Příběh sto třetí - Já a dvě kočky na rozpálené střeše
Jsou dny, které si pamatujete potom celý život. Jsou chvíle, na které nikdy nezapomenete. Máte je navěky vyryté v hlavě, usazené někde vzadu v mozku a pokaždé, když vám je smutno nebo na vás jdou chmury, vytáhnete je jako archivní víno a plnými doušky vše vypijete.
"Ty seš tak bílej, že se na to nedá dívat, proč když máš poslední prázdniny, nejdeš taky na sluníčko?": plísnila mě zase máma, která vyrostla v přesvědčení, že jakmile vyleze slunce, musíme se všichni někde vystavit a grilovat svá těla. Vždycky jsem to nesnášel, možná spíš nenáviděl. Zdrhal jsem z pláží do vody, do stínů. Slunce mám rád, ale přímé pálení kůže nikoliv.
Kačenka se tomu smála, asi jí mé hubené bílé tělo připadalo hezké. Jenže Jana byla prodavačkou a holky z krámu, kde zrovna dělala, se chodily v té době hodně opalovat nahé. Bylo pěkné vyrazit na kole a potkávat holé zadky, poprsí a klíny různě po loukách, dole u Jizery i na lesních mýtinách.
"Miláčkové, tak zítra, doufám že přijdete. Mám celý den volno a připravila jsem si pro vás překvapení": křičela na nás Jana, když jsme šli z Radouče. Celý den jsme proflákali na panelech, bylo vedro, že se nám nikam jinam nechtělo. Oba s Káčou stínomilové, pořád jsme se přesouvali, aby nás slunce nepálilo.
Druhý den kolem osmé už pražil beton a asfalt do nohou tak, že jsem na Staré město dorazil zpocený jako kůň. Takové ráno v bytě u Kačenky, s ledovým džusem, pivem a Saxon, by nebylo vůbec špatné. Ale slíbili jsme Janě doprovod, tak se šlo. Nejdřív samozřejmě rychlovka na gauči pod naštvaným papouškem a zrychlený šepot cestou ke hřbitovu. Tam bydlela Jana, v paneláku s mnoha patry. Zazvonil jsem, představil se jako opravář komínů (viz. slavný porno film) a Jana seběhla dolů.
"Milánkové, doufám, že máte ručníky a krémy, dneska je pořádnej hic": pronesla hned po pozdravu a nezbytné líbačce. Obě holky se tvářily tak nějak tajemně, mrkaly na sebe a já si připadal totálně mimo. Následovalo vyzvednutí všech potřebných věcí na opalování. Jana měla všechno připravené, protože já bych určitě zapomněl a Káča byla stejně bílá jako já.
Dvě lahve vína, nějaké pivo pro mě. Přenosná lednička, k tomu vábně obložené housky. "My někam jedeme?": ptám se nechápavě a děvčata se mi smějí zvonivým smíchem. Kráčíme k výtahu, já z nějakého mě neznámého důvodu zase dostanu další pusy a už nás zdviž pošle do posledního patra. Prolezeme pletivem, které tam je kvůli tomu, aby nikdo nechodil na střechu. Jana tady očividně bývá často. Jsme tu sami.
Holky roztáhnou deku a donutí mě, abych se svlékl do trenek. Jsem naštvanej, ale jen do doby, než si sundají trička. Vypadají nádherně, spíš překrásně. "Musíme tě namazat": chichotají se a já si vzpomenu na pár velmi hezkých porno filmů s podobným příběhem. Do kazeťáku Sodom, já oblemcaný krémem (jak já tohle nesnáším!). Slečny už se rozvalují na dece a já v protestu usedám do stínu k výtahové šachtě.
Pak se pije víno, já pivko, Jana si odskočí domů a na nás přijde s Kačenkou touha. Když jsme v nejlepším, rozletí se dveře a v nich další smích. Přiznám se, že tenkrát jsem vyloženě čekal, že se holky domluvily na trojce - určitě bych nebyl proti. Ale nestalo se tak. Utekl jsem za zeď, asi vypadal směšně, ale Jana pak taktně na chvíli ještě odešla, aby bylo dokonáno.
Byl jsem slastně vyčerpaný, hráli zrovna Saxon a u těch usínám rád, tak jsem se na té roztažené dece odebral do říše snů. Zdály se mi divoké příběhy, plné ženských ňader, klínů a tuny lásky. Probuzení bylo sladké a bolestivé zároveň. Kačenka zrovna mazala Janu. Vypadaly úžasně sexy, ty klouzající ruce po oblinách, s jemným vzdycháním a šepotem. Musel jsem si lehnout na břicho a sledoval všechnu krásu dál. Nasával jsem ji na příští ošklivé roky, na celý život, napořád.
"Tedy holky, škoda, že nejste lesbičky, to by bylo něco": zahlásil jsem, aby se vědělo, že už nespím. Myslel jsem, že s tím vším laškováním přestanou, ale mohlo za to asi víno, slunce a mládí. Hladily se dál, chvílemi naznačovaly věci, které se nám chlapům tolik líbí. Prsatá, krev a mlíko a mladá pružná gazela. A já tam seděl, koukal s otevřenou pusou. Protože v těch dvou svíjejících se tělech bylo kus erotiky, ale takové té jemné, hezké, nic sprostého.
