Rozhovor s brutal death metalovou skupinou BEHEADED z Malty.
- odpovídal Frank and Omar.
- přeložila Markéta, děkujeme!
Ave
BEHEADED! Právě poslouchám vaši novinku „Beast Incarnate“ a říkám si, že takhle
nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám
povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už
nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak
fungují?
FRANK: Ahoj Jakube! Díky za
to, že s námi děláš rozhovor. Rád slyším, že si užíváš „Beast Incarnate“. Myšlenka,
kdy „Beast Incarnate“ hraje jako soundtrack v pozadí při konci světa,
skvěle sedí s tématem alba. To se totiž dotýká tématu dobra versus zla na
tomhle světě, což je podle náboženství přesně to, co se stane při apokalypse.
Album bylo zatím přijato
velice pozitivně a velká většina recenzí a zpětných reakcí je pozitivní. Co nás
ale těší asi úplně nejvíc je to, že jak fanoušci, tak i kritici zřejmě
pochopili, co se snažíme dělat s naší muzikou již od roku 2017, tedy 26
let od vzniku kapely. Někdo by možná mohl „Beast Incarnate“ vidět jako změnu,
ale ve skutečnosti je to spíš další krok k tomu, aby BEHEADED našli a
definovali svoji vlastní interpretaci a zvuk death metalu.
Už jsme některé písně hráli
živě a to ještě před vydáním alba. Chtěli jsme otestovat, jak budou fungovat a
i naživo jsme dostali pozitivní reakce.
Jak
vlastně vznikají nové skladby pro BEHEADED? Jste tradiční kapelou, která se
zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený
internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.
FRANK: Bývali jsme
v tomhle tradiční kapelou až k nahrání alba „Never to Dawn“.
S novým albem jsme ale museli naše metody drasticky změnit a to jak psaní,
tak skládání a celkové fungování a to proto, že máme v kapele Davida
Billia (bubeník) a Simone Brigo (kytarista). Tím pádem je kapela BEHEADED
rozprostřená po více zemích. Já jsem se vlastně teď přestěhovat do Anglie asi
před dvěma lety, takže teď je kapela dokonce ve třech zemích.
Písně pro album „Beast
Incarnate“ jsme psali především u mě v domě na Maltě. Omar za mnou chodil
a společně jsme nahrávali riffy a dávali je do písňových struktur. Tak jsme
vlastně napsali celé album, dokončili texty a vokály atd. Pak už jsme jen
lítali tam a zpátky do Itálie, kde jsme zkoušeli, jamovali, probírali různé
nápady a nakonec jsme také nahráli bubny, basy a sóla. Na příštím album budeme
asi pracovat zrovna tak, ale rozhodně efektivněji.
Samostatnou
kapitolou jsou u BEHEADED texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro
ně bral inspiraci? Na „Beast Incarnate“ perfektně sedí k muzice. Co bylo
dřív, muzika nebo texty?
FRANK: Já píšu texty od
doby, co jsem přišel ke kapele. Psal jsem je na „Never to Dawn“ a „Beast
Incarnate“. Kdykoli píšu texty, které budou na jednom albu, pokaždé dbám na to,
aby je spojoval stejný koncept.
Z hlediska psaní je
dobré mít určitý směr a to pak spojí písně dohromady. Od „Ominous Bloodline“ k
„Never to Dawn“ bylo mým cílem zaměřit se na post apokalyptická témata a použít
je jako základní koncept, který obě alba spojuje. Také jsem se zaměřil na
náboženská témata. Myšlenka vody pro mě byla přirozenou a je mi také hodně
blízká, protože Malta, ten maličkatý ostrov, který obklopuje Středozemní moře,
má velice bohatou historii a je to můj domov.
No a teď co u nás vzniká
jako první, zda texty nebo hudba. To nemůžu říct, protože to prostě roste a
vzniká společně.
Při přechodu z „Never to
Dawn“ k „Beast Incarnate“ jsem alba spojoval myšlenkou „vody“. Je to element,
který je jako loďka. Tohle jsme použili i na „Cursed Mediterranean“ a „The
Black Death“, kde mluvíme o moru, který se dostal do Evropy a skoro vyhladil
celou její populaci.
