 |
| Pachatel se vrátil na místo činu:) - v devadesátých letech na louce za mnou bývaly dvě hromady z panelů...a metal a holky a pivo! |
Potřebovali jsme trošku vyčistit hlavu. Nejlepší by bylo vypadnout někam na koncert, ale nikde nic v dosahu nebylo, tak jsem navrhl chalupu v Jizerkách. Je sice fakt, že si ji nikdo nepamatoval střízlivý, ale restart už byl opravdu nutný. Jelo se jako vždy vlakem.
"Já tedy musím říct, že mě se Dolly Buster moc nelíbí": pronesl do kupé Prcalík přesně ve chvíli, kdy vstoupila mladá průvodčí. Zarděla se, jak to umí jen mladé holky a hned dostala kuželku piva. A protože už jsme byli takoví provařený metalový ksichty, tak se hned kecalo. Pak šla štípat lístky dál, ale vrátila se, protože jsme byli tak nějak v jejím věku a byla sranda. Probíraly se pornofilmy z VHS kazet. Všichni se mi smáli, protože jsem tvrdil, že mě se na pornu nejvíc líbí ten příběh, pak už je to jen gymnastika.
V Turnově nám ujel vlak a museli jsme stopem. Jenže, vesničani příliš pochopení pro partu rozjívených džínových opilců neměli a vzal nás nakonec až polohluchý strejda na korbu za traktor. Dostal pivo, pak druhý a byl tak hodný, že nás hodil až ke Kopanině. Ještě dlouho nám mával, protože tolik polibků na tvář od tolika holek prý ještě nikdy nedostal. Vzali jsme to přes les, padali jsme do potoků, opilí, veselí a já párkrát ve tmě ztratil směr. Ale všichni svatí i nesvatí stáli při nás a nakonec jsme dorazili v pořádku. Lehce potrhaní a špinaví, ale spokojení.
Zašel jsem radši za babičkou na barák, která na mě nejdřív poslala psa, ale ten se ke mě lísal a tak následovalo objetí a pytel plný jídla. Přišlo vhod. Jen pivo nebylo. Bylo to snad poprvé, kdy jsme šli všichni spát střízliví nebo spíš vystřízlivělí. Roztrousili jsme se po pokojích, hezky ve dvojicích, ale my si s Káčou užili jen jednou, protože pak přišla Jana, že se sama bojí. Spal jsem tak se dvěma holkama v jedný posteli. Musel jsem tedy za Kačenku, aby mě prý nechytaly nějaký ty nepřístojnosti, ale i tak bylo moc hezký se probudit a sledovat dva oddychující hrudníky vedle sebe. Jojo.
Ráno chleba se sádlem, cibule, uzený, voda z potoka, protože zrovna nešel vodovod. "Co budeme dělat?": zeptala se nesměle Prcalinka a já navrhl výlet. Jen tak lesem a pak uvidíme, kam nás nohy zanesou. A Kytka uviděl v dálce Špičák a určil směr. Šlo se. Pohoda, vtípky, parta modro černých postav. Bolely nás bránice od smíchu. Skákali jsme do seníku v jedné stodole, zkoušeli jestli jdou slepice opravdu po flusu, Prcalík štěkal nádherně, nepoznali byste, že to není pes. Odpovídala mu celá vesnice.
Vydrápali jsme se na Špičák, po svahu sjezdovkou. Zpocení jsme ocenili nahoře na boudě pivo, guláš, pivo, nanuk, pivo a rum. Začalo se trošku stmívat a tak jsme běželi loukou dolů. Váleli jsme sudy, řvali do lesů metal, dělali nepřístojnosti, mluvili naschvál sprostě, aby holky viděly, jaký jsme tvrďáci. Ony se chichotaly, dělaly, že je to štve, ale byly rády, že jsme tu jen pro ně, že se čepejříme jak tetřevi a pak bylo líbání a dvojice a já zase i s Janou.
