PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto šestý - Návštěva z NDR

 

Příběh sto šestý - Návštěva z NDR

Sedím dole u autobusáku, hned vedle Tuzexu, který prý budou brzy zavírat. Místo veksláků, prodávajících zde ještě nedávno bony, leží před výlohou bezdomovec. Hrozně smrdí, chrápe. Je šedivo, na to, že je léto, docela i chladno. Pak ji uvidím, jak jde od hospody U Bičíků směrem ke mě. Na tváři úsměv, houpavá chůze, rozevláté boky, které mám tolik rád. Už z dálky se na mě směje. Jakoby se černý asfalt rozestoupil a stal se cestou plnou vlčích máků. Je krásná a sexy.

"Ahoj Smrťáčku, máš všechno?": pošeptá mi mezi polibky a raději zkontroluje, jestli jsem vzal všechny věci podle seznamu. Lunch meat, sirky, víno - litrovku nevalné kvality, ale levné a pro nás tenkrát dostupné. Většinou jezdíme všude vlakem, ale na chatu kousek od Doks, která nám je na dnešní večer zapůjčena a kde máme zítra očekávat dvě Kačenčiny kamarádky, musíme autobusem. Kupujeme lístky a má milá mi vysvětluje dlouhý příběh o tom, jak se s Marií a Helgou z Drážďan seznámila.

Zatímco já si dopisoval s Ruskama a piloval na základce azbuku, Kačenka posílala dopisy německy dvou holkám a celé tohle přátelství na papíře jim vydrželo. Holky měly přijet v sobotu kolem poledne vlakem do Prahy, tam na ně bude čekat její táta a obě je přiveze. Německy umím celkem slušně (tenkrát) a tak se těším. Podle fotek vypadají obě Germánky velmi dobře a prodloužený víkend se třema sexy křepelkama byl v sedmnácti můj sen. Vystupujeme v Doksech, pak musíme pěšky. 

Cestou zpíváme texty od Debustrolu, protože je najednou dusno a ovzduší připomíná džungli. Vezmu Káče batoh, jednak proto, že jsem gentleman, ale hlavně, abych se jí mohl koukat na zadek. Ví o tom, dělá to asi už naschvál, protože cestou do Ralska hodně kroutí boky, natřásá se a ještě se mi směje. Mám sto chutí ji povalit někde do trávy, ale jdou s námi nějací chalupáři, tak není čas, ani místo. Konečně chata, schovaná pod skalním převisem. Spíš zálesácká bouda, ale s televizí, s videem, kazeťákem, vodou a elektrikou. Připadám si jako v ráji.

Otevíráme hlady lunch meat a jíme jej po studenu s okurkama. Zapíjíme vínem, je kyselé, s divným pozůstatkem na jazyku, ale nic nám to nevadí. Máme jeden druhého, napěchovanou touhu ve svých tělech. Chci překvapit, tak vyndávám kazetu s Dolly Buster, kterou mi podstrčil Prcalík s tím, že uvidím neviděné a že prý Káču tak navnadí, že bude k nezastavení. Dělám tajemného, porno tenkrát neměl každý v kapse. Překopírovaná videokazeta zašumí, objeví se nějaká reklama na volání pro osamocené muže, které nám přijde neskutečně vtipné a Káča ho pak dlouho napodobuje ("Nenech mě čekat samotnou, no pojď, mám vlhko ve svém klíně, tak pojď ty hřebče, zavolej"). Sranda veliká.

Objeví se hlavní hrdinka, hlavu jak jedna naše sousedka. Trvalá a prsa - dvě obrovské bóje (ta se neutopí, napadne mě první!). Sednu si do křesla, Káča na mě roztouženě nasedne. Líbám jí na krku, od ucha až ke klíční kosti. Chytám ji po vzoru pornoherce hezky zezadu za prsa. Dolly dělá obličeje, jako kdyby do ní někdo narval rožhavený železo. Jsem zvědavý, co bude dál a přiznám se, že nás celý tenhle příběh nepříběh docela rajcoval (tenkrát). Paní z dabingu sice asi u namlouvání štrikovala, ale nám to nevadí. Obrázky se hejbou, pán má mezi nohama kladivo a Dolly se houpu balóny. Jsme v nejlepším a kazeta se zamuchlá. Vybuchneme v extázi i smíchu.

Sedneme si na terásku, vytáhneme kabely, aby mohl hrát kazeťák. Po skotačení chtěla Káča vždycky Saxon, až jsem na ně občas žárlil. Ale kolem je les, ptáci řvou spolu s heavy metalem a je nám překrásně. Pije se víno a čeká na bouřku. Do noci pak řveme další a další texty, našli jsme totiž rum po předchozí návštěvě. Usneme v objetí a je nám jedno, že na zářící obrazovce pořád Dolly žmoulá v puse klobásu velikosti pendreku.

