Rozhovor s českou death metalovou kapelou HYPNOS.
- odpovídal Bruno.
Ave HYPNOS! V březnu vydáváte nové album „The Whitecrow“. Na
co se mohou posluchači těšit? Naživo jsem slyšel dvě skladby z novinky a
obě byly pomalejší, chladnější. Představ nám prosím album z tvého pohledu.
Ahoj Jakube. Mně
se to hodnotí těžko, protože jsem desku skládal, nahrával a teď už ji skoro rok
poslouchám, takže nemám moc objektivní pohled. Pokud bych se o něj ale pokusil,
tak bych napsal, že deska je zase trochu jiná než ty předchozí. Asi odkročila
od klasické death metalové šablony, přestože si myslím, že toho death metalu je
tam pořád nejvíc. Je trochu atmosféričtější a určitě i pomalejší, čehož se
pravověrní fans asi trochu obávali. Celkově se mi zdá i trochu „měkčí“, jsou
tam asi decentní odkazy na black metal a kupodivu na doom metal, s čímž
jsem de facto ani nepočítal. Určitě se hodně povedl zvuk, zdá se mi ještě lepší
než na předchůdci, je to hodně syrové až rock´n´rollové znění s minimem
moderních digitálních zvuků, dokonce i bicí kromě kopáků nejsou vůbec
samplované. Asi si to zhodnotí až posluchači sami a nepochybuju o tom, že
názorové rozpětí bude hodně široké. Ostatně, to je úděl muzikantů, nosit kůži
na trh. Nějakých rizik jsme si byli vědomi, ale chceme pokoušet i jiná
teritoria, bezpochyby by nás nebavilo opakovat při skládání 20 let stejnou
šablonu. Takhle je to mnohem víc fresh a zajímavější….
„The Whitecrow“ je podle mě skvělý název. Jasný, stručný, zároveň
tajemný a přitažlivý. Co se pod ním ale ukrývá? Je to příběh? Nějaké téma? Kdo
nebo co je „The Whitecrow“?
Přestože mezi
texty není přímé příběhové pojítko, hlavní témata skladeb mají společného
jmenovatele a točí se okolo pozitivna, proto bych řekl, že se jedná o
monotematickou desku. „Whitecrow“ je mladý kluk, který se rozhodl skončit
s podřizováním se většinovým názorům a myšlenkovým klišé, vymanit ze
špatných nálad a názorů a dokonce se svým záměrem zaměřit se na pozitivní věci
ve svém okolí vyjít mezi lidi a působit na ně. Možná to vysvětluju trochu složitě,
ale ve skutečnosti je to hrozně jednoduché. Nemusíme automaticky přijímat to,
co se nám předkládá. Můžeme používat vlastní hlavu a rozum a kvalitu svého
života si ovlivňovat sami. Ber nebo nechej ležet, toto právo nikdo nikomu
nemůže vzít.
Bruno, ty jsi v HYPNOS takovým kapitánem, člověkem, kterého
si každý hned všimne. Pegas sedí v zadu u bicích a není tolik vidět. Spolu
ale tvoříte hlavní dvojici kapely. Za poslední roky jsem vás viděl hrát
s Igorem Hubíkem u kytary, pak s Cannim a Vlastou. Kdo je teď vlastně
stálým členem kapely a kdo se podílel na nahrávání „The Whitecrow“?
Igorr se rozhodl
na vlastní žádost HYPNOS opustit po turné s AMON AMARTH v roce 2014,
aby se mohl věnovat hlavně ROOT. Canni v té době už za něj občas
zaskakoval a byl první logickou volbou, takže od té chvíle jej můžeme považovat
za stálého kytaristu HYPNOS. Vlasa je s námi od roku 2010 a o Pegasovi
zřejmě ani není třeba mluvit. Musím říct, že nám tato sestava hodně sedí,
nemáme mezi sebou žádné problémy, což je moc důležité. V kapele vládne
dobrá atmosféra a já nemusím řešit žádné personální věci a můžu se naplno
věnovat tvorbě a podpoře HYPNOS, resp. přidruženým aktivitám.
Jakým způsobem jste skládali songy pro nové album? Někde jsem
četl, že má mít padesát minut? To už je pořádná porce materiálu. A jaký
z něj máte pocit? Myslím tím teď, že když porovnáš nové skladby se
staršími deskami, kam jste se jako HYPNOS posunuli?
Ano, bez pár
vteřin 50 minut, náš dosavadní rekord. Šlo to docela přirozeně, máme sice
zaužívaný stereotyp, že skládáme vždy 8 skladeb, což platilo většinou i u
Krabathor, ale nic jsme uměle nenatahovali. Na desce jsou navíc 3 akustické
skladby od Igorra plus mluvené slovo Paula Speckmanna a jako celek to působí
hodně kompaktně. Pocit z toho máme všichni velmi dobrý, hlavně se těšíme
na reakce posluchačů, protože deska je natočená přesně jeden rok, tak jsme
netrpěliví.
