Rozhovor - BLASPHEMER - Pro nás je svádění zla asi nejzajímavějším argumentem, který skvěle sedí k naší muzice. ~ DEADLY STORM zine

Rozhovor s italskou death metalovou kapelou BLASPHEMER.

přeložila Markéta, děkujeme!

Recenze/review - BLASPHEMER - Ritual Theophagy (2016)

Ave BLASPHEMER! Od října máte venku novou desku „Ritual Theophagy“. Jak ji vnímáš teď, s odstupem času? Co na ní říkají fanoušci? A jak dopadla u hudebních kritiků?

Na naše nové album jsem opravu velmi pyšný a opravdu se hodně snažím hudbu z nového alba přenést na jeviště. Naši skalní fanoušci si ho opravu hodně užívají a dokonce se k nám přidávají noví fanoušci, kteří nejsou tolik na technický death metal a to je myslím dobře. Snažili jsme se vytvořit přechod mezi technickým death metalem a old school death metalem, protože obojí je součástí identity naší kapely. Spousta recenzí si toho všímá a oceňuje to.

Je zajímavé, že někteří lidé, kteří recenzovali „Ritual Theophagy“, předtím nikdy neslyšeli o Blasphemer (někteří si nás ani nevygooglili!) a pak se k albu chovali, jako by se jednalo o nahrávku nové kapely. To není sice špatně, protože náš styl se hodně změnil od našeho prvního plného alba. Ačkoli náš rukopis je hodně čitelný v každé písni.

Novinka je teprve vaším druhým dlouhohrajícím albem v historii. Na to, že hrajete od roku 1998, to není moc. Co je toho příčinou? Nebyl čas nebo peníze?

V roce 2005 jsme začali naše hraní brát vážněji, když jsme konečně našli náš směr a identitu. V té době jsme nahráli velmi solidní promo album (nyní je znovu vydáno na protape u Unholy Domain Records) a později také naše první plné album u Comatose Music. Hodně jsme hráli a jezdili po šňůrách, než jsme se pustili do EP Devouring Deception. Následně jsme měli nějaké problémy v kapele. Dokonce jsme se málem rozpadli, protože jsme nemohli najít společnou rovnováhu, ale nakonec jsme se rozhodli, že všechno necháme na stand-by. Následovala dlouhá čtyřletá přestávka. No a to je důvod naší nečinnosti.

V death metalu se občas zapomíná na texty. Vy zpíváte o temnotě, smrti, satanismu. O čem jsou texty na novém albu a kdo je jejich autorem? Snažíte se jimi něco sdělit, předat nějaké poselství?

Žádné zvláštní poselství v našich písních na novém album není. Písně ale mají hlavní téma: je to obrovská vzpoura proti náboženství, proti božímu konceptu. Také je zde mnoho témat spojených se Satanem a satanismem. Pro nás je totiž svádění zla asi nejzajímavějším argumentem, který skvěle sedí k naší muzice.

Na „Ritual Theophagy“ mě fascinuje propojení temnoty a blasfemie. Je to album, které je plné absolutního rouhání. Bez kompromisů. Je hodně cítit, že věříte tomu, co hrajete. Jak jste na tom vy ve vztahu s křesťanstvím? Jak ovlivňuje náboženství život v Itálii?

V Itálii má náboženství pořád obrovský negativní vliv na každodenní život lidí, ačkoli se to na první pohled asi nezdá. Je zahrnuto v moci a institucích, ve školách, nemocnicích a je zakořeněno v myslích lidí. Navíc, ta představa nejvyššího orgánu, který všechno vidí a předpokládá, smývá tvoji vinu a dává lidskému životu cíl a hodnotu, ta uklidňující myšlenka jsoucna, které je schopno proměnit vodu ve víno a smrt v život, je společná víra, která snižuje lidi a dělá z nich děti. Tyhle sračky nás už unavují a dáváme to najevo v každé písni! Naše výstřednost proti náboženství je velmi patrná už v samotném názvu kapely!

Jakým způsobem u BLASPHEMER vnikají nové skladby? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Kdo je autorem hudby?

