Rozhovor s německou death metalovou kapelou PROFANITY.
Odpovídal Tom.
Přeložila Markéta, děkujeme!
Ave
PROFANITY! Pátral jsem po nějakém českém rozhovoru s vaší
kapelou, ale nikde jsem nic nenalezl. Na začátek bych tě tedy
poprosil, abys nám představil PROFANITY a uvedl i historická
fakta.
Ahoj,
Jakube. Nejprve bych Ti chtěl poděkovat za to, že s námi
děláš rozhovor a za to, že tady můžeme něco říct o
PROFANITY. Tak jo, myslím, že se někde určitě nějaký rozhovor
v češtině najde, ale abys ho našel, musel bys jít opravdu
hodně hluboko do minulosti. Možná tak rok 2000, to bylo pro
PROFANITY hodně aktivní období. Chceš abych PROFANITY představil
tvým čtenářům, tak jo, to není problém. Jdeme na to. PROFANITY
vznikly v roce 1993 a v té době to nemělo nic společného
s tím, jak zníme dnes. Já jsem samozřejmě chtěl vždycky
tlačit na pilu a pokořovat hranice, nedělat kompromisy co se týče
hudby. Ale bylo v té době náročné najít lidi, kteří by
hráli brutální a technický death metal. Já jsem a vždycky byl velikým fanouškem kapel, jako jsou MONSTROSITY, DEATH,
NOCTURNUS, CANNIBAL CORPSE a dalších. To byl ten zvukový směr,
kterým jsem chtěl jít a možná i dál, prostě posouvat hranice.
Takže na začátku jsme zněli trošku jako takový zvláštní mix
odlišných stylů, což je prostě výsledek toho, že každý ze
členů si do toho přidal svůj osobní vkus. Takže jsme to prostě
dali dohromady a je to přesně to, co můžete slyšet na obou demo
nahrávkách. Takže po dvou demo nahrávkách jsme trošku pozměnili
sestavu. Těžko se to pamatuje, protože je to už opravdu hodně
dlouho…Po druhém demu v PROFANITY zůstali pouze dva lidé –
Mike, kytarista a já. Bohužel Mike odešel po pár měsících,
takže s námi první plné album „Shadows To Fall“
nenahrával. První veliká věc v historii kapely byla, když
se k nám přidal Martin. Hrál na basu a byl to přesně ten
člověk, kterého jsem hledal. Byl úžasný, měl skvělou techniku
hraní na kytaru a měl toho pravého death metalového ducha, ten
oheň uvnitř, víš, co myslím? Znal všechny skvělé death
metalové kapely a tak jsme se do toho pustili spolu. Hledali jsme
bubeníka, někoho, kdo dokáže hrát double bass a dlouhé beaty. A
tak nám náš kamarád řekl něco o týpkovi jménem Armin, skvělým
fanouškovi Slayer a Death Metalové hudby. Takže jsme
dostali jeho číslo, ale v té době byl v německé
armádě. Takže když se po 3 měsících vrátil, zavolal nám a
domluvili jsme si první schůzku ve zkušebně PROFANITY. Měli jsme
na sadu bicích skoro o ničem, ale na první zkoušku to šlo. Tak
Armin přišel do místnosti, my jsme zapnuli basu a kytaru a začali
jamovat…a pořád jamujeme naší verzi extrémní hudby,
technického death metalu až do dnes. Je to docela sranda, protože
naši basáci to mají zvláštní…Martin musel odejít z osobních
důvodů v roce 1997. Naštěstí jsme našli Daniela a s ním
jsme nahráli naše první CD „Shadows To Fall“. Daniel hrál na
basu s PROFANITY až do roku 2000. V roce 2000 se vrátil
Martin a hrál s námi až do roku 2013. No a co myslíš? Kdo
se pak vrátil? No jasně, Daniel. Daniel s námi zůstal až do
konce roku 2016 a pak jsme museli najít nového basáku. Naštěstí
jsme našli nového a talentovaného kluka, Lukase a to je prostě
bestie s kytarou v ruce. Takže momentálně PROFANITY
funguje ve složení – Armin (bubny), Lukas (basa) a já (kytara a
zpěv). V roce 1999 jsme udělali split 7´palcový „Downed in
Dusk“ s našimi kamarády z LIVIDITY. To byla také naše
první spolupráce s německým labele Cudgel Agenc. V roce
2000 jsme nahráli v Brickhouse Studio naší druhou plnou desku
„Slaughtering Thoughts“, taky pro Cudgel Agency a s výsledkem
jsme tenkrát byli spokojeni. Dokonce jsme se dostávali blíž
k naší vizi extrémní muziky s tímto albem. Kolem
milénia v roce 2004 jsme hráli, co nejvíc to šlo. Myslím,
že jsme měli kolem 45-50 koncertů za rok a to po dobu 3 až 4 let.
