Příběh devadesátý sedmý - Třešně, metal a sex na Krásné louce
Hned po obědě, který jsem do sebe naházel ukrutnou rychlostí, jsem běžel na Staré město pro Kačenku. S sebou jsem neměl nic, ona si vzala deku a ručník a taky černé tílko, u kterého bylo z boku vidět její prsa. Smála se mi, protože jsem nakláněl hlavu a vymlouval se, že je to kvůli sluníčku. Vykračoval jsem si hrdě. Já, zosobnění hubenosti, s vystouplými žebry, vlasy do půl zad a s lehkým pokusem o kotlety na tvářích. Po vzoru Lemmyho. Zase tak mi to nerostlo, ale vypadalo to drsně.
Hned po obědě, který jsem do sebe naházel ukrutnou rychlostí, jsem běžel na Staré město pro Kačenku. S sebou jsem neměl nic, ona si vzala deku a ručník a taky černé tílko, u kterého bylo z boku vidět její prsa. Smála se mi, protože jsem nakláněl hlavu a vymlouval se, že je to kvůli sluníčku. Vykračoval jsem si hrdě. Já, zosobnění hubenosti, s vystouplými žebry, vlasy do půl zad a s lehkým pokusem o kotlety na tvářích. Po vzoru Lemmyho. Zase tak mi to nerostlo, ale vypadalo to drsně.
Seběhli jsme dolů k řece a já se pořád snažil mojí milé dostat do kraťasových džínů. Naoko se bránila a pak se mi snažila utéct. Měli jsme své místo, v jedné zátočině, kam nebylo vidět a pod starou jívou se tam děly věci, které si s dovolením nechám pro sebe. Lehla si na břicho a já ji hladil palcem po páteři, po celé, až dolů, kam jsem směl jen já. Pak jsme se roztříštili jeden v druhém a když nám bylo nejlépe, začala kousek od nás kejhat kachna. Rozesmálo nás to a já pak usnul spánkem všech spokojených chlapů.
Možná to trvalo jen pár minut, možná celou věčnost, ale když jsem se konečně probral, seděla na plané třešni a cvrnkala na mě, kočenka moje milá, pecky, až mě to bolelo. "Ty jedna potvoro nehodná, nech toho nebo s tebou do smrti smrťoucí nepromluvím": smál jsem se a už jsem byl nahoře u ní, pusu k roztržení narvanou třešněmi. Flusali jsme pecky dolů, do řeky a pak si má džínová víla dala dvojice třešní planých, červených, rudých, za uši a mrkla na mě svůdně hnědýma očima barvy zralých kaštanů. Musel jsem dolů, protože jinak bych ji setřásl ze stromu, aby mi spadla do náručí.
Házel jsem žabky přes Jizeru. To mi vždycky šlo, na rozdíl od pískání na prsty, kvůli čemuž se mi všichni pořád smáli. Prcalík říkal, že mám divnou hubu. "Musíme taky do vody, Smrťáčku, když už jsme tady": šeptla mi do ucha a já jí ukousl zavěšené třešně a olízl ji u toho lalůček (jo, já věděl jak na ní!). Nikdo nikde, muselo se jít na Adama a na Evu, to byla povinnost. Vstupujeme do proudu hnědo písčité Jizery, necháváme se ovívat vodou, jsme jako dvě háďata, svíjející se v jednom klubku. Líbání pod hladinou, líbání nad řekou, šmátrání po tělech a sušení na dece.
"Máma se mě ptala, jestli jsme prý už měli sex?": směje se Kačenka. "Cos jí řekla?": zeptám se opatrně a trošku jí závidím, protože našim bylo všechno tak nějak jedno. Měli dost starostí sami se sebou. "No, že chci abys byl můj první, hahaha": odpoví a já přemýšlím, co všechno o nás vlastně ti naši rodiče nevědí. O pivu, trávě, rumu a sexu, kdy jen to šlo, ani nemluvím. Jakoby nikdy nebyli mladí. Přitom mámě jsem se narodil hned po maturitě. Nojo, divná doba.
"Musíme jít..dost bylo lásky, dost bylo sexu, čeká nás metal, ty kluku můj hubenej": ukončí naše rozjímání Kačenka a má pravdu. Měl jsem trošku výčitky. Kluci dělali kousek vedle na Krásné louce u Jizery takový improvizovaný koncert a já místo toho, abych jim pomohl, tak jsem radši volil krásu, milování a třešně. Cestou si uplete Káča z lučních květů čelenku, takovou tu jako mají princezny z pohádek. Tenkrát to dělaly všechny naše holky, byl to zvyk, který mám pořád nějak zafixovaný v hlavě. Hrozně se mi to vždycky líbilo.
Byla jak hippie, v sandálech, s prdýlkou vykukující z džínových kraťasů a tom božském tílku. Kluci jsou už v plné práci a Jana s Mirkou, která má už trošku bříško a pohled těhotné ženy (nevím proč, ale na tohle jsem jak stará bába, poznám to, ženský jsou takový klidnější, rozkvetlý), na nás mávají. Samozřejmě také kytky ve vlasech a k tomu stolek s lahváčema.
"Nazdar hrdličky, tak co byl kocour v troubě?": hlásí ihned Prcalík a Sabath dodává, že si máme dávat bacha, protože teda u Kytky si dovede představit, že bude otec, ale u mě rozhodně ne. "Vždyť ty vole, ty pořád lítáš v oblacích": ještě dodá a já se pokouším jako bránit, i když vím, že má pravdu. Radši si dám pivo, vyměním kazetu, protože tam hraje nějakej heavík ošklivej uječenej (kterej si oblíbím až za pár let).
Celou akci vymysleli Sabath s Prcalíkem. Stačilo zajít za majitelem pozemku, pak jedním dědou, aby nám půjčil za pár piv trochu té elektřiny a bylo to. Nikde žádný povolení. Jen prej máme hrát až tak od osmi, abychom nerušili rybáře. A tak zatím pijeme pivo, někdo vytáhne trávu, ale je doma vypěstovaná, tak je to takový jakože jo, ale ono nic. Plácám Kačenku a Janu do zadků v rytmu Krabathor, což vydržím jen chvilku. Ale je to příjemné. Zahrát nám měly tři kapely, místní mladí kluci a přiznám se, že jména skupin si fakt už nepamatuju.
Bylo to vlastně jedno. Šlo o to se sejít, pokecat, domluvit nahrání kazet, vyměnit pár zkušeností, pohádat se o to, jestli jsou lepší Venom nebo Slayer a hlavně si dělat srandu ze všeho. Na podobné chvíle vzpomínám hrozně rád, protože jsem byl mezi svými, nikdo si na nic nehrál, s debilama se vždycky udělal krátkej proces a hlavně, bolela mě pak vždycky bránice od smíchu ještě několik dní.
Když začala hrát první kapela, pohybující se někde mezi punkem, thrashem a bordelem, musel jsem všem zatančit svůj šamanský tanec pro vyvolávání zlých duchů. To byla taková moje opilecká libůstka, díky níž jsem mohl být také chvilku středem pozornosti. "Vypadáš jak hodně hnusná baletka na speedu": smál se mi Kytka a Prcalík vyhrožoval Kačence, že jestli se mnou bude mít jednou děti, že se má teda fakt na co těšit, jestli budou po mě.
Někdo ke mě přijde a sundá mě panákem rumu do mlhavého oparu. Chvíli si zdřímnu, ale asi jen pár minut, protože mě holky zase tahají před kapelu. Hraje už asi někdo jinej, ale já to moc nepoznám. Každopádně se svíjím jak Harapes, zvedám holky nad sebe a dělám, že jsem Patrick Swayze z Hříšného tance. Potom mě víceméně donutí zpívat nějaký ty songy od Motorhead a já se do toho tak vložím, že prej je to kurva dobrý, poplácá mě po zádech Sabath. Jsem ale vyčerpanej a tak jdu na chvilku vedle k ohni, Kačenka mi opeče něco dobrýho a když jdeme s Prcalíkem a Kytkou čůrat ke stromům u řeky, rozkejháme kačeny takovým způsobem, že máme strach, aby kvůli nám neodlétly do teplých krajin.
Punkáči a metly, všichni na jedný hromadě. Nikdo tomu tenkrát neříkal underground, ani jsme nepřemýšleli nad tím, spojit všechnu tuhle krásu s nějakým bojem proti něčemu. Prostě se pilo, slavil se život, řvalo se z plných plic. Tady jsme totiž byli svobodní, pryč od školy, dospělých, co nás nechápali a vlastně ani moc neznali. Začalo krápat.
Běželi jsme pro celty do garáží, zastřešili improvizované pódium, jinak stojící na paletách a vždycky když přestalo poprchávat, hrálo se dál. Pak něco zablesklo, vypadl proud a byl konec. Tedy s produkcí. Ještě jsme měli kazeťáky a tak se tancovalo, pařilo v dešti. Holky promoklý trička, kluci do půl těla, k tomu rum, pivo a mokrý vlasy létající vzduchem. Bylo to nekonečný, jedna pecka střídala v "polských jezevčících (kazeťák)" druhou a celé to skončilo vlastně až ve chvíli, kdy všichni padli zemdlení na zem. Vydržel jsem třetí od konce, první samozřejmě Prcalík, ten měl v sobě nejvíc běsů a druhý Kytka, který byl ten večer úžasný.
