zase v tom. V thrashovém šílenství, mezi prudkými a rychlými riffy, uprostřed nižších tónových registrů, s vysokými kytarovými sóly v obličeji. Rytmické strunné výpady - palm muting a staccato, všechno zkreslené a nahlas. Tady se bude hrát metal! Pravý, upřímný, nefalšovaný!
FIRST STRIKE (GER) - chtěli jste pořádně krvavé bavorské vdolečky? Máte je mít. Němečtí thrash speedaři uctili i památku heavy klasiky. Měl jsem pocit, že jsem najednou o nějakých pětadvacet let na časové ose zpět. Při poslechu doma z internetu jsem byl skeptický, ale naživo mě pánové a dáma (za mikrofonem) vcelku bavili. I když přátelé, být jen retro nestačí, chtělo by to trošku zapracovat i na kompozicích. Dobré, neurazilo. Solid thrash speed metal with heavy influence! Good trip a trip to the past.
RAGING DEATH (POL) - bylo na čase zrychlit a tihle Poláci byli k večernímu nakopnutí více než vhodní. Klasický thrash metal, syrový, prašivý, osmdesátkový. Jestli jste někdy uctívali totemy vyřezané německými kapelami, museli se vám líbit i RAGING DEATH. Občas sice jejich vystoupení ztrácelo na síle, to když byly jejich skladby až příliš dlouhé, ale jinak spokojenost. Strong gig that will knock - out you in the first round! Polish thrash metal of the good quality! Hell!
DEMOLIZER (SVK) nám všem hezky poctivě vykropili hrobky sírou! Hey bastards, tak tohle bylo něco pro mě. Prašivina přetavená v hnilobu. Síla, rychlost, tma! Krvavé metalové kořeny vytržené v Bratislavě ze země a dovezené do Písku. Chtělo se mi křičet a taky jsem to dělal. Slováci se přesně trefili do mého vkusu. Masakr! Peklo! Smrt! Inferno! Perfektní! DEMOLIZER was as an old again open grave, like reading from the old thrash metal textbooks. Wov, totally killer, maniacal, moldy, old school! Mongy speed black metal that opens the lids from the coffins! I was very very satisfied.
LAHAR (CZE) - 15 let! - pánové slavili, slušelo by se tedy nehodnotit. Dovolím si jen jediné. Mělo to ty správné thrash coreové koule, občas byl set trošku roztříštěný, ale to bych přičítal vícero zpěvákům. Tedy, za mě dobré (jako vždy), občas monotónní (jako pokaždé) a byl jsem rozhozený ještě po DEMOLIZER, tak jsem se občas ztrácel. This music was enliven our blood in veins. A thrash metal gig which was literally smash our head! Good work!
DEATHSTORM (AT) do nás nasypali výbušnou směs německého a brazilského thrashe. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se chytil, ale když se tak stalo, zcela jsem jejich vystoupení propadl. Byl to pravý, nefalšovaný a poctivý masakr thrashovou pilou. Sice měla rezavý řetěz, ale ten během koncertu ani jednou nespadl. Rakušané měli energie na rozdávání. S dovolením jsem si jí odvezl několik kilo s sebou. Velmi dobře! WOV, so this was the honest, awesome moldy thrash metal. Raw, with a large number of hit songs for me. DEATHSTORM with you! For ever and ever, amen!
HELLISH CROSSFIRE (GER) - Vystoupení německých thrash metalistů HELLISH CROSSFIRE bylo po okraj narvané temnými melodiemi, šílenstvím, mocnými riffy a hlasem démona. Němci jsou klasici, kteří nejenže perfektně zvládají svoje řemeslo, ale ještě navíc dokáží složit skladbu, která vás od začátku až do konce doslova rozdrtí. Už zase hořely kříže spalujícím ohněm černého thrash metalu! Takto má vypadat kovové peklo! HELLISH CROSSFIRE jsou legendou, která v Písku opravdu mocně zařvala. Připomínala znovu probuzené monstrum, které nám šlo po krku. Vynikající temný thrash metal! Kult!
The crosses were burning again with the scorching fire of old school thrash metal! This was how thrash metal should look! HELLISH CROSSFIRE are legend which screamed again. It was like a awaken monster which will chase you. Excellent dark thrash metal! Cult!