Ano, to je přesné a rozhodně
máš body za to, že sis toho všiml. To je totiž hodně jemná záležitost a všimne
si toho jen člověk, který jde opravdu hluboko do obou desek – „Never to Dawn“ a
„Beast Incarnate“. To je prostě přesně to, co tyhle dva songy jsou. Slouží
k tomu, aby téma vody, která je použita v „Never to Dawn“, jako spojení do
více náboženské tématiky na „Beast Incarnate“. Malta totiž v historii
křesťanů a muslimů sehrála obrovskou roli. Je to totiž ostrov ležící ve
Středozemním moři a vše tak podpořila svojí lokací. Intro pro „The Black Death“
po kterém následuje „Cursed Mediterranean“ opravdu slouží jako „loď“.
„Beast Incarnate“ je tedy tematicky
postaveno na konceptu inkarnace zla do našeho světa tak, jak je interpretováno
v „Trinity of Evil“ v náboženských písmech, jako je The Dragon, The
Seprent a The Beast. Proti těmto stojí Holy Trinity of Father, Son, Holy
Spirit. To je základní koncept, který spojuje všechny písně a je tam docela
silný odkaz na to, jak je zlo interpretováno na zemi a také jeho interpretace
skrze pohledy rozdílných náboženství. Píseň „Crossing the house of knives“ je
například inspirována Mayskou interpretací posmrtného života. Oproti tomu
„Punishment of the grave“ se zase dotýká odkazů na Korán.
Musím
se přiznat, že cover pro „Beast Incarnate“ je vynikající – sedne perfektně k
hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a proč jste
zvolili zrovna Gabriela Aůegria Sabogala? Slyšel třeba dopředu nové skladby pro
inspiraci?
FRANK: Předlohu vytvořil
Jose Gabriel Alegria Sabogal a bylo to poprvé, co jsme s ním pracovali.
Pro album „Beast Incarnate“ jsme chtěli něco, co bude ručně malované, protože
jsme měli pocit, že by to nejvíce sedělo s celkovým konceptem a tématem
alba. Když jsme viděli práci Joseho tak jsme se okamžitě shodli na tom, že jeho
styl je přesně to, co hledáme. Jose je velice talentovaný umělec a naše
spolupráce byla skvělá. Poslali jsme mu několik textů a nějaký ten popis toho,
co jsme měli v úmyslu. Domnívám se, že právě to je základem pro dobrý obal
alba. Umělec by měl vždy dostat nějaké instrukce a materiály, aby on sám mohl
texty a písně interpretovat na papír. Obal k „Beast Incarnate“ je právě Joseho
interpretace textu z úvodní písně a vlastně i celého alba. Nám jeho výtvor
perfektně sedl k tomu, co jsme si představovali.
Skvělý
je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu
jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?
OMAR: Album jsme nahrávali
v bubeníkově (Davide Billia) studiu v Itálii. Jmenuje se Mk II
Recording Studio. Vokály nahrával Frank ve svém domě v Leedsu
v Anglii. Simone se postaral o svá sóla zase u sebe doma v Itálii, no
a já nahrával všechny moje části v malém lokálním studiu. Mastering a mix
jsme tvořili v Enhanced Audio Production ve Švédsku a hlavním aktérem zde
byl Ronnie Björnström. Nám se obecně líbí zvuk, který Ronnie umí, a věděli
jsme, čeho je schopen. Zkusil několik možností a nápadů pro kytary, aby dosáhl
toho nejlepšího zvuku. Skvěle se s ním pracovalo a jsme s výsledkem
velice spokojeni, protože zvuk alba rozhodně našim písním lichotí.
Nové
album vyšlo u amerických Unique Leader Records. Proč jste si vybrali právě
tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?
OMAR: Ano, máš pravdu.
„Beast Incarnate“ je už třetím albem vydaným u Unique Leader records. Mají
vybudovanou reputaci na tom, že vydávají kvalitní death metal a pomáhají
kapelám se prosadit. Pracujeme s nimi už od alba „Ominous Bloodine“, které
jsme vydali v roce 2004/5. „Beast Incarnate“ je posledním albem, na kterém
spolupracujeme společně, a teď už nás zase čeká nová cesta. Unique Leader se
umí přizpůsobit novotám a dokážou dát hudbu k dispozici se vším všudy –
digitálně, fyzicky, posíláním kapel na turné apod. Jsme jim vděční za tu práci,
co jsme spolu vytvořili.
Viděl
jsem vás za poslední roky dvakrát v Praze a musím říct, že pokaždé
bylo váš koncert vynikající – doslova peklo!
Jaký máte vztah k živému vystupování? Na brutal death metal zrovna
davy nechodí. Máte raději malé kluby nebo velké festivaly?
FRANK: Ačkoli je nahrávání a
vydávání alba skvělá zkušenost, pořád se to ale nevyrovná tomu „okamžiku“, kdy
člověk hraje naživo před lidmi. To prostě zažíváš v ten okamžik, ale
nemůžeš to nějak zachytit, změnit, nebo zopakovat. To je ten okamžik, kdy hudba
ožívá a vytváří se spojení mezi umělcem a publikem.
Nemohu říct, že bych měl
raději kluby nebo festivaly a myslím, že zbytek kapely to má stejně. Festival
většinou znamená větší podium a víc diváků. Navíc tam člověk sdílí podium
s mnoha dalšími skvělými kapelami a velikými jmény. Ale kvantita
samozřejmě nepředčí kvalitu, stejně jako dělat něco ve větším zase neznamená
dělat to lépe. Občas mám pocit, že osobnější koncert v malinkém klubu má
pro mě větší váhu, než veliký festival. Ale každý koncert je jiný, je to jiná
kapitola a my se snažíme dát fanouškům vždycky to nejlepší.
Historie
kapely se datuje až do roku 1991. Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo
byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to bylo hrát v devadesátých
letech death metal na Maltě?
OMAR: BEHEADED se objevili
kolem roku 1991. Já se k nim připojil v roce 1995, takže jsem nebyl
součástí té původní sestavy. Přesto jsem na jejich koncerty chodil a sledoval
jsem jejich tvorbu. Když se objevil na konci 80. let a začátku 90. let death
metal, byl až na samém konci hudební stupnice. Takže jako pro puberťáka pro mě
bylo přirozené objevovat kapely, které spadaly do této extrémní hudby. A navíc
jsem už trochu tíhnul k různým druhům metalu. Vrčící hlas, tíha muziky,
intenzivní bubny, to bylo něco naprosto neslýchaného a samozřejmě to
přitahovalo dost pozornosti. Taky se na začátku 90. let vydávala ta nejlepší
alba a kapely nasadily laťku hodně vysoko. To přitáhlo hodně fanoušků
k death metalu. Hrát tenhle styl v 90. letech v zemi, která byla
silně katolická, a uzavřená z nás udělalo vlastně taková monstra. Uvedu
asi jen jeden příklad, abyste pochopili, v jakém prostředí jsme hráli.
Když jsme vydali naše debutové album „Perpetual Mockrey“ a dostali jsme naše
první kopie, já a Davi Bugeja (zakládající kytarista) jsme museli jít
k soudu ohledně cenzury, kde sedělo několik starých katolíků a kněz. V podstatě
popsali naše album jako hrubě ateistické, apod. Dalo by se říct, že nám
naznačili, že album prostě nejelo v souladu s Maltskou katolickou
kulturou. Nakonec nám povolili vzít si naše alba. Takhle tenkrát vypadala
situace, ve které se nacházeli aktivní kapely hrající death metal v 90.
letech na Maltě.
No, a pokud jde o vzory, tak
žádné konkrétní nemám. Mám rád lidi, kteří jsou motivovaní a jdou si za svými
cíli. Ale zároveň to nemusí být vázáno na hudební scénu.
Na
vaší kapele je hrozně vidět, jak se každé album postupně zlepšujete, vyvíjíte,
jste stále lepší. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho
to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát se SLAYER.
OMAR: Nějaký konkrétní cíl
asi nemáme. Chceme prostě psát hudbu, jak nejlépe dovedeme. Hudba je odrazem
toho, jací bychom byli v určitém čase. Od začátku vzniku kapely se snažíme
psát to nejlepší a nechceme se nikdy spokojit hned s prvními nápady. Během
těch let jsme si už uvědomili, co by se mělo dostat na album a co zase ne.
Budeme hrát dál, dokud nás to bude bavit a uspokojovat. Je přirozené hledat
nové výzvy, abychom se pořád motivovali. Zatím je to skvělá cesta a rozhodně se
neblíží ke konci.
