Po mém neúspěšném působení na brigádě v boleslavském lihovaru a nutné detoxikaci jsem se byl představit do knihovny. Vypadalo to moc dobře. Práce více méně žádná, spousta knížek, které jsem ještě nečetl a uprostřed toho všeho překrásná Klára. Čtyři křížky na krku, ale postava bohyně, prsa, které nelze opomíjet a hlavně, neskutečně milá povaha.
Máma nás představila a já se šel dozadu převléknout. Měl jsem sandále, kraťasy a dlouhý předepsaný modrý plášť. Pod ním tričko Vader. Klára na sobě oblečenou sukni, taky plášť a pod ním asi nic, přemýšlel jsem celou svoji první šichtu. Zamiloval jsem se do oddělení sci-fi, kde jsem na vozíku převážel klasiky žánru a čichal do nových knih, protože tuhle vůni nelze neobdivovat. Taky jsem chodil za Klárou do kumbálu, kde mi nabízela pořád dokola kafe, které jsem tehdy vůbec nepil.
Přišla za mnou Kačenka, já se alespoň na hodinku ztratil v jejích kaštánkových očích, ale erotické představy s mojí vedoucí pokračovaly dál. Bylo mi sedmnáct, nebyl jsem kněz, ani jsem nesložil slib celibátu, ale přesto pro mě bylo tohle nejhorší přikázání. Vždycky jsem pak za mojí modrou vílou doslova běžel, abych uvolnil svůj testosteron a měl jsem pak trošinku výčitky svědomí, protože ne že by k něčemu došlo, na to jsem byl pro Kláru mladý zobák, ale jelikož jsem zhřešil v myšlenkách. Nutno ale dodat, že velmi krásných. A když jednou přišla na návštěvu ještě Jana...no, nebudu z toho dělat raději porno, přátelé.
Ráno jsem chodil jen s sobotu, jinak hned po škole. Už jsem znal všechny babičky, jejich choutky na romány, i dědy, co milovali knihy o druhé světové válce. Pár nešťastných mladíků, co četli jen smutné básně i holky, které pořád za obroučkami svých brýlí čekali na svého prince u romantických brožovaných knih. Hrozně mě to bavilo. Doporučovat, číst si v mezičase, zařazovat do šanonů lístky s výpůjčenkami a hlavně koukat pořád na Kláru. Vyhrnutá sukně na schůdkách, několikeré přistihnutí, že se dívám. Náklon s na pár knoflíků rozepnutým pláštěm. K tomu zezadu z kumbálu šustící spousta vinylů od chlápků, které kdy v životě potkala.
K mým povinnostem patřilo i vytírání a úklid. Na tyhle momenty po zavíračce vzpomínám asi nejraději. V knihovně byl totiž klid, jen duchové starých příběhů jakoby ožili a procházeli se mezi regály. Klára se převlékala a já okem občas zahlédl kousek nahého těla. Byla to asi trošku potvůrka, které dělal dobře zájem mladého kluka, ale bylo to stejně jen platonické. Jen jsem musel dávat pozor, abych se před Kačenkou neprořekl.
Párkrát za mnou přišla má milá a já měl tolik důvěry, že mi Klára nechala se spikleneckým úsměvem klíče. V kumbálu, hned vedle vyřazených knih a za zvuků starých Black Sabbath z černo černého vinylu pak docházelo často k situacím, které by nenatočil ani hodně odvážný režisér filmů pro dospělé. Káča jakoby cítila ze vzduchu konkurenci a já? Já byl štěstím bez sebe.
Zhaslo se, aby nás noční hlídač nevyhodil a strávili jsme jednu krásnou noc mezi svazky. "Pojď, ještě jsme nebyli mezi beletrií": šeptala mi Kačenka a já byl hned pro. Když bylo po radosti, schoulili jsme se u humoristických románů a četli si dlouho do svítání pod baterkou jako malé děti. Usnul jsem a ráno nás "vyplísnila" Klára, že jsme přespali (přitom o spánku to rozhodně nebylo) v knihovně. Pořád u toho ale měla takový ten konspirační kukuč, až to vypadalo, že z nás má radost.
Byli jsme si pak s Klárou nějak blíž, vlastně už navždy, až do doby, než zemřela. To už byla svraštělá, o nejkrásnějších prsou ve městě nemohla být dávno řeč, ale úsměv jí pořád zůstal - občas jsem za ní zašel, kávu už jsem dávno pil. Neskutečně nám tenkrát s Kačenkou fandila a díky ní jsem přečetl nepřeberné množství knížek, o které bych jinak ani nezavadil. Jen mi zůstávalo vždy záhadou, proč se nikdy nevdala, neměla děti, manžela. Na to ale asi už nikdy nepřijdu.
Tato povídka je věnována nejkrásnější a nejmilejší knihovnici, jakou jsem kdy potkal. Klára prsatá byla mým snem, mojí nikdy nenaplněnou erotickou představou. Ještě, že mi máma tenkrát tu brigádu sehnala. Jinak bych byl ochuzen o spoustu nezapomenutelných zážitků.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