A rozhodně to bylo hrozně moc a neměli jsme vůbec čas na psaní
nových písní. Pořád se musíš připravovat na živá
vystoupení, musíš se udržovat v nějaké kondici a
samozřejmě chodíš na 40 hodin týdně do práce. To rozhodně
ztěžuje situaci. Takže v roce 2002 jsme nahráli další 7´
palcové album „Humade Me Flesh“, protože to byla skvělá šance
podpořit CRYPTOPSY a HAEMORRHAGE na jejich evropském turné a můžu
ti říct, že to byla prostě pecka pro všechny členy PROFANITY.
Bylo to i náročné, ale rozhodně bych to označil za takový
highlight kapely. Takových zážitků bylo samozřejmě víc, tak
můžu zmínit…hráli jsme 2x s CANNIBAL CORPSE a to bylo
zabijácké, hráli jsme 2x na „Fuck The Commerce“ festivalu
v Německu, to bylo taky super. V roce 2004 jsme hráli
v New Yorku s MISERY INDEX, UPHILL BATTLE a EXHUMED a pár
dní na to jsme hráli na Maryland Deathfest. V roce 2015 se nám
naskytla skvělá příležitost zahrát si s našimi největšími
oblíbenci SUFFOCATION na skvělém DEATHFEAST open air v Německu.
To bylo naprosto neskutečné. Dokonce jsme i měli možnost a čas
trávit čas se SUFFOCATION a to myslím byl hezký začátek
přátelství, které teď máme. Je toho hodně co by se tu dalo
zmínit. A já jen doufám, že toho ještě hodně bude…
PROFANITY
byli založeni někdy v roce 1993. Následovaly dvě
demonahrávky, pak jedno album „Shadow to Fall“ (1997), pak
v roce 2000 album „Slaughtering Thoughts“. Potom jste na
dlouhých čtrnáct let nevydali nic. Co toho bylo příčinou?
Respektive, co jste těch dlouhých 14 let, až do EP „Hatred Hell
Within“ (2014) dělali?
Poslední
album před „Hatred Hell Within bylo 7 palcové „Humade Me
Flesh“, které se vydalo v roce 2002. Takže, jak jsem zmínil,
bylo to pro nás dost náročné až do roku 2004. V roce 2004
jsme pořád hráli na Maryland Deathfest a hned po tom co jsme se
z tohoto skvělého tripu vrátili domů, tak jsme se rozhodli,
že si dáme pauzu a plně se budeme soustředit na psaní písní.
Začali jsme nové písně psát už v roce 2002, ale psaní šlo
hrozně pomalu, protože jsme hráli živá vystoupení. V té
době jsme netušili, že naše pauza bude trvat 8 let. Do roku 2006
jsme měli napsáno 8 písní v 60minutách a vždycky jsme
plánovali tyhle songy vydat pod názvem „Hatred Hell Within“,
ale připletl se do toho život. Oženili jsme se, narodili se nám
děti a taky jsme studovali. Já začal studovat na elektrického
inženýra v roce 2006 jako bokovku k práci. To trvalo až
do roku 2010. Po dobu těchto 4 let jsem neměl vůbec čas na
kapelu. V té době se taky narodili 2 z našich 3
holčiček. Armin (bubeník) taky studoval od roku 2008 do 2010.
Martin
začal novou práci, ale to pro nás nebyl konec PROFANITY. Měli
jsme v té době pár zkoušek, ale to bylo všechno. Také jsme
věděli, že máme 8 písní a jednu novou „Melting“, kterou
jsem napsal v roce 2010. Takže jsme se o tom v roce 2011
bavili a rozhodli jsme se znovu nahrávat. Tak jsme to udělali a
byla to paráda. Všichni jsme začali znovu cvičit a v roce
2012 jsme měli naši první show od roku 2004 ve Švýcarsku. A stát
na podiu s kamarády bylo opravdu skvělé. Pak jsme si
nakoupili nějaké nahrávací zařízení, protože jsme nebyli
kvůli rodinám schopni zavřít se na týden do studia. Všechno
jsme nahráli doma a byla to dlouhá a těžká cesta. Každý den,
po práci, jsme přišli domů, dali děti spát a začali nahrávat
třeba jen hodinu nebo dvě. Není to snadné, když má člověk
malé děti. Ale pro nás to byla jediná možnost, jak album nahrát.
