Report, photos, video - Gram Bazaar Vol. X - TÁBOR RADOSTI, NIKANDER, SELF-HATRED - Papírna Plzeň - 25. 2. 2017

Tábor radosti

OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

"Opovaž se!": řekne mi v sobotu odpoledne na rozloučenou z legrace manželka. Moc dobře ale ví, že je na mě spolehnutí. Nejsem vinylovej, jsem CDčkovej. Mám doma sbírku čítající přes pět tisíc kousků, některé už dnes mají velkou sběratelskou hodnotu a svůj "fetišistický" koníček nějak moc normálně nekrotím, ale vinyly už bych opravdu neměl kam dávat. Jsou krásné, spoustu jich na chalupě v Jizerkách skladuji a přehrávám, ale nejsem lapen. Proč jsem tedy vlastně šel do plzeňské Papírny na bazar gramodesek? Vlastně hlavně za kamarády, na pivko, muziku, pokecat, udělat si pohodu. A že byla, to vám povím.

Odpoledne jsme dali hospodu, pár piv, probrali novou hudbu, zanadávali si na svět a smáli se jak prokopnutí. Pěkné to bylo, ani se mi do klubu nechtělo. "Ještě dáme jedno a pak už opravdu půjdeme": říkali jsme několikrát za sebou, ale pak už jsme se fakt zvedli.

Self - hatred

Papírna je takové to současné industriálně moderní kulturní centrum. Na mě osobně působí dost uměle, divně (mapy mi vyhodí, že je tu HATE FREE ZONE, což asi znamená, že se tam nesmí lidé rozčilovat a nadávat sprostě nahlas - vtip). Ale tak, já jsem stará škola, vylezlá z prašivého undergroundu, po mě nemůžete chtít, abych obdivoval hipsterská doupata. Vrazíme do sálu a zrovna všichni s bazarem končí. Mě to tolik nevadí, ale kolega se chtěl přebírat gramodeskami. Nakonec se mu povede alespoň jednoho prodejce odchytit a když vidím na jeho tváři ten spokojený výraz, chvilku ve mě hlodá myšlenka, že bych se mohl také stát vinylářem.

Nikander

Nejvíc jsem byl samozřejmě zvědavý na kapely. Jen jedna, plzeňští SELF-HATRED, jsou mými oblíbenci a dvě další neznám. A na rovinu. Z přípravných poslechů doma jsem byl z TÁBORU RADOSTI a NIKANDER trošku rozpačitý. Hodím do sebe ještě fakt už poslední žejdlík, to abych si navodil náladu a zaujmu pozici pod pódiem.  

SELF-HATRED jsou smutkaři přesně podle mého gusta. Rozvážní, melodičtí, s hudbou, která je narvaná šedivými emocemi. V Papírně předvedli jeden ze svých tradičně dobrých setů. Z pódia čišela vyzrálost, vzájemná chemie i zkušenost se smutkem. Byla to v sobotu velmi zdařilá doom metalová panychida, to vám povím. Studený obřad.

NIKANDER - špinavý, hutný, zahnívající hlukoskop z Brna. Byl to hodně zlej a ošklivej sludge metal s načernalým skřehotem, parní válec, drtící spíš svojí razantností a jednoduchostí, než technickou šikovností. Chvílemi jsem si připadal, jako kdyby mi to chytlo nohu do žentouru. Naživo mě tahle smečka surovců bavila a byla pro mě během večera asi nejlepší skupinou.

TÁBOR RADOSTI - z vystoupení jsem cítil tíživost, hudbu protkanou depresemi, odlidštěnost, smutek a strach. Chvílemi to celé sice znělo jako ševel strojů u nás v továrně na dílně, ale když jste dali všemu čas, naladili se na stejnou vlnu, tak to stálo za to. Doma bych si jejich album nikdy nepustil, ale troufám si tvrdit, že TÁBOR RADOSTI můžu doporučit deseti z deseti lidem se sebevražednými sklony. 

Zvuk byl celý večer solidní. Lidí bylo na kapely něco kolem padesáti. Organizačně byl celý večer v pořádku. Všichni kluci byli vousatí, s kostěnými brýlemi a patkami. Holkám to slušelo. Snad jen ten plešatý kluk, který nás okřikl ať nemluvíme, když se TÁBOR RADOSTI připravoval na vystoupení, mě trošku zarazil. Zažil jsem to na koncertě poprvé v životě. S kolegou nás docela naštval. Co to má jako být? Troufám si tvrdit, že tohle by se mi na death metalu nestalo.

Fernetově zmatená cesta pěšky domů přes celé město nepatřila k nejlepším. Ujely mi všechny tramvaje a na noční autobusy bych čekal skoro hodinu. Potkávám jen skupinky opilců a pár bezdomovců, jimiž je Plzeň doslova prolezlá. Ploužím se jako bych měl na zádech padesátikilový batoh z piva a panáků.

Doma mi tentokrát trošku hučí v hlavě. Je to divný, protože po brutálním death metalu se mi to třeba nestává. Usínám s radostným pocitem, že jsem se taky utrhl a podíval se na nějakou akci v Plzni. Byl to roztodivný večer, takový úplně jiný, než na jaké jsem zvyklý. Gramofon si domů nekoupím, nechám ho radši na chalupě. To aby pro mě bylo pouštění desek pořád obřadem, spojeným s horami, zimou na půdě a vzpomínáním u ošoupaných vinylů. Příjemná akce.

OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

-------------------------

Promotion!

info:

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/festival-deadly-storm-in-bozkov-11.html

facebook událost/event:
https://www.facebook.com/events/209306099485337