Ráno zaspíme, musíme během půl hodiny uklidit, co jde. Na náměstí v Doksech skoro běžíme. U kašny už přešlapuje pan otec a dvě dívky. Maria, kráska od přírody, jak modelka. Zrzavoučká ve stylu podzimního listí a s pihami, které musí mít každý rád. Vedle Helga, trošku nasupený výraz. Typická Němka, zadek, prsa, lehce oplácaná, ale o to víc sexy. Musím říct, že fotky, které poslaly nedávno Káče, ještě dost zkreslovaly, vypadají o sto procent lépe.

Seznámíme se, já jsem olíbán až se červenám. Jsem za vtipného a pokouším se při představování s Marií zazpívat slavnou árii Avé Máááriááá. Rozseká ji to, až jí začnou nadskakovat prsa. Jsem jako nějakej kohout, kterej si značkuje teritorium. Dostanu od Kačenky jedno výchovné rýpnutí. Za ty roky už vím, že jsem přestřelil. Helga se pořád netváří. Obě studentky drážďanského gymnázia jsou upozorněny, aby byly slušné a hodné, že za ně má pan otec zodpovědnost. Mě je řečeno, ať nevyvádím žádný blbosti. A že pro nás po víkendu v úterý přijede. Čekají mě 4 dny s třema holkama. V tom věku už jsem se viděl...ale vy víte co, že ano?

Snažím se zaplést rozhovor a tak machruju, že jsem byl hned po revoluci s rodiči v drážďanské galerii. Je mi řečeno, že tam byl snad každej, ne? Ale jsme všichni mladí, veselí a freundschaft zafunguje velmi brzy. Velkou výhodou bylo, že Mária byla metal, sice "jen" heavík, ale hned si začaly s Káčou špitat (jasně Saxon). Horší to bylo s Helgou, kolem které jsem jako správný hostitel skákal jak čamrda. Ona nic. 

Jazyk ji rozvázal až rum, v Doksech koupené pivo a studené špekáčky, které jsme si prý měli opéct. Jenže kdo by rozdělával oheň, že? Místo toho jsme hodili bágly do kouta, vzali si peněženky, já do zadní kapsy peněženku a šlo se na náměstí. Tam klasická hospoda, naštvanej výčepní. Holky koukaly, u nich, i když byly z východního Německa, nic takového neznají. Pivo střídá pivo, Helga je najednou celá rozevlátá a začne se ke mě tulit. To jsou ty zákony paradoxů, o kterých vždycky mluvil Kytka. Je to tak na celém světě, co se zeměkoule točí. Některou chcete, ona nikdy nedá a navěky zůstane snem a naopak. 

Ještě že mám Káču, jinak by mě asi Helga dostala v chodbičce u záchodů. Ne že bych byl svatej, ale taky jsem zamilovanej, že ano?! Koupíme holkám smažák, protože ho neznají a chtělo by to něco "typyše čechyše ". Moc jim chutná. Jen ta cesta zpět na chatu je taková rozevlátá. Uložím, odnesu posledních pár kilometrů Helgu na rukou. Je čím dál tím těžší. Jsem moc rád, když ji nainstaluji opilou na hromadu spacáků. Všimnu si u toho, že má černý krajkový kalhotky. Musím si opláchnout obličej studenou vodou.

Já, Káča a Maria (dcera boží), sedíme do noci na terase a kecáme (metal napříč národy!). Každým dalším panákem se zlepšuje moje němčina a holkám je chladno. Tulí se, jsme pod dekou. Teplo má být až zítra. Vidím před spaním ještě převlíkající se Marianku a usínám se zadkem Káči ve svém klíně. Krása.

Ráno nás probudí Helga, která si pustí "náš pornofilm". Všichni tam hekají, že mě rozbolí hlava. No, možná je to taky těma všema pivama a rumem, asi i tlakem, který se ve mě za celou noc nashromáždil. Chtěl bych si Káču někde, nějak, vzít jako ženu, rychle a hltavě. Místo toho zdrháme na terasu, aby si mohla Helga dokoukat velmi poučný a motivační film. Za chvíli za náma přijde Maria, vyspaná do růžovo zrzava. Je nádherná. Koukám na ní jako na zjevení, jako na svatej obrázek, až je mi řečeno, aby mi nevypadly oči z důlků.  

Naplánovali jsme výlet a pokouším se všechny své dívky provádět. Znám a mám rád Karla Hynka Máchu a jsme v jeho kraji, tak se chvílemi dostávám do rauše. Kupodivu se můj nesměle německý, ale o to víc nadšený výklad líbí. Pamatuji si, že na Bezdězu jsme jedli jen chleba a nakládaný okurky. Ale bylo dobře, nikdo si neztěžoval. Všude jsme, my podivná čtveřice, středem pozornosti. Jeden vyhublý, obrýlený metalista v džínové bundě, s nášivkami. Káča to samé, jen v hezčím balení. Maria v šatech z vlčích máků (když zadul vítr, tak se jí proplétaly okraje o stehna a zajímavá kombinace žluté se zrzavou ve mě vzbuzovala údiv). A potom Helga, s velkým poprsím, zadkem, který zračí jistotu a dobrý porod.

