Asphyxovy zápisky - Léto budiž pochváleno...

Úvod:

Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.

Léto budiž pochváleno...

"Tatínku, jaký roční období máš nejraději": ptá se mě má desetiletá dcerka s bezelstností malého dítěte. "Všechny, teď momentálně léto": odpovím, protože je to pravda. Ona je ta otázka podobná, jako když se vás potomek zeptá, jestli máte ve větší oblibě jí a nebo bratra. Odpovídám že ji jako holku a malého jako kluka. 

Slunce pálí, notoričtí stěžovači nadávají, že jim je vedro, v práci hádky o klimatizaci, ale taky holky s krásnými výstřihy na ulicích a rozevláté sukně. Ráno ještě trošku chládek, zasmrádlá tramvaj i vůně stromů v ulicích. Nějaký bledý black metalista mi ve své póze zrovna tvrdil, že je celé prázdniny zalezlý doma a nesmí na slunce - protože temnota, vole. Přišlo mi to legrační, nezdravé, ale jeho věc. Já raději vezmu odpoledne kolo a šlápneme se synkem do pedálů, občas bereme i dceru, abych pak házel dětmi do vzduchu ve vodě, dělal blbiny do absolutní únavy. Neopaluji se, lehávám ve stínu a nasávám do nosu vůni léta, žabince i jehličí.

Ptají se mě lidé, jestli vyrazím na nějaký festival. Ano, letos se chystám poprvé do Volyně na ETEF OPEN AIR FEST a  METAL MADNESS do Sušice. Takže jestli mě chcete vidět, prohodit pár slov a dát pivo, najděte si mě:)), budu jen rád. Ve Volyni budu dokonce spát zase po letech pod stanem, tedy jestli ho na chalupě najdu a nesežraly ho škvoři. Moc se těším. Velké festy nedávám už spoustu let. Trošku mě na nich děsí to obrovské množství lidí (už jsou mezi nimi i tupci, neomalenci) a vlastně i kapel, které si pak nepamatuji a ani se na ně nevydržím dívat - jsem už utahanej. Taky jsem z nich již spoustu slyšel a u mnohých si nechci kazit dojem a vzpomínky. 

Těším se na dovolenou, kterou strávím v Čechách (už jsem se narajzoval dost:)). Vždycky zahodím veškerou moderní techniku, ponořím se do lesů, luk a strání a s rodinkou se smějeme s hubama dokořán, protože je krásně i když prší a máme se navzájem. V autě budu všem pouštět metal a začneme od klasiků, hezky zase postupně, nenásilnou formou - možná se děti chytí. Věřím v sílu melodií, tak třeba ano. Už teď malá miluje MOTORHEAD a PARADISE LOST. Syn bude spíš pankáč, protože je mu úplně jedno, co hraje, ha!

A manželka bude vařit na chalupě na kamnech a nadávat, že připálila oběd a že za to může špatné dřevo, co jsem donesl. Zasmějeme se tomu a já všem objednám v Lučanech nad Nisou na koupališti umaštěný bramborák a žlutou limonádu, protože tam je mají ještě poctivé. Vypadá to tam jak z reklamy na Kofolu a voda je ledová i v hicech. Budu se koukat na holky, na ty z hor, co mají vypracovaná lýtka, jak chodí pořád do kopců. Taky jsou menší a trošku oplácané (jo - to chci!), ale oproti těm hubeným z Prahy (které jsou vyhnané prášky a debilními radami z časopisů) doslova čiší zdravím.

Rozpustí si vlasy, já koutkem oka uvidím na své ženě, že trošku žárlí, ale dopřeje mi ten požitek z krásy, protože ví, že je stejně pro mě ta jediná, nejlepší, nejsladší. Chodí vždy dvě, jak z lesbického pornofilmu. Jedna černovlasá, druhá blonďatá. Mají tam s sebou kluky, ale ti sedávají na pivu a ládují do sebe jedno za druhým. Polehávám na dece pod starými smrky a zadírám si při cupitání šišky do chodidel. Mají tam dřevěné převlékárny jak z Hrabalových povídek, s nápisem Zahrádkáři Kersko podle šablony. Skočím do bazénu a za chvíli mám pocit, že jsem celý složený z vody. Jsem vydrou, delfínem. Má milá si ze mě dělá celý život srandu, že když někde vidím vodní plochu, musím do ní vlézt (ano, koupal jsem se i na zatopených haldách).

"Necákej na mě, seš normální": budou na mě křičet manželka i dcera, protože ženský mají v sobě úplně jinak nastavený výměník tepla. Budu cákat dál, abych byl potom málem utopen. Ale budu zažívat okamžiky absolutního štěstí za pár korun kousek za chalupou. 

Večery s pivem na lavičce na zápraží, s pohledem na Ještěd a vinyl na půdě a kazeťák v okně (a taky pořád dokola - pojď už na oběd - ještě chvilku, jen dočtu kapitolu. Ty můj knihomole!). Nekonečné vyprávění, nejdřív dětem pohádky a strašidelné příběhy, že se pak budou bát dojít na záchod temnou chodbou. Psaní recenzí na starém notebooku značky DELL. Srnec - blbec na ranní louce, nebojácný. Spousta vos, komárů, vážek, noční houkání sov a jsem zvědavý, jak na tom bude letos rodinka jestřábů. 

Zrzečka prodavačka, kráska nesmírná, úžasná, milá a s úsměvem plným rajcu. "Na dovolené? Copak to bude? Zase třicet rohlíků? A co paní, přijela s vámi?": bude se mě ptát, jako každý rok. Ucítím v jejím hlase chvění a hedvábí, které tam mají ženy, které by mi daly, kdybych byl o dvacet let lehčí a možná i teď, ale nejde to - takže sorry baby, ale jen tu tašku plnou chleba a rohlíků a mléka. Já zase půjdu, ale díky za ten úsměv.

Budu žít stylem žhavého léta. S metalem v srdci, v krémem na obličeji (musíš se mazat, zas budeš vypadat, jak spařený prase!), se spoustou klukovských nápadů. Budu se potit při sekání dřeva na zimu, dřít v lese s kamarády dřevorubci, abych pak nemohl skoro sníst pro klepot rukou polévku. Načerpám sílu, utužím ještě víc rodinu (tatíííí, my už nechceme do aquaparku, vem nás radši na kofolu na koupaliště do Lučan, tam byla větší sranda), budu sát místní piva, i když nejsou nejlepší, ale protože tím chci ocenit práci a dobrotu tamních lidí. Budu se objímat se ženou na večerních procházkách a doufat, že to nikdy neskončí.

Přeji vám všem, abyste si jaro, léto, podzim a zimu užívali stejně jako já. Zahodili vždy alespoň na čas všechny starosti za hlavu a jen tak si v pohodě žili. Nic lepšího totiž není a nikdy nebude, než rodina, pohoda, klídek, voda, pivo, metal a vůbec...

Přepínám se na letní režim a možná nebudu tak rychle reagovat na vaše dotazy, emaily, zprávy - prosím vás a děkuji za trpělivost. Trošku omezím i počet recenzí (na jednu denně:)). Mějte se krásně. Léto budiž pochváleno!