BLUES PILLS - Lady In Gold
CD 2016, Nuclear Blast Records
Jsem zase malej kluk a doma na plotně se ohřívá nedělní oběd. Je mi tak něco kolem pěti a tahle vzpomínka patří k jedněm z prvních vůbec. Máma má puštěný gramofon a z něj řve Janis Joplin. Mrazí mě, už jako malého v zádech. Zvedám se a začnu pomalu tančit, stejně jako ona v květované zástěře.
První moje setkání s hard rockovou kapelou BLUES PILLS proběhlo v Plzni na festivalu, kde jsem si podle programu dohledal, "že tohle se mi tedy líbit nebude". Šel jsem na pivko, vracel se po štěrkem vysypané cestě za svými kamarády a zrovna nás vítala zpěvačka Elin Larsson. Ten hlas mě uhranul, líbil se mi a najednou mi naskočila do hlavy v úvodu zmíněná vzpomínka z dětství. Piva jsem nedonesl, zbytek vystoupení jsem totiž strávil poskakováním, úsměvy a užíval si muziku s obrovskou radostí.
Já vím, Elin Larsson a její parta jsou u Nuclear Blast (a mají od nich velkou tlačenku, což je v pořádku) a tohle je blog převážně o extrémní hudbě. Jenže já si nemůžu pomoct. Novinku "Lady In Gold" jsem si i po ne příliš dobrém úvodním songu pořídil a dovolte tedy, abych se s vámi podělil o pár slov. Je podle mě totiž skvělá. Možná, někde po klubech v Americe existuje spousta jiných, lepších kapel, ale o těch já nevím. BLUES PILLS mi byli naservírování až pod nos. A na rovinu, nakonec jde přece jen o muziku. Zbytek nemá cenu řešit.
Hudebně se kapela pohybuje někde ke konci šedesátých let, lehce se dotýká těch sedmdesátých a dají se tak odsoudit jako pouhé retro (což ale můžeme asi u každé současné skupiny). Mívám velký problém se zpěvačkami a Elin má "u mě to velké štěstí", že se mi líbí barva jejího hlasu i přednes. Není to žádná křehotinka, ale ženská, která už něco zažila. Zbytek ansámblu ale vůbec nezaostává. Skladby jsou jednou pochmurnější, jindy energičtější, veselé, výpravné. Jasně, všechno už tady bylo, ale líbí se mi forma, jakou je novinka podávána.Obdivuji hravost, lehkost, celkovou příjemnou náladu desky a hlavně, pořád před sebou vidím dívky v květovaných šatech. Velmi dobré album!
sumarizace:
Novinku "Lady In Gold" jsem si i po ne příliš dobrém úvodním songu pořídil a dovolte tedy, abych se s vámi podělil o pár slov. Je podle mě totiž skvělá. Možná, někde po klubech v Americe existuje spousta jiných, lepších kapel, ale o těch já nevím. BLUES PILLS mi byli naservírování až pod nos. A na rovinu, nakonec jde přece jen o muziku. Zbytek nemá cenu řešit. Hudebně se kapela pohybuje někde ke konci šedesátých let, lehce se dotýkají těch sedmdesátých a dají se tak odsoudit jako pouhé retro (což ale můžeme asi u každé současné kapely). Mívám velký problém se zpěvačkami a Elin má "u mě to velké štěstí", že se mi líbí barva jejího hlasu i přednes. Není to žádná křehotinka, ale ženská, která už něco zažila. Zbytek ansámblu ale vůbec nezaostává. Skladby jsou jednou pochmurnější, jindy energičtější, veselé, výpravné. Jasně, všechno už tady bylo, ale líbí se mi forma, jakou je novinka podávána.Obdivuji hravost, lehkost, celkovou příjemnou náladu desky a hlavně, pořád před sebou vidím dívky v květovaných šatech. Velmi dobré album!
Asphyx says:
Although the opening song was not so great, I decided to listen to the new album “Lady in Gold”. And let me share my opinion with you because this album is great. There might be some other and maybe even better bands, somewhere in the US in clubs. But I don´t know them. BLUES PILLS were served right in front of me. Honestly, it is just about music and the rest is not important. This band is musically somewhere in the sixties and they are slightly touching the seventies. So we can say that it is just a retro band (but what band isn´t in these days, right?). Sometimes I have a problem with female singers but Elin is “very lucky” because I really like her voice and the elocution. She is definitely not frail. Conversely, she is a woman who has experienced something in her life. The rest of the band is not behind at all. The songs are more sinister, then energetic, funny or epic. Yes, all of this was composed before, however I really like the way these guys did the album. I admire the playfulness, lightness, overall pleasant mood of the album and most importantly, I still see girls in flowered dresses in front of me. Very good album!
Tracklist:
01. Lady In Gold
02. Little Boy Preacher
03. Burned Out
04. I Felt A Change
05. Gone So Long
06. Bad Talkers
07. You Gotta Try
08. Won't Go Back
09. Rejection
10. Elements And Things
band:
Elin Larsson – vocals
Dorian Sorriaux – electric and acoustic guitars
Zach Anderson – bass guitar
André Kvarnström – drums, percussion
.JPG)