Na HYPNOS se mi vždycky líbila jedna věc. Vše u vás sedí
v jednom celku. Koncerty, grafika alb, merchandise, všechno má svůj jasně
daný a jednotný rukopis. Vypadá to, že tomu přikládáte velký význam (a je to
moc dobře). Zajímalo by mě, kdo za tím vším stojí? Působí to na mě dojmem, že
máte v pozadí nějakého výtvarníka, člověka, který na „vaši značku“
dohlíží. Je někdo takový?
Zkus hádat :).
Když jsme u té grafiky, kdo dělal obal na novou desku „The
Whitecrow“?
Měl jsem
základní představu, jak by měla celková grafika vypadat, že by měla být bílá,
jednoduchá, že by měla obsahovat motiv morového lékaře, který léčí lidi
z moru zloby a nenávisti… nechal jsem ušít masku, udělali jsme patřičné
fotky s Frodysem z Awrizis/Postcards from Arkham a poslali Joovi
Merciecovi z Malty, který dělal už grafiku pro „Heretic Commando“, která se nám
moc líbila. Jo poslal několik draftů, z nichž jsme vybrali ten finální.
Bohužel Jo nemohl pak kvůli vlastní zaneprázdněnosti grafiku na album dokončit,
takže nás zachránil výše zmíněný Frodys, který v šibeničním termínu udělal
celý booklet jak pro CD, tak pro LP. Navíc máme spolu rozdělané 3 videoklipy,
z nichž je ten první k titulní skladbě už zveřejněný na internetu.
Druhý začínáme natáčet už tuto sobotu a jsem na to strašně zvědavý. Všechny 3
klipy na sebe budou volně navazovat, bude to taková hudební trilogie.
Na předchozí desce „Heretic Commando – Rise of the New Antikrist“
jste měli vynikající, mohutný, studený a temný zvuk. Nahrávali jste
v bzeneckém Shaark studiu a zvuk vám míchal mistr Børge Finstad. Někde
jsem četl, že na „The Whitecrow“ jste volili stejný postup? Nechtěli jste
změnu? Měli jste třeba nějakou starou desku jako vzor? Nevím, jak to chodí
s vámi ve studiu, ale dokážu si představit, že tam stojíš a říkáš: „Ty
kytary mi dejte víc do starých MAYHEM!“
Ale hledal jsi
na netu jméno Børge Finstad a pro jistotu jsi ho do otázky zkopíroval, co? Bylo
totiž trošku jiným fontem:). Změnu jsme
nechtěli, se zněním předchozí desky jsme byli spokojeni a zvolený systém je na
samé hranici našich finančních možností. U nás se říká, že vítězný tým se
nemění a já jsem věřil, že tím, že už jsme spolu dělali a známe se, že můžeme
novou produkci ještě zdokonalit, což se nakonec i povedlo. Já vždycky usiluju o
to, aby naše nahrávky snesly mezinárodní měřítka a nemůžu se zbavit dojmu, že
přestože máme u nás moc šikovné zvukaře, handicap toho českého „ocásku“ tam
vždycky slyším a to jsem nechtěl. Zkopírovat zvuk jiné kapely moc nejde, každý
hraje a skládá jinak a každý zvuk je otiskem těch daných osobností. Proto jsme
neporovnávali s žádnou jinou nahrávkou, ani s naší, chtěli jsme
v rámci možností udělat co nejlepší zvuk teď a z toho, co jsme nahráli
tentokrát.
Na novince bude spousta hostů V. Santura (DARK FORTRESS, TRIPTYKON), Martin Missy (PROTECTOR), Paul
Speckmann (MASTER), & Christopher (KRABATHOR)). O jaké “hostování” se
jedná? Jsou to pouze vokály nebo i sóla apod.? A jak si vlastně hosty na
novinku vybíral?
Je jasné, že
hosté se na alba zvou především z toho důvodu, aby se zvýšila atraktivita
nahrávky a tím pádem i její prodejní síla. Ale na druhou stranu musím napsat,
že mám v hlavě stále určité osobnosti nebo kapely, které obdivuju, a se
kterými bych si přál spolupracovat. Tak tomu bylo i v tomto případě a jsem
rád, že to vyšlo víc než dobře. Jako sóloví kytaristé na desce hostují Victor
Santura a Børge, Paul Speckmann se postaral o průvodní slovo vypravěče, autor
scénické hudby Martin Štědroň o orchestrace a efekty, akustické kytary nahrál
Igorr z Root, a nakonec svůj hlas k dílu přiložilo i několik zpěváků:
Martin Missy, Christopher, Zuzana Jelínková z Dying Passion a Skuny ze
Shatoon. Malá opera :).