Já jsem autorem hudby. Nemám nějakou zvláštní metodu skládání, ale většinou začínám od konkrétních riffů, které se mi líbí (poté, co vyhodím asi milion dalších!). Poté skládám příbuzné riffy a načrtávám strukturu písně. Docela často měním pořadí, abych docílil lepší struktury, a snažím se představit si, kam se později dají vokály. Když mám něco, na čem se dá stavět, pracujeme dohromady s kapelou a děláme všechny věci společně. Hned jak dáme dohromady všechny návrhy, sepíšu všechno znovu, společně zkontrolujeme, co nefunguje a až když jsou všichni spokojeni s hudbou, přesouváme se na psaní vokálů, backingu a textů.

Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Nahrávali jsme v domácím studiu našeho kamaráda Danielea Meregalliho. Je to úžasný zvukový inženýr, který nahrával snad všechny druhy hudby, ale my jsme věděli, že musíme nahrávat u něho, pokud chceme docílit námi požadovaného zvuku. Ve studiu jsme byli snad pořád a starali se o zvuk jako blázni a všechno jsme nahrávali znovu a znovu, dokud jsme nenašli, co jsme potřebovali. Totéž platilo pro mixing a mastering. Trvalo to opravdu velmi dlouho, ale stálo to za to.

Nové album vyšlo u amerických Comatose Music. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

Comatose Music je ta pravá instituce pro death metalový underground. Hrozně se mi líbí, jak tento label pracuje a majitel Steve Green neuvěřitelně podporuje naší kapelu a bez něj bychom se asi opravdu rozpadli už dávno. Mohu říct: Blasphemer pořád hrají, protože našli label jako je Comatose. Víš, není to jen o penězích, projevu, podílech a já nevím o čem všem. Comatose je součástí naší kapely a dávají nám úžasnou energii, abychom přežili i přes všechny trable, které zažíváme.

Historie kapely se datuje až do roku 1998. Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to bylo hrát v devadesátých letech death metal v Itálii?

Osobně žádné vzory nemám, ale samozřejmě je jedna kapela, která stála za mým rozhodnutím hrát death metal: Deicide. Když jsem slyšel Legion a Once Upon the Cross, tak jsem si pomyslel: tohle chci hrát, protože je to kurva skvělý! A tak to všechno začalo. V té době nebylo žádné rychlé internetové připojení, žádné YouTube hvězdy, žádná sociální média. Pro kapely tak bylo velice těžké dostat se dál, než jen k lokálnímu hraní. Bylo velmi náročné podepsat smlouvu, ale stejně…bylo to opravdové. Lidé byli součástí extrémní muziky: nemělo to co společného s focením selfíček, s drsnými tričky, nebo ukazováním tvých schopností na kameru a děláním playthrough. Nemělo to co společného s nabíráním „lajků“, nebo postování fotek na Instagram a snažit se vypadat drsně. Pamatuji si spoustu skvělých kapel, které v té době hrály. Byly méně technické, než kapely dnes, ale měli skvělou energii, která se dnes už jen tak nevidí. Nebyly zde žádné single hvězdy, slavné sessions, prostě byly kapely. Každá skupina měla určitou identitu bez trendů. Bylo to skvělé, ale víš jak, byl jsem mladý, takže jsem to mohl vnímat úměrně svému věku. Ale stejně, mám na to skvělé vzpomínky.

Od roku 2015 s vámi hraje na bicí Darren Cesca (DEEDS OF FLESH, ESCHATON). Jak jste se dali vůbec dohromady? A proč vlastně odešel váš předchozí bubeník Alessandro Solaro?

Bylo nemožné udržet kapelu s Alexem, protože jsme se chtěli posunout někam dál a on neustále šlapal na brzdu. Já a Clod jsme vždycky milovali bubenický styl Darrena Cescana a pomysleli jsme si, že by se nám výborně hodil do naší kapely a tak jsme ho kontaktovali. Zahrál na našem posledním albu a zní to skvěle. Nemohl bych být víc spokojený. Navíc, byla to pocta hrát s tak skvělým profesionálním muzikantem.

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

Zmínil bych 3 umělecká díla, které mě za poslední dobu zaujala: Proclamation of the Fall (Dead Congregation); Towards the Megalith (Disma) a Farseeing the paranormal abysm (The Chasm).

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Ano, hodně se mi líbí starší Godless Truth a Inferno.