Podmínky pro moji zkoušku dospělosti nebyly zrovna ideální. Máma se jako na potvoru s otcem zhádala takovým způsobem, že si zase vyhrožovali rozvodem. Odešla k tetě, i s bratrem a já zůstal celý maturitní týden sám s opilým tátou. Ten pil vodku z lahve, nadával na celej svět a já nevěděl, jak pořádně vyžehlit košili a vyčistit kvádro, abych mohl předstoupit ve škole před komisi.
Nemít Káču, asi bych šel v džínách. Byl jsem nevyspalý, protože ke mě pořád chodil otec a buď klel jak dlaždič a nebo plakal. Kdo jste někdy žil s alkoholikem, asi víte o čem píšu. Byl na něj, na kdysi silného chlapa a rovného a hrozně hodného tátu, šílený pohled. Bylo mi do breku, nevěděl jsem co říct a pořád se nemohl rozhodnout. Půjdu za mámou? Nebo tady zůstanu.
Paní Kačenková mi vyžehlila košili, Káča i celá parta mě na panelech poplivali pro štěstí, ale nakonec jsem v tom byl sám. Jen já, s nadrceným učivem v hlavě a kupou starostí s rodinou. Líp to fakt dopadnou nemohlo (uff), říkal jsem si, když jsem si pro povzbuzení pustil kazetu koncertu AC/DC. Postupně jsem se dostával do nálady, přestalo se mi chtít spát a začal jsem trošku blbnout. Pak jsem si natrhl kalhoty v rozkroku. "Do prdele..":zařval jsem tak nahlas, že mě soused, který přišel ráno z noční směny, ihned okřikl.
Musel jsem za Janou, která dělala kousek vedle v potravinách. Zatáhla mě do kumbálu pro prodavačky, svlékla z kalhot a smála se mým trenýrkám. Jo, dva chlapi v bytě, z toho jeden sedmnáctiletej a druhej kořala, to pak některý věci rychle dochází (třeba prádlo). Zašila mi díru, co to jen šlo, dostal jsem obrovskýho hubana na pusu a přání, abych to zvládl. Byla ve mě malá dušička.
První den jsme ráno nastoupili do dvojřadu jako na vojně a byli rozděleni do skupin podle předmětů. Jako jeden z mála jsem si místo jazyka vybral matematiku. Několik rovnic, ani geometrie mě nemohly rozhodit. Měl jsem štěstí na otázky. Jen jsem se asi dvakrát zasnil, protože když jsem se o svatém týdnu tuhle látku učil, měla na sobě zrovna Kačenka na chalupě jen kalhotky. "Nezapomeň si po sobě pořádně zkontrolovat postup a dvakrát podtrhnout výsledek, máš to dobře": pošeptal mi učitel do ucha a já doslova upustil páru. Ten rok jsme měli výsledek dobře jen tři z celého ročníku. Zbytek z matematiky musel opakovat na podzim.
Odpolední grilování z odborných předmětů patřilo k tomu nejhoršímu, co jsem zatím na škole zažil. Komise složená z učitelů, kterým vadily mé dlouhé vlasy, neustálé vtipné připomínky a nezájem o učivo, mi to dala všechno pořádně sežrat. Byl jsem ale dobře připravený. Hrozně utahaný, ale uměl jsem. Párkrát jsem sice zaváhal a ke konci málem usnul, ale dal jsem to. Za dva. Byl jsem rád, když jsem odešel na češtinu, kde seděla paní učitelka, která mě měla ráda. A já si vytáhl jako téma Francoise Villona, kterého jsem tenkrát uměl citovat z paměti, oblboval jsem s ním holky. Nechci být neskromný, ale exceloval jsem. Jednička jak vyšitá.
Oznámili nám výsledky prvního dne a já měl obavy z dne druhého. Čekaly mě praktické zkoušky a nebudeme si nic nalhávat, přátelé, ale zrovna k nejšikovnějším jsem tenkrát rozhodně nepatřil. Vylezl jsem ze školy, bílý jako stěna. Káča se na mě vrhla, obejmula mě a zahrnula polibky. Nevím, jak si byla jistá s tím, že jsem prošel, ale ona to věděla! Šli jsme do parku, já usnul na lavičce, s hlavou v jejím klíně. Nechtěl jsem se vrátit domů. Čekaly mě tam jen nadávky, zmatek, chaos a opilý otec. Jenže jít za mámou zase znamenalo vidět její plačtivý obličej a tetu, která byla vždy příjemná jako osina v zadku.
A tak jsme se toulali městem, já se bál jít na pivo a povídali jsme si. Čekal jsem, až se doma zhasne, abych se vkradl do bytu a potají se zachumlal do deky. Nic moc jsem nejedl, jen kousek svačiny, co Káča nestihla sníst. Do pokoje jsem se dostal až za tmy. Otec chrápal na zemi u televize, kde zrovna Bohdalová pronášela nějaké vtipy. Uklidil jsem lahve, zvedl tátu ze země a uložil ho do postele. V lednici byl jen tavený sýr, který nemám rád (hnusný houby!), ale sežvýkal jsem ho málem i s obalem.