Bruno, v jednom rozhovoru si zmínil, že death metal je dvacet
let za zenitem. Je pravdou, že také poslouchám převážně desky
z devadesátých let, ale on se také smrtící kov vydal úplně jinou cestou.
Dnes se hraje o hodně víc technicky, až někam u hranice lidských možností.
Hudba je často doplňována počítačem. Co si myslíš vlastně třeba o technickém
brutálním death metalu? A oslovily tě vůbec některé nové moderní skupiny?
Na ten rozhovor
si pamatuju, mrzí mě, že ten titulek nebyl nejšťastněji zvolený. Byl trochu
mimo kontext. Ale určitě jsem zdůraznil, že ačkoliv si myslím, že zenit death
metalu probíhal před cca 25 lety, stále vchází spousta desek, které jsou
výjimečné. Fakt je ale ten, že ty zmiňované supermoderní technické kapely nás
moc neoslovují, přijde nám to spíš jako sport, řeší se jen to, kdo zahraje víc
BMP za minutu a zapomíná se na to, že jde hlavně o skladbu samotnou. Komu utkví
v paměti, kdo si na ni za 10 let vzpomene, komu udělá radost a kdo si ji
přehraje v hlavě. Muzikantské umění by podle mě mělo být jen prostředkem
k tomu, jaká skladba se vytvoří. Ale nechci nikoho kárat, každý má právo
si dělat co chce a trh určí sám, kdo bude úspěšný a kdo ne. Mě osobně
v současnosti na poli death metalu oslovují nejvíc polští HATE a Fischerův
TRIPTYKON, ale obecně máme ten záběr všichni hodně široký a nejenom v metalu.
V knize Revoltikon, kterou jsem četl už snad desetkrát, si se
ukázal i jako velmi zdatný spisovatel. Možná by někdo mohl namítnout pár
připomínek, ale kniha se opravdu skvěle četla. Neuvažuješ o jejím pokračování?
V Revoltikonu si krásně shrnul a popsal „starou dobu“, ale co současnost?
Neláká tě to?
Láká, mám to
dokonce v plánu, ale musí mezitím zase uplynout nějaký čas, aby bylo o čem
psát. Druhá věc je taky čas, který bych si na psaní musel najít, fakt je ten,
že posledních pár let jsem v jednom kole a moc si nevydechnu. Můj
představu stihnout to ke svým padesátinám za 3 roky, ale je to jaksi moc brzo:).
Ono vůbec, já vždycky hrozně rád čítával tvoje reporty třeba na
Volumemax. Pro mě byl hlavně zajímavý právě pohled hudebníka, člověka, který je
„přímo v tom“. Pro nás fanoušky to byly články, které jsme doslova hltali.
Přiznám se, že třeba report z vašeho podzimního turné s DEBUSTROL
jsem očekával – říkal jsem si, že bych si jej s chutí přečetl. Proč si vlastně
přestal reporty psát?
Ani si to
neuvědomuju, ale zřejmě kvůli nedostatku času. Starám se o muziku, booking,
management, merchandise, teď o vše okolo nového alba Hypnos, jezdím koncerty,
dělám promo, rozhovory atd. Navíc chodím denně do práce. Potřeboval bych, aby
den měl víc hodin, někdy si připadám trochu uštvaný, ale baví mě to, nikdo mě
nenutí. Další věc je ta, že jsme trochu ustoupili ze slávy a už tak moc do
zahraničí na turné nejezdíme, jsou tady kapely, které už dokonce lítají hrát na
jiné kontinenty (Cult Of Fire, Tortharry, Ingrowing, Contrastic, Fleshless….),
takže ti mají daleko víc zážitků z tour než momentálně my. Taky tištěná
média jsou na velkém ústupu a extrémní metal není středem pozornosti, chybí
Rock Report, Bang, Whiplash a přiznám se, že psát několik dní report, který si
pak někde na webu přečte 20 lidí, to je pro mě neefektivní vynakládání sil.
Když jste se s HYPNOS znovu vrátili na scénu a opadl takový
ten prvotní šok a nadšení, jak si viděl současnou metalovou scénu
v Čechách (a ve světě)? Masivně nastoupil internet, mladší posluchači
berou a vnímají hudbu úplně jinak. Dnes stačí pár kliknutí, jeden poslech a
mnohdy smazání. Vše je rychlejší, míň osobní. Mělo tohle všechno vliv třeba na
návštěvnost i vašich koncertů? Na prodejnost desek? Jak vlastně dnešní dobu
vnímáš jako muzikant, tvůrce ve vztahu k tvým začátkům?