Až do konce roku 2013 s námi Martin nahrál 3 písně.
„Melting“, „Hatred Hell Within“ a „I Am Your Soul“, ale
pak se zase všechno změnilo. Martin měl s rodinou možnost
přestěhovat se do Austrálie, protože jeho žena odtamtud pochází.
Bylo to těžké rozhodnutí, ale šli do toho. Tak jsme „ztratili“
kamaráda a basáka, taky jsme museli zrušit všechny naše
vystoupení, která byla naplánovaná. Nevěděli jsme, co máme
dělat, ale měli jsme zase obrovské štěstí. Daniel, který už
s PROFANITY hrál od roku 1997-2000 byl ihned připraven s námi
hrát na basu. Nikdy jsme s tím nepočítali, ale nakonec to
asi byl osud. Tak jsme všichni mluvili o to, kam by se naše tvorba
měla ubírat. Rozhodli jsme se, že se chceme co nejdřív vrátit
k živému hraní, ale znamenalo to, že se Daniel musel naučit
všechny naše sety a nemohli jsme tak nahrávat. Takže jsme vydali
ty tři písně, které jsme měli již nahrané! Cover jsme v té
době měli již hotový, jen jsme museli dotočit pár kytarových
částí a vokály a bylo hotovo. Takže „Hatred Hell Within“
jsme vydali na konci 2014 u Rising Nemesis records. Takže jsme měli
6 písní s tím, že to dělalo 40 minut na nahrávku. Tyhle
písně můžete slyšet na našem posledním album „The Art Of
Sickness“, které bylo vydáno u Apostasy Records v dubnu
2017.
Viděl
jsem vás loni na skvělém festivalu Nice to Eat You Deathfest 2016,
kde jste mě spolu se SINISTER rozsekali nejvíce. Jak se vám u nás
v Čechách líbilo? Hráli jste už u nás vůbec někdy
předtím?
To
byl naprosto úžasný festival. Je vidět, že Vladimír (FLESHLESS)
a celá Nice To Eat You banda dělají všechno ohledně festivalu
s naprostou oddaností k hudbě. Takže jsme se na hraní
v Čechách opravdu těšili, protože už to byla dlouhá doba,
co jsme u Vás hráli naposled. Přesně si všechna místa
nepamatuju, ale rozhodně jsme ve Vaší krásné zemi hráli
několikrát. Hráli jsme už na Obscene Extreme festivalu, myslím,
že to bylo v roce 2000. Hráli jsme na festivalu Eternal Hate
festival. Taky jsme hráli jeden koncert s CRYPTOPSY,
HAEMORRHAGE TOUR v roce 2002 v Čechách a taky jsme hráli
několikrát v Plzni. Tak se těšíme, že si u Vás zahrajeme
znovu a to co možná nejdřív.
Letos
jste hráli u nás v Čechách na Metalgate Czech Death Festu.
Jak jste si vystoupení užili? Co říkáš na české fanoušky a
jaké byly vaše pocity z festivalu?
Tady
můžu říct asi jen to samé, co jsem řekl o NTEY festivalu,
prostě to bylo neskutečné. Strašně jsme si to užili. Všechno
bylo hodně profesionální, Dan (TORTHARRY) a všichni z Metalgate
Czech Deathfestu odvedli skvělou práci. Navíc, festival je na
skvělém místě – jezero a ta krásná příroda kolem. Tenhle
úžasný festival můžu rozhodně jenom doporučit každému, kdo
miluje hudbu. Nesmím ale zapomenout ani na to super jídlo, burgry
byly výborné!!! Co spojuje všechny fanoušky českého metalu, je
to, že jsou prostě skvělí a o tom není pochyb! A ty jsi jedním
z nich!!!
Hrajete
ve třech, což je u technického brutálního death metalu poměrně
neobvyklé. Vaše hudba je složitá a náročná, neuvažovali jste
o druhé kytaře? Já když jsem viděl Thomase Sartora, jak drtí
riffy a k tomu ještě zpívá…musí to být hodně náročné!