Ve Smržovce už se na ulicích svítilo, když jsme rozjaření vběhli dovnitř. Kousek od malého náměstí, hned naproti hospodě bylo (a je!) kino. Na plakátu obrovský nápis "Dnes hrajeme filmy z třicátých let". Secvaklo nám to a šlo se dovnitř. Lístek pár korun, sedadel jen několik málo řad. Pan promítač asi tak navátý jako my. Nejdřív byla Adina Mandlová, Nataša Gollová a pak následovala obrovská hádka, které to víc sluší. Hádal se i promítač a nakonec to bylo tak divoké, že jsme se málem poprali. Já fandil Adině, musel jsem, protože její rodný dům byl kousek od bydliště Kačenky, ale víc se mi tenkrát líbila Nataša. Dnes bych bral asi obě.
"Hele, mládeži, já tu mám ještě jednu libůstku": prozradil nám promítač Kaděra (opravdu se tak jmenoval), ale museli jsme počkat až skončí hlavní program. A kolem půlnoci, když se měsíc sklonil nad Smržovkou někam do lesů, vytáhl staré erotické filmy, které si schovávala již několikátá generace promítačů. Usadili jsme se, stejně napnutí, jako v dobách, kdy jsme u Prcalíka viděli první porno kazetu z Německa s příšerným dabingem od firmy Peklo.
Bylo to něco krásného, černobílého, spíš macatého. Tehdejší porno hvězdy jakoby si v sobě zachovávaly i přes veškeré odhalené tělo kus vznešenosti, elegance, stydlivosti, takové té zvláštní krásy, kterou dívky v třicátých letech v sobě měly. Možná jsme to viděli jen pohledem tehdejší doby, ale ta nádhera nás doslova uhranula. Pan promítač si zapálil dýmku, kluci cigára a já se držel holek jako klíště. Nebylo v tom nic sprostého, ani upoceného, ale spíš jemného, jiskřivého a usměvavého, milého a smyslného.
Obzvlášť jedna blondýnka, s mocněji klenutým hrudníkem a její scénka v kuchyni ve mě zanechala spoustu vzpomínek a ještě dlouhá léta se mi o ní zdávalo. Sice se mi nikdy nepodařilo Káču přesvědčit na sehrání stejného příběhu, ale to už je jiná historie. "Ty vole, to je normálně lepší a víc vzrušující, než ta nafouklá kráva Dolly": rozsekl to nakonec Prcalík a my kluci museli souhlasit. Pak následoval film o jakože vílách, tančících na lesním palouku a partě lesníků, kteří jdou okolo. No, nemilujte to.
Všechno dobré jednou končí a museli jsme se rozloučit i s panem Kaděrou. Ten byl rád, že taky někdo dneska ocení krásu pořádných žen a my pak probírali všechno cestou přes pole a lesem až na chalupu. Ten večer bylo v dřevěném stavení pěkně veselo, to vám nemusím povídat. Jen já jako vždy ostrouhal, protože jsme měli na pokoji i Janu a několik mých návrhů inspirovaných zhlédnutými filmy bylo označeno jako úplná prasárna.
Jenže Kačenka byla taky chtivá a tak mě v noci probudila, řekla mi, ať jdu s ní do sklepa a já šel, protože jsem věděl, že nám spolu bude dobře. A měla pohled jako ty slečny ze sexy třicátých let, jen nebyla blondýna, ale tmavovlasá, ale neméně vznešená a krásná. "To jste mi měli říct, já bych vypadla": zašeptala ještě Jana, když jsme se udýchaní vrátili zpátky do pelechu. Musel jsem jí dát pusu, že je tak hodná, ale pak si lehnout zase až za Kačenku (abych prý nevyváděl). Celou noc se mi zdály sny jako ze všech těch filmů a byly v nich má milá i Jana a ještě pár holek, co se mi vždy líbily, ale i všechny ty oplácanější dámy z třicátých let (ano, přišla i Nataša!).
Ráno jsem dlouho nevěděl, co byla a co není pravda.
Ráno jsem dlouho nevěděl, co byla a co není pravda.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