Ano,
v podstatě s tebou souhlasím, ale doba se měnila vždy. Pokud chce
kapela přežít, musí to umět kdykoliv, vždy tu byla konkurence a těžké podmínky
a ti nejlepší se nakonec vždy prosadili. Nic není zadarmo a je potřeba velkých
obětí. Když se podíváme dnes například na Behemoth nebo Gojiru, vidíme, že i na
poli extrémního metalu to pořád jde dostat se hodně vysoko.
S HYPNOS budete novinku „The Whitecrow“ opět vydávat u
německých Einheit Produktionen. Vypadá to tedy, že se u předchozího alba
osvědčili. Co všechno pro vás vlastně label dělá? Vydává jen album nebo vás
propaguje i v médiích, rozesílá CD na recenze, případně vám domlouvá
koncerty?
Pravda je mnohem
prozaičtější. Vydavatelských firem pro kapelu naší úrovně moc není a ty co
jsou, o nás moc velký zájem nemají. Každý to řeší hlavně přes návratnost svých
investic a já tomu rozumím. Já jsem každopádně chtěl vydat album
v zahraničí, aby byl zajištěn alespoň základní mediální servis, recenze a
rozhovory v nejdůležitějších (zejména) západních magazínech (Rock Hard,
Metal Hammer, Legacy, Metallian, Deaf Forever atd.), celosvětová a zejména
kvalitní evropská distribuci (např. Soulfood) atd. To všechno Einheit dělá
perfektně. Přestože se nestará o koncerty, což mě mrzí, jsem moc rád, že nás
v tom ostatním opět podržel, přestože co se prodejnosti týče, jsme jednou
z nejhorších kapel u firmy. Na naši obranu musím ale říct, že Einheit je
firma zaměřená na pagan, folk a black metal, takže nemáme úplně jednoduchou
pozici, jsme u nich taky docela „bílá vrána“. Určitě v tom hraje nějakou
roli i mé dlouholeté přátelství s šéfem Olafem, který při nás stojí už od
poloviny devadesátých let, a já si toho moc cením. Doufejme, že s novou
deskou bychom tyto statistiky mohli vylepšit.
„The Whitecrow“ vyjde jako CD, LP a digitální download. Když jsme
spolu naposledy dělali rozhovor, říkal si, že na turné prodáte mnohdy více LP
než CD. To bylo ale před pěti lety. Pořád zájem o LP trvá? Kde dneska vlastně
kapela jako HYPNOS prodá nejvíc nosičů? Jsou to koncerty nebo běžná distribuce?
Zájem o LP už
stagnuje nebo možná lehce opadá, myslím, že prodejnost obecně je strašně
válcovaná internetem a zejména možností bezplatného stahování. My prodáváme
zhruba půl napůl doma a v zahraničí. Ještě bych možná dodal, že distribuci CD a
limitovaného digipacku s DVD dělá opět Mystic Production, LP potom vydává
Monster Nation, jejich e-shopy fungují bez problémů.
Na závěr nezbytná otázka. Co chystají HYPNOS v nejbližších
měsících a kde vás můžeme vidět naživo?
V nejbližší
době nás čeká natáčení druhého klipu „One Flesh, One Blood“ a pak už koncerty,
viz níže:
17.3. AUT Wr.
Neustadt SUB Club
18.3. CZ Dolní
Němčí u UH Robfest
24.3. CZ Praha
Nová Chmelnice
25.3. CZ Brno
Brooklyn
8.4. CZ Ostrava
Barrák
26.5. CZ Lesnice
u Zábřehu Hřiště
27.5. CZ Krnov Kofola
3.6. GER Gahlen
Moscht festival (Spremberg)
17.6. CZ Czech
Death Fest Červený Kostelec
1.7. CZ Basinfire
festival Spálené Poříčí
15.7. CZ Týnec
nad Labem Týnecký Mazec
22.7. SVK Gothoom
festival Žarnovica
16.9. CZ Kyjov/Sobůlky Sportovní
hala
27.9. CZ České
Budějovice Velbloud
28.9. CZ Praha Modrá
Vopice
29.9. CZ t.b.a.
30.9. CZ Pardubice Ponorka
20.10. GER t.b.a.
21.10. GER Berlin Blackland
15.11. SVK Bratislava Randal
16.11. SVK Banská
Bystrica Tartaros
17.11. SVK Košice Colloseum
18.11. SVK Celestial
Helpfest Bánovce nad Bebravou
22.12. CZ t.b.a.
23.12. CZ Uherské
Hradiště Mír
Děkuji moc za rozhovor a přeji albu „The Whitecrow“, aby se
rozletělo do světa a dobře se prodávalo. Ať se tobě i celé kapele daří nejen na
pódiích, ale i v osobních životech.
Moc díky Jakube!
