CD 2016, Transcending Obscurity Records
Někdy se to tak stává, že na člověka padne velká tíseň. Sedávám pak u okna, dívám se na rušnou ulici, žiji životy chodců dole pod lampami. Břicho mě bolí od vyčerpání ze všech těch stejných obyčejných dní. Ráno jsem vstal zase do mlhavé tmy, odpoledne se jako stín vrátil zpět. Zmuchlaný, osamocený mezi lidmi, s pohledem neustále zaměřeným do dáli. Potřebuji pustit žilou, být mimo civilizaci. Musím někam ven. Beru si batoh, pár věcí, které stejně nebudu potřebovat a hlavně tunu pomalé muziky.
První volba padne na irské atmosférické doom sludge nadšence SOOTHSAYER. Pomalý rytmus, jdu co noha nohu mine. Hudba mě naplňuje pocitem ještě větší beznaděje. Vše je ohlodané na dřeň, kroutí mnou a drásá odněkud zevnitř. Míjím poslední dům, opuštěnou továrnu, o které se říká, že bývá častým místem sebevrahů. Stoupám nahoru, nad město. Pode mnou poblikávají tisíce lamp. Je šero, víc tmy než světla. Usednu na pečlivě naskládané dřevo, které voní začínající plísní a v tu chvíli desce "At This Great Depth" propadnu naplno.
Někdy se to tak stává, že na člověka padne velká tíseň. Sedávám pak u okna, dívám se na rušnou ulici, žiji životy chodců dole pod lampami. Břicho mě bolí od vyčerpání ze všech těch stejných obyčejných dní. Ráno jsem vstal zase do mlhavé tmy, odpoledne se jako stín vrátil zpět. Zmuchlaný, osamocený mezi lidmi, s pohledem neustále zaměřeným do dáli. Potřebuji pustit žilou, být mimo civilizaci. Musím někam ven. Beru si batoh, pár věcí, které stejně nebudu potřebovat a hlavně tunu pomalé muziky.
První volba padne na irské atmosférické doom sludge nadšence SOOTHSAYER. Pomalý rytmus, jdu co noha nohu mine. Hudba mě naplňuje pocitem ještě větší beznaděje. Vše je ohlodané na dřeň, kroutí mnou a drásá odněkud zevnitř. Míjím poslední dům, opuštěnou továrnu, o které se říká, že bývá častým místem sebevrahů. Stoupám nahoru, nad město. Pode mnou poblikávají tisíce lamp. Je šero, víc tmy než světla. Usednu na pečlivě naskládané dřevo, které voní začínající plísní a v tu chvíli desce "At This Great Depth" propadnu naplno.
Určitě znáte ten pocit, když si poslechnete nějaké album poprvé a ono vás zcela pohltí. Nebývám v doom metalových vodách zase tolik častým hostem, ale pokud jde o emoce, tak těch tryská z prvotiny SOOTHSAYER velké množství. Je to podobné, jako když potkáte ženu, která není ničím výjimečná, ale máte co dělat, abyste ji hned nevyznali své city. Někdy je síla okamžiku zničena několika slovy, ale tentokrát musím napsat jediné. "At This Great Depth" mi padli v letošním listopadu přesně do nálady. Pamatujete si na do té doby nepoznanou bolest, když jste se jako malé dítě poprvé řízli nožem? Tak přesně tak mi tahle deska připadá. Jemná, naléhavá, přesto drsná, "hlubinná" a zemitá zároveň. Netřeba k někomu přirovnávat, podobné nahrávky stejně osloví jen pár fanoušků a ti již dávno vědí své. Až vás potkám někde v lesích, tak věřte, že jen kývnu hlavou na pozdrav. Slov totiž netřeba. Stačí nám "At This Great Depth". Skvělé náladotvorné album!
sumarizace:
Irská doom/sludge metalová kapela SOOTHSAYER vydala letos album, které vás zmrazí. Ostré, hutné, dunivé riffy, skvělý hlas a jasně hmatatelná temnota vás přenese do země stínů. "At This Great Depth" působí jako černá vzpomínka, jako noční můra, která najednou obživla. Na to, že se jedná teprve o první dlouhohrající album kapely, je zde předkládán opravdu hodně návykový materiál. Hudba této nahrávky drásá, bolí, je krutá, chladná a zákeřná zároveň. Cítím v ní velký černý potenciál do budoucna. Album je jako nějaká temná mantra, opakovaná samotnou Smrtí. Doom metalová tryzna, která vás vezme na výlet do temných snů! Doporučuji!
Asphyx says:
Irish doom/sludge metal band SOOTHSAYER released this year an album that freezes you. Sharp, dense, roaring riffs, great voice and clearly real darkness transport you to the land of shadows. "At This Great Depth" looks like a black memory, a nightmare that suddenly came to life. Considering this is the first full-length album of the band, there's presented really addicting stuff. The music of this recording lacerates, hurts, it is cruel, cold and vicious at the same time. I feel its big black potential for the future. The album is like a dark mantra, repeated by the Death itself. Doom metal remembrance ceremony, which will take you on a trip into the dark dreams! I recommend!
Track list:
1. Umpire
2. Of Locusts and Moths
Line up:
Líam Hughes - Vocals/Noise
Con Doyle - Guitar/Vocals
Marc O'Grady - Guitar
Pavol Rosa - Bass
Will Fahey - Drums
Soothsayer Facebook
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
.JPG)