My
jsme se několikrát snažili najít kytaristu, ale tam, kde žijeme,
to není úplně snadné. Byly časy, kdy jsme měli v kapele
dva kytaristy. To bylo na začátku PROFANITY a měli jsme skvělého
kytaristu kolem roku 2005/2006. Ale v té době jsem šel zpátky
do školy a to byl problém, protože jsme neměli šanci hrát
naživo. Takže Johann, tak se jmenuje, šel hrát s OBSCURA a
to podle mě pro něj bylo nejlepší řešení. V té době
jsme prostě nebyli schopni dát mu to, co hledal. Od roku 2010 jsme
vlastně už nového kytaristu nehledali. Ale pokud je tu někdo, kdo
by s námi chtěl hrát, to by samozřejmě bylo super. Naše
hudba je vždycky psaná pro 2 kytary, takže když hrajeme živě,
zní to trošku jinak, než na CD. Ale podle mě to zase tolik
nevadí, navíc ani nemáme na vybranou. Takže hrajeme vždycky na
110%, ačkoli jsme jen 3. Chceme, aby fanoušci dostali 3 chlapy,
kteří jsou naprosto oddaní extrémní hudbě! Ale to, že je nás
málo, má i své výhody. Nikdy se třeba nemačkáme v autě,
nepotřebujeme prostě tolik prostoru, jako 5členné kapely a když
chceme dělat nějaká rozhodnutí, vždycky je tu většina.
Letošní
album „The Art of Sickness“ je deskou, kterou si už dlouhou dobu
přehrávám pořád dokola. Líbí se mi ta kombinace klasického
death metalu s technickým. Album je to syrové a drsné
zároveň, ale nezapomíná se ani na melodie. Myslím, že kapela se
vydala přesně tím směrem, který je zajímavý, jiný, odlišný.
Zkrátka a dobře, jedete jako dobře namazaný stroj. Jak novinku
vnímají fanoušci, hudební kritici? Jakou máte zpětnou vazbu a
jak jste s albem spokojeni vy?
Jakube,
děkujeme za tak hezká slova ohledně „The Art Of Sickness“, to
nás hrozně moc těší. Já jsem měl vizi toho, jak by měly
PROFANITY znít, v hlavě už od začátku. A s každým
novým albem se mojí vizi přibližujeme víc a víc. Podle mě je
tohle poslední CD zatím tou nejlepší deskou, kterou jsme udělali.
Hudba, produkce, texty, obal, všechno vyšlo tak, jak jsme si přáli.
Takže, jak můžeš vidět, jsme s „The Art Of Sickness“ velmi
spokojeni. Reakce jsou zatím velmi dobré, většinu času dostáváme
pozitivní recenze a hodně lidí nám dává pozitivní zpětnou
vazbu. Vždycky jsme si mysleli, že se najdou lidé, kterým se bude
líbit naše muzika. Protože jsme vždycky měli v hlavě to,
že existují lidé, co poslouchají kapely jako SUFFOCATION, DYING
FETUS, CANNIBAL CORPSE, MONSTROSITY, HATE ETERNAL, DEATH…nekonečný
seznam kapel…ale také „novější“ kapely jako NECROPHAGIST,
DECREPIT BIRTH a další. A pokud jsou lidé, kteří mají rádi i
originální a jinou muziku, tak je to jedině dobře!!
Album
má poctivý brutální zvuk. Kope pěkně, to ti povím! Přesto se
neubráním srovnání s vašimi demonahrávkami a prvním albem
„Shadows to Fall“ (1997), kde byl zvuk přeci jen špinavější.
Změnil se nějak způsob, jakým skládáte? Doba i technické
možnosti jsou přeci jen jiné, než v devadesátých letech.
