Příběh sedmdesátý osmý - Pervitinová královna Sára
Přišla k nám, do hospody do Debře, pozdravila a ihned jsme jí všechno zobali z ruky. Byla to neskutečná kočka, která dřív závodně tančila. Dlouhé blonďaté vlasy, postavu bohyně. Jmenovala se Sára a pro spoustu kluků z naší party se stala náplní puberťáckých snů. Kouřila cigára způsobem, jako to dělávaly dámy ve filmech ze třicátých let. Jo, asi jsme ji milovali všichni. Naše holky se zdály být proti ní obyčejné, i když to samozřejmě nebyla pravda. Zpočátku, úplně v prvních měsících byla dokonalým zjevením. Studovala gympl, stejně jako Kačenka, ale chodila do jiné třídy, s rozšířenou výukou matematiky a říkalo se o ní, že je na tento předmět geniální.
Sedávala si v hospodě často k našemu stolu a dělala na mě cukrbliky. Byla hodně na kluky, jenže já měl Kačenku a ta si mě hlídala. Nechci se přít, ale s Kytkou a Prcalíkem jsme byli asi jediní, kdo nepodlehli jejímu kouzlu a nedali jí, co chtěla. A že to bylo někdy těžké, to vám povím. Třeba se pařilo, ona se ke každému tulila, občas sáhla tam kam neměla a my kluci jsme z toho byli špatní. Jana na ní prskala kočičím způsobem, bránící si svoje teritorium. Jako jediná a první vycítila, že s ní není něco v pořádku.
Ne že by byla zlá, neměla lehký život. Rodiče na nic, máma prý prodávala svoje tělo pod cenou Němcům a vlastně každému, kdo měl jen trošku peněz a otec patřil kdysi k provařeným boleslavským vekslákům, klasickej slizkej hajzl. Startovací pozice nic moc, ale Sára byla chytrá. Možná až moc na tenhle svět. Měl jsem s ní pár vážných rozhovorů a hloupá rozhodně nebyla, spíš se snažila přežít. Byla jako šelma, která neví co se svým dokonalým tělem a hlavou, kterou by u ní nikdo nečekal. Uměla lidi dostat na svoji stranu, tedy mimo Jany, ta prý tyhle typy zná.
Jednou jsem jí omylem překvapil na záchodech. Pomáhal jsem tenkrát Sabathovi v Černé vdově s úklidem, trošku si tím přivydělával a ona se zapomněla zamknout nebo to bylo naschvál, kdo ví. Seděla na zemi, na víku od záchodové mísy bílý prášek a v ruce trubičku. Ne že bych o tom neslyšel, drogy se probíraly často a všude, ale mimo piva, tvrdého a sem tam nějakého jointu trávy nás bohudík tohle svinstvo míjelo. "Co tady děláš?": zeptal jsem se asi jako úplnej debil. "Co myslíš, dělám si dobře, chceš taky?": stoupla si ke mě a byla nadržená takovým tím způsobem, že vypadala jako děvka z desáté cenové skupiny. "O co tady jde?": zazpívala vedle mě Kačenka a já věděl, že tohle se bude těžko vysvětlovat.
Vyběhl jsem ven, musel si dát pivo a Sabathovi ihned řekl, že dámský záchody tedy já uklízet nebudu. "Copak, viděls tam nějakou vošklivou?": reagoval můj kamarád, ale mě moc do smíchu nebylo. Nějak jsem nevěděl, jak se s tím vším poprat. Copak Kačenka, té jsem všechno řekl, ujistil ji, že je jediná na světě, ale štvalo mě, že máme v partě feťačku. Začal jsem ji pozorovat, viděl najednou rozšířené zorničky, přežvykování, hyperaktivitu, neustálé mluvení. Bylo na čase s někým všechno probrat. A protože jsem nechtěl Káču do tohohle svinstva zatahovat, šel jsem za svou životní důvěrnicí Janou.
"Já si říkala, že je na ní něco divného": odpověděla mi ihned, když jsem se jí svěřil. A tak jsme to věděli tři, ale všichni jsme, jak už to tak známí a kamarádi feťáků dělají, mlčeli, přehlíželi její extempore, omlouvali nevhodné chování. Dělali jsme si srandu, že je jenom výstřední. Ono taky, mladý hezký holce ledacos odpustíte, nemám pravdu? Pak jsme byli na koncertě a Sára vytáhla na jednoho kluka, který vzal její vyzývavé chování vážně, kudlu. Ještě, že byl poblíž Prcalík, který vše vyřešil omluvou a koupí piva týpkovi, který jen zakroutil hlavou a šel pryč.