Padaly na nás proudy vody, skrápěly nám vlasy, těla. Leželi jsme durch promočení v bahně a v kazeťáku dohrávali Sodom. Jedinej Sabath stál a díval se na nás spokojeně a zádumčivě. Vzal nás domů usušit, pouštěl nám staré rockové pecky, vzpomínal na holky, který ho chtěly a slzel nad těmi, které ho opustily. Což byla většina. Svlékl jsem si Káču vzadu v kumbále, kde měl uložené ohmatané svazky knih a osušil ji půjčeným ručníkem, který voněl tabákem. Má milá se mi ztratila v náručí a já jsem náhle vystřízlivěl. Vedle v pokoji chrápal Sabath, v kuchyni vrněli spokojeně Kytka s Mirkou a Prcalík nadával ze spaní. Já usnul až k ránu, protože jsem pořád myslel na třešně, na metal a na sex u řeky. Káča měla pořád ve vlasech umolousanou, zmoklou a rozmačkanou kopretinu.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html
Možná to trvalo jen pár minut, možná celou věčnost, ale když jsem se konečně probral, seděla na plané třešni a cvrnkala na mě, kočenka moje milá, pecky, až mě to bolelo. "Ty jedna potvoro nehodná, nech toho nebo s tebou do smrti smrťoucí nepromluvím": smál jsem se a už jsem byl nahoře u ní, pusu k roztržení narvanou třešněmi. Flusali jsme pecky dolů, do řeky a pak si má džínová víla dala dvojice třešní planých, červených, rudých, za uši a mrkla na mě svůdně hnědýma očima barvy zralých kaštanů. Musel jsem dolů, protože jinak bych ji setřásl ze stromu, aby mi spadla do náručí.
Házel jsem žabky přes Jizeru. To mi vždycky šlo, na rozdíl od pískání na prsty, kvůli čemuž se mi všichni pořád smáli. Prcalík říkal, že mám divnou hubu. "Musíme taky do vody, Smrťáčku, když už jsme tady": šeptla mi do ucha a já jí ukousl zavěšené třešně a olízl ji u toho lalůček (jo, já věděl jak na ní!). Nikdo nikde, muselo se jít na Adama a na Evu, to byla povinnost. Vstupujeme do proudu hnědo písčité Jizery, necháváme se ovívat vodou, jsme jako dvě háďata, svíjející se v jednom klubku. Líbání pod hladinou, líbání nad řekou, šmátrání po tělech a sušení na dece.
"Máma se mě ptala, jestli jsme prý už měli sex?": směje se Kačenka. "Cos jí řekla?": zeptám se opatrně a trošku jí závidím, protože našim bylo všechno tak nějak jedno. Měli dost starostí sami se sebou. "No, že chci abys byl můj první, hahaha": odpoví a já přemýšlím, co všechno o nás vlastně ti naši rodiče nevědí. O pivu, trávě, rumu a sexu, kdy jen to šlo, ani nemluvím. Jakoby nikdy nebyli mladí. Přitom mámě jsem se narodil hned po maturitě. Nojo, divná doba.
"Musíme jít..dost bylo lásky, dost bylo sexu, čeká nás metal, ty kluku můj hubenej": ukončí naše rozjímání Kačenka a má pravdu. Měl jsem trošku výčitky. Kluci dělali kousek vedle na Krásné louce u Jizery takový improvizovaný koncert a já místo toho, abych jim pomohl, tak jsem radši volil krásu, milování a třešně. Cestou si uplete Káča z lučních květů čelenku, takovou tu jako mají princezny z pohádek. Tenkrát to dělaly všechny naše holky, byl to zvyk, který mám pořád nějak zafixovaný v hlavě. Hrozně se mi to vždycky líbilo.
Byla jak hippie, v sandálech, s prdýlkou vykukující z džínových kraťasů a tom božském tílku. Kluci jsou už v plné práci a Jana s Mirkou, která má už trošku bříško a pohled těhotné ženy (nevím proč, ale na tohle jsem jak stará bába, poznám to, ženský jsou takový klidnější, rozkvetlý), na nás mávají. Samozřejmě také kytky ve vlasech a k tomu stolek s lahváčema.
"Nazdar hrdličky, tak co byl kocour v troubě?": hlásí ihned Prcalík a Sabath dodává, že si máme dávat bacha, protože teda u Kytky si dovede představit, že bude otec, ale u mě rozhodně ne. "Vždyť ty vole, ty pořád lítáš v oblacích": ještě dodá a já se pokouším jako bránit, i když vím, že má pravdu. Radši si dám pivo, vyměním kazetu, protože tam hraje nějakej heavík ošklivej uječenej (kterej si oblíbím až za pár let).