Znovu
díky, Jakube. „The Art Of Sickness“ má přesně ten zvuk, který
jsme dlouho hledali, ale nedokázali jsme ho dosáhnout. Všichni
máme rádi zvuk na klasikách jako je „Despise The Sun“ od
SUFFOCATION, „Human“ od DEATH, „Conquering The Throne“ od
HATE ETERNAl, ale také na skvělých albách jako je „Epitpah“
od NECROPHAGIST. Takže myslím, že Christoph Brandes z Iguana
Studios byl ten nejlepší, který nám mohl dát ten vytoužený
zvuk. Je to člověk, který dělal „Epitaph“ od NECROPHAGIST a
rozhodně ví, jak uchopit komplexní death metalovou hudbu. Takže
byl rozhodně tou nejlepší volbou. Podle mě je zvuk na „The Art
Of Sickness“ hodně těžký, ale také hezky kope. Ale současně
můžeš slyšet každý nástroj. Dali jsme do alba hodně práce,
času a lásku k death metalu, takže zvuk byl pro nás opravdu
stěžejní. Například co se týká zvuku basy. Většinou na
albech vidíš, že mají bass kytaristu, ale zvukově ji neslyší a
to je obrovská škoda! My v PROFANITY jsme blázni do bass kytar, takže na „The Art Of Sickness“ můžeš slyšet, jaká
zvěrstva se tam s basou dějí! Já jsem měl tentokrát
možnost, mít na albu pár zesilovaček ohledně kytary. „Herbert“,
jeden z monster z DIEZEL kytarových zesilovačů. To bylo
neskutečné!!! Připravili jsme všechno na nahrávání a Christoph
nastavil mikrofony před pult a my jsme nemohli věřit vlastním
uším. Znělo to tak skvěle a to už od samého začátku a doteď
je to zatím to nejlepší, co jsem zažil. To byl prostě moment,
kdy tě to dostane. Takže to, co slyšíš na albu je vlastně moje
kytara, jen jsme to chviličku upravovali. Lepší zvuk jsme zatím
nenašli. Co se týče bubnů, chtěli jsme, aby zněli hodně
přirozeně. Nechtěli jsme nic přehánět a myslím, že Christoph
to zvládnul skvěle.
Co
se týče našeho prvního CD „Shadows To Fall“ a toho, jak jsme
ho nahrávali, to bylo úplně jiné od toho současného. „Shadows
To Fall“ (1996) se nahrávalo na pásku, takže všechno bylo
analogové. Dneska je všechno v digitální podobě a to je
prostě podstatně jednodušší. Taky to šetří hodně peněz,
protože na všechno potřebuješ i méně času. Podle mě, co se
týče nahrávání, všechno se změnilo.
Jakým
způsobem u PROFANITY vznikají nové skladby? Jak probíhá samotný
proces tvorby nového materiálu? Kdo je autorem hudby?
To
je hodně zajímavá otázka, protože já jsem všechny písně pro
„The Art Of Sickness“ napsal mezi 2003 a 2006. Takže to znamená,
že poslední píseň od PROFANITY je „Melting“. Tu jsem napsal
v roce 2010. To je jen další důkaz toho, že čas prostě
letí. Takže se velmi těším na to, jak to bude s PROFANITY
písněmi na dalším albu. Už mám nasbíráno několik nápadu, a
abych řekl pravdu, kdykoli mám nápad, musím to „nahrát“.
Někdy to nahraju na telefon, prostě to tak zabroukám. Nebo dám
prostě noty na papír, nebo občas používám programy, jako je
třeba Guitar pro. Ale nejlepší a nejběžnější postup je, když
si jen tak sednu s kytarou a jamuji. Někdy se stane, že
zkoušíme a někoho něco napadne, tak se to snažíme rychle nahrát
a udržet. Většinou se snažím napsat noty pro celou píseň pro
jednu kytaru. Vždycky mám v hlavě rytmus, pauzy atd. a píšu,
dokud necítím, že jsem s výsledkem spokojený. Pro mě to
takhle funguje. Takže když je jedna kytara hotová, začnu
zpracovávat noty pro druhou kytaru. A tady je to stejně, prostě na
tom pracuji, dokud to není takové, jaké si představuji. Pak dělám
totéž pro basu a pak píseň dostane Armin pro bubny. Ten si pak
vytvoří svoje části pro bubny. Ale co je nejlepší – nejsou
žádná pravidla v tom, jak píšeme hudbu, nebo jak by měla
píseň znít. PROFANITY hudba musí být rychlá a brutální. Ale
to jsou jen slova, možná na tom ani nezáleží a je důležité,
aby byla extrémní!
Vždycky
jste měli úžasné obaly svých desek. Zakládáte si hodně na
tom, jak má album, cover vypadat? Kdo je autorem obalu novinky „The
Art of Sickness“?