Zvuk byl velmi solidní, nebylo si vůbec na co stěžovat. Organizace jako vždy na výbornou. Navíc se vzduchem vznášela skvělá nálada, taková ta příjemná atmosféra, kterou dělají hlavně lidé. Návštěvnost odhadnout neumím, ale tipoval bych si něco kolem 150 fanoušků (asi víc). Ale koukněte raději na fotky.
Pomalu se končí, dojíždějící už nervózně přešlapují na místě a netrpělivě čekají na své pijící kamarády. Čeká je dlouhá cesta. Ubytovaní v Písku už zívají v předtuše brzkého spánku. A pak jsem tu ještě já, kterému začíná docházet, co zase provedl. Doznívají ve mě poslední dávky thrash metalu, ale taky mi začíná vrtat hlavou, co budu do šesté ráno dělat. Nemám peníze, jen lístek na vlak, mám hlad a jak už nejsem v euforii, tak vím, že až ze mě opadne alkohol, bude to hodně bolet. Na hajzlících někomu tvrdím, že si občas připadám jako Kristus, ale on mi řekne, že jde o hovno. V sedmnácti bych si to řekl taky. Ještě že se o mě holky zase postarají.
fans
Jdeme do non-stopu, kde málem vyřešíme celej svět a jsem samozřejmě zase hrozně chytrej. Jak je mým zvykem, tak bych každého pořád objímal.
Po rozloučení se stanu budhistou, medituji v chůzi. Blýskají proti mě lampy, tělo je ve stavu, který moc nejde popsat slovy. Hlavou se mi míhají jak zážitky z celého večera, tak i vzpomínky na doby dávno minulé. Ve všech je metal, holky, pivo, tuna sexu. Teď ale sotva chodím.
Bloudím docela dlouho. Pak konečně najdu podchod k nádraží. Jdu skrz a najednou se za mnou ozve: "Hej, magore, dej mi peníze". Otočím se a přijde mi to hrozně vtipný, protože mám u sebe jen lístek na vlak. Dostanu ránu přímo do obličeje, což mi rozhodí úsměv a taky pěkně naštve. Reakce z mé strany mě překvapí. Jakoby se ve mě probudily staré pudy. Dám tomu romskýmu maníkovi v teplákách s rozkrokem u kolen takové dělo, že lehne na zem.
Dojdu na lavičku před stanicí a spustí se mi krev z nosu. Mám jen dva kapesníky, ale je tam hrozně hodná slečna za pokladnou. Výpravčí mě posadí na vlak a dojedu s kapesníkem a telefonem u ucha (volají holky, které už si lebedí v pensionu) až do Ražic.
Svítá a je hrozný vichr. Hodina zpoždění, klepu kosu na nástupišti. Vylézá asi padesátiletá paní a je na mě hodná jak vlastní máma. Já bych si tedy nepomohl - vypadám hodně použitě, ale dostávám čaj a nějaký koláč. Asi je jí mě líto. Předá mě konečně průvodčí do vlaku na Plzeň (Mařenko, prosím tě postarej se o pána).
Ta mě hlídá až do Plzně. Povídáme si, tedy spíš ona, já říkám jen nějaké klasické opilecké řeči. Melu z posledního. Klepou se mi ruce. Párkrát se musím v Plzni zastavit, projede mi do levé ruky bolest jako od čerta. Ale o to nejde, jsem starej metal, je to pro mě pořád jako droga (ano třicet let, ha!). Jinej už nebudu. Muzikanti si vždycky přejou, aby vypustili duši na pódiu. Mě se jednou zdálo, že jsem usnul navěky s hlavou v repráku. Uvidíme, zatím je čas. A hlavně, tohle jsou všechno podružné věci. I mé, skoro 43 let staré tělo se časem zregeneruje. Důležité jsou nakonec hlavně zážitky, hudba, setkávání, předaná energie.
Doma ze mě mají radost, že jsem přežil. Manželka mě opatruje, občas si sice neodpustí slova o starých bláznech, ale to už k tomu taky tak nějak patří. Já jsem si letošní THRASH NIGHTMARE vol. 5 užil po všech stránkách. Vynikající, opět skvělé. To budu říkat všem pocestným. Tak zase za rok přátelé, děkuji moc!
The crosses were burning again with the scorching fire of old school thrash metal! This was how thrash metal should look! HELLISH CROSSFIRE are legend which screamed again. It was like a awaken monster which will chase you. Excellent dark thrash metal! Cult!
Pomalu se končí, dojíždějící už nervózně přešlapují na místě a netrpělivě čekají na své pijící kamarády. Čeká je dlouhá cesta. Ubytovaní v Písku už zívají v předtuše brzkého spánku. A pak jsem tu ještě já, kterému začíná docházet, co zase provedl. Doznívají ve mě poslední dávky thrash metalu, ale taky mi začíná vrtat hlavou, co budu do šesté ráno dělat. Nemám peníze, jen lístek na vlak, mám hlad a jak už nejsem v euforii, tak vím, že až ze mě opadne alkohol, bude to hodně bolet. Na hajzlících někomu tvrdím, že si občas připadám jako Kristus, ale on mi řekne, že jde o hovno. V sedmnácti bych si to řekl taky. Ještě že se o mě holky zase postarají.
fans
 |
| s Koníkem - první setkání - bylo mi velkou ctí pane! |
Po rozloučení se stanu budhistou, medituji v chůzi. Blýskají proti mě lampy, tělo je ve stavu, který moc nejde popsat slovy. Hlavou se mi míhají jak zážitky z celého večera, tak i vzpomínky na doby dávno minulé. Ve všech je metal, holky, pivo, tuna sexu. Teď ale sotva chodím.
Bloudím docela dlouho. Pak konečně najdu podchod k nádraží. Jdu skrz a najednou se za mnou ozve: "Hej, magore, dej mi peníze". Otočím se a přijde mi to hrozně vtipný, protože mám u sebe jen lístek na vlak. Dostanu ránu přímo do obličeje, což mi rozhodí úsměv a taky pěkně naštve. Reakce z mé strany mě překvapí. Jakoby se ve mě probudily staré pudy. Dám tomu romskýmu maníkovi v teplákách s rozkrokem u kolen takové dělo, že lehne na zem.
Dojdu na lavičku před stanicí a spustí se mi krev z nosu. Mám jen dva kapesníky, ale je tam hrozně hodná slečna za pokladnou. Výpravčí mě posadí na vlak a dojedu s kapesníkem a telefonem u ucha (volají holky, které už si lebedí v pensionu) až do Ražic.
Svítá a je hrozný vichr. Hodina zpoždění, klepu kosu na nástupišti. Vylézá asi padesátiletá paní a je na mě hodná jak vlastní máma. Já bych si tedy nepomohl - vypadám hodně použitě, ale dostávám čaj a nějaký koláč. Asi je jí mě líto. Předá mě konečně průvodčí do vlaku na Plzeň (Mařenko, prosím tě postarej se o pána).
Ta mě hlídá až do Plzně. Povídáme si, tedy spíš ona, já říkám jen nějaké klasické opilecké řeči. Melu z posledního. Klepou se mi ruce. Párkrát se musím v Plzni zastavit, projede mi do levé ruky bolest jako od čerta. Ale o to nejde, jsem starej metal, je to pro mě pořád jako droga (ano třicet let, ha!). Jinej už nebudu. Muzikanti si vždycky přejou, aby vypustili duši na pódiu. Mě se jednou zdálo, že jsem usnul navěky s hlavou v repráku. Uvidíme, zatím je čas. A hlavně, tohle jsou všechno podružné věci. I mé, skoro 43 let staré tělo se časem zregeneruje. Důležité jsou nakonec hlavně zážitky, hudba, setkávání, předaná energie.
Doma ze mě mají radost, že jsem přežil. Manželka mě opatruje, občas si sice neodpustí slova o starých bláznech, ale to už k tomu taky tak nějak patří. Já jsem si letošní THRASH NIGHTMARE vol. 5 užil po všech stránkách. Vynikající, opět skvělé. To budu říkat všem pocestným. Tak zase za rok přátelé, děkuji moc!
- author of photos Jakub Asphyx
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
------------------------------
Promotion!
info:
info:
.JPG)