Franku,
na rozdíl od jiných death metalových zpěváků je ti při zpívání poměrně hezky
rozumět. Death metalový zpěv všeobecně musí být hrozný nápor na hlasivky.
Udržuješ je nějak, pečuješ o ně? Rozezpíváš se třeba před koncertem?
FRANK: Osobně považuji
vokály za prvořadé. Musejí být srozumitelné (alespoň do určité míry) a myslím,
že to platí i pro extrémní hudbu jako je death metal. Rozhodně nesouhlasím
s tím, že čím nesrozumitelnější vokály, tím extrémnější muzika. Ono totiž
není jednoduché zpívat extrémní vokály a do toho se snažit pořádně frázovat.
Spousta vokalistů se tak vykrucuje a soustředí se spíš na tu intenzitu a to je
na úkor srozumitelnosti. Já se při zpěvu soustředím na emoce a pocity. A každý
člověk, který píše texty, přece chce, aby lidé těm textům rozuměli.
Už jsem si vytvořil takovou
rutinu, která mi zahřívá hlasivky. Trénuji většinou, když jsem sám, ale pro mě
je zpěv pokaždé velice intenzivní a silný zážitek. Kromě toho fyzična je tu
ještě psychická stránka, kdy zamykám své emoce do toho správného stavu mysli a
jako zpěvák se pak snažím být až na vrcholu mého vystoupení.
Když
se řekne brutal death metalová kapela z Malty, přiznám se, že mě napadnete
jenom vy. Hrají u vás i nějaké další dobré kapely? Myslím tím teď nejen smrtící
kov, ale třeba i thrash, black.
OMAR: Doom metal tady docela
kvete. Naši veteráni FORSAKEN hrají kvalitní doom už desetiletí. Další kapelou,
která hraje oduševnělý doom death je VICTIMS OF CREATION. Další je WEEPING
SILENCE a ti opravdu dřou a pravidelně vystupují v Evropě. Další death
metalové kapely jsou REPUGNANCE, nováčci BOUND TO PREVAIL. Na poli black metalu
musím zmínit MARYRIUM a THY LEGION.
Jaké
to vlastně je, hrát death metal na Maltě? Chodí u vás lidi na koncerty?
Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde
lidí?
OMAR: Od té doby, co je
kapela rozložena do tří zemí (Malta, Itálie, Anglie), tak jsme na místní půdě
hráli docela málo. Každý z kapely má svojí práci, akademické závazky,
rodiny, apod. Takže si musíme vybírat dovolené a děláme turné po Evropě, nebo
na festivalech, kde pro nás má smysl rozšiřovat povědomí o naší kapele.
Umělecky to pomáhá i kapele, která tam vzrůstá. Většina lidí na koncertech naši
hudbu už zná a podporuje nás právě kupováním merche – těm jsme samozřejmě velmi
vděční.
Jsou
nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?
FRANK: Miluji poslední
WARFATHER, kde se spojili se Stevem Tuckerem a ten je pro mě dobrým znamením
pro nové MORBID ANGEL. Budeme s nimi hrát na festivalech v červenci.
OMAR: Mě se líbila poslední
MGLA „Exercises in Futility“ a to tedy opravdu hodně.
Znáš,
posloucháš nějaké kapely z České republiky?
OMAR: Máme u Vás spřátelené
kapely, které známe už několik let. FLESHLESS je jednou z nich – naše
přátelství s Vladimírem je opravdu hodně stará záležitost. Další kapelou,
kterou známe pekelně dlouho je GODLESS TRUTH.
Co
chystají BEHEADED
v nejbližších měsících?
FRANK: Budeme se chystat na
3 týdenní šnůru v červenci, která bude zahrnovat i několik velkých
festivalů In Flammen, Circo Colony Fest, Gothoom Open Air, Stonehenge a další,
které jsme už oznámili. Na to se tedy budeme v nejbližší době soustředit.
Děkuji
moc za rozhovor a přeji BEHEADED spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané
sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death
metalovou apokalypsu!
Děkujeme za tvůj čas a
podporu, Jakube. Je vždycky skvělé vidět lidi, jako jsi ty, kteří věnují svůj
čas podpoře a práci kolem extrémní muziky. Brzy se uvidíme v ČR!