Pro
nás je samozřejmě důležité mít skvělé obaly. Co se týče
obalu našeho prvního alba „Shadows To Fall“, tak moc spokojeni
nejsme. Ale v té době, 1996, nebyl internet a my jsme neměli
takové kontakty, jako dne. Nebylo to tak snadné, jako dnes, dostat
se ke skvělým lidem, jako je Par Olofsson. Takže můj kamarád
maloval obraz pro „Shadows To Fall“, ale…dopadlo to takhle. A
pro „Slaughtering Thought“ jsme to udělali sami. No ale proč Ti
to říkám – pro „Hatred Hell Within“ a taky pro „The Art Of
Sickness“ jsme chtěli někoho, kdo nás prostě svým umem porazí.
„Hatred Hell Within“ dělal Federico Musetti z Itálie a tak
jsme chtěli, aby nám udělal i „The Art Of Sickness“. Ale
bohužel jsme s ním ztratili kontakt. Pak jsme napsali Parovi
Olofssonovi a zeptali jsme se ho, jestli by nám nechtěl udělat
obal pro „The Art Of Sickness“ a vyšlo to teda úžasně, je to
zabijácké. Tenhle obal prostě naprosto sedí naší muzice a názvu
alba.
Kdo
je autorem textů k nové desce a o čem pojednávají? Kde pro
témata berete inspiraci?
Všechny
naše texty píše Martin, bývalý basista. Je pro nás pořád
velmi důležitý a taky udělal celé rozvržení digi packu pro
„The Art Of Sickness“ a máme i obrovskou radost z toho, že
nám dělal basistu pro píseň „Mouth Of Nepoism“ a to pro nás
hodně znamená. Pořád se tak nějak točí kolem PROFANITY, takže
bude pořád naším členem, ačkoli s námi není fyzicky. Ale
hudba nemá hranice! O textech Ti toho moc říct nemohu, ale jsou
velice osobní a mají co společného s Martinem a tím, co
v životě udělal. Myslím, že pokud někdo chce vědět víc
o textech, tak jsme vytiskli všechny texty na booklet a je určitě
lepší si to pročíst a udělat si o tom obrázek sám.
V roce
2013 jste oslavili dvacet let v undergroundu. Jste už dnes
pamětníci. Když porovnáš vaše začátky a současnost, změnila
se doba hodně? Myslím tím teď přístup fanoušků, labelů,
promotérů apod. Často slýchávám, že „už to není takové,
jako to bývalo“. Co si o tom myslíš ty?
Ano,
myslím, že se toho změnilo hodně. Co se ale rozhodně nezměnilo,
je naše láska k téhle muzice. Pokaždé, když poslouchám
death metal, mám ten stejný pocit, jako před 20 lety. Totéž,
jako když jdu na koncert – minulý týden jsem byl v Mnichově
na SUFFOCATION a řeknu ti, to bylo neskutečné. Teď je mi 40 a
myslím, že jsem pořád ten samý blázen do death metalu jako jsem
byl před 25 lety a to je správné. Možná, že death metal udržuje
lidi mladé a čerstvé…
Osobně
se mi líbí, jak je to teď – celkově celá scéna, ale taky jsem
byl hodně spokojený v dobách, kdy PROFANITY začínali, nebo
i dřív. Byla to větší výzva, dostat se k novým věcem,
které jsme všichni chtěli. Nebyl internet, takže si musel jít do
místního obchodu s deskami a doufat, že tam mají poslední
vydání DEATH, NOCTURNUS, nebo MONSTROSITY. Když ne, musel jsi
přijít za pár dní znovu. Dnes je to jednodušší, prostě zapneš
PC, nebo telefon a cokoli si v klidu zaplatíš přes PayPal a
za minutu máš ty nejnovější desky. To je skvělé, ale má to
samozřejmě spoustu negativních aspektů. Dnes je určitě
jednodušší dostat se do kontaktu s lidmi, dřív jsme
posílali letáčky a dopisy a každých pár týdnů jsme chodili na
poštu. Já mám pořád doma spoustu dopisů a myslím, že je máme
roky. Dnes je všechno hrozně rychlé. Internet je plný reklam a
občas je těžké to ustát a rozhodně sociální média, jako je
Facebook jsou určitě pro kapely důležitá. Skoro veškerá
komunikace se totiž děje právě tam. Já se na budoucnost těším a myslím, že i death metal ještě pár let vydrží.
