reedice EP 2017, Slovak Metal Army
Mám rád alba s příběhem. Ten můj a "A Grand Magnificence" se začal odehrávat před dlouhými a dlouhými lety - někdy v době, kdy se psal rok 1998. Byl jsem tenkrát v situaci, kterou tohle album krásně vystihovalo. Darovaná kazeta od kamaráda, který si udělal výlet na Slovensko, mě doslova uchvátila. Fascinovala mě nálada celé desky, stejně smutná atmosféra, hodně podobná té, kterou jsem zrovna prožíval. Jen jsem ji neměl nikomu půjčovat, už jsem ji nikdy neviděl.
Až najednou - letos na festivalu, přijde ke mě Juraj ze Slovak Metal Army a strčí mi do ruky letošní reedici. V tom zmatku a alkoholu jsem ani nestihl pořádně poděkovat. Teprve až doma, po několika dnech střízlivění jsem zjistil, že jsem dostal obrovský dárek, srdcovou záležitost. Rád bych Jurajovi tedy tímto ještě jednou poděkoval, jsem tvým dlužníkem!
Psát slova (recenzi) o téhle desce, je totiž jako vyprávět svůj vlastní příběh. Cítím se jako postava z obalu, jdoucí zimní krajinou. Koho asi potkám? Kdo mi dá rozhřešení? Kdy zemřu? Album ve mě pořád, i po těch letech, vyvolává spousty otázek.
Mám rád alba s příběhem. Ten můj a "A Grand Magnificence" se začal odehrávat před dlouhými a dlouhými lety - někdy v době, kdy se psal rok 1998. Byl jsem tenkrát v situaci, kterou tohle album krásně vystihovalo. Darovaná kazeta od kamaráda, který si udělal výlet na Slovensko, mě doslova uchvátila. Fascinovala mě nálada celé desky, stejně smutná atmosféra, hodně podobná té, kterou jsem zrovna prožíval. Jen jsem ji neměl nikomu půjčovat, už jsem ji nikdy neviděl.
Až najednou - letos na festivalu, přijde ke mě Juraj ze Slovak Metal Army a strčí mi do ruky letošní reedici. V tom zmatku a alkoholu jsem ani nestihl pořádně poděkovat. Teprve až doma, po několika dnech střízlivění jsem zjistil, že jsem dostal obrovský dárek, srdcovou záležitost. Rád bych Jurajovi tedy tímto ještě jednou poděkoval, jsem tvým dlužníkem!
Psát slova (recenzi) o téhle desce, je totiž jako vyprávět svůj vlastní příběh. Cítím se jako postava z obalu, jdoucí zimní krajinou. Koho asi potkám? Kdo mi dá rozhřešení? Kdy zemřu? Album ve mě pořád, i po těch letech, vyvolává spousty otázek.
"A Grand Magnificence" je reedicí se zachovalým, původním zvukem. Hudba je doslova narvaná zajímavými a neotřelými melodiemi, které obstojí i v dnešní době. DEPRESY se pohybují někde na pomezí melodického death metalu, doomu, melancholie a smutku. Připomínají chvíle před zimní bouřkou, jsou neuchopitelní a přesto vám přijde, že je znáte od narození. Navíc s bonusovým demem "And There Came The Tears With Christ". Perfektně nejsou zpracovány jen studené linky kytar, ale i vokály, se kterými mám pořád neustálou touhu zpívat. Inspirace severskou školou, ale i klasickým doom metalem je sice patrná, ale zmiňuji ji ji jen k lehkému porovnání. Jinak jsou DEPRESY natolik originálním tělesem, že bych se nebál je zařadit mezi tehdejší minimálně evropskou špičku. Velká škoda je, že se kapely nechytil nějaký větší label, protože tolik talentu, doslova napěchovaného do jedné nahrávky, se jen tak neslyší.
Zdá se, že můj společný příběh s DEPRESY došel svého konce. Mám své originální CD, mám pokoj plný smutně lehkých melodií a "A Grand Magnificence" si stále užívám. Až jednou půjdu s květinami na svůj vlastní hrob, budu si přát, aby mi k tomu hrály DEPRESY. Zbývá snad už jen se této kapele poklonit až k zemi a zašeptat do koruny zmrzlých stromů - děkuji!
Asphyx says:
Writing words (a
review) about this album is like telling my own story. I feel like the figure
from the cover, walking through the winter landscape. Who can I meet? Who will
give me a resolution? When will I die? This album still, even after those
years, raises a lot of questions.
“A Grand Magnificence” is a reedition with a preserved original sound. The music is literally full of interesting and fresh melodies which work in today´ s music world. DEPRESY are somewhere between melodic death metal, doom, melancholy and sadness. They remind me those moments right before winter storm, they are unthinkable and still you feel like you have known them since you were born. In addition there is a bonus demo “And There Came The Tears With Christ”. The cold guitar lines are perfectly worked on but also the vocals make me sing. They were inspired by Nordic school but also the classic doom metal which is noticeable but I am mentioning it just as a light comparison. Otherwise, DEPRESY are so original that I am not afraid to rank them among the (at that time) European best of the bests. It is a big shame that this band did not have any bigger label because that much talent packed into one recording…that is not usual.
It seems that my common story with DEPRESY has come to the end. I have my original CD, room full of sadly light melodies and “A Grand Magnificence” is still the album to enjoy. One time, when I go with flowers to my own grave I want DEPRESY to play their music. Well, now we just have to bend to this band and whisper into the frozen trees – thank you!
“A Grand Magnificence” is a reedition with a preserved original sound. The music is literally full of interesting and fresh melodies which work in today´ s music world. DEPRESY are somewhere between melodic death metal, doom, melancholy and sadness. They remind me those moments right before winter storm, they are unthinkable and still you feel like you have known them since you were born. In addition there is a bonus demo “And There Came The Tears With Christ”. The cold guitar lines are perfectly worked on but also the vocals make me sing. They were inspired by Nordic school but also the classic doom metal which is noticeable but I am mentioning it just as a light comparison. Otherwise, DEPRESY are so original that I am not afraid to rank them among the (at that time) European best of the bests. It is a big shame that this band did not have any bigger label because that much talent packed into one recording…that is not usual.
It seems that my common story with DEPRESY has come to the end. I have my original CD, room full of sadly light melodies and “A Grand Magnificence” is still the album to enjoy. One time, when I go with flowers to my own grave I want DEPRESY to play their music. Well, now we just have to bend to this band and whisper into the frozen trees – thank you!
tracklist:
