PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh osmdesátý třetí - Masakr mé hlavy

Příběh osmdesátý třetí - Masakr mé hlavy

Bylo sychravo a přesto krásně. Odpoledne mě totiž nečekala brigáda, ale moje milá, nádherná a přítulná Kačenka. Dělávali jsme to teď tak, že jsem na kole dojel před gympl, zahulákal pod okny a celá jejich třída se nahrnula k parapetům. Nebyl jsem princ ve trojkovém bavoráku, ale měl jsem dlouhý vlasy, postavu sportovce, kolo značky Liberta a dvě děravý kapsy. Z nějakého mě dosud neznámého důvodu Kačence holky záviděly. Chodila do převážně dívčí třídy a její spolužačky randily některé s diskofilama. Jenže ti prý pořád jen machrovali a řešili jak vypadají. Asi něco podobného, jako dnešní metrosexuálové.

A vzal jsem ji tedy znovu na rám, kývala nohama, jako Magda Vašáryová v Postřižinách. Naše vlasy vlály úplně stejně jako ve filmu a mé nohy poháněla neskutečná touha. Jelo se ke Kačence, do jejího malého pokoje, plného lebkovitých plakátů. Rodiče přijdou z práce až po páté, to jsem měl ještě tři hodiny na provádění nepravostí, jak říkala její máma. Beru do ruky kazetu doomových Candlemass, pak i Kačenku a ztrácíme se zase jeden v druhém. Hudba nám zní do taktu a nemůžeme se jeden druhého nabažit. Chutná mi po malinách, protože jsme oba vypili celou limonádu stejných přísad. Táta Kačenky už zvoní u dveří a my ještě zakousneme čerstvý chleba, jen tak s máslem a cibulí. Musíme běžet, čekají nás přece panely a pak do Černé vdovy do hospody.

Na panelech nás zatím čekají jen holky a já se automaticky čepýřím jako kohout. Chlapi to tak dělají a já už to mám v sobě také zakódované. Jana mi představuje jednu ze svých nových kamarádek, jméno si nepamatuji, ale vím, že byla hodně vysoká a hubená, stejně jako bývají modelky - dlouhé vlasy, až někam pod zadek. Koukala na mě jako na nějakého thrash metalového poloboha. Jo, tenkrát ve svých sedmnácti mě provázelo poctivě vybudované jméno ostrého thrashera/deathera. Dal jsem ji na uvítanou možná až moc vášnivou pusu, protože Kačka začala hned prskat jako kočka bránící si své teritorium. Převedl jsem vše ve srandu, ale na průšvih jsem už měl zaděláno.

Ano, trošku jsme se pohádali. A mohl jsem za to já. Moc jsem se s vysokou hubenou modelkou vykecával, moc jsem ji bral za ruku. Nemyslel jsem to sice nijak sexisticky a ani by mě nenapadlo, že bych ji chtěl, ale asi jsem působil jakože flirtuju. Nebo to tak alespoň Káča vzala. Opila se mi, má milá modrá víla a navztekaně odešla z hospody vedle do sálu, kde se konala diskotéka s písněmi, které nesnášela. Asi jsem ji naštval opravdu hodně. Jenže já byl taky hrdý a tak trošku mladej blbec, protože modelka měla fakt neskutečně dlouhé nohy a zadek, za kterým se každý ohlédl. Taky jsem byl oproti ní trošku starší a když ke mě vzhlížela, dělalo mi tak moc dobře...

"Jestli ti to nevadí Smrťáku, tak ti tam nějaký kluci dělají do Kačky": zaštěkal na mě Sabath, který si od disko baru občas odskočil uklidnit nervy k nám do hospody. Nechal jsem hubenou holku svému osudu, zapomněl jsem na ní během okamžiku a rozrazil dveře do sálu, jako to dělávají kovbojové ve westernech. Opravdu tam seděla, krásnější (jako naschvál) než dřív. U ní se motali tři diskofilové, s nagelovanými patkami a košilemi rozepnutými až na prsa (ble!). Bublal ve mě vztek a žárlivost. Emoce, kterou jsem do té doby skoro neznal. Jenže chlast je jak známo, velmi špatný rádce. Sedl jsem si vedle na barovou židli, zadek se mi přilepil na hnusnou koženku a hodně nahlas si objednal velkého ruma.

Káča byla opilá, řekl bych víc než já. Jen na mě prskla, kde mám tu vysokou lodyhu a ať si jdu za ní. Nešel jsem. Místo toho jsem koukal, jak tam tančí s partou debilů. Dva z nich znala, synáčkové bohatých rodičů, její spolužáci ze školy, kteří byli na GYMPLU a já jen na ZEMĚDĚLCE (seš hnojař, jo?). Měl jsem pocit, že se mi do hlavy zarývá každé slovo, žárlil jsem, ale zatím jsem se držel. Pak dotančili a Káča si sedla vedle mě. Z druhé strany jeden debílek, kterej udělal tu chybu, že ji plácl po zadku. Otočila se ke mě, s děsem v očích. Znala mě možná víc, než já sám sebe.

