SEPULTURA - Machine Messiah
CD,LP 2017, Nuclear Blast
Čekám na příkaz. Ukován z nejušlechtilejších slitin, ovládán z daleké centrály. Mé ocelové srdce tepe přesně a bez slitování. Nemám duši a přesto přemýšlím. Můj skleněný zrak vás všechny vidí. Přijď i ty mezi nás. Jsem váš vůdce, váš mechanický mesiáš.
Rozhlédněte se kolem sebe a uvidíte jen lidi neustále hledící do obrazovek, napojené na všemocnou síť. Milióny gigabajtů informací nedokáže náš mozek zpracovat, proto chceme stále víc krve, sexu, šoku. Dezinformace, debilizace, smrt. Jednou umřeme odpojeni v off line režimu a neštěkne po nás ani pes. Pokrok zdá se nezastavíš. Poslední dobou nad podobnými věcmi často přemýšlím a jsem hrozně rád, že podobný směr zvolila i jedna z mých nejoblíbenějších kapel vůbec - SEPULTURA.
"Machine Messiah" je nahrávkou, která od počátku zcela přesáhla má očekávání. Myslel jsem si, že se do ní budu dostávat stejně těžce, jako do minulého alba "The Mediator Between Head and Hands Must Be the Heart". Letos to ale bylo prokletí na první poslech. Možná za to může severštější zvuk (Jens Bogren Fascination Street Studios in Örebro, Sweden) nebo přístupnější nápady, nevím, ale SEPULTURA se stala na novince smečkou, které se přesně trefila do mého současného rozpoložení, mých názorů na dnešní společnost a hudbu jako takovou.
Čekám na příkaz. Ukován z nejušlechtilejších slitin, ovládán z daleké centrály. Mé ocelové srdce tepe přesně a bez slitování. Nemám duši a přesto přemýšlím. Můj skleněný zrak vás všechny vidí. Přijď i ty mezi nás. Jsem váš vůdce, váš mechanický mesiáš.
Rozhlédněte se kolem sebe a uvidíte jen lidi neustále hledící do obrazovek, napojené na všemocnou síť. Milióny gigabajtů informací nedokáže náš mozek zpracovat, proto chceme stále víc krve, sexu, šoku. Dezinformace, debilizace, smrt. Jednou umřeme odpojeni v off line režimu a neštěkne po nás ani pes. Pokrok zdá se nezastavíš. Poslední dobou nad podobnými věcmi často přemýšlím a jsem hrozně rád, že podobný směr zvolila i jedna z mých nejoblíbenějších kapel vůbec - SEPULTURA.
"Machine Messiah" je nahrávkou, která od počátku zcela přesáhla má očekávání. Myslel jsem si, že se do ní budu dostávat stejně těžce, jako do minulého alba "The Mediator Between Head and Hands Must Be the Heart". Letos to ale bylo prokletí na první poslech. Možná za to může severštější zvuk (Jens Bogren Fascination Street Studios in Örebro, Sweden) nebo přístupnější nápady, nevím, ale SEPULTURA se stala na novince smečkou, které se přesně trefila do mého současného rozpoložení, mých názorů na dnešní společnost a hudbu jako takovou.
Očekávat od současné sestavy pořád ducha staré doby nelze, to mohou snad opravdu už jen omezenci. Po rozpadu se SEPULTURA postupně vyvíjí, mění, je každým albem jiná. Jednou drsnější, letos pak temnější, zpěvnější a smutnější. Vše stojí na vynikajících Kisserových riffech a Derrickově hlasu (odkud to ten chlap občas tahá, nechápu). "Machine Messiah" je také velmi pestrou deskou, kde se kapela nebála použít housle, post rockové snění i exotické motivy. To vše postavené na základech hardcore, punku, thrashe a krásně zabalené v zajímavém motivu od filipínského umělce Camille Dela Rosy. Co mě ale fascinuje nejvíc, je určitá hravost, lehkost a chvění, které ze skladeb cítím. Novinka není pro každého, spoustě lidem určitě nepronikne do krve, ale v téhle poloze chci SEPULTURU mít a jsem hrozně rád, že se vydali touto cestou. Já jsem váš mechanický mesiáš! Vivat Brazil, vivat SEPULTURA! Zabijácké album, plné chladných melodií!
sumarizace:
"Machine Messiah" je nahrávkou, která od počátku zcela přesáhla má očekávání. Myslel jsem si, že se do něj budu dostávat stejně těžce, jako do minulého "The Mediator Between Head and Hands Must Be the Heart". Letos to ale bylo prokletí na první poslech. Možná za to může severštější zvuk (Jens Bogren Fascination Street Studios in Örebro, Sweden) nebo přístupnější nápady, nevím, ale SEPULTURA se stala na novince smečkou, které se přesně trefila do mého současného rozpoložení, mých názorů na dnešní společnost a hudbu jako takovou. Vše stojí na vynikajících Kisserových riffech a Derrickově hlasu (odkud to ten chlap občas tahá, nechápu). "Machine Messiah" je také velmi pestrou deskou, kde se kapela nebála použít housle, post rockové snění i exotické motivy. To vše postavené na základech hardcore, punku, thrashe a krásně zabalené v zajímavém motivu od filipínského umělce Camille Dela Rosy. Co mě ale fascinuje nejvíc, je určitá hravost, lehkost a chvění, které ze skladeb cítím. Novinka není pro každého, spoustě lidem určitě nepronikne do krve, ale v téhle poloze chci SEPULTURU mít a jsem hrozně rád, že se vydali touto cestou. Já jsem váš mechanický mesiáš! Vivat Brazil, vivat SEPULTURA! Zabijácké album, plné chladných melodií!
Asphyx says:
„Machine Messiah“ is a record which completely exceeded my expectations. I thought it would be difficult to get it under my skin just like the last album “The Mediator Between Head and Hands Must Be the Heart”. But this year it was like a curse on the first listen. Maybe, the reason is the northern sound (Jens Bogren Fascination Street Studios in Örebro, Sweeden) or the accessible ideas. I don´t know, but SEPULTURA, on this album, is like a pack of hounds which did exactly what I like right now – my opinions about today´s society and music itself. It all stands on great Kisser´s riffs and Derrick´s voice (how does he do it I do not understand). “Machine Messiah” is very colourful album and the band was not afraid to use violin, post rock dreams and exotic motives. Everything stands on hardcore foundations, punk, thrash and it is all covered in an interesting motive which was made by Camille Dela Ros from Philippines. What fascinates me the most is a certain playfulness, lightness and vibration which I can feel from these songs. This new album is not for everyone, not all of you can get it into your bloodstream. However, this is the position I like SEPULTURA in and I am very glad that they play like this. I am your mechanic messiah! Vivat Brazil, vivat SEPULTURA! Killer album full of cold melodies!
"Machine Messiah" track listing:
01. “Machine Messiah”
02. “I Am The Enemy”
03. “Phantom Self”
04. “Alethea”
05. “Iceberg Dances”
06. “Sworn Oath”
07. “Resistant Parasites”
08. “Silent Violence”
09. “Vandals Nest”
10. “Cyber God”
band:
Andreas Kisser (Guitars)
Derrick Green (Vocals)
Eloy Casagrande (Drums)
Paulo Jr. (Bass)