A tak nás všude oslovovali, staří manželé na výletě, s pánem, který po letech zase mluvil německy. Dostali jsme sušenky máslové, krásně uleželé, asi odněkud taky z chalupy a já pak pohlazení od stařenky po tváři, protože jsem ji na kopec vynesl batoh. Taky se dá do řeči párek zamilovaných z nedaleké vsi, kteří se sčuchli na procházce, když šli každý sám. Počasí tak akorát, ale popadla nás nakonec zase žízeň (jak jinak).

Nasměřovali jsme kroky do jedné lesní restaurace, hned u Máchova jezera. Pivo Klášter, na zkroucených táccích, klobása na grilu, limonáda vyrobená z cukru a slunce. Líbám ji z Kačenčiných rtů, když jdou obě Němky na záchod a je mi prozrazeno, že se prý Helze neskutečně líbím. Nojo, ale já nejsem suvenýr z Čech, odpovím, ale lichotí mi to, to zase jo.

Výčepní je nádherná paní, servírka také, dvě dámy v letech (ehm, 40). Obě s rozevlátými vlasy, obrovským úsměvem ve tvářích. Když viděly, že jsme metal (poslouchaly rock) a že holky jsou z Německa, staraly se o nás jako o vlastní děti. Občas přišla nějaká rodinka na výlet, ale tátové byli nervní a mámy počítaly každou korunu za nanuky. My seděli stranou, pod velkou borovicí a jedli domácí štrúdl zadarmo. Helze i Marii se najednou v Čechách neskutečně líbí, i když Helga se mi snaží s přibývajícími pivy neustále koukat vilně do očí. Nedám se, držím Kačenku za ruku.

Zůstaneme až do zavíračky a ty dvě milé, překrásné dámy nám, mezi panáky na ukončení směny, prozradí, že se chodí koupat každý den po práci do Máchova jezera nahé. No řekni, můj milý čtenáři, odmítl bys takovou nabídku? Ano, styděl jsem se, když mě připité holky nutily, abych odhodil i trenýrky, ale bylo to jen na oko. Ráchali jsme se v teplé vodě, prosévali mezi prsty písek. Naše německé kamarádky doslova řičely blahem, Maria jako bohyně lásky, se souměrnou postavou, ohněm ve vlasech a kousky třpytivých kapek na místech, o kterých se nemluví. Helga jako bohyně plodnosti, statná, usměvavá, cákající vodu na všechny. 

O dvou servírkách, výčepních by se dala napsat kniha. Snad poprvé v životě jsem viděl ženy v "jejich věku" takhle blízko a do detailu nahé a musím říct, že mám ten obrázek dodnes občas ve snech. Byly nymfami, krásnými vílami, už zkušenými, s jistým krokem, vlnivými pohyby a rozvrkočenými vlasy. Tulím se na břehu ke Káče, drhneme o sebe pískem, usazeným na našich tělech. Sleduji celou tu krásu a jsem hrozně rád za návštěvu z NDR. 

Jak jsme opilí, tak si smotáme oblečení do uzlíků a jde se nahým pochodem až na chatu. Nikde nikdo, jen měsíc, rozedrané nohy z hrbolaté cesty. Já a tři prdelky, pak skákání do obilí, plavání ve zlatavých klasech. K tomu stříbrný svit, bláznoství, mládí. A dojedený lunch meat číslo čtyři. Pak hroznej smích u Dolly Buster. Najednou mám okno.

"To si děláte srandu, ne? Jakube, Káčo mazejte ven a oblíct, to sem ještě neviděla, spát všichni na hromadě nahý!": ozve se od dveří. Paní Kačenkovou totiž nenapadlo nic jiného, než za námi přijet na kontrolní návštěvu. Táta má na tváři zasněný úsměv, ale hubuje také. Je to zase na mě. Musím sedět snad tři hodiny na terase a všechno znovu rodičům vyprávět. Jsou s námi jen do večera, jdou druhý den do práce. A když odjíždějí, tak mi maminka moje druhá, náhradní, pošeptá do ucha, že by chtěla zůstat a jít do lesní restaurace s námi. Plavky si prý brát nebude.

Opakujeme výlet, hospodu i noční koupání ještě jednou. Jen už nespíme všichni dohromady nazí. Místo toho si ustelu s Káčou na terase a máme jen jeden spacák. Pořád se budím ze strachu, abych ji neumačkal. Nikdy v životě jsem neslyšel nikoho jiného takhle krásně, zvonivě, vzrušivě šeptat ze spaní. Jsem moc rád, že jsem v těch všech snových větách i já a hrozně dobře mi dělá i to, že Káča na mě ve spaní žárlí. 

Do staré škody 120 se nás vešlo pět. Cesta do Prahy byla ještě veselá, ale loučení na hlavním nádraží už moc ne. Je mi hrozně líto, že už na obě dvě návštěvnice z NDR nemám kontakt, protože tenhle příběh se navěky zaryl do mých vzpomínek. Vypluje sem tam na povrch, obzvláště ve chvílích, kdy sedím na terase u rybníka a nasávám všemi póry atmosféru léta. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html