Celou akci vymysleli Sabath s Prcalíkem. Stačilo zajít za majitelem pozemku, pak jedním dědou, aby nám půjčil za pár piv trochu té elektřiny a bylo to. Nikde žádný povolení. Jen prej máme hrát až tak od osmi, abychom nerušili rybáře. A tak zatím pijeme pivo, někdo vytáhne trávu, ale je doma vypěstovaná, tak je to takový jakože jo, ale ono nic. Plácám Kačenku a Janu do zadků v rytmu Krabathor, což vydržím jen chvilku. Ale je to příjemné. Zahrát nám měly tři kapely, místní mladí kluci a přiznám se, že jména skupin si fakt už nepamatuju.
Bylo to vlastně jedno. Šlo o to se sejít, pokecat, domluvit nahrání kazet, vyměnit pár zkušeností, pohádat se o to, jestli jsou lepší Venom nebo Slayer a hlavně si dělat srandu ze všeho. Na podobné chvíle vzpomínám hrozně rád, protože jsem byl mezi svými, nikdo si na nic nehrál, s debilama se vždycky udělal krátkej proces a hlavně, bolela mě pak vždycky bránice od smíchu ještě několik dní.
Když začala hrát první kapela, pohybující se někde mezi punkem, thrashem a bordelem, musel jsem všem zatančit svůj šamanský tanec pro vyvolávání zlých duchů. To byla taková moje opilecká libůstka, díky níž jsem mohl být také chvilku středem pozornosti. "Vypadáš jak hodně hnusná baletka na speedu": smál se mi Kytka a Prcalík vyhrožoval Kačence, že jestli se mnou bude mít jednou děti, že se má teda fakt na co těšit, jestli budou po mě.
Někdo ke mě přijde a sundá mě panákem rumu do mlhavého oparu. Chvíli si zdřímnu, ale asi jen pár minut, protože mě holky zase tahají před kapelu. Hraje už asi někdo jinej, ale já to moc nepoznám. Každopádně se svíjím jak Harapes, zvedám holky nad sebe a dělám, že jsem Patrick Swayze z Hříšného tance. Potom mě víceméně donutí zpívat nějaký ty songy od Motorhead a já se do toho tak vložím, že prej je to kurva dobrý, poplácá mě po zádech Sabath. Jsem ale vyčerpanej a tak jdu na chvilku vedle k ohni, Kačenka mi opeče něco dobrýho a když jdeme s Prcalíkem a Kytkou čůrat ke stromům u řeky, rozkejháme kačeny takovým způsobem, že máme strach, aby kvůli nám neodlétly do teplých krajin.
Punkáči a metly, všichni na jedný hromadě. Nikdo tomu tenkrát neříkal underground, ani jsme nepřemýšleli nad tím, spojit všechnu tuhle krásu s nějakým bojem proti něčemu. Prostě se pilo, slavil se život, řvalo se z plných plic. Tady jsme totiž byli svobodní, pryč od školy, dospělých, co nás nechápali a vlastně ani moc neznali. Začalo krápat.
Běželi jsme pro celty do garáží, zastřešili improvizované pódium, jinak stojící na paletách a vždycky když přestalo poprchávat, hrálo se dál. Pak něco zablesklo, vypadl proud a byl konec. Tedy s produkcí. Ještě jsme měli kazeťáky a tak se tancovalo, pařilo v dešti. Holky promoklý trička, kluci do půl těla, k tomu rum, pivo a mokrý vlasy létající vzduchem. Bylo to nekonečný, jedna pecka střídala v "polských jezevčících (kazeťák)" druhou a celé to skončilo vlastně až ve chvíli, kdy všichni padli zemdlení na zem. Vydržel jsem třetí od konce, první samozřejmě Prcalík, ten měl v sobě nejvíc běsů a druhý Kytka, který byl ten večer úžasný.
Padaly na nás proudy vody, skrápěly nám vlasy, těla. Leželi jsme durch promočení v bahně a v kazeťáku dohrávali Sodom. Jedinej Sabath stál a díval se na nás spokojeně a zádumčivě. Vzal nás domů usušit, pouštěl nám staré rockové pecky, vzpomínal na holky, který ho chtěly a slzel nad těmi, které ho opustily. Což byla většina. Svlékl jsem si Káču vzadu v kumbále, kde měl uložené ohmatané svazky knih a osušil ji půjčeným ručníkem, který voněl tabákem. Má milá se mi ztratila v náručí a já jsem náhle vystřízlivěl. Vedle v pokoji chrápal Sabath, v kuchyni vrněli spokojeně Kytka s Mirkou a Prcalík nadával ze spaní. Já usnul až k ránu, protože jsem pořád myslel na třešně, na metal a na sex u řeky. Káča měla pořád ve vlasech umolousanou, zmoklou a rozmačkanou kopretinu.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html