Ráno jsem si sbalil do batohu pití a vyrazil jsem. Nástup, pak rozdělení, rozlosování úkolů. Dostal jsem vyrobit řemenici na soustruhu. To by šlo, ulevilo se mi. Ale jen do té doby, než ke mě přišel bývalý komunistický pohlavár, zkrachovalá existence, opilec a teplouš v jedné osobě - dnes učitel v dílnách. Kyselým pachem z huby mě odstrčil od soustruhu, nezapomněl pronést něco o tom, že mi koukají z čepice (baretu) vlasy a že vypadám jako děvka na šukání. Začal obrábět místo mě a já pak dostal trojku. Moc se mu to nepovedlo. Asi bych tu řemenici vyrobil lépe.
Na chodbě, v šerém koutě na mě čekala moje milá Kačenka. Usmívala se a byla taky jedinou holkou, která se přišla podívat na svého kluka. Ostatní měli venku na dvoře matky, otce zemědělce, babičky. Já měl svoji modrou vílu. Už mě zase volali. Za chvíli nám oznámí výsledky.
Z matematiky a češtiny za jedna, z odborných předmětů za dva, z praktických cvičení za tři. Prošel. Všechno to ze mě spadlo. Vystoupil jsem z řady dopředu, poklekl a jako metalový kytarista jsem jemně zapařil. Všichni se smáli. Tedy všichni. Tak třetina, zbytek neudělal. Když o tom dnes přemýšlím a co jsem se doslechl po maturitě, tak se jednalo o takovou malou pomstu všech starých učitelů, kteří novému mladému vedení natruc dělali problémy. Poslední křeč starých komoušů.
Každopádně jsem byl za svůj projev radosti ihned seřvaný. Bylo mi to jedno. Pakárna skončila, začínal život. Tak jsem si to alespoň myslel. Beru Káču do náručí, zvedám ji nad hlavou a roztáčím jí dokola. Mezi vraty do školy stojí máma, ubrečená a s otazníkem ve tváři. "Tak jak?": šeptne a je na ní vidět, že se stydí, že měla být u mě. Obejmu jí, odpustím, protože dávno vím, že žít s naším otcem už dál asi nepůjde. Pohladí mě po tváři, poděkuje Káče, že se o mě starala a odejde zhroucená sama do sebe směrem do města.
Vykračuji si pyšně. Právě jsem udělal maturitu, mám nejkrásnější holku na světě a celý život před sebou. Spustí se déšť, já si roztrhnu košili a zahodím kravatu. Běžíme mezi kapkami vody až k nám domů. Táta je v hospodě, tak se rychle převléknu do džínů, do trička Vader a do čínských kecek. Někdo dole zatroubí. Stojí tam Sabath, starou felicii po okraj narvanou lahváči.
"Tak a máš to, seš dospělej, vole": zahlásí, když se dozví, že jsem prošel. Naloží nás jak dva šlechtice, stáhne střechu, protože už dávno neprší a jedem městem, troubíme a řveme jak na lesy. Potkáváme babičku, je ze mě nadšená a chvilku jede s námi. Dokonce si dá jedno celé pivo.
Kluci mi pronajali/zamluvili sál v hospodě Na Rychtě dole na Štěpánce. Pivo teče proudem, do toho vodka, rum, holky tančí na stolech. Jen Mirka sedí v koutku, usmívá se a na Kytkovi je vidět, jak mu je líto, že on bude maturovat až na podzim. Liji do něj panáky, abych ho povzbudil, ale stejně za chvilku odejdou, protože Mirce se chce pořád zvracet. Je ve třetím měsíci a hrozně se těší, až bude mámou.
Kalí se až do rána, dokud se všechno nevypije. Mám několik proslovů o tom, co všechno budu v životě dělat. Plán je jasný. Nejdřív práce, byt a až Káča dostuduje, tak svatba. Nějak zapomenu na vojnu, ale omluvou budiž velké množství alkoholu v krvi. Pak už si nepamatuji nic.
Probudím se v obýváku u Kačenky v bytě, její máma se usmívá, táta taky a mě bolí celej člověk. "Včera si mě požádal o ruku mojí dcery, když jsem tě nesl do schodů a ukládal na gauč": směje se pan otec a ptá se mě, jestli jsem to myslel vážně. Všichni na mě koukají, Kačenka v očekávání a já nevím, která bije. Nějak se z toho vykecám a po skvělé česnečce se vydám domů. Tam je plno. Máma běhá po bytě, uklízí a prozpěvuje si. Prý to ještě s tátou zkusí. Po kolikáté už? Zalezu si do postele a spím snad osmnáct hodin v kuse. Cítím se hrozně dospělý.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html