Thomasi,
jsi jediným úplně původním členem kapely. Všichni jste
zestárli, život šel kolem vás a už nejste ti „mladí šílenci
hrající death metal“. Zajímalo by mě, jestli se třeba změnil
způsob, jakým vnímáte muziku, jak skládáte nový materiál, jak
přistupujete ke kapele? Máte rodiny, práci, víc zkušeností
apod.
Já
ani nevím, jestli se moje preference ohledně hudby nějak změnily.
Já jen vím, že pořád miluju death metal i po tolika letech a pro
mě je to pořád hodně důležitá část mého života. Death
metal je v mém životě konstantní a doufám, že taky ještě
dlouho bude. Myslím, že death metal nikdy nepřestanu poslouchat,
má v sobě moc skvělých věcí na to, abych ho přestal
poslouchat. Co se týče psaní hudby – myslím, že je normální,
že se změnil můj způsob psaní písní. Taky to souvisí
s technickým pokrokem, protože se všechno zrychlilo. Dřív
jsem používal na nahrávání 4 trackovou mašinku. Byl to voser,
ale v té době to tak bylo. Dnes používám počítač a
nahrávací program.
Myslím
ale, že se moc nezměnil přístup kapely. Pořád se vídáme,
zkoušíme a taky spolu hrajeme koncerty s PROFANITY. Jedno nebo
dvakrát do měsíce si s klukama vyrazíme a je to super,
vždycky z toho mám hroznou radost.
Fenoménem
současné doby je internet. Občas mi přijde, že někteří lidé
ani jinde nežijí. Jaký vztah mají PROFANITY ke stahování hudby?
Spousta „fanoušků“ si hudbu už jen stáhne, na koncert kouknou
na youtube a fyzické médium je pro něj jen záležitostí pro
„starý fotry“. Zajímalo by mě, jak vnímáš tenhle „fenomén“
ty?
Podle
mě je to požehnání a záhuba zároveň.
Často
slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká
je malá návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost
z Německa? Pro nás jste velká země se spoustou kapel,
promotérů. Jezdí k vám často skupiny, které naší malou
zemi na turné vynechají. Chodí se u vás na death metalové
koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?
Jo,
v Německu je spousta koncertů. Já žiju hodně blízko
Mnichova a myslím, že by nebyl problém jít na alespoň jeden
death metalový koncert týdně. To je neskutečné! Takže naštěstí
můžeme vidět spousta skvělých kapel a nemusíme kvůli tomu
jezdit moc daleko. No a co se týče účasti na koncertech, občas
je narváno a občas si říkáš, co se to sakra děje – hraje
tady kapela XXX a je tady jen pár lidí. Občas si myslím, že je
těch koncertů možná až moc. Co se týče PROFANITY, my máme
rádi obojí. Rádi hrajeme v malých klubech, ale i na velikých
festivalech a open air festivalech. Všechno má svá pozitiva i
negativa a pro nás je prioritní to, že tam můžeme hrát svojí
muziku. Je jedno, jestli je to v malém klubu, nebo na velikém pódiu.
Co
chystají PROFANITY v nejbližších měsících? Podpoříte
novinku nějakým delším turné a zavítáte také k nám do
České republiky?
Rozhodně
chceme hrát živáky a podpořit tak album „The Art Of Sickness“.
Takže bychom rádi také hráli v Čechách a to velmi brzo.
Myslím, že máme něco naplánováno na březen příštího roku,
ale uvidíme. Jasně, šnůra by byla skvělá, ale myslím, že díky
naším pracím můžeme dělat maximálně jednu tour za rok. Takže
všechno musíme pořádně zorganizovat. Pokud někdo máte chuť
pozvat PROFANITY na koncert, napište nám: Profanity@t-online.de
nebo
se podívejte sem:
www.profanity.de
Samozřejmě další
věcí, kromě koncertování budou nové songy a doufáme, že
budeme moci brzy začít nahrávat další album. Ten death metalový
duch v nás pořád je!!! Tak uvidíme, co přijde…
Děkuji
za rozhovor, přeji spoustu prodané hudby, plné koncerty šílených
fanoušků a budu se těšit zase někde na setkání s vámi!
Jakube,
my ti moc děkujeme za takovou příležitost mluvit tady o PROFANITY o naší hudbě. Opravdu si toho moc ceníme!!! Díky lidem jako ty
se scéna pořád hýbe kupředu! Taky doufám, že se brzy uvidíme,
někde…třeba v Čechách? To by byla pecka! Moc díky za tvůj
čas, zůstaň death metalovej!!!