Bylo to s ní čím dál tím horší, vkradla se mezi nás do party díky Sáře divná nálada. Už jenom, když přišla na panely, kluci přemýšleli úplně jiným orgánem, než hlavou. Naše modré víly na ní začaly být alergické a tak jsme se snad poprvé v životě rozhodli někoho vyloučit. Nebyli jsme nijak organizovaní, ani jsme neměli žádné stanovy, předpisy. Všechno fungovalo na bázi kamarádství a podpoře. A když byl někdo debil, tak se mu řeklo vše na rovinu. Jenže, jak všichni víte, s klukem vyřídíte tyhle věci hned, sexy kočce se říká NE hrozně těžko. Byl jsem vybrán já, jakože když mám ty brýle, mluvím rozumně a tak.
Šel jsem k ní, pořád si v hlavě přehrával řeč, kterou jí řeknu, nadechl se a Sára naschvál přesáhla prostor, kam si každý pouštíme jen ty nejbližší, koukla na mě pohledem, kdy jste ji museli milovat a pak se začala tulit. Bylo to pro mě hodně těžké. Přiznávám, že jsem byl tenkrát hrozně rád, že jsem si neposral život, jak mi často říkávala Jana. "Musíš od nás odejít, děláš jen problémy, všechny nás točíš a ještě seš obyčejná feťačka. My tě tady nechceme": konečně jsem ze sebe vykoktal. Přišlo mi, že ztuhla, přestala se o mě otírat a zasyčela jako had (opravdu chyběl jen rozeklaný jazyk): "Cože? To si děláš srandu? Vždyť jste ze mě všichni hotoví, já vím, že mě milujete, že se vám o mě zdá, nechceš si radši zamrdat? A o jakých drogách mluvíš, já nic neberu?!".
Bylo to s ní čím dál tím horší, vkradla se mezi nás do party díky Sáře divná nálada. Už jenom, když přišla na panely, kluci přemýšleli úplně jiným orgánem, než hlavou. Naše modré víly na ní začaly být alergické a tak jsme se snad poprvé v životě rozhodli někoho vyloučit. Nebyli jsme nijak organizovaní, ani jsme neměli žádné stanovy, předpisy. Všechno fungovalo na bázi kamarádství a podpoře. A když byl někdo debil, tak se mu řeklo vše na rovinu. Jenže, jak všichni víte, s klukem vyřídíte tyhle věci hned, sexy kočce se říká NE hrozně těžko. Byl jsem vybrán já, jakože když mám ty brýle, mluvím rozumně a tak.
Šel jsem k ní, pořád si v hlavě přehrával řeč, kterou jí řeknu, nadechl se a Sára naschvál přesáhla prostor, kam si každý pouštíme jen ty nejbližší, koukla na mě pohledem, kdy jste ji museli milovat a pak se začala tulit. Bylo to pro mě hodně těžké. Přiznávám, že jsem byl tenkrát hrozně rád, že jsem si neposral život, jak mi často říkávala Jana. "Musíš od nás odejít, děláš jen problémy, všechny nás točíš a ještě seš obyčejná feťačka. My tě tady nechceme": konečně jsem ze sebe vykoktal. Přišlo mi, že ztuhla, přestala se o mě otírat a zasyčela jako had (opravdu chyběl jen rozeklaný jazyk): "Cože? To si děláš srandu? Vždyť jste ze mě všichni hotoví, já vím, že mě milujete, že se vám o mě zdá, nechceš si radši zamrdat? A o jakých drogách mluvíš, já nic neberu?!".
Pak se uraženě otočila, řekla mi ještě, že jsem svině a hajzl a pak jsem s ní nemluvil přes dvacet let. Nejdřív jsem z toho byl trošku špatný, ale první dvě piva tu hnusnou pachuť zahnala a taky mí kamarádi, kteří mě přišli vyzpovídat. "Stejně by jen chtěla šukat, na metal moc nebyla": shrnul nakonec všechno Prcalík a byl klid. Občas jsem ji sice potkal, ale byla už vyhlášenou pervitinovou královnou, několikrát zavřenou, postupně čím dál tím víc zničenou. Nebylo o co stát.
Je září roku 2016 a já jedu na koncert přes půl republiky. Zrovna si dávám v Praze pivo před nádražím. "Kubo, ty vole Kubo, seš to ty? Nemáš nějaký peníze? Mám hlad, jestli máš chvilku, klidně můžeme někam spolu zajít, udělám ti dobře!": oslovila mě snad 180 letá stařena. Jen podle hlasu jsem poznal, že je to Sára. Koukal jsem asi hodně vyjeveně, protože jsem nechápal, jak se z někoho tak kdysi krásného, mohla stát taková troska. Beze slov jsem jí dal dvě stovky a utekl pryč. Zrovna tuhle vzpomínku bych radši z hlavy navždy vymazal. V zádech jsem cítil plačtivý pohled staré feťačky. Nebylo mi jí líto, ale musel jsem si dát dvě další plechovky pěnivého moku, abych zahnal všechno do patřičných mezí.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