"My jsme se na tebe domluvily, protože budeš mít svátek": šeptala Káča. Kdybyste viděli ty dvě krásná mladá dívčí těla a vedle mě, spáleného do přesného odstínu prasečí růžové, asi byste se smáli. Jenže pro mě se jednalo samozřejmě o krásný sen, o budoucí vzpomínku. Ony byly jako dvě kočky na rozpálené střeše z eternitu. Svíjely se, dělaly divy s krémem na opalování.
Pak musela Jana se smíchem odejít, protože jsem už nevydržel. Nejdřív jsem samozřejmě myslel, že bude vše pokračovat i se mnou, ale život není film a v nás bylo přeci jen také dost studu. Vždyť nám odbíjel teprve sedmnáctý rok.
Nevím, jestli jste někdy vykonávali ty příjemné záležitosti, které se ve dvojicích dělávají, na střeše nějakého domu, ale můj bílý zadek snad ten rok poprvé spařil slunce. Je sice s podivem, že jsem si jej během těch několika přenádherných chvil spálil, ale stalo se. "Tak co miláčci, jaké to bylo?": přinesla Jana další pití. Mlčel jsem, protože chlap je v sedmnácti spokojenej vždycky. Kačenka se jen usmívala. Já jen litoval, že se holky nedomluvily trošku na delším pokračování.
Sedli jsme si do kroužku, já pořád zíral na všechna ta prsa a klíny a pil jsem rychle pivo, aby nezteplalo. Povídalo se. O všem možném a jak nám pronikal do mozků a krve alkohol víc a víc, tak byly řeči odvážnější, smyslnější a odvázanější. Já se pak na tom všem sluníčku neskutečně opil. Předváděl se, jak chodím po ochozu nad městem. Dělal jsem si srandu (já jsem pan Tau!), že když slítnu dolů, tak dopadnu hned na hřbitov, přímo do rakve. A že za ušetřené peníze chci, aby se holky každý rok jednou tento den na mém hrobě pomilovaly.
Dnes už bych měl závratě a asi bych opravdu spadl, ale tenkrát se vzduchem vznášeli Sodom, Kreator, speciálně pro mě přinesení Vader a já měl krok pevný jako skála. Byla i pařba, mávání vlasy, obě holky do půl těla, houpající se prsa, poskakující zadky. Jak říkám, nezapomenutelný zážitek.
Padl večer, vše bylo dopito. My seděli na kraji paneláku, koukali dolů na sídliště, na hřbitov, na babičky jdoucí položit květiny na hroby svých manželů, na továrnu, kam bych měl za pár měsíců nastoupit, jeden na druhého. Mé milé slečny, už jen v kalhotkách, v tričkách Slayer a Saxon, ale pořád bez podprsenek. Možná ještě víc sexy, protože tajemno zvyšuje touhu.
Nevím jak jsme tam zůstali dlouho. Možná celou věčnost. Nechtěl jsem, aby to skončilo. Protože jsem, jako kluk vyrůstající mezi šesti bratranci, poprvé ten večer nahlédnul i do ženské duše. Nerozuměl jsem jí, to asi ani nejde, ale vnímal ji, obdivoval. My kluci měli všechno jednoduchý. Chodilo se na pivo, na metal, na panely a u holek nás zajímalo hlavně TO jedno. Ale tenkrát, nad tím pomalu vychládajícím městem, jsem si toho hodně uvědomil.
Nechtělo se nám loučit, všichni jsme nějak beze slov cítili, že krása okamžiku, celého rozpáleného dne, se už nebude nikdy opakovat. Všechno je někdy poprvé a pro mě vlastně i naposledy. Opalovat se na panelák jsem už nikdy nešel. Jednak jsem dostal úžeh, byl spálený jako kus černého masa a hlavně - nechtěl jsem si ten zážitek pokazit srovnáváním. Musel jsem si jej uchovat, zakonzervovat a navždy vypálit do paměti.
Jana mě líbala na rozloučenou o trošku déle, než by asi měla, ale tentokrát ji Kačenka neokřikla. Věděla, že moje srdce stejně patří jen a jen jí. Šli jsme pomalu noční Boleslaví, dál si povídali o životě a o budoucnosti. Ta se měla za několik málo měsíců změnit, otočit se o 180 stupňů do pekla, ale to jsme ještě nevěděli.
Vždycky jsme se líbali dole před domem, pak jen metalové plácnutí do dlaně a já čekal, až se rozsvítí okno u Kačky v pokoji. Pokaždé jsem ještě vyšplhal po hromosvodu, dal další pusu v okně a už jsem si to pádil dolů na sídliště. Všude se vznášel vyprahlý vzduch a beznaděj opilých dělníků ze Škodovky. V posteli jsem nevěděl, jak si mám lehnout. Jednak jsem byl spálený po celém těle, ale hlavně se mi do snů neustále promítala dvě krásná mladá dívčí těla s kočičími pohyby.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