Poklepal jsem blbečkovi na rameno, zařval na něj, že je to moje holka a ať se omluví. Dostal jsem obrovskou pumelenici přímo do obličeje. Spustila se mi krev z nosu a utrhl jsem se ze řetězu. Nebýt jeho kamarádů, asi bych ho tam umlátil. Měl jsem už pár měsíců černý pásek v karate, cvičil jsem každý den a hlavně mě poháněl vztek smíchaný s rumem. Bylo po všem a Káča mi omývala obličej na záchodě. "Copak, pán zase někde upadl": smál se mi Prcalík, který s klukama právě dorazili. Sedl jsem si ke stolu, hezky stranou a proléval se pivem. Káča brečela a všichni ihned vycítili, že tenhle večer asi budeme chtít být sami.

"Já jsem fakt nechtěla, jenže ty si se pořád bavil s tou krásnou holkou, mě popadl takový šílený vztek, že mě už nechceš": plakala a trošku hystericky přehrávala má milá. A protože popisovala i moje pocity, museli jsme se jít dozadu do šmajchlovacího kumbálu uklidnit. Nebylo to ale ono, znovu se mi spustila krev a nebyl rajc. Večer se opravdu nevydařil, tak jsme se rozloučili a vydali se lesem přes Radouč do města. Pomalu nás obestřel klid, koukali jsme na hvězdy, jak už to tak zamilovaní dělají. 

Už jsme to měli jen kousek z lesa, když se ozvalo suché praskání a dusot nohou. Pak jsem dostal obrovskou ránu do hlavy a ztratil se někde v černém vesmíru. "Vaše jméno? Řekněte mi vaše jméno!": dívala se na mě asi padesátiletá tvář s bílou aurou kolem sebe. Chtěl jsem se pohnout a odpovědět, ale nešlo to. Pak se nade mě naklonil anděl, s hnědýma kaštánkovitými očima a já zamumlal něco o to, že jsem v nebi. 

Nebyl, byl jsem na pohotovosti v boleslavské nemocnici. Ti diskofilové, co jsem jednomu z nich dal po čuni, se domluvili, počkali si na mě a přepadli. Dostal jsem klackem po hlavě, odešel do říše snů a Kačenku honili po lese s úmyslem...který nechci ani domyslet. Byla poškrábaná po celém těle a měla obrovské štěstí, že potkala u panelů pár kluků, co chodili taky do naší party. Ti mě odnesli jako pytel brambor a za neustálého jekotu mé milé, že jsem zemřel, na kraj města, zazvonili na první barák a pak už jsme jeli sanitkou. Nic z toho si nepamatuju.

Kačenku i mě si nechali na pozorování v nemocnici tři dny. Mě kvůli tomu, že mi naměřili žárlivých 3,5 promile a museli mi dát do žil cukr na její rozředění a moji vílu v tričku Iron Maiden pod pláštěm zvaným andělíček taky na pozorování - pořád před sebou vidím, jak se jí nápis nadouval vším tím vzlykáním. Taky jim řekla, že beze mě nikam nepůjde a že jestli chtějí mít oplétačky s policií, tak ať to zkusí. Byla sice postavou panenka, ale byla to velká silná bojovnice (tohle měly s Janou společné). A taky měla trošku výčitky, že celou tuhle taškařici tak nějak trošku způsobila. Nikdy jsem jí nic nevyčetl, věděl jsem totiž, že se mám chovat jako chlap a že si za to můžu taky hodně sám.

Když se mi udělalo druhý den trošku dobře a moje rodiče mě už mohli seřvat, cože jsem to zase udělal za kravinu, šel jsem v pruhovaném pyžamu vedle na pokoj. Má modrá víla tam seděla, nohy na topení a koukala z okna. Tváře s rýhami po pláči, smutný pohled. Otočila se a rozeběhla se ke mě. Měl jsem hlavu po pořádném masakru celou ovázanou, pár vytrhaných vlasů a pomlácené tělo. Přesto jsem ji objal, jako bych ji nechtěl už nikdy v životě pustit.

"O ty zmrdy se nestarej, to už je vyřízený": zahlásil mezi dveřmi Prcalík, který stál v čele celé naší party. Přinesli nějaký lahváče (dal jsem je jednomu dědovi, co byl se mnou na pokoji, já fakt nemohl) na tajno a Kytka provokativně jeden kubánský pomeranč, kterej je prý plnej vitamínů, akorát se nedá žrát. Kluci se hned druhý den, kdy se celá zpráva o mém přepadení roznesla, vydali na trestnou výpravu. Diskofily to asi hodně bolelo, ale nad tím jsem nechtěl přemýšlet.

Bylo mi tenkrát sedmnáct a člověk v tohle věku občas rychleji koná než přemýšlí. Poprvé jsme si na vlastní kůži zažili, co to znamená žárlit jeden na druhého. Když jsme šli z nemocnice, drželi jsme se s Káčou za ruce a naše splynutí bylo silnější než kdy dřív.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html